Při návratu ze zaměstnání hraje můj žaludek opět árie Bacha či Smetany. Potřeba do sebe něco natlačit je už nevyhnutelná. Cestou tramvají přemýšlím jak nejrychleji nasytit sama sebe a jít spát. Opět vstávám v šest ráno a to je pro mě, co by nočního ptáka smrtelná hodina. Volím tedy nejrychlejší cestu kebab, turecký nápis se na mě směje a tak vstupuji za vůní. První překvapení je, že tu nejsem sama, druhé, že obsluha není ani čech ani turek, ale přistěhovalá žena, národnosti předpokládám ukrajinské, a to je první chyba.
Zákazník přede mnou vyřizuje deset minut svou objednávku, je vidět, že i on je poněkud nervoznější. Nevím jestli je to jeho postavou, vedle něho si připadám fakt "šlang", nebo pramalé možnosti dostat to co opravdu chce. Paní začne pracovat na objednávce a když jí má téměř hotovou pán se ozve se slovy, že tohle opravdu nechtěl. Madam vydrží psychický nátlak dvou zákazníků a znovu se s pánem pouští do hovoru "co vy teda chtěla?"
Když už to vypadá, že snad dokončí požadovaný tovar, zjišťuje, že jí dochází důležité ingredience a začíná krájet ledový salát. To už moje trpělivost dost vře. Při příchodu mi nebyl opětován pozdrav a teď snad dělá, že tam vůbec nejsem. Dávám jí ještě pět minut, a když vidím, že celých 6 min váží hranolky, opravdu rozpolcená odcházím bez jídla pryč. Tak budu hlady, dyť jsem byla jenom 12 hodin v práci, tak že vlastně nepotřebuji jíst, a tedy ani spát?
Řítím se k domovu a zahlédnu čínskou restauraci, podle desky na stěně usuzuji, že jídlo je možné si odnést domů a tak vejdu, rychlá orientace a šup k obsluze. Vybírám nudle s kuřecím masem, ale opět se jak si zastavuji nad odpovědí obsluhy "co ty dala?". Trochu se zapotím, ale rukou dovysvětluji a už jen slyším jak vyřizuje objednávku v kuchyni, tedy spíše doufám. Tento jazyk opravdu není z mého kmene. Po chvilce vstoupí další zákazník, než si vybere dostávám svoji dobrotu a řítím se domů.
Ještě u vchodu zaslechnu, jak se obsluha snaží s pánem domluvit co vlastně chce. Velmi mě zarazí věta obsluhy, když je viditelná na obou národností shoda, že nemluví stejně. Už jen slyším obsluhu.
"Hjů spík ingliš?"
