kOmický blog CCCLXXIV.

Abychom neustrnuli ve vývoji, je třeba zkoušet nové věci. I některé slepé uličky se vyplatí prozkoumat.

Před lety jsem na chatě obyčejným dlátem (a kladivem) stvořila jednoduchý protáhlý obličej do pařezu babyky. Neumělé dílko dávno podlehlo vývoji, touha tvořit ale vytrvala. Po letech se příležitost vyzkoušet řemeslo zrodila náhodu - objednávala jsem manželovi kurz stolařský a narazila na sérii fotografií řezeb doporučených pro účastníky kurzu jiného.

Přání muselo vyzrát; nakonec jsem účast obdržela jako dar. A krátce před konáním jsem ke stejné šílenosti upoutala kamarádku, pročež jsme k dílně vyrážely se svačinou a tvůrčí náladou vesele ve dvou.

Doporučení na teplé pracovní oblečení podtržené uvedenou teplotou v dílně (16°C) jsem vzala vážně - pod montérky podvlékla merinovlnu a sladila svetr, mikinu i vestu do barvy khaki. Překvapivě jsme obě bez domluvy zvolily velmi podobné outfity. Svršky jsme nakonec odkládali všichni, neb v dílně zatopili a fyzická práce obstojně zahřívala.

Přiznávám, že první dojem z dodaného polotovaru byl pozitivní. Všech osm účastníků bylo seznámeno s dílnou a překonalo nezbytnou administrativu. Lektor následně předvedl pár tahů dlátky provázených výkladem, zdůraznil bezečnostní pravidla a poslal nás pracovat.

Po první hodině výroby pilin jsem usoudila, že to zdaleka nebude tak snadné. Čím déle jsme na lipovém dřevě zanechávali stopy, tím více jsem si byla jistá, že řezbařina potřebuje čas a zkušenost. Případná selhání dokázal lektor nebezpečně snadno opravit, zatímco moje ruce dokázaly dlátky vytvářet požadované tvary pouze vzdáleně představám.

Pro samou snahu jsem si mírně sedřela kůži na kloubu ukazováku. Další úraz hrozil, když jsem svým leváckým úchopem chytila zakřivený nůž určený evidentně pro praváky. Odnesla to ztvrdlá kůže na palci (a nástroj jsem nadále ignorovala). Toho dne tak nejvíce krvácel lektor, který se bezprostředně po výkladu o bezpečném užití zranil dlátkem.

Hluboce po poledni jsem - stále zabrána do práce - poslechem zjistila, že mám příšerný hlad. Zatímco od vedlejšího stolu se návrhy na konzumaci oběda ozývaly již od jedenácté. Rizotem jsem se málem udusila, kávu jsme vynechaly a vrhly jsme se zpátky k dílu.

Lektor naše tiché šmrdlání ostřím doprovázel povídáním o nástrojích a o dřevu, jeho sušení, skladování a koupi na pile. Též doporučoval výrobce nástrojů a webové stránky pro nadšené amatéry.

Přibližně hodinu před koncem vymezeného času začalo být jasné, že dílo nestihneme dokončit. Při uvedené ceně za dlátko se obávám, že moje moudrá sova zůstane nedokončena navždy. Domů jsem ale odjížděla šťasná, neb jsem po neuvěřitelně dlouhé době měla den jenom pro sebe, aniž ode mě bylo vyžadováno cokoli.

Aby závěr nebyl tak idylický, pocítila jsem záhy následky použití svalových skupin běžně nevyužívaných. Zatuhlá šíje zprostředkovala nepříjemnou bolest hlavy, která mě provázela příští den při práci s izolací, při vaření i následném natírání trámů a pečení štrůdlu. Přesto jsem se v závěru víkendu na gauč zhroutila s euforickým pocitem, že jsem dokázala vyřezat první nevzhlednou sůvu.