Sovětské okupační síly vyloupily státní banku v Berlíně

1928 Stalin zaúkoloval Lotyše Jana Berzina /1889-1938 popraven/, šéfa GRU, aby vymyslel plán, jak ve velkém tisknout padělané dolarové bankovky, aby zaplavily svět a zničily kapitalismus.

Tým expertů na padělání dolarových bankovek vedl německý rytec, jenž v Berlíně vyráběl falešné pasy pro Kominternu. Rytec s ruskými experty ( carovy bankovky se padělat nedaly, jejich tisk byl velmi složitý ) začal v ruské státní tiskárně cenin ve velkém padělat stodolarovky, které byly na první pohled neroznatelné od pravých – Kreml jimi v Evropě a v US nakupoval vše, co potřeboval pro fungování svého pětiletého plánu.

V Berlíně GRU koupila banku Sass-Martini, která usnadnila oběh falešných bankovek. Banku pod GRU vedením koupil kanadský manželský pár, který ji přeprodal německému komunistovi Paulu Roth, jenž se stal hlavním distributorem falešných bankovek, a Franz Fischer hlavním klientem banky.

Stalin si svůj plán, nad kterým osobně vykonával dozor, pochvaloval s tím, že se stejně cítí být z 90% zločincem a jen z 10% politikem „ , Stalinova operace s falešnými stodolarovkami byla úzce spjata s podsvětím ( Alexandr Orlov  Paměti/Tajná historie ) …  „Stalin byl šílenec, bezpečné bylo dát do oběhu maximálně 1 milión falešných dolarů, Stalin trval na 10 miliónech „ .

Agenti GRU/NKVD Stalinovy falešné stodolarovky „čistili“ v zahraničních kasínech, mj. Walter Krivický a Alexandr Orlov /1895-1973 US/.

Stalinovo padělání stodolarovek vyšlo najevo, když Franz Fischer chtěl u berlínské banky Sass & Martini uložit 15.000 dolarů v padělaných stodolarovkách, GRU však „ ušlo“, že US ministerstvo financí začalo tisknout stodolarovky, které byly o něco menší.

24.2.1933 v listu The  NYC Times vyšel článek „ Flood of fake bills is traced to Russia /Záplava falešných bankovek vede do Ruska „ - zadržen byl dr. Valentin Burtan,  prominentní newyorský komunista, ruský agent, jenž byl po zatčení z KS vyloučen ( Orlov za španělské občanské války 1936-39 převedl do Kremlu veškeré zlaté zásoby republikánů, a po dobytí Berlína 1945 sovětské okupační síly vyloupily německou státní banku, a odnesly dluhopisy ve výši 350 mil. dolarů, které se poté jistý muž snažil uplatnit u Americko-německé komise ve výši 245.000 dolarů, ale byl odmítnut z důvodu, že jde o dluhopisy ukradené sovětskými okupačními silami ( viz senátor McClellan).

1926 se důstojník GRU ( plnil úkoly i pro NKVD, Elsa Porecká, manželka rozstříleného Ignace Reisse z NKVD, tvrdila, že schopnější pracovali pro GRU ) Krivický oženil s agentkou GRU, ale nikdo je nesměl vidět spolu, oba měli zástěrkového partnera ( viz  Gary Kern : A Death in Washington: Walter G. Krivitsky and the Stalin Terror, 2004 ).

Ve stejné době se Walter Krivický v Berlíně spřátelil s židovským novinářem a historikem Paulem Wohl /1901-1985/.

Wohl byl konzervativec, nevěděl, že je Krivický NKVD agentem, věděl jen, že je významným bolševikem, jako Židy je pojila nenávist k nacismu. Wohl za války pracoval jako dopisovatel pro čsl. noviny  v US, od roku 1941 pracoval pro Christian Science Monitor.

1931 Jan Berzin udělil Krivickému nejvyšší vyznamenání Řád rudého praporu, podepsaný sovětským „ prezidentem „ Michailem Kalininem ( Stalin do 1941 neměl žádné státní funkce ). S tímto řádem byl udílen i byt pro trvalé bezplatné užívání, který přecházel i na děti.

