Americký sen (104)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Zvířata, mláďata a pec na chleba z Arizony. Vancouver, 11. srpen 2004.

Ahoj Ingrid, Františku, rodino, přátelé a známí, konečně usedám díky spící Destiny, je 12:43 PM a chceme spolu vyjet ven. Pracuje 7-12 PM a tak ji nechám dospávat. Fotku horizontální - pohled zezadu na pozadí lidská jsem si zde nechala, nemůžu se s ní rozloučit, než udělám zvětšeninu na stěnu mokvavou.

Minčina dcera Blacky měla 4 koťata. Tinkerbell, děvče jediné, mně vždy zalehne všechno, nejraději ale fotky, kde zanechává něžné chloupky magnetické. Z kočičího výletu s mámou (noc, den) se vrátila s červeným okem, Macek (DOB 1993) má něco s krkem, šup do koše a oba pojedou do VET's asi za 45 minut - dám i tohle na poštu. Pes (DOB 1995) má různé problémy nádorové, denně se starám, mažu a sleduju. Destiny a Luisa jej vyholily nakrátko jako ovečku, vypadá jako štěně. 

Luisa's letní kurz končí 20. srpna, Destiny's podzimní kurs začíná 23. srpna. Ona bude tento rok zde ve Vancouveru, WSU Campus, máme všichni radost, neboť Destiny je příjemná společnost a pracovitá!!! Honza pracuje, Destiny je motivátorka, dostrkala tam jeho udusanou sebevědomost a on očekával velikou pohromu, jako vždy očekává, pošlapán, uvařen, rozmačkán, vyhnán. Nic takového se nestalo, koupil si novou košili po 7-mi letech.

Je zde teplo, slunečno, Václav má francouzskou kamennou a železnou pec na chleba, 3.000 paundů 3x2 metry asi v Arizoně a vše by šlo, jen zvedák se nedá najmout, aby to dostali na trak (náklaďák), neboť lidi přes ulici, co by to mohli udělat lehce, znají vlastníka - bývalého teď - NIC za NIC s ním nechtějí mít (má silný přízvuk, říká Václav). Už jedeme.

Šťastné narozeniny!

Viki