Americký sen (43)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Thanksgiving Day - napíchlý krocan, vyteklý jogurt a rozbité flašky... Boston, podzim 1984. 

22. ŘÍJNA. AHOJ BOHOUŠKU, NEJDŘÍVE TĚ PĚKNĚ ZDRAVÍM. PRODÁVALI ZNÁMKY SE PSY, TAK JSEM SI HNED NA TEBE VZPOMNĚLA. U NÁS JE VELKÉ TEPLO, CHODÍME V TRIČKÁCH, SKORO KAŽDÝ DEN SE VYPRAVÍME DO HOR, ALE JEŠTĚ JSME TAM NIKDY NEDOJELI, PROTOŽE HORY ZAČÍNAJÍ ASI ČTYŘI HODINY RYCHLÉ JÍZDY ODTUD. VŽDYCKY NĚKDE NAKONEC ZASTAVÍME, NA NĚJAKÉ LOUCE NEBO U JEZERA, SNÍME ZÁSOBY, DĚCKA SE VYSKOTAČÍ A JEDEME ZASE DOMŮ. UŽ JE NÁM PO HORÁCH SMUTNO, DÍVÁME SE NA NĚ ASPOŇ V TELEVIZI. NAŠE BABY BUDE MÍT ZÍTRA ROK, POSÍLÁM TI FOTKU, ABY SIS PŘIPOMNĚL, JAK ROČNÍ DĚŤÁTKO VYPADÁ. FOTKY NEJSOU MOC SPRÁVNĚ BAREVNĚ, JE NA NICH MOC ČERVENÉ BARVY A TO SE OPRAVUJE. DĚLALA JSEM JE V PRÁCI NARYCHLO NA PRVNÍ ŠUP, ABY MĚ NIKDO NEVIDĚL. TAK JE MOC NEKRITIZUJ A DÍVEJ SE HLAVNĚ NA OBRÁZKY.

HONZÍK DNES PŘINESL ZE ŠKOLY ČTYŘI KNÍŽKY O HALLOWEEN, TO TEĎ  31.10. BUDE SVÁTEK, LIDI CHODÍ V MASKÁCH, VYDLABÁVAJÍ SE DÝNĚ A DĚLAJÍ  SE TAK A UVNITŘ TÉ DÝNĚ HOŘÍ SVÍČKA A VYPADÁ TO STRAŠIDELNĚ, CHODÍ SE S TÍM PO DOMECH A STRAŠÍ A ZA TO SE DOSTÁVAJÍ RŮZNÉ MLSKY.

POJEDEME TEĎ DESTINY KOUPIT DÁREK K NAROZENINÁM A DOPÍŠU DOPIS VEČER. CHYSTÁ SE DÉŠŤ.

TAK UŽ JE VEČER, SKORO NOC. KOUPILI JSME PRO DESTINY TAKOVOU VĚC. PRINCIP JE TAKOVÝ, ŽE SE TOHO DÍTĚ DRŽÍ A CUPITÁ. DESTINY OPRAVDU CUPITÁ, NIKDO JI NEMUSÍ FURT DRŽET V PŘEDKLONU. BAREVNĚ JE TO PĚKNĚ PESTRÉ, ČERVENO-MODRO-BÍLA KOČIČKA A ČERVENO-BÍLO-ŽLUTÝ VOZÍK. ZÍTRA UPEČU DORT A PAK BUDEME SEDĚT A POJÍDAT A PÍT DŽUS. MYSLÍM, ŽE JSEM TI UŽ PSALA, ŽE MÁME RYBY. ČERNÉ, ČERVENÉ A PRUHOVANÉ, TO JSOU MOLLYS, MEČOUNI A SKALÁŘI, TADY SE JMENUJÍ ANGEL FISH, TO JE ANDĚLSKÁ RYBA. JSOU MOC CHOULOSTIVÉ A JEDNA UMŘELA, DOSTALA SNĚŤ. BOHOUŠKU, BUDU SE JEŠTĚ CHILKU UČIT ANGLICKY A PAK PŮJDU SPÁT.

POZDRAVUJ MAMINKU, TÁTU A SOUROZENCE.

