Americký sen (38)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Zkažený foťák, domácí politbyro a celková krize. Boston, 10. dubna 1984.

Ahoj Ingrid, dnes od Tebe přišel dopis a tak hned večer sedám ke psaní, které odkládám z hodiny na hodinu, asi tak týden, zatímco denně lamentuju nad poštou pouze úřední.

Zrovna v televizi je reklama na kolekce různých měn a přes obrazovku se otáčejí mince, koruna (1 Kčs) se lvem a pannou mezi nimi. Zkoušela jsem najít práci, ale byla to bláznivina, tento týden se z toho vylízávala celá rodina. Dneškem je to O.K. (a - zkažený foťák, b - Václav - jisté politbyro = sliby chyby, c - celková krize) = tím vysvětluju svou touhu po práci, což se u mě rovná (oh, bláhové), teda rovná jistému osamostatnění, přísun vlastních prostředků, čas patřící mně a mé práci, která se hodnotí objektivně snad. Je zase ta nerovnováha, kterou nesnáším. Já - nejhrubší práce domácí, ze kterých hrubnou a mozolovatí ruce a písmo se kazí a cit odpadává - nebo ne? Mně se osobně po úklidu ruce klepou dost výrazně. Moc jsem nezvládala vzdělávání mozku poslední dobou, knížky žádné české a číst english je pro mě kopáním v dolech (knížky, nemám ještě z toho téměř žádný požitek. asi by mě bavily jen vyložené sprosťárny emocionální či jaké). Václav zase v práci mačká klávesnice počítače a třídí vědomosti ve škole a pak doma, mozek má celý pro tuto činnost. Nemá to lehké. Nevím to sice jistě, ale zdá se mi, že dělá, co chce dělat a že ho to baví. Ale takový nepoměr sil nemůže skončit jinak než špatně, zdá se mi a u typu Václav Nový to vím zcela jistě. To vše jsou věci, pro které jsem nepsala.

Už jsem shrabaná dohromady, náhodou dnešním dnem, kdy přišel dopis. Chystám se nahrát Ti kazetu. Mám pučené knížky, tak ti sem tam něco přečtu, aby pásek stál za to. Václav míní, žá pásky nahrávám proto, že ráda poslouchám sama sebe. Přemýšlela jsem nad tím a nemá pravdu, spíš se mi to pípání bezosobního hlasu protiví tak akorát.

Václav zrovna přišel, ani Bůůů, ne tak pozdravení. Bůh mu žehnej v jeho snažení, aby se mu podařilo nás utáhnout (= uživit). Měli ve škole kviz jakýsi. Ingrid, líbí se mi nákres vchodu do domu a vůbec všechny plány, které jsi nakreslila, se mi zdají senzační. Tady mě trochu mrazí, že lendlordi (domácí) chtějí tuto krásnou zahradu proměnit v zahradu s bazénem. Určitě k němu povede chodník ze čtvercových dlaždic styl tráva - dlaždice - tráva - dlaždice. No, nebudem tu věčně. Co se týká toho, ještě se musím přeptat na hodně věcí druhu jaké je to na západě se školstvím, třídní rozdělení a jak souvisí se školstvím a tak. Nerada bych se odstěhovala na západ a pak by macíni odjeli do Bostonu na univerzitu, kde doufám, chodit budou. Uvidím co se dozvím a napíšu.

Je mi strašně smutno po kopcích. Eda Kriseová, od které čtu knížku, je asi od Jeseníků a ta knížka mi teda dala. Zdálo se mi, že jsem ji psala sama. Ingrid, dnes končím a zítra to odešlu, protože “málo je lepší nežli nic”, jak píšeš. Destiny brečí a tak jdu dělat mlíko. Včera snědla vše měkké z jedné krocaní nohy. Pozdravuj Bohouše a všecka děcka a ať se Ti daří práce pěkně a taky pěkné jaro přejeme třeba nějakou lásku, měj se,

Viki