Patří důchodci za volant?

Proč  na silnících fatálně bouráme ? Na webu xman vyšel  docela zdařilý živočichopis  silničních škůdců - řidičů od kterých se máme držet raději dál. Takže tu figurují řidiči dodávek, kamionů,"samodomo" tuneři, závodníci, frajeři i třeba ženské. Poslední kategorií v seznamu postrachů silnic  jsou pak důchodci. Těm ovšem autor článku doporučuje ať za volant raději nesedají - když chtějí jezdit ať je prý někdo sveze!

Docela chápu proč to autor článku Martin Kupka napsal. Zažil jsem mnohokrát,  že jsem  doslova rostl z vlekoucího se "čepičáře" ve škodovce, či jsem dokonce musel  neplánovaně dupnout na brzdu, protože si bělovlasý strejda na poslední chvíli rozmyslel směr cesty a vydal se vpravo místo vlevo. Vzpomínám si že jsem kolikrát polykal velmi  nelichotivá slůvka  S  přezíravým" vy nám sem nelezte vy už jste na to staří" bychom ale měli šetřit.

Proč to říkám? Protože si myslím, že tenhle přístup je jedním z  diskriminačních stereotypů, kterým mimoděk podléháme. Vůči jiným skupinám  řidičů si taková doporučení totiž nedovolíme.Příklad? 

Jak zjistíte  z nahlédnutí do loňských statistik největšími "škůdci" na silnicích  jsou naopak  mladí řidiči ve věku do 25 let - ti loni zavinili 24 procent smrtelných nehod. Podíl starých viníků je podstatně, podstatně  nižší. Zajímavé ale přitom je, že nikdo neřekne - děti  před pětadvacítkou  na silnici nepatří! Maximálně se velmi opatrně  jedná o tom, že  by mladí řidiči měli začínat jezdit opatrněji, se spolujezdcem. Dost ovšem pochybuji, že toto pravidlo někdo prosadí.  Starouškům ale velmi rádi vzkážeme, nelezte za volant!

Přitom  si ani neuvědomujeme, jak důležité pro řadu důchodců to řízení je. Pro člověka, který se špatně pohybuje-  a to je po nětašedesátce jistě  dobrá polovina  všech lidí,   je pohyb autem mnohem důležitější než pro nás mladší. A nejen to, pro  mnohé důchodce je to dokonce jediná svoboda, která jim zůstala!  

Rada, aby nechali řízení na mladší  je jistě dobře míněná- přiznejme si však, že většina z nás nemá na ježdění se starými čas. Obvykle jsme dokonce rádi, že jsou babička či dědeček soběstační - a v tu chvíli nám vůbec nevadí, že občas proženou svou škodovku či žiguli. Navíc nemálo imobilních  důchodců prostě nikoho, kdo by jim pomohl,  nemá- auto je pro takové lidi jedinou možností jak se dostat ke svému obvoďákovi či do samošky.

No jo, ale co dělat s tím, že některý důchodce je skutečně za volantem nebezpečný sobě  i jiným? Myslím, že o staré řidiče by se měli mnohem víc zajímat posudkoví doktoři. Ti by měli velmi citlivě ale i rozhodně oddělit ty, kdo za volant už  skutečně  nemůžou od  duševně i smyslově dosud zdravých starých lidí, které by naopak neměli od řízení odrazovat. I když třeba budou jezdit pomalu opatrně a budou zdržovat ostatní.

Hodně v tom ale můžeme udělat i my - ostatní účastníci provozu.  Hlavně svou předvídavostí a  tolerancí. Ty by totiž neměly být  výjímkou, ale  normálním  jednáním.  Když  poběžíte po chodníku a uvidíte batolící se dítě, také jej nesrazíte k zemi, jen proto že zrovna spěcháte!  A lidé na sklonku žkivota přece začínají mít k dětem  opět blízko. 

Věřte, že taková ohleduplnost může fungovat.  Nehody totiž obvykle nezpůsobují důchodci sami - většinou vznikají  ze setkání mladého netrpělivého závodníka a starého poplety.