Vážení platící, připravte laskavě své vosí pasy na další utahování opasků, chystáme se ke startu. Naše finanční letadlo jménem stát má natankovány plné nádrže a pomalu, s hukotem, vzlétá. Destinace? Lepší zítřky pro nás všechny. Alespoň tak to tvrdí naše vláda. Pochybuji. Vláda těch, co nouzi nemají. Vláda těch, kteří stěží myslí na ty, kterým se tolik nedaří. No ano, bez legrace, tak žádné smutné pohledy, prosím. Hezky na pásku bodlem uděláme další dírku a tváříme se vesele. A platíme vesele. Kdo se nebude tvářit, vyfasuje daň za „nedostatečně pozitivní přístup“.
Připravujeme se na nejhorší. Ne, naštěstí nezačíná světová válka. Začíná válka mezi námi a státem. Válka s námi samými. Holý boj o přežití. A dost mám argumentů stran politiků, že jsme si to udělali sami. Vyšlo by na sto článků vypočítávat jednotlivá pochybení, nevýhodné tendry, úniky kvůli korupci, zbytečné náklady na chody jednotlivých resortů atd. O tom už bylo řečeno mnoho. Jenomže teď čelíme následkům.
Změna daně z přidané hodnoty? Přihoďte do změněného sazebního koše i knížky. Ještě by se mohl český prostý občan vzdělávat a co potom. Čím početnější prostá dělnická třída, tím silnější zázemí pro změny. K životu mu naprosto stačí informace prezentované relevantními zprávami na TV Nova a seriózními periodiky typu Blesk a Aha. Zkreslená fakta zapadlá mezi informacemi o tom, že pan Novák vypěstoval půl kilovou bramboru, že Macháčková (61) se nechala nafotit nahá, nebo že sportovci radí, že nejlepší jsou velké balóny (s fotkou vnadné slečny, či paní v perexu - bez legrace, ten článek tam vážně je).
Jak bude vypadat typická česká rodina za několik desítek let? Pokud budeme pokračovat stejně? Pan X, sedící unaveně na pravěké pohovce, jejíž díry, které vyhlodal zub času, skrývá deka po babičce si povzdechne. Nakloní se nad talíř s levným gothajem s cibulí, octem a chlebem. Alespoň dnes si dopřeje lepší večeři. Vypadá na padesát, ale datum narození na jeho občanském průkazu prozrazuje skutečný věk. Sedmatřicet. Jeho zjev můžeme přikládat kombinaci nedostatečného spánku mezi denní a noční směnou a špatnému životnímu stylu. V rádiu běží relace „Šetříme s Radiožurnálem“, ve které se upozorňuje na to, že se vláda chystá projednat návrh zavedení ultra brutální daně na odvod daně na daně z daní z přidané hodnoty v kombinaci s poukázkami na základní potraviny pro menšinovou komunitu „původních Čechů“ žijících stále ještě na našem území. Pan X svraští čelo tak, že mu na něm naskočí vráska připomínající Grand Canyon a olízne si okoralé rty. Romský premiér a předseda vlády zároveň využil příležitosti tohoto vysílání, aby naší menšině slíbil, že ze strany státu budou persekuce stále nižší a vyzval původní Čechy, kteří se rozhodli k emigraci v minulých létech, aby se vrátili a zejména nezapomněli převést do ČR veškerá svá aktiva. Manželka pana X mezitím vyrábí domácí mast proti opruzeninám a vzpomíná na rok 2005. Na ten krásný rok, kdy naposledy spolu s manželem byli na dovolené. Bulharsko. Nechala si u kadeřníka udělat účes, koupila si nové plavky, vrátila se krásně opálená. Po jediné místnosti jejich 1+kk běhá postarší jezevčík. Ten, kterého si společně pořídili, protože dítě by nikdy neuživili. Ano, příběh je dohnaný ad absurdum.
Snad se nedožijeme toho, že se brzy přestane říkat z legrace: „Co by za to daly děti v Africe.“, kteréžto nechť nahrazeno je verzí lepší: „Co by za to dali občané České Republiky.“ Česká Republika, hrdý člen Evropské unie. A v novinách v zahraničí si přečteme: „Miliony Čechů zapálili dnes svíčku při tryzně za kvalitní a plnohodnotný život. Čest jeho památce.“
