Do zálib v životopise píšu spíš domácí kutil než ruční práce, přesto jsem se považovala za zdatnou i v těchto ryze ženských činnostech. Mylně...
Plánovaná dovolená mne z neznámých příčin inspirovala k ušití košilových šatů. Pravda, darovaná lehká bavlněná látka na svouji příležitost čeká v krabici přibližně deset let. Našla jsem použitelný střih volné košile, zkušeně jej přenesla a následně vystřihla z látky několik dílů. Pomocí kličkování, stehování i špendlení byly v příležitostných časových prodlevách u šicího stroje sestaveny veškeré díly kryjící trup a vsazeny rukávy.
Problémy nastaly s límcem. Jelikož jsem pohrdla čtením postupu, měla jsem sešité i švy, jenž měly zůstat nesešity. Nevole párat byla dočasně vyřešena tím, že jsem se uvolila ušít nejstaršímu synkovi obal v typické rybářské khaki barvě. Jednalo o obal na propan-butanovou bombu.
Krabice s látkami nečekaně neobsahovala přebytečnou celtovinu, zato v tašce se zděděným oblečením se vyskytovaly velmi příhodně zbarvené kalhoty, (kterými dcera nedávno pohrdla). Neforemnost střihu od případného využití nošením dokonale odrazovala. Kalhoty s nabráním v pase a zužujícími se zkrácenými nohavicemi totiž vytvoří vzácně nevzhlednou postavu i jinak fešným dámám.
Večer, kdy byl manžel na služební cestě, jsem u kuchyňského stolu trávila s bombou a šicím strojem. Základ byl snadný, obkreslila jsem dno PB lahve a z nohavic postupně sešila pruh dostatečné šíře. Synek mě příležitostně kontroloval. Na druhý pokus se mi podařilo dno přistehovat a přišít, následovala závěrečná fáze - která ale trvala dvakrát déle než úvodní.
Odsouhlasila jsem si s rybářem délku a předpokládala, že pouze založím látku a vyrobím tak průvlak pro tkaničku na utažení. Možnost ponechat ve švu otvor a stahovat obal z vnitřní strany jsem považovala za málo elegantní, pročež jsem se rozhodla vyšít dvě "knoflíkové" dírky, kterými se stahovací tkanice provlékne ven.
První pokus obšít otvor pomocí programu šicího stroje nevyšel, přetrhla se horní nit. Vypárala jsem již hotovou třetinu, navlékla nit a zopakovala pokus. Došla spodní nit. S nově navinutou se mi na třetí pokus povedly vyšít obě dírky, načež jsem při založení látky zjistila, že jsem je vyšila dobře, ovšem na špatném místě. Původ omylu jsem už neměla sílu zkoumat.
Zopakovala jsem si párání obou obšitých dírek a v dalším kole je již zvládla vyšít na správné místo. Po hodinovém úsilí jsem konečně mohla látku přeložit a závěrečně prošít tunýlek pro provlečení. Konzultovala jsem s uživatelem, zda tkanici nebo gumu. Vyhrála guma, kterou jsem zručně provlékla, aniž jsem si spínacím špendlíkem ublížila. Našla plastový stopper, kterým se bude obal utahovat a za synova přihlížení vyzkoušela aplikaci bomby do do obalu.
K šatům jsem se již toho dne nedostala, (byly dokončeny o několi dnů později se zjištěním, že uvedená velikost 36/38 je určena prostorově výraznějším nositelkám). V noci jsem přemýšlela o bezpečnosti užití látkového obalu v blízkosti tepelného zdroje a ráno zodpovědně učinila synkovi přednášku na toto téma. Přezíravě se na mne podíval a pronesl, že není debil. Po mně to nemá...
