Je Bohemian Glass opravdu české sklo?

Ptal  jsem se tuhle kamaráda , který provádí  Prahou , jaké suvenýry si   teď turisté  z hlavního města  vozí.   Odpověď se od minulých let nelišila: Na prvním místě je stále české sklo!   Jak je ale  tedy možné,  že  proslavené  české sklárny  krachují?

Pochopitelně, že mne  v té  souvislosti napadlo – je  tedy sklo, které  turisté  kupují opravdu  české? Zašel  jsem se na to tedy podívat do obchodů  s vábivými   cedulemi  jako  Czech  Glass  nebo Bohemian Crystal.  

 V prvním krámě mě zvučnou ruštinou oslovil prodavač s mongolskými rysy.  Zareagoval jsem stejnou řečí (školní znalosti se nezapomínají) a  projevil jsem  zájem o  skleničky. Potěšený „krajan“ mi  nejprve ukázal  několik  asijských  vzorů  a pak mi zasvěceně  nabídl soupravu italské  provenience  s tím, že  benátské sklo je prostě „samoje otličnoje“ .   

Další obchod, který jsem navštívil  byl přímo na královské cestě.  I  tady  měla prodavačka znatelný cizí   přízvuk,  k její  cti však musím  konstatovat, že  na mne hovořila dobrou češtinou,  jen nepatrně se lišící od „originálu“. I  české skleničky měli, krčily se však v koutě  dalšími asijskými výrobky. Turisté , kteří dorazili do obchodu  ve stejné době jako  já si proto  neomylně vybrali  dovozovou likérovou  soupravu – cenově byla  totiž zajímavější…

Když jsem   této australské dvojici  řekl, že si nekupují  žádný  „bohemian crystal“  ale docela obyčejný cizí šunt , krapet zaváhali.  Ale pak si  si jen dokoupili malou  opravdu českou vázičku a bednu s likérkami a karafou   z Asie si vítězně odvezli  také…   

Já vím, řeknete, že taková  je prostě  férová  kapitalistická soutěž. Jenomže   co  férového je na tom,  prodávat  podobné výrobky  pod  reklamou na české sklo? Navíc , když poslouchám informace o potížích českých skláren, mám trochu strach, že  termín „ české sklo“ se brzy  může stát jen historickou kuriozitou.   A pak se přestěhuje  z běžných obchodů  jen do muzeí  a  starožitnictví.