Zpravodajské služby po 9/11

Zpravodajské služby poskytují vládě informační náskok, aby nebyla zaskočena, a protože filtrují informace, jsou státem ve státě, který stínově  „slepou“ vládu „vede“  … Mají vysoký rozpočet, proto potřebují nepřetržitého nepřítele, k tomu jim hodně pomohlo 9/11 …

„Vstoupili jsme do nové éry historie terorismu, nadnárodního islámistického , který masově útočí proti civilistům všude na světě „, oznámila krátce po 9/11  baronka Eliza Manningham-Bullerová /EMB, šéfka britské MI5 , do které nastoupila hned po studiích na Oxfordu v roce 74 (MI verbíři verbovali na univerzitních mejdanech) , po 33 letech odešla v 4/07 do důchodu …

Specializovala se nikoliv na klasickou kontrašpionáž, ale na protiteroristickou činnost – boj proti IRA (manželovo jméno, kterého si vzala i s jeho 5 dětmi, a který pochází z Irska, nebylo nikdy zveřejněno), kauza Lockerbie z roku 88 byla jejím nejdůležitějším případem  …

Také Charles Pasqua, se svoji soukromou zpravodajskou sítí prohlásil, že proti „globálnímu islámistickému terorismu je nutno bojovat „terorem“ /terorizovat teroristy …

Boj zpravodajských  služeb proti terorismu však ve skutečnosti nespočívá na „terorizování/vyhlazení „teroristů, ale na četných „transakcích“ , které mezi sebou vlády uzavřou, do nichž promítnou své politické zájmy, a  na boji pseudoteroristických organizací, zpravodajskými službami řízenými .

Slovo terorismus je velmi pružné a  neplatí globálně pro všechny "teroristy" ( německá okupační moc považovala za teroristy příslušníky odboje ) …

Nálepka „terorista“ většinou slouží jen k delegitimizaci jistých hnutí a jejich nároků …

Ve Francii tuto činnost provádělo RG/Renseignements généraux, ve Španělsku CESID, dnes CNI/Centro Nacional de Inteligenci, se ve svém boji proti hlavní baskické separatistické organizaci ETA opíralo o jím založenou a ministerstvem vnitra placenou ilegální žoldnéřskou organizaci GAL/Grupos Antiterroristas de Liberacion, která vraždila baskické aktivisty, kteří prchli do Francie …

Provázanost žoldnéřských eskader smrti GAL se španělskou vládou v její špinavé válce proti baskickým separatistům v letech 83-87 odhalil v roce voleb 96 deník El Mundo.

Po provalení byli někteří z velení GAL, z policie a ministerstva vnitra postaveni před soud , včetně samotného ministra, jenž byl se svým tajemníkem  usvědčen ze dvou  únosů.

Španělská média tvrdila, že do stvoření a sponzorování GAL byl přímo zapleten i tehdejší šéf Socialistů a premiér v jedné osobě (82-96) Felipe Gonzáles, jenž však nebyl postaven před soud, aby se nezkompromitovala již tak zkompromitovaná španělská politická scéna …

Gonzáles činnost GAL nejenže nikdy  neodsoudil, ale veřejně orodoval i za své  bývalé podřízené, odsouzené za politické vraždy ( celkem zhruba 40)  …

V důsledku této aféry Lidová strana Aznara volby v roce 96 hladce vyhrála .

Francie poté, co byla žoldnéřská GAL ve Španělsku rozpuštěna, přitvrdila ve svém postoji vůči baskickým aktivistům na francouzském území, nepřiznávala novým žadatelům status politických uprchlíků a usnadnila pravidla pro jejich extradici do Španělska …

Také v Británii si UK tajné služby vytvořily vlastní protiteroristickou taktiku v boji proti IRA -  „odstřelovačskou“ .

Pokud jde o islám, mešity a islámističtí prominenti byli intenzívně odposloucháváni již dávno před 9/11, a to od pádu šáha v Íránu v 2/79 , přičemž do jejich sítí tajné služby hostitelské země, většinou po dohodě  s tajnými službami země  jejich původu, které tak své emigranty kontrolují, dosadily své pseudoislámisty, takže 9/11  práci tajných služeb sotva změnilo, spíše usnadnilo, protože jim byly rozšířeny pravomoce ….