Od 1933 Krivický jako ilegál šéfoval NKVD síti v celé západní Evropě s rezidenturou v Rotterdamu, kde s manželkou vlastnili knihkupectví. Jeho úkolem bylo vytvořit v západní Evropě proruskou 5.kolonu, která by v případě konfliktu spolupracovala s ruskými tajnými službami ( viz dnešní proruské 5.kolony v celé Evropě ), a mj. by vyhodily do povětří muniční sklady a přerušily komunikační sítě.

Když Krivický v 10/1937 přeběhl, pracoval pro něj v US jako literární agent, napsali spolu knihu Ve Stalinových tajných službách (1939), když kniha vyšla, pohádali se o částku, která měla být vyplacena Wohlovi, a přestali se stýkat.

Wohl 1941 po vraždě Krivického ( Gary Kern : A death in Washington ) popíral, že jej Krivický jen využíval jako svého kurýra a spojku. Nejvýznamnějším agentem Krivického  byl francouzský ministr letectví Pierre Cot ve vládě Leona Bluma, jenž dle instrukcí Kremlu 1936-39 dodával vojenskou techniku stalinistům z řad španělských republikánů.

Krivický zprávy do Moskvy psal ručně, ofotil je a posílal přes sovětskou ambasádu jako kinofilm ve speciálních kontejnerech, které explodovaly, pokud nebyly správně otevřeny.

Pro špinavou kriminální práci měl Krivický svého řidiče a asistenta, nemilosrdného vraha  a „ šikovného zámečníka „ , Holandˇana Hanse Brusse.

Jedním z nejdůležitějších agentů Krivického byl umělec Henri Pieck, holandský podnikatel s uměleckými díly z Lipska, jenž pravidelně jezdil do Londýna k NKVD agentovi Ernestu Oldham, jenž na zamini šéfoval šifrovacímu oddělení, dostával za své služby 1.000 dolarů měsíčně, a NKVD agentem byla i jeho manželka ( John Costello + Oleg Tsarev : Deadly Illusions, 1993 ). Oldham byl notorický alkoholik, jenž mlátil svoji ženu.

Oldham poškodil více US a CAN než Británii, protože NKVD předal seznam prominentů v klíčových pozicích v těchto zemích, které vytipoval na nábor pro NKVD, mnohá jména dostal od záhadné agentky Lenory, jejíž identita nebyla doposud odhalena.

Britové Oldhama, když otevřeli jeho služební sejf, ve kterém nebyla ani kódovací knížka ani svazek telegramů, které potřebovali, označili za německého agenta. 1932 byl ze zamini vyhozen bez nároku na penzi, 1933 (39 let) byl zavražděn NKVD ( v kuchyni mu pustili plyn ).

Dmitrij Bystroljotov /1901-1975 /, námořní důstojník GRU, lékař a právník, s většími zpravodajskými úspěchy než Kim Philby, později uvedl, že se NKVD obávala jeho výslechu ze strany MI5.

Bystroljotov, polyglot, jenž hovořil 20 jazyky, nemanželský syn hraběte Alexandra Tolstého, bratra Alexeje Tolstého, byl NKVD aktivován jako “ spící agent “ v Praze.

Za své vynikající služby byl NKVD zatčen 1937, mučen tak, že se stal doživotním invalidou, přesto se nepřiznal, a byl proto odsouzen “ jen “ k 20letům gulagu. Manželka a matka spáchaly po jeho zatčení, kdy byly z bytu zcela bez finančních prostředků vyhozeny na ulici, sebevraždu, protože byly označeny za “ příbuzné nepřítele lidu “ a nikdo je nesměl zaměstnat ( podobné nařízení komunista Stalin vydal ohledně rodin ukrajinských rolníků, kterým se z uzavřených vesnic podařilo uprchnout do měst – nikdo jim nesměl pod trestem smrti jakkoli pomoci, když s malými dětmi hladem umírali na ulicích - komunističtí soudruzi a soudružky kolem umírajících těl netečně chodili a překračovali je ).

V gulagu Bystroljotov za pomoci své druhé ženy, se kterou se v gulagu oženil,  napsal vynikající Paměti ( stejně vynikající jako Solženicynovy), které z lágru propašovali jeho spoluvězni. Propuštěn byl 1954.

V CAN měla NKVD agenta Feldmana alias Voldarského, naftaře, jenž z Kanady řídil špionážní sítˇ proti US.

