Americký sen (35)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. První vánoce v U.S.A. - s angínou, dětmi a Václavem v práci. Boston, prosinec 1983.

21. prosince. Ahoj rapotínští, nějak jsem zapomněla přibalit zvířátka, mackové už půlku zničili a nemůžu ven, mám po letech hnisavou angínu. Naposledy jsem ji měla jako učeň 1. ročníku. Štve mě to, měla jsem tolik plánů. Včera jsem jenom ležela a ani jsem se nedívala moc, jak mě bolela hlava. Řekla jsem Honzíku, přines česnek a on přinesl velikou oloupanou cibuli, tak jsem mu vysvětlila, co je česnek a on přinesl ještě větší oloupanou cibuli. Tak nevím, kde byla chyba. Američané si tento týden čistí zašlé většinou příbytky a s Luisou jsme našli pěknou vyřezávanou židli z tvrdého dřeva a lavici = gauč, jen znova vypolstrovat. Tak jsem se na tu práci těšila a bác - odpoledne ta nemoc pitomá. Václav přinesl Bayerův aspirin, po němž vše přechází = bolest krku, hlavy, ale nemoc sama se drží zuby nehty, nejradši bych si dala penicilín, taky se mi zapálily močové cesty a je to fakt nepříjemné. Nějak jsem se rozepsala o nemoci, ale je to fakt blbé, jsme Václav a já a Václav je v práci vytížený do posledního drobku a musí se ven odvést Jendu, prát, nakupovat. Kdybych musela např. do nemocnice, tak nevím, asi by si bral práci domů nebo dovolenou.

AHOJ BOHOUŠKU, DNES NÁM DOŠEL OD TEBE DOPIS, DÍKY. MÁME STROMEK OD PODLAHY AŽ DO STROPU, JEŠTĚ MUSEL VÁCLAV KUS UŘEZAT. TEĎ JE VEČER A VÁCLAV SPRAVUJE BUDÍK, KTERÝ DNES DĚCKA POKAZILA. NĚJAK MU TO NEJDE, JE NA DĚCKA NAŠTVANÝ. DESTINY MÁME V KUCHYNI NA LINCE V TAKOVÉ NOSIČCE. BOHOUŠKU, V AMERICE NECHODÍ JEŽÍŠEK, ALE MIKULÁŠ. K NÁM ALE JEŽÍŠEK ZALETÍ. TAK AHOJ, POZDRAVUJ VAŠÍKA A HANIČKU - KOČIČKU A DÁVEJ NA NĚ DOBRÝ POZOR. STREJDA TI NAPÍŠE O VÁNOCÍCH, AŽ NEBUDE MUSET DO PRÁCE.

VIKI

Ingrid, došly sandály, Václav by určitě poděkoval, tak to dělám za něho. Zasvětil svůj život práci asi stejně jako váš táta a na ostatní mu zbývá ta o kus menší část. Máme veliký strom od země a do stropu, voní tady jako celý les. Destiny nahoře brečí, děcka si hrají v pokojíku na Supermana. Václav chce změnit zaměstnání, ale nevím, jak to chce provést. Podle mě začal žít nad úroveň, opojil se trochu úspěchem a nemáme peníze na dobu hledání místa. Uvidíme, jak to dopadne, ale mám šestý smysl, ani ho nechci a Václav mu pořád nevěří. Chci-li někdy prosadit svou, musím se hádat a moc ani nechci. Jsme svorní, teče-li nám opravdu silně do bot. Ale i tak se to dá. Ingrid, pěkné vánoce pro všechny a hodně štěstí v novém roce, pozdravuj děcka a muže.

22. prosince. Ingrid, Václav zapomněl dopis poslat a tak připíšu. Dnes došel dopis č. 9. Je večer a s tou angínou jsem dnes v posledním tažení, tak budu psát jako strohá německá úřednice. Ingrid, nechceš si dát na ty vlasy Palette světle hnědou, to je kvalitní přeliv a světle hnědá chytá do tmava, to si musíš hlídat. Na odbarvené vlasy chytá každý přeliv víc, tak výsledek by měl být rovnoměrný. Když by se ti pěkně podařilo toto, nechtěla by sis koupit Palette světlý, asi jako na chloupky na nohou = zesvětlovat. U toho je nejmenší nebezpečí, že ti to chytne do rezava, je-li vůbec nějaké. Tím pak by sis zesvětlila ty vlásky jednotlivé třeba, které chceš a extra každý by zabalila do alobalu a nechala. To bys dělala na suché vlasy, aby voda nerozptýlila barvu na ostatní porost. Je to práce nimravá, jestli se do toho pustíš, dej si večer silné kafe a dělej to v klidu, až všichni budou spát. Aspoň mně v opačném případě všechno dopadá mizerně. Ingrid, melír je strašně těžký pro kadeřnici - jelito. Na rovné hladké vlasy musí být nádherný, chytne-li se toho machr. Já nejsem, ale ráda bych si tak pohrála s cizí hlavou, ale mám smůlu. Ingrid, po každém umytí hlavy je dobré si dát Palette vital, takové jakési placaté lahvičky z umělých hmot, kdyby ani po tom vlasy nebyly vláčné, je za 15,- ještě jeden přípravek a pak zábaly, jeden druh posílám, jaký ale bude nevím, čert aby se v tom všem vyznal.

Viki