Americký sen (37)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O brýlích, moři a galuskách Barum za 39,50 USD. Boston, únor 1984.

7. února. Ahoj Ingrid, včera jsem se zaradovala, když špehýrkou ve dveřích spadly tři dopisy od tebe najednou mimo novin a úředních obálek. Zrovna jsem se vrátila, posílali jsme dopis na magnetofonové pásce, který byl už asi 14 dní nahraný. Tak jsem si udělala všecky práce a těšila jsem se během nich na čtení dopisů a pár hodin uběhlo jako nic, pak byl Honzík ve škole, Luisa stavěla z kostek a Destiny spala a tak jsem si uvařila kafe a louskala dopisy. Prvně jsem si vybrala dopis adresovaný na mě a jak jsem četla… Tak už tu ležím 5. den, rozklepaly se mi ruce, protože jsem myslela, že tě klepla pepka. Honem jsem ho louskala přes dvacet, pět a deset řádků, ale nikde nic, tak jsem pozotvírala všechny dopisy zbylé. Taky mám nalevo cystu, ale malou prý. Doufám, že se ti doma při vší práci nepovede nějak hůř zdravotně. Ingrid, já se těším, až tě zas uvidím. Kdyby mi někdo před těmi dopisy (a jak jsem to otevřela) řekl, jak to je, asi bych se divila. Chtěla jsem napsat, co plynulo samo, ale rozumu to znělo nabubřele a blbě a zabrzdil, končím. Ingrid, nezhebni!

My teď celkem jsme svorní, zjistili jsme, že jestliže je něco nebo něčeho nedostatek (sex), jde vše ostatní ztěžka (domluva) a o to více ztěžka, čím blíže vedle sebe ležíme a 0 = nula, nic. Taky snad dostaneme více peněz z výpočtu daní (vrácení daní, vyrovnání odhadu se skutečností), tak byly dvě věci stejně naléhavé - laboratoř nebo auto. Prvně jsem sepsala zařízení laboratoře, že se z toho koupí toto, pak následoval týden návštěv lékařů (2x) s normálním chodem domácnosti (nákup na tři dny, prádlo v prádelně, Luisin “playtime” ve školce) a program dne se rozpadl, nádobí nemyté, Destiny bez šťáv ovocných, děcka frustrovaná a protivná a já místo u knížek večer v posteli blízko k pepce (a to bych vlastně začala dělat fotky). Takže jestli něco bude, tak auto. Čtyři kola, střecha a ať to bezpečně jezdí, víc po tom snad ani nechci. Ingrid, obroučky brýlí nám přišly, děcka v nich asi týden střídavě chodila. Už bych dávno nějaké vybrala, ale Václav říká, že to je těžké a že to nemůžu vybrat dobře, nenosím-li brýle a koupí je on sám. Doufám, že se mu to brzo podaří, ale taky můžu vybrat něco tajně (chacha), váhám jen proto, že mě Václav zviklal tím, že ukážu-li na obroučky a řeknu “Ty by se mi líbily!”, prokáže je za nemožné. Mně osobně se vůbec nelíbí brýle, jaké nosí on. Vypadá jako bojovník za proletariát kterýsi, jeden z nich (Pecka?), tak radši ještě napiš, on ale nedá na své brýle dopustit.

8. února. Tak jsem to spodní část Václavovi přečetla, on se smál a: „Tak je zítra kup“, řekl. Chce změnit místo, snad něco připíše, až přijde z koupelny, tak nechám něco místa.

Tady se místo “jdu na záchod” říká “jdu do koupelny”, a to i v situaci, kdy “koupelna” obsahuje jediné zařízení - pisoár. Brýle jsem se chystal koupit tento měsíc. Minulé dva měsíce nám moc nevycházely - platím školné a tady v zimě jsou vyšší výdaje - hlavně za topení. Takže i 30 USD byla velká položka peněz. Už nemůžu sepisovat, protože zrovna píšu “resumé”, sháním nový job. Píšu na inzerát “scientific fortran programmer USD 40K”. 32K by mi mohli dát. Václav.