VIKI

19. listopadu. Ingrid, vzpomínáš si na dopisy z Ruska ze školních let? Stejný papír. Píšu hned za tepla, dnes došel Tvůj dopis č. XV. Jsem MOC ráda, že jste s Bohoušem našli společnou notu, vždycky mi připadal sympatický morous, hodně mi připomíná Václava, kterého bych občas s chutí taky kousla do nohy. Myslím, že jsem to už udělala. Mám názor, že až barák bude hotový úplně a nepotká vás už nic jiného zlého (chacha), budete pět notu společnou pořád (mě přitom napadají vlci v zimě a měsíc, ale FAKT nevím proč). Jak's psala o soškách a reliéfech, svrběla mě při čtení záda a i teď při psaní se mi zrychluje tep, náš životní styl je furt pryč neurovnaný a těkavý a není pro mě klidu a mám sen takový občas jak a) buď někde nastavuju kameru na velký formát a se stativem na přírodní motiv, a je NAPROSTÉ ticho, jenom šplouchá vývojka a na papíru vylézá obraz, co mi bere dech a výsledkem je zase zpocené probuzení. Už jsem celkem v letech a „cvakání“ na kinofilm mě ani moc nebaví, z té barvy kinofilmové se nedá ještě moc vytáhnout, je to jakési jalové, tam kus světla chybí a tam zase přebývá, ale že nemám komoru a nedělala jsem to ještě všecko sama, od přesného vyvolání filmu po konec, nemůžu říct, že to nejde. Miluju černobílou fotku. Někdy už se těším, až mi bude padesát let, to už snad budu mít klid a snad i dost peněz na to všecko a na trochu rozjímání.

Všecko to napsané jsou důvody, proč jsem práskla s prací printerskou two weeks ago. Už jsem svoje představy o fotce dále prznit nemohla a radši teď peru v sobotu, neděli prádlo pro staré babičky v domově důchodců, aby se nám ten příděl jídla zas tak moc nesnížil, navíc mám pocit, že dělám něco užitečného, což jsem dříve říct nemohla. Ale jinak, domov důchodců je místo smutné všude na světě, příště Ti o tom napíšu víc.

Luisu jsem včera odhlásila ze školky, to bysme už neutáhli, ona taky chtěla, ale dneska se mi zdála dítě-saďour, tak jsem si udělala předsevzetí denně s ní něco pěkného prožít a naplánovala jsem hned zítra knihovnu, že práce počká. I když jsem jí ušila taštičku s kočičkou, sezení doma je sezení doma a prý doma lidi mřou.

Auto je věc, v létě bylo dobré a teď mi začíná teprv šmakovat. Sedím si a jedu kam chci a přede mnou a bočkem koutkama mi běží film přímo na tři Oskary. Ještě lidi. Celkem se nedá říct, že by si Čech tady našel Američana kamaráda. Když se s někým potkáš, je to nuda typu kde je co levné a je to wonderful a kolik kde se uspoří atd. A pak počasí a celkem je to tak všecko. Někteří mladí lidi nevědí, kde je Oregon a sem tam někdo neumí číst a psát, to jsem ale viděla jen dvakrát, ale i to mě překvapilo. Amerika je velká a je tu VŠECKO.

Děckám vymýšlím občas levné zábavy, např. včera jsme se byli dívat v obchodním domě na stromečky a na hračky. Děcka se dívala a aj si se vším pohrála. Dnes byl den horší a korunou bylo převrácení nákupního vozíku plně naloženého jídlem a Destiny, operátor Luisa. Destiny se nic nestalo, jen já a Luisa jsme měly šok, tak blbě to vypadalo. Flašky se rozbily, jogurt vytekl, krocan na čtvrteční Thanksgiving se napíchl na tyčku s cenou a trčel tam a lidi se sbíhali a Destiny spadla botička a paní s ní běhala po domě obchodním, až to dítě s jednou nohou a druhou v ponožce našla. FUJ. Možná to bylo tím, že jsem kvůli dětem pekla buchty a radši jsem si měla s nima hrát. Bůh suď, vyznej se v dětech. Tak jsem se teďka rozhlédla po podlaze a jej, ani jsem nevěděla, že ti mackové mají tolik hraček.

V novinách byl teď dobrý inzerát na fotografa, tož tam pošlu resumé. Ale nic si nemyslím, jenom tak pošlu. Děcka už nikam dávat nebudu a kdybych někam šla dělat, muselo by to být za tolik, aby kvalitní a poznaná osoba mohla chodit do domu a učit děcka nevím co, chtěla jsem napsat životu, ale život je vlastně všecko, že. Václav je ještě v práci, dělá jakési testování, píše mi resumé zkoušecí. Už sněžilo a je zima, včera vítr serval poslední listí ze stromů. Ingrid, psala jsem asi před třemi týdny Bohouškovi dopis se psíma známkama, dostal ho?

Na ty linky se teda toho vejde málo, to je hrůza. Ingrid, je tu teď tolik pěkných knížek, těším se, až Ti je budu moct začít posílat, teď jsou na nás ještě moc drahé. Alena mi říkala, že objevila antikvariát, kde občas mají dobroty, občas tam poslední dobou postávám s knížkou v ruce, ale nevím, jak by ses na to dívala. Možná bys ty knížky mohla brát ne jako dárek, ale jako učebnici. Napiš! Vyšla nová bible, je to PARÁDA. Oči mi svítily, žaludek by spal, ale asi jen nějakou dobu určitou. Jestli by tak prošla? Bible je takhle tlustá a všecky obrazy a texty po řadě, nikdy jsem něco takového neviděla.

Viki