„To jsem ti četl takový článek a tam psali, že se prý baculky zase dostávají do módy…“ překvapil mě mezi svátky kolega z práce v kuchyňce nad čerstvou kávou a hromadou zkřehlého cukroví, které do naší skromné kanceláře přijelo ze všech možných koutů Čech, Moravy, Slezska i Slovenska.
„Počkej, jak jako do módy? Baculky,“ hrál jsem si na nechápajícího a jazykem doloval z patra sladké těsto vanilkového rohlíčku.
„No v jednom článku na internetu psali, že prý sportování a pěkným figurám odzvonilo a do módy přichází baculky a holky co se nestydí, že mají nějaké to kilo navíc. A víš, jak já mám baculky rád,“ lišácky se zasmál.
„Jo jo, to vím, ale ten článek, co to je za blbost? Jak může někdo napsat, že je, nebo není v módě být hubený, nebo obézní? Když to přeženu. Nejsme snad auta, ani batikovaná trička, ne? A nějaký pitomec bude přes článek na internetu kázat, že štíhlé nejsou in? To bude zase křišťálová lupa, už to vidím…“
„Hele to je fuk, ale představ si všechny ty holky, co se nechají nějakým takovým blábolem ovlivnit a prostě ztloustnou, protože to frčí. To se budu mít,“ zaleskly se mu oči nadšením.
„No právě, to je právě na tom všem to nejhorší. Jestli má někdo rád holky a jiný zase vdolky, nebo někomu chutnají piškoty máčené v láku od okurek, tak prosím, je to jeho věc, ale ať proboha nevtloukají ženským do hlavy, že mají tloustnout.“
Večer jsem šel do kina s Klárou, nakoupili jsme klasicky velký popcorn, neperlivou vodu a mezi chroupáním při úvodních upoutávkách mi špitla do ucha:
„Jsem ti četla takový článek, že baculky…“
„Ne…“
„Taky jsi ho četl?“
„Ne…“
„Tak baculky prý přicházejí do módy, tak jsem si říkala, že bych třeba taky malinko přibrala, co ty na to? Třeba bych se ti potom líbila víc?“
„Ne…“
„Ale jenom to tak zakulatit, víš? Bříško a boky, zadeček, trochu tady, ono i na prsou to je potom znát…“
„Ne…!“
„To mi k tomu nic víc nepovíš? Prý se vám to chlapům víc líbí, když nás máte za co chytit.“
„Ale,“ sbíral jsem energii k obhajobě, „to přece neplatí pro všechny. Když přišlo sushi do módy, tak všichni jedli sushi. Když byly v módě plíšňáky, tak všichni svorně doma leptali džíny savem. Za sebe osobně říkám, že co se mi líbí na ženách, co se mi líbí na tobě, je pořád to stejné a nepodléhá to módním vlivům. Ale jestli nad tím vážně uvažuješ, tak si rovnou zřiď antikonfliktní tým, budu se a tvoje zdraví bránit.“
„Vím, co máš na nás i na mně rád, takže se to nezměnilo… hm a nechtěl bys tedy, abych…“
„Ne…!“ dodal jsem naoko výhružným tónem a po očku zahlédl, jak se Klára, osvětlená kino promítačkou usmívá pod vousy. Tedy jen usmívá, ne pod vousy. Proboha už je to tady, asi se mi také vkus mění podle diktátu doby. Zachraň se, kdo můžeš!