Francouzské tajné služby musely islámistickou sítˇ, zejména  nejproblémovější alžírskou, dostat pod kontrolu  již po islámistických atentátech 85-86, ze kterých obvinily Fuada Aliho Sáleha , a po atentátech z roku 95 .

UK zpravodajské služby dávno před 9/11  ostře sledovaly pákistánskou islámistickou komunitu, a taktéž v UK rozhozené sítě Muslimského bratrstva …

Protiteroristické zákony přijaté po 9/11 práci tajných služeb nesmírně ulehčily, zejména jim umožnily zavírat do vazby, aby z nich dostaly informace, jedince, které jen podezíraly,  aniž by jim něco musely dokazovat ( Guantanamo, v UK to byl Anti-terrorism, Crime and Security Act z roku 00, novelizovaný v 12/01 o „ neomezenou vazbu nebritských občanů “, do které byli „nebezpeční“ islámisté posíláni do londýnského vězení Belmarsh s mimořádnou ostrahou …

Toto ustanovení však  bylo napadeno nejvyššími UK soudy v 12/04, načež v 1/05 ministr vnitra Charles Clarke ze zákona vypustil slůvko „nebritští občané“ s tím, že jde o  protiústavní diskriminaci, a nahradil jej slůvkem „ všichni kdo“ . Také navrhl, aby na ně nebyla uvalena vazba, ale  nejrůznější opatření /control orders , např. roční domácí vězení, libovolně prodlužovatelné , zákaz nočního vycházení, nasazení elektronického náramku, zákaz používání telefonu a internetu … Jakékoliv porušení takového zákazu se trestá až 5letým vězením .

Parlament si vymínil, že jakékoliv dohledové opatření/control order bude nařízeno jen na základě předběžného souhlasu ze stranu soudu, tajné služby si na parlamentu vydobyly nařizovat taková opatření jen na základě podezření, nikoliv po předložení důkazů , filozofie, která se stala páteří nového Prevention of Terrorism Act z 3/05 …

I tento zákon pamatuje na „ antisociální chování při demonstracích či jiných občanských nepokojích „ / Anti-Social Behaviour Order/ASBO …

Ve Francii to byla velmi rozšířená působnost protiteroristických zákonů z roku 86, zejména paragraf o „ sdružení napomáhajícím teroristickým skupinám“ , tajnými službami nazývaný „rozkopnutím mraveniště“,, který umožnil rozsáhlé zatýkání a „preventivní“ věznění až na dobu 24 měsíců osob, které by „mohly“  být na teroristickou sítˇnapojeny  …

Francouzské tajné služby mají dlouhodobě pod kontrolou i islámistické proselytické organizace, které se snaží převést na muslimskou víru kázáním v sociálně slabších čtvrtích, zejm. hnutí  Jamaa at-Tabligh …

Reforma tajných služeb

Zatímco Mitterrandovou úchylkou byly odposlechy, Chirac nechtěl o reformě tajných služeb ani slyšet, třebaže byla naplánovaná již na rok 04.

Její odstartování tudíž zbylo na Sarkozym .

V 6/08  byly francouzské civilní tajné služby pod ministerstvem vnitra (kontra/protišpionážní DST/Direction de la Surveillance du Territoire) s novým sídlem v Levallois (Hauts-de-Seine)  podle plánované reformy přeskupeny, když část RG/Renseignements Généraux/tajná služba policie/politická policie pro prevenci hrozeb proti národní bezpečnosti splynulo s DST do nově vytvořeného DCRI/Direction Centrale  du Renseignement Intérieur/zkráceně RI, což je “uzavřený kroužek“ s dvojí náplní práce a) protiteroristickou  a b) ekonomické zpravodajství , zatímco druhá jeho část (tiskové oddělení) se podle konceptu reformy Michele Alliot-Marie měla logicky přelít do nového pod-útvaru SDIG/Sous-Direction de l´Information Generale (řešící „diskrétní“ aspekty veřejné bezpečnosti, jako tradiční islám, občanské nepokoje, ilegály, ekoterorismus, zahraniční cesty veřejných činitelů ) …