1935 Henri Pieck rekrutoval pro NKVD kpt. Johna Herberta Kinga z britského zamini, jenž o sobě tvrdil, že je jako Ir obětí anglické diskriminace, proto Pieck s manželkou vzali Kinga s jeho US milenkou na dovolenou do Španělska, kde jej rekrutovali. King NKVD mj. poskytl přepis rozhovoru mezi Lordem Halifaxem a Hitlerem z roku 1936.

1936 Krivický s Alexandrem Orlovem odjeli do Madridu, kde vypukla občanská válka. Krivický pro stalinisty z řad republikánů organizoval na území ovládaném Frankem výzvědnou činnost. Ve Španělsku byl i šéf GRU v letech 1920-1935, kdy byl sesazen a poslán na Dálný východ, Jan Berzin, jenž se 1936 stal hlavním vojenským poradcem republikánské armády ( viz mj. můj článek Jak Stalin rozpoutal občanskou válku ve Španělsku - Andrea ... kostlanova.blog.idnes.cz › blog

).

Ve svých Pamětech z roku 1939 Ve Stalinových službách Krivický napsal, že cílem Stalinova přímého vojenského a politického vměšování se ve Španělsku bylo připojit Španělsko do sovětské sféry vlivu – o světovou proletářskou revoluci, jak se svět domníval, však Stalinovi vůbec nešlo, proletářská revoluce jej nezajímala.

Stalin vyzval k vytváření mezinárodních dobrovolnických praporů/interbrigád, první mezinárodní interbrigádu odstartoval příkazem pro NKVD, aby 600 zahraničních komunistů, kteří do Moskvy budˇ uprchli před Hitlerem, nebo byli ve svých zemích prohlášeni za personae non grata, kterých se Stalin potřeboval zbavit, byli naloženi do vlaků a odvezeni do Španělska na frontu.

Kominterna oficiálně vyhlásila politiku nevměšování se, ve skutečnosti organizovala nábor do mezinárodních brigád – Komunistické strany měly za úkol tyto dobrovolníky do Španělska dopravit.

Když Franko zvítězil, Stalin všechny účastníky Stalinovy intervence ve Španělsku, kteří se vrátili do Moskvy, nechal jako nepohodlné svědky popravit.

Alexandr Orlov, pozdější přeběhlík, se stal Stalinovým NKVD rezidentem ve Španělsku, měl za úkol likvidovat v republikánských řadách a v mezinárodních brigádách bojující trockisty, a všechny ostatní nestalinisty.

V 3/1937 lotyšský gen. Berzin poslal ministru obrany Klimentu Vorošilovi, Stalinovu kumpánu z alkoholických orgií, důvěrnou zprávu o tom, jak vysocí představitelé republikánů protestují proti NKVD represím ve Španělsku. Berzin psal, že akce NKVD, jejich přehnané politické vměšování, jako kdyby bylo Španělsko Stalinovou kolonií, podrývají autoritu a důvěru v Kreml. Svoji zprávu končil žádostí, aby byl Alexandr Orlov okamžitě ze Španělska odvolán. Abram Slucký, šéf zahraniční sekce NKVD, s Berzinem souhlasil ( Slucký byl zavražděn v 2/1938, v 6/1937 byl Lotyš Berzin odvolán do Moskvy, a jak to bylo u Stalina před zatčením zvykem, povýšen – tj. znovu dosazen do čela GRU, když byl zatčen Semjon Urický, v 8/1937 byl Berzin znovu z funkce propuštěn a nahrazen Nikonovem, jenž byl za pár dní zatčen, v 5/1938 byl zatčen i Berzin, jehož agentem byl mj. Richard Sorge, kterého Stalin neuznával a nesnášel - v 7/1938 byl Berzin popraven ).

Také Krivický, kterému si Slucký postěžoval, že má Berzin pravdu, v Pamětech uvádí, že NKVD rozpoutala teror v Madridu, v Barceloně a ve Valencii již v 12/1936.

NKVD měla ve Španělsku vlastní mučící a detenční střediska, kam nestalinisty při svých raziích unášela, a kde je vraždila.  Republikánské ministerstvo spravedlnosti nemělo nad NKVD žádnou moc, naopak, bálo se jí.

