Včera k ránu mě vzbudila sms. Z jednoho evropského serveru mám nastavené informování o nejdůležitějších světových událostech přímo na telefon. Jen o těch nejvýznamnějších. Možná trochu paranoidní, ale nosím v sobě nutkání dozvědět se alespoň chvilku předem, že v nebližších hodinách uhořím rukou ničivého požáru Evropy, stropem mi proletí meteorit, nebo začne světová válka. Přemýšlel jsem v nadsázce, co si zabalím do evakuačního zavazadla a zprávu otevřel. Usáma bin Ládin je mrtev. Telefon jsem v klidu odložil a spal dál. Proč?
Důvěra. Od 11.září uplynulo moře času. Válka proti terorismu se svým vleklým tempem v trvá dorovnává na první i druhou světovou válku dohromady. Válka, jejíž cíl je jistě chvályhodný, ale zcela logicky nedosažitelný. Tak jako boj s obchodem s drogami. Nekonečný příběh. Z historie víme, že Američané jsou pohádkáři. Možná dokonce jedni z mistrů mystifikací. Vláda cvičí se svými voliči jako s lachtany co plácají ploutvemi. Za pomoci médií, posouváním tzv. fear faktoru (faktoru strachu) vypouštěním kachen o otrávené vodě, jídle se střepy, zabijáckých cvičených včelách atd. To vše s nálepkou terorismus. Nezřídka otírající se o Al-kaidu, Taliban, Zavahrího, bin Ladina. /zdroj - zprávy na Foxu/. Tak, aby se tato čtyři jména udržela ve středu dění.
Barack Obama. Rozhodně se asi najde málo lidí, kteří mu přáli stav, ve kterém přebíral úřad po G.W.Bushovi. Když pomineme vše ostatní, tak „rozjetá“ válka proti terorismu polykající nemalé porce ze státního rozpočtu je věc, která se nedá opomenout. Jako první americký prezident afroamerického původu je pod nepoměrně větším drobnohledem. Lid čeká výsledky. Jak si ve svém úřadě prozatím vede nechám na zhodnocení každého z vás. Každopádně volby se pomalu, ale jistě blíží a je bezpodmínečně nutné vykonat… něco. Něco velkého, něco, co jen tak nezapadne, mezi ostatní rutinu. Řešit např. problémy s přistěhovalci, to asi moc nezaujme státy ze severu. Usáma bin Ládin je naopak trofej přímo prvotřídní. Je / byl to americký nepřítel číslo jedna. Ten zlý muž, kterého zná drtivá většina těch, kteří půjdou k volbám. Následná tisková konference jen opentlí již tak skvělý nápad na zlepšení volebních preferencí. Půjčím si slova přímo z úst pana prezidenta - "Dnes, na můj příkaz, Spojené státy provedly cílenou operaci proti Abbottábádu v Pákistánu. Malý tým Američanů provedl operaci s nevídanou odvahou a schopnostmi. Žádní Američané nebyli zraněni." (zdroj – ČTK)
Důkazy. Tak si říkám, jestli čestné slovo prezidenta, nějaké informace z mise a zpráva o tom, že byl ihned pohřben do moře na neznámém místě něco potvrzují. Dobrá. Džentlmenství se nezapře, přiznávám. I u člověka takového kalibru respektovat jeho vyznání a smýšlení a pohřbení do další modlitby (nestihli, pravděpodobně), nebo do dalšího dne. Z druhé strany bude stačit jako důkaz dobré slovo, když si lidé nemají, obrazně, do čeho píchnout klackem? Nelze nevzpomenout akce MOSADu po druhé světové válce. Ano, je pravda, že plán zajmutí bin Ládina a jeho doručení “rukám spravedlnosti“ přímo do států bylo po celou dobu trvání války s terorismem jedním z hlavních cílů.
Rešení. A tak se nabízí otázka, zda smrt (ať už skutečná, nebo fiktivní) tváře světového terorismu vlastně cokoliv řeší? Respektive zda je důvod k oslavám tak, jak probíhají i v ulicích nepočítaně amerických měst. Bylo by bláhové si myslet, že tělo bez hlavy zemře. Bohužel džihád existoval před Usámou a bude i po něm. Svatá válka není jen Usáma bin Ládin. Je to nikdy nekončící boj, jako s plevelem na zahradě.