Konalo se však první překvapení, když celé tiskové oddělení bývalé RG přešlo nikoliv pod SDIG, ale zůstalo pod RI ( šéfem je Bernard Squarcini, bývalý prefekt, přítel Sarkozyho, taktéž šéf DGSE/ civilní rozvědky Erard Corbin de Mangoux, bývalý prefekt a poradce Sarkozyho pro „francouzské otázky“ , kterého Sarkozy jmenoval, když vyhodil diplomata Pierra Brochanda) , což znamená, že DCRI bude mít monopol na informace, které bude neochotně  „cedit“ …

Další neplánovanou „ inovací“ bylo rozdělení kompetencí v monitorování islámu – tradiční islám jako všechna náboženství sice zůstal SDIG , ale šéf RI bude moci, kdykoliv to uzná za  vhodné, zasahovat i do „náboženského“ dozoru v kompetenci SDIG …

Francouzský Pentagon

Nové francouzské ministerstvo obrany, v němž budou údajně do roku 016 seskupeny tři armádní genštáby ( pozemní armády, letectva a námořnictva)  se buduje na pozemku Balard  o rozloze zhruba 17 ha v 15. pařížském okrsku na jihu Paříže …

Ministerstvo obrany řídí nejen vojenské tajné služby (voj. kontrarozvědku DPSD/Direction de la Protection et de la Sécurité de la Défense a rozvědku DRM/Direction du Renseignement Militaire, ale i civilní rozvědku /DGSE Direction Général de la Sécurité Exterieure, do roku 82 SDECE/Service de documentation exterieure et de contre-espionnage .

V jejím čele v drtivé většině stáli generálové či plukovníci, přičemž jejím prvním šéfem /11.44-4/45  bylo eso protinacistického odboje Jacques Soustelle …

Mezi její úspěchy patřilo mj. zjištění prostřednictvím sítě Nicobar složení pancíře sovětského tanku T-72 …

DGSE předběhla CIA v oznámení o zahájení jomkippúrské války z 10/73 a v oznámení o vpádu sovětských okupačních vojsk do Afghánistánu v 12/79 …

V operaci Barracuda DGSE v 9/79 zinscenovala státní převrat proti středoafrickému „císaři“  Jean-Bédel Bokassovi, a nastolila zde profrancouzskou vládu …

Císař Bokassa byl vyhlášený kanibal, a mj. rozdával diamanty francouzskému prezidentu d´Estaingovi, jak svého času uvedl francouzský týdeník L´Express, který komentoval d´Estaingovu státní návštěvu u tohoto kanibala : fotografie ukazuje d´Estainga , jak po výstupu z letadla kráčí čestnou uličkou – jen místo obvyklých nablýskaných vojáků „císař“ Bokassa nechal d´Estainga za blýskání fotoaparátů novinářů projít uličkou zcela nahých středoafrických dívek …

V roce 77 a v roce 80 se DGSE nepodařilo ve spolupráci s jejími agenty v libyjské armádě svrhnout plukovníka Kaddáfího …

Počátkem roku 1980 DGSE ve spolupráci s kontrarozvědkou DST rozkryla za pomoci svého zdroje „Farewell“ nejrozsáhlejší sovětskou sítˇ průmyslové technické špionáže, pokrývající i severoamerické území …

DGSE se povedl prostřednictvím sítě Nicobar i prodej Indii 43 kusů Mirage 2000 …

12.6.05  agenti DGSE osvobodili novinářku zajatou v Iráku Florence Aubenas …

Atentát  proti francouzským výsadkářům v Bejrútu na stanovišti Drakkar z roku 83, a především skandál jménem Rainbow Warrior z 10.7.85, se kterým se pojí i její další skandál s falešnými manželi Turenge, byly jejími obrovskými neúspěchy, které vyústily v její tehdejší vynucenou reorganizaci .