Vojenský historik  Sir Anthony Beevor, autor knihy Španělská občanská válka (1982), píše : ” Neustálé problémy kolem mezinárodních brigád plynuly i z faktu, že dobrovolníci v nich předpokládali, že z nich mohou kdykoliv odejít a odjet domů, opak byl ale pravdou – jejich pasy, které museli při vstupu do jednotky odevzdat, byly diplomatickou poštou poslány do Moskvy, aby je mohli používat NKVD agenti v zahraničí ( Walter Krivický potvrdil, že když přišel diplomatický vak plný zahraničních pasů, NKVD moskevská ústředna slavila, i to, že NKVD, která potřebovala zejména US pasy, mrtvé US vojáky o pasy olupovala ).

Velitelé interbrigád, kteří byli znepokojeni Stalinovými čistkami, zavedli tuhou discipínu – stranické vedení se nesmělo kritizovat, dopisy byly cenzurovány, dovolenky byly rušené. Ti, kdo pravidla porušili, putovali do vězeňských táborů či šli rovnou před popravčí četu ( zejm. když si někdo řádnou dovolenku, kterou mu velitel dlužil,  bez jeho povolení vybral, byl po návratu zastřelen pro dezerci, také ti, kteří se při čištění pušky “ náhodně “ střelili do nohy, byli zastřeleni pro “ sebepoškozování “ ).

Mnozí interbrigadisté ztratili iluze a dezertovali k frankistům.

Manželka NKVD rozstříleného Ignáce Reisse, jenž před přeběhnutím Stalinovi poslal svá vyznamenání zabalená do Řádu rudého praporu, Elsa Porecká, ve svých pamětech Naši vlastní lidé (1969) píše, že se v 11/1939 setkala s Walterem Krivickým ( zavražděn v 2/1941 v US ) a nizozemským komunistou Henrikusem Sneevliet ( zastřelen v nacistickém KL v 4/1942 v nizozemském Amersfoort, zatčen Gestapem po udání), jenž jí varoval, že je spolu se synem ve vážném nebezpečí. Porecká píše, že Krivický byl šokován její odpovědí : “ Kdyby si nás varoval dříve, Ignác mohl být ještě naživu. Taktéž, kdyby si se k němu připojil, jak jsi mu slíbil, a jak od tebe očekával ” …

Krivický, jenž byl před NKVD na útěku, se dohodl s Paulem Wohlem, jemuž se podařilo stát se korespondentem pražského listu, a cestoval do US jako německý uprchlík, že Krivickému v US připraví zázemí.

1938 byl po 9 letech na útěku v Belgii NKVD agenty zavražděn Georgij Agabekov, OGPU rezident v Turecku, jenž přeběhl 1929.

5.11.1938 se Krivický, manželka a syn nalodili na francouzský transoceánský parník Normandie, ale v NYC jim nepovolili vstup do země, byli zadržováni na Ellis Island. Teprve s pomocí novináře Davida Shub /1887-1973 US/, ukrajinského Žida, jim bylo povoleno nastěhovat se do bytu, který jim v NYC obstaral Wohl.

Menševický emigrant David Shub kritizoval menševiky, že se za občanské války nepřidali k protibolševické opozici, a psal ostré články o Stalinovi, nejkritičtější vyšel 1930 v The NYC Times.

V 1/1939 Krivického a Wohla navštívili NKVD uprchlíci z nacistického Německa manželé Eitel Dobert a Margareta Siniossoglou.

Krivický se obával, že jej Dobert má zavraždit, znal Doberta jako mladého nacistu  “ s pacifistickým “ sklonem, Dobert se s nacismem rozešel, emigroval do Paříže, kde ve službách Krivického podnikal časté výlety do Berlína.

Za sérii článků Krivický dostal vysokou částku, první článek vyšel v Saturday Evening Post v 4/1939 a rozzuřil šéfa FBI Edgara Hoovera, že se US veřejnost dozvěděla, že Stalinovi agenti proudí do US, jako kdyby FBI neexistovala.

Krivický ve svých pamětech uznává, že prodemokratické povstání kronštadských námořníků  ( pocházeli z rolnických rodin)  v 3/1921 bylo v boji proti bolševickému puči bodem zvratu, kdy byl Leninův režim nejvíce ohrožen ( po 1919, kdy povstání proti bolševikům vedla šéfka Levých eserů Marie Spiridonova, zastřelena bolševiky 1941,  Marie Spiridonová měla historickou šanci na svržení bolševiků ... kostlanova.blog.idnes.cz › blog

) .

