Americký sen (27)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Děti a černoušci, česká kultura v Americe a pár řádků o práci. Boston, 7. dubna 1983.

Ahoj Ingrid, konečně odepisujeme. Psaní od Bohouška nám (mně) vzalo dech - Václav říká, že je to chytrá hlava a že určitě brzo vše prokoukl. Teď budu odpovídat na dotazy. Počasí je tady prý v zimě studené se sněhem a mrazy -20 stupňů. Léto je zase horké s velkou vlhkostí vzduchu - toho se teda letos bojím. Teď začalo pěkné jaro, všecko voní. Je tady spousta parků, co 10 minut chůze se dá opravdu pěkně posedět, i soukromí mít, např. za starým stromem, za balvanem, keřem, zídkou a tak podobně, podle druhu parku. Deset minut od nás je park s jezerem. Park je starý, stromy vzrostlé, mohutné, trochu se to podobá i lesu - říká Luisa, půjdeme do lesa.

Václav od 1. dubna pracuje, napíše o tom sám. Luisa a Honzík jsou spokojení snad, nevím, veselí jsou, dobře jedí. Honzík půjde na podzim do školky, která je i zde povinná. Chceme se asi za dva měsíce přestěhovat do Cambridge, kde má Václav pracoviště. Je to hodinu chůze odsaď, je tam také veliké jezero a Václav říká, že je tam pěkně. Za pár let bychom se snad přesunuli do Oregonu. Naše stěhování ale bude záviset na Václavově práci. Černoši tady jsou dost, vůbec nikdy mi nevadili, naopak, líbí se mi ta pestrost. Luisa a Honzík si je nepojmenovávají černoušek, ale chlapeček, holčička a nevidí nic zvláštního v tom, že jsou jinak zabarvení. Je tady spousta Vietnamců a Kambodžanů, Číňanů. Cítíme se tady dobře, každým dnem se nám zde víc líbí. Lidé jsou přátelští, milejší a ochotnější než všude, kde jsem zatím byla. Na dotaz, jak se tam dostanu, jsou schopni mě tam zavést. Ve Stop-en-Shopu si už povšimli mého bříška a ukládají mi sami nákup do naší kárky. Nákup ládují do velkých papírových pytlů, ty se pak převezou na vozíku k autu a přeskládají. My si je přeskládáme do naší kárky. Kdybych uměla líp anglicky, denně bych se s někým seznámila, protože lidé sami “dávají hovor”. Je tady skvělé (když to srovnáš s ČSSR) sociální zajištění. Ale ještě lepší je nemuset je používat. Děcka vzpomínají na babičku, na Ingrid a tak, nechci, aby na něco zapomínaly. Často si prohlížíme fotky a probíráme staré kamarády z Brna, Blanska, Rapotína, Štramberka, Wienerbrucku a z Bostonu. Tak se dohodujeme, co asi dělají, ale myslím, že je to všecko bez nějakého “narušení” macků - nakonec jsou na cestách už brzo od narození - týden tam, pak tam. A tady mají taky dost kamarádů. Ve Wienerbrucku si mezi Čechy našli Luisa s Honzíkem kamaráda Waltera, který se choval nejsuverénněji. Myslím, že to tak nějak dopadne i v Americe.

Ingrid, tady jsem doma, snad to neříkám předčasně. Ráda bych viděla nebo i měla nějaký tvůj obrázek. Ingrid, tady nikde neuvidíš plápolat prádlo, všecko se suší v sušičce, neboť se to pak nemusí žehlit. To je zajímavé, jak se mi tady líbí ten motiv. Ale musí být namalovaný, focený ne, to by se vyrejžovalo. Představuju si takový jeden den, ve kterém tak dobře schne prádlo, větřík a to prádlo samo volné a spokojené a tu svěžest, co cítí pradlena na obrázku nebo vedle něho. Ale to jsou jenom kecy, obrázek je obrázek.

Dotaz č. 24. Vlado je dobrý, jsem ráda, že když už tady někoho musíme mít, že je to on. Má taky rád dobré jídlo a pití, nepije C2H2OH, nekouří, v Česku jezdil na F1 (kole) a měl Jashicu a toho samého Petriho, co mám já, a fotil, jezdil a poslouchal náruživě muziku, přitom snědl 40 zmrzlin a pět kilo banánů a 1 kuře na svačinu v práci, takže se ani nemohl oženit a tak je často vidět, že je mu s námi smutno, je mu 32. Vráťa nám psal, poletí asi za dva měsíce do Kanady a určitě se budeme navštěvovat. Má jinou adresu v Rakousku, chceš ji? Počkej do Kanady. S tím dobrovolným psancem to není tak horké, vypadá, že ví, co chce. Ingrid ahoj, předávám pero a napiš a pozdravuj Macky.

Viki

Ahoj Ingrid, já jen odpovím na otázky, protože se blíží půlnoc. Boston leží v Nové Anglii, která je rovinatá a značně nehostinná. Počasí odpovídá poloze, protože tato část pobřeží je ochlazována Golfským proudem, který proudí od pólu, ohřívá se na rovníku, potom zase ohřívá Anglii a tak to prý je. Práci mám od 1.4. dobrou, pracuju na projektu továrny, která bude celá řízená počítači, bez jediné lidské nohy neb ruky. Naše firma dodává programy pro ty počítače. Já budu spolupracovat na architektuře software (programy + dokumentace = software) a na metodách ověřování správnosti programů. A taky budu programovat. První tři měsíce mám plat USD 26.000 ročně, to je 1500 - 1700 za měsíc čistýho, nájem je USD 485 měsíčně, 300 stojí jídlo za měsíc. USD 50 plyn + elektrika za měsíc. Takže nám zbyde 700 - 900 na měsíc.

Rybičci nepřijeli, je to dobrých 2000 mil (3000 km), ale už jsme jim telefonovali. Myslím, že v létě bychom tam mohli zaletět, zvláště jestli dostanu přidáno. Letenka tam a zpět stojí USD 190, děti polovic, těch USD 570 není moc. Jinak si myslím, že Vráťa udělal dobře, že letí do Kanady. Stačí, když si udělá složku s návrhy a má šanci jako ostatní získat jakýkoliv džob. Tady nikoho nezajímá, odkud přišel, jestli chodil do školy. Důležité je, co umí. I když teď se moc nestaví, takže je poptávka menší. Ale když mu pomůže kamarád, tak nemusí tolik spěchat.

Ingrid, taky bych chtěl vyrovnat dluh. Je několik variant jak. Mohu předplatit tomu chlapíkovi časopisy, knihy, desky, v tom je opravdu velký výběr. Něco se dá poslat v dopisu nebo uvedené libovolně kombinovat. Jestli chceš (ne jako za dluh) předplatit nějaký časopis o umění nebo o čemkoliv - mohu poslat nějaké na ukázku nebo jestli o nějakém víš - libovolný, i evropský. Jestli by jsi Ty nebo ten, co ti půjčil peníze chtěla (chtěl) něco koupit v Tuzexu, mohu poslat peníze poštou (money order), budou však vyplaceny v bonech.

Václav

Václav začal o umění, tak jsem si vzpomněla, že tady v Museum of fine art běží přehlídka českých filmů z šedesátých let. Byla jsem na Faraónově konci, Intimním osvětlení, zítra hrají Sedmikrásky a Ostře sledované vlaky, hráli Lásky jedné plavovlásky, Markétu Lazarovou, Až přijde koucour a tak.

Viki