Mediálně nejtragičtějším neúspěchem byla v době mezinárodních protestů proti francouzským jaderným pokusům v Tichomoří operace „Satanic“ = zničení a potopení lodi Rainbow Warrior hnutí Greenpeace v australském přístavu Auckland 10.7.85 , v důsledku které zahynul nizozemský fotograf portugalského původu Fernando Pereira .

Bombu na lodˇ nainstaloval společně s bojovým potápěčem plukovníkem Alainem Mafartem (alias Alain Turenge s manželkou podplukovnicí Dominique Prieur, alias Sophie Turenge, oba „manželé“ byli zatčeni novozélandskou policií, a přiznali se ) bratr socialistky a prezidentské kandidátky Ségolene Royale , Gérard Royale …

DGSE se také nepodařilo osvobodit pro kolumbijskou pravici nepohodlnou prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourt z rukou FARC v operaci „14 Juillet“ …

DGSE, se sídlem v CAT/Centre Administratif des Tourelles/alias v Bazénu/La Piscine (nedaleko je plavecký bazén), Boulevard Mortier ve XX.pařížském okrsku, nejen spolupracuje, ale i sdílí jedno stejné ústředí s německou Bundesnachritendienst/BND, a to v Kourou ve Francouzské Guyaně …

Má asi 5.000 agentů, z toho 2.000 důstojníků a poddůstojníků, a celou sítˇ „spřátelených dopisovatelů/novinářů “ , „legionářů“ a „žoldáků“ …

DGSE má k dizpozici bojová komanda, bojové potápěče a leteckou podporu …

Bojová komanda byla původně z 11.výsadkového praporu Choc, vytvořeném v roce 46, rozpuštěného v roce 63, protože nepřijal CHDG vyhlášení nezávislosti Alžírska ( po fiasku s Rainbow Warrior byl 11.výsadkový prapor Choc znovu vzkříšen, přešli do něj i bojoví potápěči námořnictva z komanda Hubert, opět rozpuštěn byl v roce 93 )  …

Poté bojová komanda čerpala z 1.výsadkového pluku námořní pěchoty a ze 13. výsadkového dragounského pluku.

23.2.010 vojenské kruhy tvrdily, že si Sarkozy konečně vybral nového náčelníka genštábu Elysejského paláce, jenž s prezidentem cestuje na cesty do zahraničí ( poté co dosavadní  držitel tohoto postu admirál Édouard Guillaud byl jmenován šéfem genštábu CEMA) ,a je jedním z nevyšších francouzských vojenských postů , a to generála pozemní armády Pierre Villiers, v podstatě Guillaudova a Georgellinova klona …

Za 12 dní nato se však Sarkozy „rozmyslel“ , a  jmenoval do této funkce generála Benoit Puga, od 9/08  šéfa vojenského zpravodajství/ DRM, bývalého legionáře, šéfa prestižního 2. výsadkového cizineckého pluku REP (zlí jazykové tvrdí, že  „ sada“ vyznamenání na jeho hrudi se bude dobře vyjímat na zahraničních cestách) …

Sarkozy se tímto výběrem opět postavil významným armádním generálům (mj. Guillaud, + Georgellin z CEMA) , kteří navrhli Villierse.

Na rozdíl od Villierse je Puga „bojem protřelý“ , zúčastnil se bitvy Cizinecké legie  o Kolwezi, hlavní město na diamanty a jiné nerosty bohaté separatistické provincie Katanga /Shaba v Kongu/Kinshasa v 5/78 , v roce 79 operace v Gabunu, 80-81 v Džibuti, , 82 v Libanonu,, 83 ve Středoafrické republice, a v roce 84 operace Manta v Čadu …

V 90. letech Puga šéfoval Velitelství pro zvláštní operace/COS, které bylo vytvořeno po první válce v Zálivu v 6/92, přímo podléhá náčelníku genštábu francouzské armády, a zahrnuje zvláštní jednotky ze tří armád.