Přišly nám včera fotky z vánoc, zdají se mně být nejlépe zpracované ze všech dělaných tady v Americe. Ale stejně to není na 100% a až budu mít laboratoř a čas, to se do toho pustím. Barvu jsem dělala málo a vlastně nikdy jsem se jí nenaučila ani na ?, takže dělat bude co. Je fajn, že je tady dostatek materiálů, prospekty samy chodí domů, objednáš-li něco jednou, jsi vedená v seznamu jako zájemce o toto zboží a chodí nabídky všeho možného z oblasti, o kterou si projevila zájem. Po 24. únoru budeme žádat o zelenou kartu, občanství prý dostaneme už za tři roky díky narození Destiiny, ale na to se musím ještě informovat a moc tomu nevěřím. Pan Lustyk nám přestal psát, tak nevím, jestli se s ním něco nepřihodilo, nemohl chodit poslední dobou, jak nám psal.

Zdávají se mně často sny, jak jsem na návštěvě v ČSSR a pak se nemůžu dostat zpátky, lezu přes dráty a minová pole atd., jedu vlakem a ani nedýchám, jedu autobusem (samozřejmě přes hranice) a spící dítě tisknu a zase neprojedu. Staří emigranti říkají, že se toho nezbavím, že si mám zvyknout žít vesele a nevečeřet příliš. Fakt je, že když se mi něco zdá, tak toto, a jsou to sny, ze kterých jsem zblblá ještě 1 hodiny po probuzení a že se rozhlížím po Václavovi, jestli tam je a on tam je a trčí mu hlava. Tak ho hned probudím nehledě na čas a on to snese bez výčitek, jenom třeba mu musím na vyváženou nachystat svačinu do práce.

Ingrid, zítra se podívám po obroučkách a nějaké snad vyberu.

12. ÚNORA. AHOJ BOHOUŠKU, VAŠÍKU A HANIČKO, POZDRAVUJEME VÁS Z AMERIKY. ZA OKNY NÁM HUČÍ DNES VEČER VELIKÝ VÍTR A DÉŠŤ TLUČE DO OKENNÍCH TABULEK. HONZÍK PÍŠE DO ŠKOLY KARTY NA VALENTINE'S DAY, KTERÝ BUDE VE ČTVRTEK. LETOS JSME NEKOUPILI KARTY SE SUPERMANY, ALE S MICKEY MOUSEM. VŠECHNY DĚCKA BYLA A NĚKTERÁ JEŠTĚ JSOU NEMOCNÁ. VENKU ROZTÁVÁ POSLEDNÍ SNÍH A MOŽNÁ UŽ BUDE JARO. NAŠE DESTINY POŘÁD NEVÍ, JESTLI MÁ MLUVIT ČESKY NEBO ANGLICKY, TAK RADŠI MLUVÍ MEZINÁRODNĚ, ŘÍKÁ MŇAU, MŇAU, HAF, HAF, BŮŮŮ, BŮŮŮ, PI PI PI A UŽ ASI NIC. ZDÁ SE MI, ŽE JI LUISA NAUČILA ŘÍKAT "JSI BLBÁ", ALE MOŽNÁ JE TO TAKY "MÁŠ BOBA". BOHOUŠKU, POZDRAVUJ DĚCKA A MÁMU A TÁTU, VYFOŤ NOVÉHO PSA A HOTOVOU CHALUPU A MÁMU I TÁTU, AŤ SE POTĚŠÍM, ŽE TAKY PĚKNĚ VYPADAJÍ, JAKO VY DĚCKA. VÁCLAVOVI A MNĚ DĚCKA SLÍBILA, ŽE NÁS BUDOU HOUPAT A ZATULOVAT, AŽ BUDEME STAŘÍ A NEBUDEME SE MOCT HÝBAT. UŽ SE TĚŠÍM. AHOJ VIKI.

25. února. Chystám se už asi čtyři dny na dopis a nosím jej v hlavě, takže skutečný dopis bude asi krátký. Napiš, jestli jsi se pěkně zotavila po operaci, dopisy váznou a jsem z toho nesvá, ale myslím ještě na jarní práce, na zahradě Víclav mi je připomněl a taky Sally z Kalifornie, která kutá ob dům na zahrádce a která mi tě typově a stylově hodně připomíná tím způsobem, že když s ní prohodím pár slov, jako by sluníčko mezi mraky vysvitlo, tak tak (nevím to jistě, ale myslím, že to tak říkával pantáta Bezoušek). Ingrid, minulý nebo předminulý týden jsme poslali eyeglasis frames nebo jak se to píše, snad to dobře došlo. Mám tě pozdravovat od optika, vyslechl se zájmem celou naši historii. Napiš, jestli je to dobré. Měli tam ještě takové zvláštnosti provokativní, asi ti je pošlu aspoň jako ukázku nebo na návštěvu velkoměst, ale později, teď chceme mackům koupit nějaká kola na ven, už jim není rady, není pomoci, musíme je zabavit nějak venku u baráku, na celkem klidné vedlejší silnici (a rodiče si budou lebedit, cha!).

