Protože jsme měli v pondělí volno (byl den Svaté klávesy – nekecám, fakt), podnikl jsem svůj první výlet a podíval se do hlavního města portského vína do Porta.
Tuto destinaci jsem si vybral především proto, že RyanAir nabízel výhodné letenky za 7€. Po započtení všech poplatků vyšla cesta sice na 26€, ale to je pořád dobré. Hostel Magnolia stál 15€ i se snídaní, takže to byla celkově cenově přívětivá záležitost.
Nechtěl jsem jet úplně sám, a tak jsem napsal do facebookové skupiny místních zahraničních studentů. Přihlásila se osoba s nějakým animákem jako profilovou fotografií. Později se ukázalo, že se jedná o Brazilku jménem Glauciola nebo Gladiola nebo tak nějak. Ještě později se ukázalo, že je zábavná asi jako silvestrovská šou Petra Novotného. No ale co, alespoň jsem nejel sám.
Odlétal jsem v sobotu v podvečer. První zážitek jsem měl ještě před nástupem do metra. Ačkoliv jsem se poctivě balil a připravoval dost dlouho, zjistil jsem, že jsem si s sebou nevzal peníze. Vracet jsem se samozřejmě nestíhal. Měl jsem pouze 30€ a kreditku, ale zrovna tu s výběry za 20€. Gladiola naštěstí s sebou něco měla a s malými problémy jsme to nakonec dobře zvládli.
Cesta probíhala dobře, příjemný hostel jsme taky našli velmi snadno. Následovala večerní prohlídka města spojená s jídlem a ochutnávkou místních nápojů. Pivo SuperBock je dost strašné. Neděle byla vyhrazena vínu. Vyrazili jsme relativně časně ráno. Záhy poté začalo lít jako z konve. Už jsme říkali, že se vrátíme, když jsme našli deštník a chvíli na to pršet přestalo, aby pak celý den nespadla už ani kapka. Prostě skvělé načasování.
První návštěva byla ve vinařství Taylor’s. Krátká prohlídka sklepů (v portugalštině), následná ochutnávka jednoho bílého a jednoho červeného (Late Bottled Vintage) a příjemné překvapení na závěr – vše zdarma. U Quevedo to bylo podobné s tím rozdílem, že jsme museli zaplatit 3€.
K pozdnímu obědu jsem měl franceschinu – typické portské jídlo. Je to ale jenom obyčejný toast s několika druhy masa a (údajně) pálivou omáčkou. Nic moc. Odpoledne se pak Gladiola potkala s nějakou kamarádkou a já jsem jel k moři. Podíval jsem se na lodě v přístavu, prošel se po pláži. Moře bylo plné surfařů, ale moc jim to nešlo.
Na večeři jsme pak šli do rybí restaurace. Vybrali jsme si z čerstvě nalovených ryb (durádu, jazykovku a každý jednu sépii), ty nám přímo před očima upekli na grilu a bylo to výborné. V pondělí už byla jenom krátká procházka a let zpět do Madridu. V letadle jsem si ještě popovídal s českou letuškou a z letiště vyrazil rovnou na první hodinu španělštiny.
Celkově vzato je Porto moc hezké městečko. Leží u ústí řeky Douro do moře. Koryto řeky je na dně poměrně hlubokého údolí s příkrými svahy. Vede přes něj šest mostů a místní jsou na ně opravdu hrdí. Jeden z nich stavěl sám Gustav Eiffel. Čeho si ale člověk hned všimne, je zchátralost celého města. V centru není snad jediný dům, který by byl pěkně opravený jako třeba v Praze na Starém Městě. A zhruba každý druhý je vybydlený, s vytlučenými okny a v hodně nedůvěryhodném stavu. Některé se sice opravují, ale to asi stačit nebude. Jak jsem se dozvěděl v letadle, je to proto, že Portugalci rádi jezdí v Mercedesech na drahé večeře a na bydlení už pak často nezbývají prostředky.
A ještě jedna perlička na závěr. Gladiola mi už před odjezdem říkala, že nemá hotový check-in na zpáteční let. Říkal jsem jí, že je to důležité a aby si to zařídila, nicméně se tak nestalo. Zkoušel jsem jí s tím tedy pomoct na místě, dokonce jsem i volal na infolinku, ale opravdu se odbavit nepodařilo. Pravda vyšla najevo až na letišti. Koupila si totiž letenku nikoliv na pátého března, ale na pátého dubna.
To je zatím vše, o víkendu jedu do Granady, tak budu pak pokračovat.