Přesunulo se z Taverny do Villacoublay, takže má  armádní genštáb hned u ruky.

COS zahrnuje 70 osob ze všech armádních útvarů + 1 „četníka“, jednoho lékaře a jednoho zbrojního inženýra …

COS může požádat při svých akcích o pomoc i 1.výsadkový pluk námořní pěchoty, 13.výsadkový pluk dragounů (11.výsadková brigáda zůstala jen pro potřeby pozemní armády, která se bez ní neobejde), DAOS/Détachement aéromobile d´opérations spéciales + pět námořních útočných komand , např. protiponorkové komando Hubert s posádkou v Toulon …

Z útočných komand letectva se COS může opřít o výsadkové komando „číslo 10“ + o speciální vrtulníkovou (vrtulníky EC725 od Eurocopter)  a  leteckou přepravní divizi, u níž má COS trvale  k dispozici dva přepravní letouny …

COS má také k dispozici velmi pečlivě vybraných 150 civilních specialistů/ záložníků, jejichž služeb COS využívá v polovojenských akcích ,když např.  genštáb chce v krizové /šedé zóně, mnohdy pod humanitární záminkou (ochrana uprchlických táborů v Africe) zasáhnout, ale nechce do ní vyslat „armádu“, aby to nevypadalo, že se zde „vojensky angažuje“ …

COS spolupracuje zejména s vojenskou rozvědkou /DRM, pro kterou sbírá strategické informace, a DRM jí poskytuje informace důležité pro její misi.

Dále COS spolupracuje  s DGSE/civilní rozvědkou a s DGGN/Velením četnictva …

COS je velmi důležité, v Evropě takový útvar má jen Británie/UK  (SAS) , v US je to USSOCOM/Speciál Operations Command …

Na rozdíl od zvláštních UK + US jednotek,které se účastní jen tajných akcí ,  francouzské COS jednotky uskutečňují akce sice diskrétní ( např. v 1/03 evakuovali bývalého premiéra Pobřeží slonoviny Alassane Quattara +, určitým povstaleckým frakcím zajištˇovaly zpravodajství, taktéž „decentně“ mnohokrát  zasahovaly v Tunisku, pomáhaly i jordánské a saúdskoarabské armádě …) , ale nikoliv tajné, vždy zasahují pod svojí identitou  ( v 11/04 z Pobřeží slonoviny evakuovaly  francouzské státní příslušníky, či úspěšně ze střechy v plamenech zachránily 3 francouzské četníky, které chtěl zlynčovat dav, zasahovaly v rámci operace EU Artemis v Kongu , kde byly pověřeny zmocnit se letiště Bunia) …

Francouzské zvláštní jednotky v Afghánistánu pod velením COS se musely podřídit anglosaské bezpečnostní filozofii „120% utajování“ , v rámci které zvláštní jednotky nikdy nekomunikují ani s novináři, ani se členy parlamentu /Kongresu , kteří se k jejich útvarům nesmí ani přiblížit ( i v zájmu bezpečnosti komand těchto jednotek, které ve  skupinkách po 4-5 v rámci hloubkového zpravodajství operují daleko od své základny ) …

Pod 120% utajení patří také analýzy z těchto misí …

Zatímco US armáda neposkytla francouzským zvláštním jednotkám v Kosovu  ani svoje tajné zpravodajské materiály, ani svoje šifrovací kódy, takže francouzští specialisté měli potíže je rozluštit, v Afghánistánu se s nimi o svoje tajné zpravodajské materiály a kódy již podělit musela …

Gen. Puga před parlamentní komisí zdůraznil, že „COS má svoje vlastní spolehlivé šifrovací kódy k zašifrovávání zpráv, takže není závislé na amerických, naopak, zcelá závislí na US šifrovacích kódech jsou Britové, zatímco COS využívá stejných šifrovacích kódů jako US pouze z důvodu, že jsou francouzské jednotky pod US velením, …“  „ …

Nicméně gen. Puga přiznal, že „Američané k vysílání používají přenosný satelitní systém PRC117 vybavený parabolickou anténou , velmi účinný, a že takovýto přenosný satelitní komunikační systém je přesně to, čím bude muset být vybavena ne francouzská armáda, která jej nepotřebuje, ale COS ano  „ …

Gen. Puga také uvedl, že „Britové jsou zcela závislí i na US zpravodajství, kdežto Francouzi , zejména díky družici  Syracuse III-A , se bez US zpravodajství obejdou …“ (První evropskou vojenskou družicí byla Hélios 1A, vyrobená firmou Matra Marconi v Toulouse) .

