Minulý týden jsem přišla o část své svobody. Skončil mi poslední čtvrtletní papírový pražský dopravní kupon. Nechtěla jsem jezdit na černo a každodenní nákup jízdenek by přivedl rodinu ke krachu. Tak jsem si koupila opencard.
Kupovala jsem ji ale s těžkým srdcem, pocitem prohry a vzteku. Nepochopila jsem, proč je na dopravu městem, kde bydlím od narození, povinné pořídit si něco, co opravdu nechci. Minulý rok jsem například musela ve škole podepisovat prohlášení, že souhlasím s tím, že fotografie mých dětí mohou viset na školní nástěnce – prý nařízení na ochranu osobních údajů. To mi přišlo skutečně směšné. Co mi ale směšné nepřijde, je to, že mě představitelé svobodného pražského města nutí, abych u sebe nosila kartu, na jejíž přečtení, alespoň podle organizací na ochranu spotřebitelů, stačí dost jednoduchá čtečka. Kartu ani nemusím vytáhnout z kabelky a kde kdo v tramvaji může vědět, kde bydlím, kdy jsem se narodila. Moc dobře vím, že se vedení Prahy i dopravní podnik proti tomu několikrát ohradily. Já jsem technicky a čipově nevzdělaná, ale vidím, že revizoři při kontrole zjistí, co potřebují, jednoduchým přiložením karty na čtečku. Takže na tom asi něco bude. Popravdě mě prohlášení lidí, co lžou v mnoha jiných věcech, moc neuklidňují.
Nemalý problém jsem měla i s tím, že svou platbou za opencard podporuji jednu z největších finančních nemravností, která byla nejprve placena z mých daní a teď na ní doplácím přímo ze své peněženky. Když to shrnu, pokud nechci mít žaludeční neurózu z dopravních revizorů a pocit, že podvádím, tak jsem donucena koupit si kartu, která místo aby mi pomohla, tak mě bez výčitek svědomí zradí komukoli, kdo si koupí dobré technické zařízení a ještě tím nepřímo přispěju, aby se někdo za špatně odvedenou práci měl moc dobře.
Naštěstí jsem se díky osvětě v tisku dozvěděla včas, že si mohu koupit takzvaně anonymní kartu. Tak jsem tedy prodala jen část své svobody – přišlo mě to dráž než karta, která otevírá mé soukromí a paní, co karty prodávala, mě upozornila, že má ještě i jiné nevýhody. Svoboda a třeba i její kousek ale nikdy není zadarmo, že!
