Americký sen (41)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Trochu kapitalistického kýče. Boston, 26. červenec 1984.

Ahoj Ingrid, včera nám přišel dopis o těch bouřkách a že nic nechodí, jejka poslala jsem dva dopisy a nebo jeden určitě, tak zase čísluju a píšu zmatky mezi obědem, všecko klokotá a Destiny spí venku. Pracuju ve foto laboratoři, dělám barevné fotky. Určitě nahrajeme pásek, ruka se mi klepe.

Pracuju teď od 5:30 ráno do půl dvanácté. Václav vodí děcka na deset k paní, takže jsou z domu jen dvě a půl hodiny. Zůstáváme pro tento rok, do června, na stejné adrese, takže trochu zařizuju. Natírám a koupila jsem dva koberce, jeden pěkný vlněný a druhý jen tak. Dnes chci koupit velikou čínskou papírovou kouli - lustr do druhé části pokoje. Alena mi půjčila foťák, tak posílám fotky testovací, které mají tu výhodu, že je nemusím v laboratoři platit, což je fajn. Doma nemám moc času, sem tam chodíme plavat (1x týdně), ale chtěla bych chodit každý večer k jednomu jezeru asi čtvrt hodiny jízdy. Vypadá to tam jako ve filmu “Poklad na Stříbrném jezeře”. Musel by sem chodit ještě NĚKDO, abychom se střídali v hlídání dorostu. Před týdnem jsem potkala paní z Arizony, která má taky tři macíny a tak jí asi zavolám. V autě se mi jezdí dobře, je to úplně jinačí život. Děcka mají nová kola, to je taky fajn. Celkem se nám teď daří dobře, je poznat, že vydělávám a taky jsem osobně mnohem spokojenější a taky mi dělá moc dobře, že můžu KONEČNĚ po tolika letech zařizovat aspoň trochu útulno doma. Teď se sem tam těším domů, až zase budu pokračovat a dívám se spokojeně, jak se věci mění k lepšímu.

Po koupi auta jsme byli měsíc úplně zruinovaní, jak jsem začala pracovat, byla Sodoma Gomora z těch změn, než se vše ustálilo, ale teď jsem ráda, vyplatilo se to vydržet. Půjdu zas po práci, nebo se mi zamotají ruce a nohy do sebe, až se Destiny probudí, a dopíšu večer.

Neděle večer. Dnes jsme byli na pláži v Lynnu, Václav vylezl z auta, rozhlédl se a řekl “Sakra, tady to vypadá jako v kapitalismu”. Opravdu to bylo pěkné, na malém poloostrovu vilky až ke kamenitému pobřeží a pěkný čistý záliv s ostrovem na obzoru a asi padesát lidí na rozlehlé pláži a voda průzračná. Pak jsme navštívili přátele v jejich novém lynnském bytě, paní namlsaná Destiny, čeká dítě v únoru. Jsou tady taky rok. Líbil se mi ten byt, skromný, nenáročný, s tichou nepěstěnou zahradou s tyčkovým plotem a trávou a dvěma košatými javory, jinak nic. Zavonělo mi to něčím hodně dávným a známým. Zpátky jsme jeli v podvečer, začínalo se fialovou na světlerůžovém pozadí, jasném jako z obrazů “Ukřižování”, kdekoli jsem je viděla. Jízda autem patří k mým velkým požitkům, ráno v pět zase některá světla už zhasínají a na dálnici č. 93 asi v 5:05 vyjde slunce, jestli jsi chodila do kostela jako děcko s ještě neotrlým vnímáním, tak si vzpomeň na obřad zvaný “Pozdvihování”, kdy se za cinkotu zvonečků pomalu pozvedá hostie v knězově ruce. Jo, lidi jsou učenliví a šecko se naučej. Každé ráno jak vylezu ze dveří a svěží ranní vzduch nezkažený a pročištěný padající rosou mě praští přes nos, naskočí mi husí kůže a chce se mi zakokrhat, musím si dávat pozor na hormóny (proč ne kokodák!?). Nevím ale, jestli jedenkráte ráno nezabočím z Interstate 93 doprava na Maple street a nepofičím dále, ani mi to nebude divné, každý týden zpomaluju a zapínám pravý blinkr o kousek dál.

Ale práce mě baví: ne tak, že bych chtěla už u ní zůstat, ale dává mi dobrý pocit. To ale musí Jawelle dělat dobré korekce, aby nebyla marná. Václav studuje inzeráty a já mu podstrčím dopis, chce Ti něco připsat.

Viki

U moře jsme byli několikrát a teprve dnes poprvé Viki plavala. Vypadala jako labuť. Hlavu měla vysoko vystrčenou z vody na tenkém krku. Moře v okolí není moc na plavání, protože voda je studená a kde je teplá, tam je plno planktonu, který připomíná sr.... Obvykle plankton hnije na pláži a asi tak do pasu hloubky vody je voda plná planktonu. Připomíná to trochu procházku žumpou. Od Bostonu na sever až po Nové Skotsko je velrybářský kraj - asi je tu hodně velryb.

Václav