Když námořníci pochopili, že komunismus znamená teror a tyranii, vyzvali ke svržení bolševické vlády.

Kronštadské povstání bylo na přímý příkaz Lenina krvavě potlačené, a to osobně komisařem války Lvem Trockým a velitelem ( od roku 1935 Stalinovým maršálem ) Michailem Tuchačevským. Bolševický režim, který zachránili, je později zavraždil a vyvraždil i jejich rodiny, viz mj. můj článek  Maršál Tuchačevskij, bolševický Heydrich - Andrea Kostlánová kostlanova.blog.idnes.cz › blog .

Když Stalin 2.5.1939 odvolal z funkce ministra zahraničí Žida Maxima Litvinova, s nímž Hitler odmítl jednat o nacisticko-bolševickém paktu, US média se Krivického tázala, co si o tom myslí. Krivický uvedl, že když Stalin odvolal Žida, navíc ztělesňujícího profrancouzsko-britskou spolupráci, chce jednat s Hitlerem.

Hned poté šéf US KS Earl Browder obvinil Krivického ze spolupráce s Trockým na “ špinavé dezinformační kampani proti Stalinovi “ , na což mu Krivický veřejně odpověděl, že “ Browderova sestra je GRU agentkou, která se svým bratrem se mnou spolupracovala v letech 1936-37 pod identitou Jean Montgomery, jméno, které měla uvedeno v US pasu ."

V 7/1939 vyšel v Soviet Russia Today v ruské verzi anonymní článek o Krivickém, který uváděl, že “ kontrarevolucionář Krivický nenávidí Sovětský svaz a španělské republikány, výsměšně pohrdá demokracií, zastává se každého vlastizrádce odsouzeného v moskevských procesech, a spolupracuje s trockisty “ …

Krivický nedostal podporu ani od prezidenta Roosevelta ( Stalin žádal o jeho vydání ) s jeho levicovou manželkou a s jejími levicovými přáteli, takže mu hrozila deportace.

US novinář ruského původu Isaac Don Levine sehnal Krivickému právníka Luise Waldmana, šéfa US socialistické Labour Party, antikomunistu, jenž na nátlak Levina souhlasil, že v otázce deportace bude Krivického právníkem ( “ Nebudu spolupracovat s člověkem jen proto, že přerušil styky s režimem, kterému celá desetiletí oddaně sloužil “ – a měl pravdu, Krivický popravoval i agenty, o nichž se jen domníval, že byli zrádci).

Waldman Krivického ujistil, že jej US vláda nemůže deportovat, protože deportace do Moskvy by znamenala jistou smrt jeho i rodiny ( z přeběhlého tria Reiss, Krivický, Orlov přežil jen Orlov ).

V 7/1939 byl Krivický vyslýchán FBI, která měla zájem o GRU agenta Marka Zilberta ( GRU rezidentem v US od 1929)  alias Emila Kléber, pseudonym – Kléber byl Napoleonovým generálem,  pravým jménem Manfred Stern /1895 – 1954 gulag /, Žid z Bukoviny ( ve Španělsku se Manfred Stern stal prvním velitelem Mezinárodní brigády pod jménem gen. Kléber )  – Krivický potvrdil, že Kléber pracoval pro GRU, ale aktivní v US již není, protože byl Stalinem popraven ( Stalin se rozhodl popravit všechny NKVD/GRU agenty v zahraničí, jednak byli nepohodlní svědci jeho zločinů, a jednak se obával, že jsou všichni trockisté - jména těch, kteří byli popraveni či odsouzeni do gulagů se veřejně nesměla nikde uvádět, přestali existovat, neměli minulost).

FBI vyšetřovatel k výslechu Krivického napsal poznámku, že jeho tvrzení jsou v rozporu s fakty. Manfred Stern, Stalinovi loajální až do smrti, nebyl Stalinem popraven, agenti NKVD jej “jen” zmrzačili, když mu přerazili nohy železnými pruty, načež byl odsouzen k 25 letům gulagu, kde v 2/1954 zemřel na vyčerpání.

Krivický uvedl, že v New Yorku působí přinejmenším 15 GRU Stalinových agentů, za hlavního agenta GRU pro celé US označil rudovlasého, nerudného a cholerického GRU pluk. Borise Bykova, jenž do US přijel 1936 z nacistického Německa.

