Domy plné neřesti

Již jednou jsem se nechala umluvit a vstoupila s kamarádem do domu určeného především pánům. Z určitého hlediska rozumím mužům, kteří nemají stálou partnerku a hlavně mají dostatek peněz, že navštěvují druh tohoto uvolnění mysli i těla. Neodvažovala jsem se zjišťovat podrobnosti pracovní nabídky ani jsem se nesnažila družit či se zdržovat po dobu nanejvíš nutnou. Pochopil z mého otráveného výrazu a nechal si kouzlo uvolnění na jiný den, beze mě.

Netrvalo dlouho a byla jsem postavena před stejnou situaci jen s jiným duchem, dotyčný měl narozeniny. To se prostě vymluvit nešlo. Chybou bylo, že jsem nevyrazila dostatečně upravená, tak že jsem střízlivýma očima sledovala po celý večer tu parádu jako v obýváku. Chápu, že nejstarší řemeslo kvetlo, kvete a pokvete stále dál. To je určitá jistota, jen nerozumím tomu kouzlu radosti a uvolnění? Asi je to pohlavím.

Po objednání prvího drinku a vystavení účtu se mi otočily panenky hluboko do šedé kůry mozkové, tady už si dám snad jen sifon. Výhodou bylo, že jako jediná žena s funkcí osobní řidička, jsem měla útratu grátis, tak už jsem se nijak nestarala o vyrovnání účtů. Program byl jednostraný, tanec u tyče, částečně proložený pohledy do obecenstva s nenápadnou výzvou "hej bejku koupíš mi drink?". Oslavenec byl zklamán úzkým výběrem a tak jsme vystřídali ještě dvě provozovny. Kromě obličejů a vybavení prostor byl scénář stejný. Při poslední návštěvě jsem co by žena nebyla vpuštěna a tak jsem s velkou radostí čekala v jiném baru u kávy.

Při podrobnějším přemýšlení jsem si uvědomila, že jsme v tomto směru dost diskriminovány, prostě se nemůžu jen tak jít podívat na krásné muže, kteří mi tancem splní alespoň "slintací efekt".

Asi po hodinovém čekání se ukázal oslavenec nepříjemně naladěn, prostě si nevybral a tak chtěl pořád dál a dál hledat tu svou postelovou vyvolenou. Na to už jsem neměla sílu, tohle není zábava pro mě, ale opravdu jen pro muže. Možnost nahlédnout do útrob domů nejstaršího řemesla byla sice přínosná pro vlastní pohled na tyto služby, ale prostě už nikdy více.

Za celý večer jsem se nejvíce zasmáli u stánku s jídlem, kde chlapci koketovali s tureckou obsluhou ženského pohlaví. Pozvánky na rande odmítala asi jen z důvodu neporozumění, její rádoby češtině a chlapců již částěčné maďarštině prostě nebylo určeno najít společný směr. 

Obdivuji dívky, které si takhle vydělávájí na život, já vím se stoprocentní jistotou, že tohle bych nikdy nezvládla a ani bych neměla velkou klientelu, moje selská postava rozhodně nenaplňuje přání mužského oka, alespoň to srdce mám krásné.

Přeji všem mužům, aby si našli dostatečně vhodnou partnerku, aby nemuseli trávit noci sportem u tyče.