Americký sen (31)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dobře zaplacený nový domov. Boston, srpen 1983.

Ahoj Ingrid,pěkně Vás všecky zdravím. Už je mi smutno po dopisech od Tebe, protože někde něco vázne a tři týdny z ČSR nepřišel ani papírek. Jsou tak na tom skoro všichni a dávají za to vinu větší kontrole při turistické sezóně (hledání tajných šifer). Doufám aspoň, že už máte všichni naši novou adresu. Ingrid, jestli tohle dostaneš, napiš prosím tě novou adresu mamince a Milanovi, jim píšu totéž. Tuto sobotu, zítra, nahlásí Václav změnu na poště a snad se nic neztratí. To jsou věci, viď. Už jsem chtěla telefonovat jedinému člověku, který by mohl zajet k našim a zároveň má telefon - svému bývalému “ženichu”, ale ještě týden počkám. Ingrid, ty nevíš o někom, komu by se mohla v takových případech podat zpráva? Po telefonu. Kdyby se něco dělo a ani od nás jste nic nedostali, máme nové číslo telefonu. A posílám i novou adresu.

V novém domově, od roku 1978 vlastně prvním, co se tak může vůbec povídat, se nám žije fajn. Kdykoli se trochu rozhlídnu, tak si to uvědomím. Za tím “rozhlídnu” byla asi půlhodinová pauza, zavrhla jsem původně zamýšlené věty a končím s citovými výlevy - připomíná mi to dětství, jak sleduju Luisu a Honzíka lítat kolem chalupy, kolem ticho a sem tam zvuk sekačky nebo motorové pily, od šesti večer cikády, koncertují a vůbec je to po všech zážitcích hotový balzám na duši a tělo. Je to balzám dobře zaplacený, abych pokazila dojem. Dům namaluje Václav, až přijde z práce. Určitě napíše, že je bez elegance a šarmu. To mě zarazilo při prvním shlédnutí zřejmě taky, ale Pán Bůh zaplať za to, čím déle tu člověk je, tím více si zvyká a elegance by stála snad o 200 USD víc (to žertuju).

Včera jsem byla zapsat Honzíka do školy, kterou má přes ulici. Bude chodit tři hodiny od 8:30 do 11:15, zdá se mi to dobrý, nenásilný začátek. U školy je trávové hřiště s betonem na basket, s bazénem (50 cm vody), pískovištěm a houpačkami a různými prolézačkami, takové je to nenásilné hřiště, čisté. U domu je zahrada, někdy tam jdeme k večeru posedět, děcka to ale více baví na hřišti. Obchody jsou trochu dál, ale prozatím mi to nevadí, protože chodí nakupovat Václav. Nakupujeme obden. Tak to je všechno nový, je to jako by se člověk přestěhoval někam daleko, zatím je to do centra asi půl hodiny. AHOJ, jdu venčit macíny.

8. srpna. Je po víkendu, Václav byl very bussy a nic nepřipsal, tak to dnes radši posílám. Koupím zároveň barvu a budu batikovat ubrus. Chtěla bych nasměrovat obdélník do úhlopříček a ještě ty trojúhelníky při kratší odvěsně vyplnit příčným řádkováním hustým, ty větší trojúhelníky příčným řádkováním řídkým. To jsem teda zvědavá. A ve středu 10. srpna jdu na obrázek, tak už budu vědět, jestli je to kluk nebo holka. To jsem taky zvědavá. Tak AHOJ!

Viki