Jedním ze závěrečných bodů pátečního eurosummitu bylo téma nejožehavější a pravděpodobně nejsledovanější. Velká půjčka. Půjčka státům, které si svým špatným hospodařením v dlouhodobém horizontu již nadále nedokáží krýt své vlastní závazky. Z koláče 200 miliard eur připadá ne zrovna malý díl 90 miliard korun na Českou republiku. Půjčíme? Měli bychom se naučit říkat rezolutní NE.
Propast nedůvěry v Evropskou unii se nám dále prohlubuje. Nelze se divit. Demokracie, tedy vláda lidu, se pomalu, ale jistě ztrácí v mlze a místo toho, aby se v době krize (která se přímo dotýká nás všech) rozhodovací pravomoci navracely blíže k nám, občanům, případně lokálním vládám, jsme svědky přesně opačného efektu. Vláda nevolených, ale vyvolených ukazuje svoji sílu téměř v přímém přenosu. Sledujeme novodobou Radu vzájemné hospodářské pomoci oblečenou do „zápaďáckého“ stylu, stále však stejně průhlednou a nefungující, jako její tehdejší vzor.
Premiér Petr Nečas v úterním vydání Lidových novin uvedl, že neposkytnutí půjčky by pro Českou republiku mohlo znamenat pád do izolace. Opět se tedy dostáváme do situace, kdy jsou slova používána proti nám, občanům, ve snaze postrašit, prosadit a zároveň obhájit fakt, že jsme se stali bečící ovcí v mainstreamovém stádu Evropské unie, která se pod taktovkou vlády snaží příliš nedráždit a raději mlčky plnit veškerá nesmyslná rozhodnutí (a tím vytloukání dluhu dluhem rozhodně je), která se na nás nejen z Bruselu sypou. Bát se nějaké formy izolace je dle mého názoru naprosto zbytečné.
Řiďme se zdravým selským rozumem, půjčku odmítněme poskytnout, a pokud bude její poskytnutí MMF nezbytně nutné, pak vyžadujme nejprve záruky, že bude včas a řádně zaplacena. Vyžadujme, aby došlo k zásadním změnám v hospodaření nejen postižených států, ale i celé Evropské unie, aby došlo k radikálnímu seškrtání provozních nákladů Evropského parlamentu. Protože pokud máme šetřit a snižovat svoji spotřebu, pak všichni. Žádný dvojí metr.
V situacích, jako je současná krize systému fungování Evropské unie, bychom neměli slepě věřit ve schopnosti lídrů Evropského parlamentu. Měli bychom si uvědomit, že nazrál čas, kdy neotřelá řešení, rázná rozhodnutí a lokální patriotismus na úkor slepého důvěřování v evropskou integraci může být tou správnou cestou. Ošetřovat jablko je zbytečné, pojďme zabít červa.