Borise Bykova důvěrně znal jeho agent Whittaker Chambers, kterému Bykov nedůvěřoval, ale potřeboval ho - Chambers mu dělal kurýra a dával mu tipy na lidi, kteří byli ochotni poskytovat Stalinovi US státní tajemství – Bykov trval na tom, že je Chambers musí uplácet alespoň dárky, idealismus nestačí, vždy, když dostane dárek, musí dodat nějakou informaci ( Bykov trval na kufříku dokumentů týdně ). Chambers vytipoval mj. Algera Hiss, Harryho Dextera White, George Silvermana.

Jednou se Chambers Bykova zeptal, co se stalo s US komunistkou Julietou Poyntz /1886-1937nezvěstná/, a Bykov mu odpověděl, že “odešla na onen svět”.

Poyntz, členka Přátel Sovětského svazu, se 1936 zúčastnila v Moskvě procesu     “ s vlastizrádci “ , a byla šokovaná  tím, co slyšela a viděla. Po návratu do US prohlásila, že to, co se děje v Moskvě, nemůže tolerovat, a začala Stalina ostře kritizovat – od 6/1937 byla nezvěstná.

Chambers po tomto rozhovoru  přestal s Bykovem a s US KS spolupracovat, a stal se spolupracovníkem FBI.  Bykova v Pamětech popisuje jako krutého mstivého člověka bez emocí, jenž neuměl vyjádřit radost ani smutek, jen vztek a zlobu.

V 10/1939 Krivický vypovídal před Sněmovním výborem pro neamerické aktivity/HUAC, který měl mandát k vyšetřování aktivit fašistů, nacistů a komunistů.

Roosevelt se v 11/1940 snažil přesvědčit šéfa výboru Diese, aby nevyšetřoval aktivity komunistů s tím, že komunisty nepovažuje za hrozbu pro US, naopak, počítá s tím, že v nadcházejících letech bude Stalinovo Rusko hlavním spojencem USA.

Dies se ptal Krivického, zda sovětské zpravodajské služby spolupracují s německými a italskými, Krivický prohlásil, že spolupracují a spolupracovaly dlouho před podepsáním nacisticko-bolševického paktu. Krivický uvedl, že sovětský režim natolik závisí a bude záviset na podpoře nacistického Německa, že Hitlerův konec bude znamenat i konec Stalina.

Na uzavřeném zasedání Krivický poskytl podrobné informace o Stalinových agentech v USA, a o tom, jak NKVD řídí US KS. Zatímco stalinistu Earla Browdera Kreml podporuje, šéfa Židovské Federace US KS Noaha Londona /1888- 1937/ Stalin popravil.

Noah London z Ruska emigroval do US, kde spoluzaložil US KS, ale 1926 uposlechl výzvu Stalina a vrátil se do Ruska, aby své technické znalosti dal k dizpozici “ sovětské vlasti “  , ve které začal Stalinovy brutální metody kritizovat, takže  byl se svoji US manželkou nejprve odsunut do vnitřního exilu na Sibiř, kde byl stranou veřejného zájmu zatčen a 1937 popraven. Jeho manželka byla poslána do gulagu pro rodinné příslušníky “vlastizrádců “, 1945 byla propuštěna.

Krivický před HUAC prohlásil : ” Až budu nalezen mrtvý, bude to vypadat jako sebevražda, ale nevěřte tomu. Jako sebevražda to bude jen vypadat. Bude zavražděn Trocký a já, varujte Trockého “ … ( Trocký byl zavražděn 21.8.1940.)

Petr Gutzeit, NKVD agent, požádal kongresmana Samuela Dicksteina, aby NKVD sehnal kopii výpovědi Krivického před Kongresem za zavřenými dveřmi, ale Dickstein přinesl jen vágní shrnutí této výpovědi, a byl od té doby NKVD považován za neschopného – Gutzeit byl odvolán do Moskvy a popraven.

