Tree house je skvělá volba k doplnění škály možností ubytování, pokud vás už nerozhodí nízkonákladový kemp ani neohromí luxus v Hiltonu.
Poukaz k přespání na stromě byl netradičním vánočním dárkem, jakkoli jsem předpokládala, že osloví více rodinných příslušníku. Otec rodiny zvolil dubnový termín, neb pro velký zájem o netradiční nocleh jsou letní víkendy prakticky nedostupné.
Marně jsem doufala v příjemné jarní teploty, předpověď počasí slibovala trvalý déšť a teploty atakující horní hranici 8°C. Starší děti upřednostnily vlastní aktivity - dcera se po přijímačkovém stresu vydala relaxovat ke koním a syn vyzbrojený plynovým topením trávil 4 volné dny v bivaku u řeky. U nejmladšího potomka se střídala zvědavost s nevolí, (když zjistil, že na stromě není wifi).
V době, kdy jsme lesní cestou přijížděli k Sojíčímu hnízdu, pršelo jen zlehka. Při opuštění hlavní silnice jsem si nečekaně uvědomila, že jsem v této lokalitě před třem desetiletími sázela stromky - dobrovlná akce pro žáky nižších ročníků v době maturitních zkoušek, vhodná k meziročníkovému seznámení. Některé sazenice snad naši velkorysou péči i přežily a staly se vzrostlými stromy.
První dojmy při dosažení cíle byly pozitivní, synek objevoval všechny části nevelkého domečku a vypadal šťastně. Zaujala ho veranda i postel v patře se vstupem po příkrém žebříku. Maminku mnohem více zaujala petrolejová kamínka pod ním, která vydávala příjemné teplo.
Dům na stromě není elektrifikovaný a je v něm i okolí zakázáno používat vařiče a rozdělávat oheň. K osvětlení slouží pouze svíčky v uzavřených lucerničkách, čelovky a baterky. S termoskou čaje z domova, lucernami a baterkou jsme s prckem dali několik partií člověče nezlob se, dámy a pexesa.
Tatínek v patře na lůžku statečně (a neúspěšně) dočítal posledních pětset stran knihy, které se významně blížil konec výpůjční doby. Později jsme v horním patře ulehli ke sledování jediného filmu pro děti, který měl tatínek v notebooku. Odhadovala jsem, zda se unaví dříve baterie či potomek; vyhrála ale technika.
Průběžně jsem zjišťovala průtok Svratky a komunikovala s rybářem, zda není v ohrožení. Podle jeho vyjádření představovala největší riziko možnost, že nic nechytí. Za zvuku deště se v jinak tichém lese usínalo krásně, možná i vlivem konzumace sektu.
Snídali jsme na terase, záhy nás ovšem ranní teplota vyhnala zpět ke kamnům. Ponechala jsem otce se synem užívat netradiční obydlí a vyběhla na blízké skály. Nedaleká rozhledna Babí lom je součástí stejného hřebene, turistická stezka se však nachází na opačné straně.
Vyšlapaná pěšina svědčila o tom, že tyto skalky prozkumalo již několik nadšenců přede mnou. Nabízely příjemnné výhledy do krajiny i pohled na divokou vegetaci, popadané stromy a mechové porosty. Postupovala jsem soustředěně, neb jsem chtěla eliminovat riziko úrazu dolních končetin den před plánovanou účastí na půlmaratonu.
Po návratu hodnotil synek pořízenou fotodokumentaci, nicméně sukovité vývraty ani skalní útvary ho příliš nezaujaly. Mnohem větší zájem jevil pragmaticky o zbytky snídaně. Společně jsme u kamen pročetli celou návštěvní knihu a přidali do ní krátký zápis. Místo ostatními nocležníky hojně zachycené (více či méně zdařilé) sojky přikreslil potomek oblíbenou postavu Huggyho Wuggyho.
Při předávání domku jsme obdrželi poukaz na slevu na další ubytování a několik tipů na ostatní možné aktivity - kupříkladu venkovní únikovou hru, které bych se určitě nebránila.
Stromových domů je na výběr ve stejné lokalitě několik, takže s návratem počítám. Jen bych pro příští pobyt ráda zvolila teploty o deset až dvacet stupňů vyšší, abych mohla využít výhledy z terasy. A možná zábavnějšího společníka.