Proto generál Puga před parlamentní komisí /Commission de la Défense Nationale et des Forces Armées/zpráva číslo 31  z  11.4.06 zdůraznil, že se francouzský zpravodajský systém bude muset podstatně vylepšit, a to nejen o drony ( teoreticky má COS v Afghánistánu možnost využívat jak US těžké bombardéry B52, tak US stíhačky a  drony Predatory, Francie má bitevní letouny Mirage 2000+ Mirage F-1 v tádžikistánském Dušanbe, od 9/07 tři z nich na žádost Washingtonu přemístila do Kandaháru) . Francouzské jednotky zkoušejí v Afghánistánu svůj vlastní lehký dron, hodící se pro boj ve městech, který je však pro svoji trvalou signalizaci zcela nevhodný pro afghánský terén .

Francouzské jednotky naplňují dvě mise, Pamír, v rámci které poskytují výcvik afghánským jednotkám, a Ares, pod kterou spadá protiteroristický boj …

Gen. Puga uvedl, že Američané jsou na klíčovém východě a jihovýchodě , zejména podél pákistánských hranic, kde působí jejich spojenec ISI, a že cílem US jednotek není vymýtit všechny zdejší radikální či teroristické sítě, což ani nelze již jen z toho důvodu, že je kryjí místní kmenoví pohlaváři a váleční lordové, a všichni do jednoho pod pláštíkem islámistického extrémismu  vydělávají na narkoobchodu …

Generál Puga uvedl, že nejhůře jsou na tom v Afghánistánu britské jednotky, jejichž formálním úkolem je bojovat právě proti zdejší narkomafii ničením makovicových polí , ale protože makovicová pole jsou jedinou možností, jak v Afghánistánu uživit rodinu, jelikož alternativní plán k makovicím pro afghánskou ekonomiku Washington nevymyslel, padá na britské vojáky veškerý hněv místních obyvatel/pěstitelů makovic …

V souvislosti s leteckým útokem proti Libyi z 3/011,, kdy se Londýn a Paříž rázně chopily iniciativy,Sarkozy a Cameron nemohli přijít na jméno nejen Berlínu, který jako vždy zaujal „ přísně neutralistický“ postoj,  ale i celé EU, která podle nich nejen prošvihla jedinečnou příležitost koordinací svých leteckých útoků ukázat, jak bude fungovat evropská obrana, ale na celé čáře prokázala i nespolehlivost zaujmout v kritické situaci jednotný postoj o čemkoliv : zda vůbec vojensky zakročit, jak se postavit k libyjské opozici, a to zejména proto, že se východoevropské státy tradičně strachovaly, aby se jim v důsledku podpory „ arabského lidu “ nezmenšily příděly z fondů EU .

EU, bez společné politické vize, během krize jako by neexistovala, k čemuž přispěla i „ ani nedutající/tichem se zalykající “  Lady Ashton  …

Sarkozy rozhořčeně prohlásil, že buňka evropského genštábu umístěná u Ashtonové  „není na úrovni“ , a že „evropská obrana, až na francouzsko-britský tandem , žádná neexistuje“, na což Berlín odpověděl, že „ Sarkozy namísto mediálních útoků hokynářského rázu by měl nasadit diplomacii “ …

Sarkozy tvrdil, že plnou reintegrací Paříže do NATO bude mít evropská obrana vyhráno, a tím i „silná“ Evropa, avšak v praxi skončil sám na bojišti s hlavním euroskeptikem, který, „ silné“ Evropě nedůvěřuje – s Londýnem  …