V 10/1939 Krivický v článku The Front from the Rhine to Formosa, napsal, že se bolševici a nacisté spojili v jednu frontu, aby společně zničili dvě instituce – versailleský systém a britské impérium. Bolševici tajně spolupracovali s technologicky vyspělým Reichswehrem od Rapallské smlouvy z 4/1922 ( Tuchačevský a spol.), viz mj. můj článek Spolupráce Reichswehru s bolševickou Rudou armádou/RA ...  kostlanova.blog.idnes.cz › blog

Stalin však odmítl Hitlerovu žádost, aby na základě nacisticko-bolševického paktu ze 8/1939, zaútočil na Polsko společně s Wehrmachtem 1.9.39, a vpadnul Polsku do zad až 17.9.39, aby to pro mezinárodní veřejnost “vypadalo lépe“.

V NYC Krivický s manželkou a se synem žili pod jiným jménem v malém bytě, syna zapsal do místní školy a zažádal si o řidičský průkaz. Jeho přítel David Shub uvedl, že se Krivický smířil s tím, že zemře, ale měl strach o ženu a syna.

7.1.1941 Paul Wohl dopisem varoval Krivického, že v NYC potkal Hanse Brusse, vysokého Holandˇana v dlouhém evropském kabátě s kufříkem, Stalinova zabijáka.Svému právníkovi Louisi Waldmanovi Krivický řekl :” Je se mnou konec, Hans nikdy nemine”.

Krivický si poté koupil automatickou pistoli ráže 38 a náboje, a začal na farmě přítele trénovat střelbu – 9.2.1941 odjel do Washingtonu a 17.49 se ubytoval v hotelu Bellevue, zaplatil předem a zapsal se jako Walter Poref. V 18.30 si na pokoj objednal láhev minerálky. 10.2.1941 v 9.30 jej ležícího v posteli s nohama na polštáři našla pokojská. Obličej měl zastříkaný krví.

Policie případ prohlásila za sebevraždu, koroner sebevraždu uvedl v úmrtním listu.

U těla byly nalezeny 3 dopisy na rozloučenou v jazycích, kterými Krivický hovořil – v AJ, němčině a francouzštině. Policejní expert srovnal písmo s hotelovou přihláškou a potvrdil, že byly napsány stejným člověkem ( NKVD byla mistrem v padělání, a měla rukopis Krivického ve všech jím mluvených jazycích ), nikoliv však ve stejnou dobu, protože vykazovaly stoupající nervové vypětí.

První dopis v angličtině byl adresován právníkovi Louisi Waldmanovi : “ Vážený pane Waldman, moje žena a syn budou potřebovat vaši pomoc, prosím, udělejte pro ně, co bude ve vašich silách. Zbraň jsem si koupil ve Virginii, pokud moji přátelé z ranče, kde jsem trénoval střelbu, budou mít problémy, prosím, pomozte jim také, jsou to dobří lidé, o ničem neví.”

Druhý dopis byl adresován US novinářce, libertariánské feministce a hlasité antikomunistce Suzanne La Follette /1893-1983 z prominentní politické rodiny,  přátelila se s Kerenským, bránila Trockého v tzv. Dewey Commission z roku 1937, která “vyšetřovala” obvinění vznesená proti Trockému na moskevských procesech / . " Drahá Zuzano, umírám s vírou, že pomůžeš mé ženě a chudákovi mému synovi. Byly jste přítelkyně.”

Tento dopis na rozloučenou byl napsaný v němčině, což u odborníků vyvolává otázky, protože v němčině psal jen na počátku svého působení v US.

Třetí dopis byl pro jeho manželku : ” Drahá Tonjo a Aleku. Je to velmi komplikované, hrozně rád bych chtěl žít, ale již nemohu. Miluji vás. Obtížně se mi píše, ale přemýšlej o mně a pochopíš, že již nemohu žít. Neříkej Alekovi, že jsem zemřel, řekni mu to později, až to pro něj bude vhodné. Promiň,  špatně se mi píše. Starej se o něj jako dobrá matka, budˇ jako vždy silná a nikdy se na něj nezlob. Je to velmi hodný chlapec, ale chudák. Hodní lidé vám pomohou, ale ne nepřátelé sovětského lidu. Mám toho na svědomí hodně. Objímám vás Toňjo a Aleku.”

V tomto dopise odborníky zaráží politické věty “Hodní lidé vám pomohou, ale ne nepřátelé sovětského lidu. Mám toho na svědomí hodně ”, které vypadají, jako by mu je diktovala NKVD.

