My dva... a anonym

Šel jsem tuhle za svou osmdesátiletou maminkou. Moc se nemůže hýbat a tak jí nosím nákupy a vybírám poštu. Také tentokrát jsem jí ze schránky vybíral tisk. A vedle rozhlasového týdeníku a letáků z Lídlu jsem tam objevil anonym. Byl na výstřižku z novin. Nějaký neznámý kolega se v něm pustil do mé ženy. Manželka  je totiž taky novinářka. Na rozdíl ode mne hodně pravicová, což mi leze na nervy ale už dvacet let to akceptuji jako nezměnitelný fakt. I tak jí mám rád. Ona zase ale bere jako danost, že mě asi nepřesvědčí o tom, že vše vyřeší ruka trhu a že platím měsíčně 70 korun na greenpeace.

Z rodinného hnízda jsem vylítl před třiceti lety. Mohl bych říkat, že to bylo dáno tím, že otec byl komunista – ale ne. Táta byl fajn. Vypadl jsem z domova tak jako to synové dělají. Chtěl jsem se postavit na vlastní nohy. A nejvíc mě vlastně štvalo mě, že jsem nemohl mít dlouhé vlasy (což mi rodiče zakazovali ne z komunistických pozic, ale prostě jako lidé ze starého světa) a že mi furt říkali abych studoval, zatímco já jsem chtěl chodit do hospody a hrát Dylana.

Pak jsem se seznámil s manželkou. Politiku jsme neřešili, i když žena měla naopak tatínka pétépáka. Pořídili jsme si potomka,šetřili na Jugošku ale nedostali příslib. Zkrátka normální rodina. Naštěstí to rozsek listopad, máme se teď rozhodně líp.

A teď nám přišel anonym, omylem do schránky mé mámě, která je taky Koubová. A bylo štěstí, že to nečetla, protože by jí mohlo klepnout. V tom anonymu totiž kdosi připsal k článku „proč si ta Koubová vzala syna komunistů? Asi jí nikdo jiný nechtěl, babu hnusnou.“ A bylo tam i spousta dalších ošklivých slov.

Četl jsem to a naštvání ve mně bojovalo s pohrdáním ba i soucitem s nepodepsaným autorem. Tak představte si, tomu člověku ještě po tom dlouhém čase stojí za to připomenout, že tu došlo k politické „mezalianci“. Naše dítě už je dospělé, my jsme se stačili sejít, rozejít a zase sejít, každý máme jiný názor, ale ani jeden nemá nic společného s komunismem, táta bolševik navíc už ani není na světě. Ale někomu stojí za to napsat anonym , fuj modrá si vzala rudého potomka! Co to musí být za chudáka? Nic jiného než lítost k němu cítit fakt nemohu. A taky mu chci takhle přes blog vzkázat. Neměj o nás strach, srabe. Nám se to líbí, že jsme každý jiný! A nevadí to ani nikomu kolem nás.  Myslíme si, že je přirozené tolerovat cizí názory a že je zrůdné zavírat lidem ústa jen proto, že jsou jiní. A věříme tomu že tohle co žijeme je normální. A že ty máš potřebu i dnes kádrovat lidi? Tak si udělej přihrádky a piš si tam lidi na lístečky jako za stara. Ale nás ani nikoho jiného s tím neotravuj.