Americký sen (40)

Příběh na pokračování. Životní osudy české emigrantské rodiny v Česku, Rakousku a USA od roku 1976 do současnosti. Život v jednom shonu a sen o Západě. Boston, 10. června 1984.

Ahoj Ingrid, zdravím Tebe + rodinu. Už jsem Ti psala, že jsem začala pracovat? Mackové hlídá paní, ale nelíbí se jim to. V práci pořád zmírám strachy. Vypadá to dnes, že od příštího týdne budu zase doma a slevím a najdu si něco večer, abych si KONEČNĚ mohla koupit kameru. Mementálně nemám nic, foťák rozbitý, a tak jsem opravdu nervózní - věci se dějí a nic není zaznamenáno.

Ale nevím, všechny prachy projíme, viz: je-li víc peněz, kupuje se lepší jídlo a jí se líp = zdravěji, asi jako zajištění Američani znají cenu zdraví, neboť všeobecně se stravuje hrozně a divím se, že zvlášť někteří, ještě žijí: snídaně = nic, svačina = slané brambůrky a Coca-cola, většinou se sacharínem, oběd = hamburger, večeří se naprásknou a chodí spát ve 2:00 AM a ráno znova. Konzumuje se velké množství kafe. Luisa dnes měla smůlu, spadla na kolo a rozbila si hlavičku, má tři stehy. Byla chudáček. Byla jsem v práci a telefonovala mi paní - hlídač, tak jsem jela 80 mílí za hodinu a v nemocnici jí to zašili. Vzala jsem ji pak s sebou do práce, líbilo se jí to.

Pořád nevím, jestli se budeme či nebudeme stěhovat, teď to vypadá, že ne. Už mám té šestileté nejistoty, kam zítra složím hlavu, plné zuby, věř mi. Chtěla bych spořit na dům, s Václavem není prozatím řeči. Vidí ve mně snad maloměšťku. Zpanštěl, nakupuje jen v Boutique a stříhá se v salónu. Místy mi jde šíleně na nervy, jak jen on rozhoduje o budoucnosti celé rodiny a vůbec, místy mi jde FAKT tak na nervy, že nechci poslouchat dýchání v noci a jdu si ucpat uši. Asi nějaká krize.

Auto je fajn, líbí se mi řídit. Auto je mi k dispozici, Václav jezdí na kole. Rozhlídli jsme se trochu po okolí, to je něco: v Bostonu pro mě chcíp pes, leklá ryba. Což tak na Západě, to musí být lahoda. Snad se tam dostaneme dost brzy. Nebudu nic popisovat, radši vše nafotím hned, jak bude možnost. Jezdíme jen na sever, jih mě moc neláká, ale prý je taky moc hezký.

Ingrid, jestli můžeš, pošli fotečky (= fotky). Asi si půjčím aparát od Aleny na den a budu blejskat. Zatím ahoj, hodiny jsou pozdní a ráno šrumec, vařím, aby bylo čerstvý pro děcka a chystám od šesti do sedmi. Celkem teď furt život v jednom shonu.

Viki