Díky jarním hojným srážkám se mohou krásně zelenat lesy, stejnou barvu na tváři životního partnera ovšem neoceníte.
Pro udržování rodinné pospolitosti a přátelských vztahů nám tatínek zorganizoval prodloužený společný víkend na Kokořínsku. Rozumně umožnil nejstaršímu synovi neúčast, zatímco nesouhlasící dceru (i s jejím čtyřnohým svěřencem) přiměl společné aktivity přetrpět.
Severní Čechy jsou bezesporu lokalita plná přírodních krás a kulturních památek; leč pokud jejich obhlížení absolvujete v hustém dešti, nadšení se dostavuje zvolna. Páteční procházku vinořským zámeckým parkem ocenil především pes, dvounožci pod 165 cm výšky zcela nepochopili kouzlo bažantnice, která se nikterak nelišila od ostatního lesního porostu. Nevoli potomků částečně mírnil oběd v McDonaldu.
Sobotní deštivý výlet směřoval k Naději, což je pozoruhodné vodní dílo nedaleko Cvikova. S nadějí jsme čekali, až přejde největší liják, abychom si vodní rezervoár mohli prohlédnout. Zázračně slunce vysvitlo přesně (a jedině) na dokumentační fotografii nad hrází.
Zatímco bylo možné zachytit modrou oblohu, manželova tvář byla značně pobledlá. Vzhledem ke stížnostem na bolest na hrudi naše další cesta směřovala na pohotovost v České Lípě. Čekání na výsledky jsme si krátili v hospůdce s poetickým názvem Nebe, kde měli pochopení pro skupinku se specifickými dietními požadavky i mokrým psem.
Vyšetření postupovala pomalu, pročež jsme sytí navštívili nedalekou rozhlednu a Samuelovu jeskyni. Horolezecké vlohy potvrdil překvapivě především čtyřnožec.
Pacient byl k večeru s lékařskou zprávou neobsahující žádná zásadní zjištění propuštěn. Doporučený šetřivý režim si vyložil svérázně; hned následující den odzkoušel svoji i naši výdrž výletem na Ralsko, kde i jinak zdraví jedinci pociťovali pálení na hrudi (o bolestech kloubů nemluvě). Výhled do kraje za tu oběť stál; každopádně navrátil drahému choti do tváře barvu.
O volném pondělku jsme společně posnídali Housku, (přičemž někteří účastníci předtím ještě zdolali Spící pannu v rekordním čase). Hrad Houska má o pondělcích zavřeno, o státních svátcích však prozřetelně otevírá své brány návštěvníkům. Na parkovišti v podhradí nám do první ranní prohlídky zbývalo přesně 13 minut.
U hradu jsme narazili na matoucí zavřenou mříž, naštěští byla vzápětí otevřena a vstup nám nebyl odepřen. Příjemným překvapením bylo, že se prohlídky mohl účastnit i čtyřnožec (za předpokladu, že nebude značkovat exponáty). Průvodce byl obzvláště vtipný, pročež si netradiční prohlídku nad pověstnou "dírou do pekel" budeme pamatovat dlouho.
A jelikož měli o svátku práce čerti zrovna volno, navrátili jsme se domů obohaceni o plno zážitků. Někteří ovšem též vybaveni doporučením k dalšímu podrobnějšímu vyšetření...
