Zamyšlení

Dneska úplně odbočím od tématu blogů, které píšu nebo se snažím psát. Přijímám informace každý den z mnoha portálů, novin či televize. Nemohu říci, že bych z těchto informací byla převelice šťastná, cítím smutek, a to velký. Může mi někdo odpovědět co se to s námi jako lidmi stalo?

Proč je tolik zloby, násilí, hořkosti a nenávisti mezi námi. Čím jsme se nechali tak měnit a omezovat? Tohle přece není přirozený vývoj populace. Uspěchaná doba, přímo hon za úspěchem a finanční jistotou nás mění ve stroje, které zapomínají na obyčejné radosti života. Většina jedinců se nedokáže vyrovnat nad příkořími obyčejného života a slovo deprese se už používá místo pozdravu.

Je mi opravdu smutno. Zastavit se, jen tak se na někoho usmát, proč ne? Vždyť je to jen hloupost, která nám zpříjemní den. Ano většina si řekne, že to je hloupost, ale je opravdu moc příjemné jít třeba po noční domů, někdo cizí vás pozdraví a popřeje dobrý den, protože stojí na chodníku a prodává noviny.

Ano jsem obyčejná nána, která nerozumí spoustě věcem. Co vím naprosto jistě je, že nastane v životě vteřina, která všechno změní, a my už nebudeme mít šanci někoho pozdravit nebo si s ním zajít na kafe.

Nechci, aby tohle bylo bráno jako výzva ke zlepšení populace, chtěla bych jen, abychom se pozastavili sami nad sebou a začli se k sobě všichni chovat o něco málo lépe, zpříjemňovat si uspěchané momenty a pak nemuseli číst kdo, kde, jak a proč byl zlý atd.

Jsme tu jen jednou a život je dar, který je potřeba opečovávat jako nejzvácnější poklad.