Církev je dům se zhasnutými světly

My, tedy moje rodina, jsme křesťané poněkud vlažní a ve věcech víry dost nevzdělaní. Já vím, že to není  nejlichotivější charakteristika našeho vztahu  k  náboženství , ale takoví jsme a  taková je holt doba. Bratříčky se stejně amatérským  vztahem k nejvyššímu  ostatně vidím všude okolo. Zkrátka  jako věřící jsme flinkové, v  skrytu duše ale doufáme, že  třeba jsou  Pánu  Bohu  takoví věřící pořád milejší než  ateisté či  falešní pokrytci..

V praxi to mimo jiné znamená, že  jak je rok dlouhý, do kostela ani nepáchneme, o Vánocích ale rádi spěcháme do chrámů připomenout se tomu nahoře. Je to vlastně podobné, jako když si někdo celý rok ničí zdraví, nehýbe se a cpe se superkalorickou stravou,  pak si ale dá předsevzetí začne držet dietu a vydá se do posilovny. Ne že by to byl ideální postup - takovéto cyklické návraty ke zdravému životu jsou ale  určitě lepší než nedělat nic.Podobné je to  nejspíš i s vírou.

Problém vidím  ovšem  v tom, že zatímco posilovny a jiná sportoviště na takovéto polepšené hříšníky čekají a těší se na ně, církvím(zejména té katolické) jak by bylo jedno zda mají nové "zákazníky" nebo ne.  Nebo jak jinak si vysvětlit třeba to, že většinou  musíte projít půl světa než najdete otevřený kostel? 

Nás se tohle nepřijemné  překvapení  potkalo například  na Štědrý den  v  Tachově.   Čtyřiadvacátého dopoledne nebylo možno poklonit se Bohu ani v jediném z chrámů v tomto historickém městě! Chápu, že katolické kostely  neoplývají lidmi a prostředky. Ale mít  zavřeno  i v období  oslav  Božího narození? To mi přijde, že  "firma" poněkud zaspala.    

Šestadvacátého prosince  si zase dcera usmyslela, že by chtěla zapálit  v některém pražském kostele svíčku. My ostatní jsme  se připojili - chtěli jsme totiž plamínkem svíce uctít  památku babičky, která letos zemřela. Otevřený chrám jsme nakonec  našli, i  tady v metropoli nás však překvapilo, že nemají otevřeno zdaleka všechny kostely. Konkrétně  čtyři  svatostánky v oblasti Prahy 8  byly zavřené, uspěli jsme až v chrámu  Cyrila a Metoděje v Karlíně.   Navíc  zapálit svíčku v kostele se ukázalo  jako  docela problém - na rozdíl od  pravoslavných kostelů  u  českých katolíků  obvykle svíčky k dispozici nejsou  a často chybí i místo, kde by bylo možno takový miniobřad uskutečnit. Dodejmě, že laika od návštěvy kostela  o Vánocích  ostatně odradí i to, jak úmorná zima v  kamenných kostelech panuje. ..   

Vím, že tyhle moje postřehy budou možná na někoho působit malicherně. Že mi někdo  třeba řekne, že víra moderního člověka by měla být intimní  věcí  jeho srdce, ne sérií kostelních rituálů.. A jiný, třeba  zástupce katolíků,  mi  namítne, že  překonání  osobního nepohodlí,  třeba zimy,   k  víře patří. A že kdybychom byli co k čemu, vydáme se  za pánembohem  třeba v době mše, kdy mají všechny zmíněné kostely samozřejmě  opravdu otevřeno. A že svíčky se prostě u katolíků používají míň, ať tedy jdeme  "ke konkurenci".

Já si ale stejně myslím, že pánové (a dámy), kteří mají v popisu práce či si vzali za poslání inspirovat věřící a získávat nové duše nejspíše  trochu zapomínají   na to, že se doba změnila.  Lidé určitě  potřebují najít  novou cestu k bohu - zároveň je však nutné, aby  služebníci  boží našli  novou cestu k lidem.. A to se  zatím většinou neděje.  Jak  se přihlásit, či   vrátit k víře? Jiných než  vnitřních  důvodů je pomálu.  Církev sama  připomíná dům se zhasnutými světly.  

Snad  její činovníci   spoléhají na dvoutisíciletou   tradici svého "podniku",  a na boží  ochranu.  Církevní  hodnostáři však  pomíjejí  to, že církev  není  boží  telefonní ústřednou, ale  člověkem vytvořenou  společností s ručením omezeným.   Takže někdo může (brutálně frikulínsky) třeba  klidně říct - co s podnikem, který má zavřeno v době, kdy je po jeho produktech největší poptávka? Taková firma je přece zralá na bankrot!Ať je zboží , které prodává sebelepší.

Upřímně řečeno, nemyslím si, že by něco takového katolické církvi zatím  opravdu hrozilo. Ale zamyslet se nad zlepšením svého "marketingu", to by se jejich  funkcionáři  tedy  měli.  A začít by mohli třeba od toho, že  zase prodlouží "prodejní  dobu". Ve středověku  byl přece kostel místem, kam bylo možno přijít kdykoli!