kOmický blog CCCLXXIII.

Mimo ručního pletení projevujícího se nadměrnou tvorbou pulovrů jsem poměrně zdatná i v pletení obrazného biče na sebe samu...

Když se pan masér uprostřed napravování následků sedavého zaměstnání zeptal, zda neznám nějakou švadlenu, optala jsem se se zájmem, co potřebuje. Naivně jsem očekávala sdělení typu zabrat oblek ušitý na míru. Nicméně z vysoké krejčoviny se vyklubalo zkracování závěsů.

Nepřemýšleje o souvislostech jsem pronesla, že to zvládnu i já. Po masáži jsme svorně sundávali dva závěsy, které mírně nevzhledně přibližně třiceti závěrečnými centimetry spočívaly na podlaze. Měření požadované délky provedl nejprve pan majitel a později i dobrovolná švadlenka. Chvíli jsme debatovali nad světlou výškou, nicméně po ujištění, že závěsná tyč lze v rozsahu několika centimetrů posunout, jsem s pokrčením ramen kapitulovala.

Doma taška s dlouhými pruhy látky vyvolala pár otázek. Přiznala jsem svoji bezelstnost a vytáhla metr - pochopitelně nikoli krejčovský. Během večerního filmu jsem látku naměřila a přistřihla. Dokonce jsem se pokusila zapojit synka, který projevil snahu. Leč tuhou látku se mu krejčovskými nůžkami nedařilo zdolat.

Příštího dne jsem již našpendlené založené okraje prošila - blahořečíc rozsáhlým zásobám nití pečlivě dlouhodobě uložených v šuplíku pod postelí, v nichž jsem nalezla příhodný odstín. Exhumaci šicího stroje z útrob šatny jsem využila i k přišití zipu k synkovu svetru, který přistehovaný čekal již více než měsíc na vhodnou příležitost.

Šicí potřeby jsem uplatnila ještě při drobné ruční úpravě synkova motýlku do tanečních a též k sešívání manželových montérek. Tyto byly nedůstojně roztrženy v délce asi 20 cm ve středovém švu pod zipem na laclu. Neochotně musím přiznat, že provlékání niti uchem jehly není v umělém osvětlení snadná disciplína.

Závěsy se mi podařilo odeslat na místo určení, kde - doufám - plní svůj účel; osud ostatních kusů povzbudivý není. Svetr si malý synek jednou oblékl a poté odložil na hromádku oděvů, kde leží dosud. Motýlek staršího - byť v jiném barevném provedení - se za dva týdny hlásil o další drobnou úpravu. A jednoznačně nejhůře dopadly manželovy montérky.

Po vyprání a prvním použití se choť dostavil do kuchyně s nezvykle schlíplým výrazem, přičemž z čelního pohledu bylo zjevné, že kalhoty obnovily nechtěný větrací otvor, tentokrát rozšířený o dvě třetiny odtrženého zipu. Zeptal se, zda to ještě zašiju.

S vařečkou v ruce jsem nad polévkou mírně doporučila využití slušivých montérek, které před čtyřmi roky přinesl Ježíšek a které stále úhledně složené v šatně čekají na svoji příležitost. Neúspěšně. Zatím ale trávím příležitostné volnější chvíle s pletacími jehlicemi a do navlékání jehel se nevrhám.