Od patnácti let nepřístupno

Milé děti, když jsme byli malí my, žili jsme jsme v temném a nebezpečném světě! Jedli jsme třeba potraviny, na kterých nebylo skoro nic napsáno! Mléko uzavíral jen plíšek s datem výroby, ,na celé láhvi nebyla žádná nálepka. Nevěděli jsme tedy vůbec kolik kalcia a blílkovin v tom bílém nápoji bylo, o éčkách nemluvě. Na salámu plném cholesterolu zabaleném v papíru také nebylo vůbec žádné varování , jen tam paní prodavačka tupou tužkou napsala třeba 6,50 Kč. Na limonádě broňa nebývalo vůbec nic, přestože chutnala tak, že se to nedalo vypít.

Nebo hračky. Bojím se že se nikdy nedovím jaký měl můj náklaďák tatra obsah ftalátů! Když navíc uvážím , že ani jeden roh v bytě nebyl opatřen bezpečnostními polstrováním a a ani v jedné elektrické zásuvce nebyl bezpečnostní plastikový chránič, divím se že jsme v takových bytech žili a netřásli se hrůzou.

Ale ono to jinde nebylo lepší. Považte, když mě máma někdy vezla do školky tím naším strašně škodlivě kouřícím autem, sedával jsem, aby mě měla na očích na předním sedadle! Ač v škodovce nebyly airbagy a vůbec jsme nevěděli co to jsou bezpečnostní sedačky! Pak jsme šli přes přechod, kde nikdy nestál žádný příslušník, aby zastavil provoz!

Život byl zkrátka od mala dobrodružství, tím spíše , že v jídelně měli často jen odpornou UHO omáčku s divným houpavým masem a třeba naše soudružka učitelka nás občas velmi necitlivě seřvala.

Takže se milí fakani nedivte, naší drsnosti. Kdybyste do té naší hrubé a necivilizované doby nahlédli, pochopili byste, proč občas máme pocit, že byste zasloužili na holou. A že si občas dokonce říkáme, jestli z vás teď nevychováváme pěkné rozmazlence, kteří se v v dospělosti sesypou jakmile na ně někdo houkne. Ale aspoň dáte pořádně vydělat budoucím psychiatrům, že.. Ale tohle všechno raději nečtěte. Jednak je to nekorektní tohle říkat, jednak tento text obsahuje tak drastické situace, že je přístupný až od patnáctí let výše.