Tenhle dopis už mohl být týden poslaný, ale v televizi je teď Hitchcockova hodina denně v 11:00 PM a Bergmanových filmů jako hub po dešti a chodíme s Vaškem spát po půlnoci a V. je hubený jako tyčka od plotu a dnes následoval tvého příkladu, rozbil si brýle a vybral si s černou obroučkou, přemlouvám ho, aby zkusil změnit tvar vousu, on jenom vrčí do něho, ale přemluvím ho a bude z něho MÁG.

Dnes Václav sháněl inkoust Mont Blanc a našel i péra normální, tak to jsem ráda, neposílej už, je to v suchu. Pro tyhle věcí se chodí do studentských potřeb, jinak jsou samé fixy a propisky a fakt lidé tím píšou.

Je už týden jaro, Destiny chodí venku bez čepice, když nefučí. Včera fučelo i pršelo i do uší, takový byl ten vítr, ale dnes obloha vymetená, nádherný jarní den s vonící prstí, jestli se mi ty čítánky nepletou. Snad ještě ne, taková rčení nebo obraty se mi vždycky líbily. Jsou tady časté změny, co oceán přinese, co kde nasbírá. Snad se nám podaří koupit auto z vrácení daní. Ještě nikdy jsem neviděla moře, když prší a je zima a vlezlo, zkrátka mimo léta. Obrovsky se na to těším tak, že i z té představy mám zážitek. Prý je hned kolem Bostonu nádherná krajina. Foťák se mi pokazil, potřebuje i vyčistit.

Ahoj Ingrid, teď v březnu bych mohl koupit galusky. Ale galusky jsou dost drahé - protože se dělají ručně. Cena galusky je 15 – 60 USD. Za 15 - 25 jsou strojově dělané a nekvalitní kromě provozních nevýhod mají malou životnost. Dobrá galuska stojí 30 USD. Galusky Barum stojí 39,50 USD. Takže bych ti nejdřív poslal USD 10. Kdyby jsi měla známého, který by se dal zkorumpovat - byl by to dobrý obchod - kdyby to šlo, pošlu Ti raději 60 USD než uvedené galusky. Ingrid, zeptej se Milana, jestli dostali vánoční balík pro děti (busola a šaty). Teď bych mu poslal něco za boty korkáče, ale mám strach, když to jde přes Ostravu a opavskou poštu, se kterou už máme zkušenosti. Nemám čas mu v nejbližší době napsat. A už musím končit. Václav.

Chudák Václav si myslel, že bude moci psát homework, ale hned tam byla Luisa a hned Honzík, na buchtičku (ořechový dort to měl být) jsem ani nestihla udělat krém, snědená byla ve čtyřech minutách. Posílám fotku Honzíka, je na obrázku zachycen ve svém nejoblíbenějším oděvu - záplatovaných tepláčkách z ČSSR, které bylo líto jedné matce vyhodit a tak mi je přinesla. Jenda povídá, že jsou nejlepší, že nikde netlačí a neškrtí, džíny že jsou fuj. Tady to máme. V Rakousku chodil svoje první džíny hlídat na topení a když se mu po vyprání zdály suché, hned se převlékl a po asi třech týdnech nošení se proces opakoval.

Honzík jde konečně zítra zas do školky, měl týden volno. Přivedl Václav svého spolupracovníka, pan Hu - je to Číňan. Ani čaj mu nechutnal, chudák manželka musí asi vyvařovat. Ale hotová čínská jídla bych si sama dala. Nijak jsem se neexponovala, byl rušný den a ani jsem netušila, že přijdou. Tady když se někdo zve, je to těžká (hladová) žranice a lidé chodí na návštěvy hladoví.

Viki