Zastupitelstvo Prahy rozhodlo zřídit Gymnázium Milady Horákové

Politici přicházejí, politici odcházejí. V naší kotlině je zvykem, že mnozí odcházejí s ostudou a pošramocenou pověstí a jen málo z nich obstojí v soudu času a odejde do historie s vděkem voličů. Takových u nás nemáme mnoho a asi se mnou budete souhlasit, že napříč naší minulostí stojí jen několik politiků - velikánů, které uznáváme. Vedle nich je ale stejně tak i mnoho těch, kteří se sice také o naši současnost zasloužili, ale nemilosrdnou rukou komunistického režimu byli „odsouzeni“ do zapomenutí. Jsme svědky zajímavého paradoxu – tomuto zapomínání sami dodnes pomáháme.

Ačkoliv již téměř 20 let máme možnost o všem otevřeně hovořit a diskutovat, nejsme si vždy sami jistí, co v naší historii bylo správně a co ne. Klišé, mýty a zažité polopravdy minulého režimu přežívají a fakticky nám stále brání podívat se na historii otevřenýma očima s jasnou myslí.

Veřejný diskurz o bratrech Mašínech je toho typickým příkladem: jejich činy jsou málo známy, této nevědomosti obratně využívají všichni jejich ideoví odpůrci a strhávají na svou stranu další příznivce - ačkoliv všem, kteří jsme si dali tu práci a něco se o protikomunistickém odboji dozvěděli, je jasné, (lidově řečeno) která bije.

Proč to zmiňuji v souvislosti s rozhodnutím zřídit nové gymnázium? Protože ponese jméno ženy, které má naší současnosti stále co říci a je krystalicky čistým příkladem lidské odvahy a statečnosti. Příkladem protinacistického a protikomunistického odboje, díky kterému dnes žijeme ve svobodném státě svobodných lidí.

Je to příležitost zamyslet se nad budoucím závazkem kantorů školy, pojmenované po této velké ženě - Miladě Horákové. Chtějme po nich, aby ukázali ostatním pedagogům, jak přistupovat k novodobým českým dějinám, jak je vysvětlit těm, kteří události nezažili a jak získat jejich zájem o téma.

Chtějme po všech učitelích našich dětí, aby je učili nezkreslenou a objektivní pravdu o skutcích, které umožnily naší budoucí existenci. Aby naše budoucí generace věděly o svých předchůdcích a netápaly při jednoduchém dotazu, co byl únorový puč, srpnová invaze, či listopadová revoluce.

Je to ale úloha nejen pro učitele, ale i pro nás – rodiče a prarodiče.