Opovážlivé spoléhání na lži

Současná krize  kapitalismu a krize socialistické totality  na konci minulého století mají  hodně společného. Obě krizové situace  totiž vyvolalo opovážlivé spoléhání na lži.  A to kupodivu na lži velmi podobné. 

Ti, kdo tzv. reálný socialismus osobně zažili, vědí, že tento režim nepadl kvůli jeho nehumánnosti  či  nedostatku svobody. Šel pod kytky mimo jiné proto, že   jeho představitele nezajímala realita - stačil jim jásot klaky. Vcelku v dobré vůli se lhalo  o lidové podpoře, o efektivitě ekonomiky i o situaci ve světě. Tvrdilo se dokonce, že tehdejší  socialismus je nejvyší stadium společnosti, vůbec se neuvažovalo o další budoucnosti.  

Bylo to možné proto, že i když se  vycházelo z  falešných  čisel a  z pouhých iluzí, a i když ledacos skřípalo,  po dlouhá desetiletí se stejně udržoval status quo. To se samozřejmě hodilo, těm co byli u moci - v  přirozenosti většiny lidí je být liný a vyvíjet aktivitu opravdu jen když je to nutné.  A ono se to nutné nezdálo - občas to v zvetšelém  mechanismu zahrkalo, bezpečnostní složky však fungovaly lépe než zbytek režimu a tak se jelo dál kočárem rudým kolem  skal všeho druhu.Nakonec se začalo pochybovat o samé nutnosti vycházet z reality. "Bůhví jak to vůbec je." říkalo se rádo.

Ani výčitky svědomí  na straně oddaných režimu nebyly velké - většina loajálníích občanů přes různá nepohodlí věřila mantře "jde nám o to aby se všichni lidé měli co nejlépe!" Takže přece nebudu kvůli nějakým detailům  ohrožovat veliké dílo, že.

Jenže pak to ruplo. Na prvním místě to byla  ekonomika - ne ideologie či  potlačování lidských  práv - co podrazilo  komunistům nohy.   A jejich ekonomický marasmus způsobila hlavně  letitá praxe lakování narůžovo.   Lež má prostě krátké nohy, i když  krátkost je  pojem relativní - v  falešném reálném socialismu na něj doplatilo měkolik generací.

O dvacet let později zažíváme krizi "vítězného kapitalismu" , a je zřejmé, že zase jsou její podstatou  lži. Ne, není to jedna velká  státní  falešná  iluze, ale přesto je to podobné.  Rozdíl je jen v tom, že kapitalismus je zřízení založené  na "byznysu" - místo hory  falešných ideologických ztezí se proto  nakupila hora falešných cen a pokřivených  peněžně zbožních vztahů. (Ideologické lži ale také nevyhynuly - stačí si vzpomenout slepou uličku, do které  se díky lžím nechala západní civilizace zahnat v Iráku.)

Zůstaňme ale u čistě  ekonomické krize. Tady je totiž ta paralela s pádem socialismu nejznepokojivější. Na úplném sklonku totality chtěli komunisté  hrozivou situaci řešit, olověná koule nereálných  iluzí  pramenících z praxe minulých let  je však stáhla ke dnu. Nyní se situace podle všeho  opakuje.   Postupy, které Amerika a  spol. zatím pro globální ekonomickou krizi  zvolili  jsou podobně bezzubé jako někdejší socialistické perestrojky  Jako by  se i v kapitalismu postupovalo podle známého totalitního vtipu. Vlak nejede? Tak zatáhneme záclonky a budeme dělat  že jedeme!

Kapitáni  kapitalistického světa  nyní také jen sedí v kupé adělají  ššš.Záplatují se části ekonomického systému - a na jeho jiných koncích se  objevují nové a nové díry. Je zjevné, že tudy cesta nevede. Je potřeba začít jinak. Reálně, bez lží do kapsy. Jako ostatní se ale bojím, že to bude všechny dost bolet.