Nevidět, neslyšet, nemluvit a potom nemyslet.

Ropa, peníze, válka a dezinformace. Nestranní novináři, nestranné informace a přitom jde jen  a jen pouze o ropu. Že někde umírají lidé, jsme si zvykly, hlavně že je to daleko. Že někde je válka, ať si, hlavně že je to daleko, že se nás to netýká? Však je to daleko.

než natankujete svojí káru a dáte do pohybu své plechy, zanadáváte na ceny a daně a hrozný svět jak je k Vám krutý a nespravedlivý, jak proberete souseda a jeho nový bourák  a když si při tom vpomenet na to, že žijete jen jednou a že možná pak už není žadné možná, bude Vám opět možná běhat mráz po zádech, že kvůli troše zbytečné závislosti na lidském pohodlí umírají lidi, pro které už žádné další možná není.

Bylo by krásné věřit, že jde o svobodu a lepší život, že jde o to se zbavit tyrana a vyhnat ďábla z ráje, při tom doufat na nezjištnou pomoc západu, vítězství, konec tyrana ať žije nový vůdce.

Když to půjde lehce, tak rychlé investice ENI, BP, Schell a můžeme točit černé zlato dál, když při tom poteče trochu krve, však naše krev to není, hlavně že to potom bude sypat.

Ale hlavně se neušpinit, nejlevnější bude počkat kdo se v tom lidském bahně vykoupe míň, když to bude plukovník zahrajeme si divadlo a po sankcích a soudech, které nikomu neublíží a nikoho neodsoudí se bude jednat a jednat, ale ropa se bude těžit dál a bude potřeba, potom bude potřeba i plukovník, a nebo

plukovník skončí, ale kdo jej nahradí?

Nevěřím že je boj o demokracii, nevěřím že jde o svobodu a o city, jde o bohužel opět o ropu a ty krásné slova kolem jsou pěkné, prázdné a marné, jsme jen otroci a sluhové v rukou mocných a loutky jako my se hýbou vždy pro něčí prospěch, ale  hlavně že je to daleko a nás se to netýká, i když možná právě že týká víc než si  můžeme přát.

A Nobelovu Cenu za mír získává??