Americký sen (34)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dá se miminku rozbít hlavička? Boston, listopad 1983.

15. listopadu. Ahoj Ingrid, pozdravujeme Tě a děcka taky. Napíšu jenom kousek, ale kousek je prý lepší než nic, říká Václav. Destiny přišla jako disciplinované, spíš ale trochu hlady umořené miminko se slabým hláskem, protože v nemocnici jsme byly jen dva dny a mléko až čtvrtý den. Teď už má hlas silný a vůbec se podobá Luise, když byla sama miminkem. Teď je nahoře a pobekává, Luisa sedí naproti ostříhaná na chlapečka a dožaduje se stále pozornosti, chvílema se nafučuje a žárlí tak, že musím Destiny před ní hlídat. Má otázky jako “může se miminku rozbít hlavička? a zamáčknout?” a “já dám miminkovi facku”. To je jenom ukázka, Luisa nápady přímo hýří. S Honzíkem je to dobré, ale s Luisou mám nervy nadranc tak dvakrát za den určitě, v těch chvílích mi pomáhá už vyzkoušený prostředek - zpěv národních písní nahlas. Ale Luisu ten zpěv někdy ještě nasírá víc, tak to bere jako naschvál hluk, aby přehlušil její hluk.

Jak's psala o tom Cimrmanovi, někde mě něco píchlo, jak jsem si vzpomněla na Brno. Ingrid, za 15 minut půjdu pro Honzíka, napíšu při první volné chvíli dlouhý dopis. Včera jsme byly s Luisou ve městě, všecko se už připravuje na vánoce a lidé šukají po obchodech. Je zima, listí ze stromů kvapem letí a některé už jsou úplně holé. Podzim je moc pěkný, ani letos moc neprší, ale mám ho ráda i s deštěm a s mlhami, v tom jsem si vždycky libovala víc než v parném létě, kdy se člověk nemůže horkem hnout a je zbaven poloviny vnímání světa. Ale zase jsou tam ty slunečné bubliny, když je člověk oslněný a nevidí nic než je nebo hlavně je a v létě je člověk bez slunečních brýlí oslněný často.

Ingrid, hodně myslím ještě na Vráťu, jestli jsou stále tak pěkné mraky v Kanadě. Fotky stále nejsou hotové.

Jen jsem to dopsala, otevřela se špehýrka u dveří a k nám se začala soukat pošta - šlo to ztěžka úzkou špehýrkou, ale soukaly se balíčky s fotkami a dopis od Jany, tak posíláme.

Viki

Zrovna jsem dobalil Jiffy pytlík s vánočními dárky pro Haničku, Vašíka a Bohouška. Snát to do vánoc dorazí. Ingrid, to na zuby a vlasy posílám zvlášť, aby to mohlo jít jako dopis normální poštou.

Václav

25. LISTOPADU. MILÝ BOHOUŠKU, MĚLI JSME VELIKOU RADOST, ŽE JSI NÁM NAPSAL. VČERA BYL SVÁTEK "THANKSGIVING DAY", TO JE "DEN DÍKŮVZDÁNÍ". PEKLI JSME SI K TOMU DNI KROCANA. BYLO TO VELIKÉ ZVÍŘE, TAKŽE MÁME MASA JEŠTĚ NA NĚKOLIK DNÍ. THANKSGIVING DAY JE VELIKÝ SVÁTEK (JEŠTĚ DNES MÁME VOLNO) - JE TO VÝROČÍ PŘÍJEZDU ASI 350 POUTNÍKŮ Z ANGLIE, PRVNÍCH OSÍDLENCŮ.

V POSLEDNÍ DOBĚ NÁM HODNĚ PRŠÍ A MRZLO ZATÍM JEN JEDNOU. ALE V MINNESOTĚ UŽ JSOU SNĚHOVÉ KALAMITY. A V UTAHU SPADLO NĚKOLIK VELKÝCH LAVIN, KTERÉ ZPŮSOBILY VELIKÉ ŠKODY. O SEVERNÍ DAKOTĚ A MEDVĚDÍCH HORÁCH V JIŽNÍ DAKOTĚ SE UŽ ANI NEZMIŇUJU, PROTOŽE TAM JE UDÁLOST, KDY ZROVNA ŽÁDNÁ SNĚHOVÁ KALAMITA NENÍ. 

V BOSTONU JE VELIKÉ LETIŠTĚ, KDE PŘISTÁVAJÍ DOPRAVNÍ LETADLA. V LÉTĚ, KDYŽ JSME JEZDILI K MOŘI, LETADLA PŘISTÁVALA A STARTOVALA ÚPLNĚ BLÍZKO PLÁŽE. ASI KAŽDOU MINUTU PŘISTÁVÁ LETADLO. V PRÁCI SE MNOU PRACUJE MARK PENDELTON, KTERÝ LÉTAL NA MALÉM LETADLE AKROBACII A TEN SE MNE PTAL CO ZNAMENÁ LOMŠOVÁK, POTOM SE UKÁZALO, ŽE JE TO LOMCOVÁK, COŽ JE FIGURA V AKROBACII VYMYŠLENÁ ASI KOBRLEM.

Ahoj Ingrid, po brýlích se podívám v lednu. Je to dost těžký úkol, protože brýle vypadají jinak za výlohou a jinak na obličeji. Výběr je veliký. Brýlový obchod je na každém rohu a v každém obchodě mají brýle jinačí. Na rozdíl od botů, ještě jsem neviděl ani jedny, které by se mi líbily. Taky někdy, asi v únoru, koupím galusky. Ty jsou relativně drahé, USD 20 - 30 za jednu, takže jsem je zatím nemohl koupit.

Václav