Louis Waldman svolal tiskovou konferenci a oznámil, že Krivický byl zavražděn NKVD – za vraha označil NKVD agenta Hanse Brusse /1913-1941 Rotterdam ze zámožné rodiny nakladatele, fanatický komunista, jenž se oženil se stejně fanatickou a zámožnou komunistkou Norou Jongert /1911-1941/.

Po vraždě Krivického se stal Brusse i s manželkou nezvěstným, 1948 jeho matka od něho dostala pohlednici bez poštovní známky s poznámkou, že pohlednice musela být doručena osobně, s informací, že žije “ v daleké zemi “ – Brusse, pokud byl jejím autorem, nevěděl, že jeho matka 1941 zemřela/či byla NKVD zavražděna.Jan Jongert tvrdil, že 1956 viděl Brusse v Rotterdamu, jiný zdroj MI6 1959 uvedl, že Brusse v jedné východoevropské zemi pracuje pro KGB.

Také bývalý NKVD agent Richard Krebs “Jan Valtin “ /1905-1951/, jenž v US napsal bestseller Out of the Night ( píše  i o tom, jak Stalin poskytoval NSDAP pomoc ještě předtím, než se stal Hitler kancléřem ) prohlásil, že byl Krivický zavražděn NKVD.

1926 Krebs odjel pod falešným jménem do US, kde za pokus o vraždu strávil 3 roky ve vězení. Později byl Krebs vyloučen z NKS, aby mohl pro Kominternu spolupracovat s Gestapem, přeběhl v 12/1937, od 1943 sloužil v US armádě, 1947 získal US občanství.

Krebs prohlásil, že NKVD likvidovala lidi v zahraničí ze tří hlavních důvodů :  a) aby umlčela toho, kdo mluvil, mohl by mluvit či bude mluvit, b) toho, kdo by mohl být přínosem pro zahraniční tajnou službu, c) z pomsty za přeběhnutí, aby odstrašila další .

NKVD nemohla Krivického vydírat, že když spáchá sebevraždu, ušetří život jeho manželky a syna, protože Krivický věděl, že by to byla lež. Krivického manželka, ex GRU agentka, přesto věřila, že šlo o vynucenou sebevraždu v režii NKVD.

Tvrdila, že by Walter nikdy sebevraždu nespáchal, a že dopisy na rozloučenou napsal pod dohledem NKVD, nelíbily se jí věty “ je to velmi komplikované, hrozně rád bych žil, ale již nemohu . Obtížně se mi píše, ale přemýšlej o mně a pochopíš, že již nemohu žít .”

“Zvláštní” bylo, že všechny pokoje po obou stranách Krivického pokoje byly obsazené, stejně pokoje naproti jeho pokoji. Hosté si běžně stěžovali na hluk ve vedlejších pokojích, ale onoho rána nikdo neslyšel výstřely, třebaže nalezená Krivického zbraň neměla tlumič.

Louis Waldman naléhal na FBI, aby sebevraždu Krivického překvalifikovala na vraždu s tím, že má důkaz. V 3/1941 jistý Rus, žijící v US,  Lee Y. Chertok,  tvrdil, že má o vrazích Krivického informace, ale Hoover, šéf FBI, vydal příkaz, aby FBI tuto stopu nesledovala s tím, že FBI smrt Krivického nezajímá.

Třebaže FBI smrt Krivického označila za sebevraždu, poradce národní bezpečnosti Roosevelta Adolf Berle /1895-1971/ si do diáře poznamenal :          ” Krivický byl dnes zavražděn ve Washingtonu, což znamená, že vraždící OGPU jednotka z Berlína a z Paříže operuje i v NYC a Washingtonu “. Také Alexandr Kerenský tvrdil, že Krivický nespáchal sebevraždu, stejně jako Whittaker Chambers, Martin Dies, Isaac Don Levine a Suzanne LaFollette.

Verzi sebevraždy potvrdil Eitel Wolf Dobert ( kterého Krivický považoval za toho, kdo jej má zabít ), NKVD agent Mark Zborowski, jenž sehrál klíčovou úlohu při zavraždění Trockého staršího syna Lva Sedova, a “ literární agent Krivického ” Paul Wohl, jenž zpochybnil i úlohu Brusse jako vraha s tím, že Brusse byl jen “ technik”  ( jestliže byl Brusse neškodný, proč Wolf Krivického před ním v 1/1941 varoval, že jej potkal v NYC ? ).

Známý je dopis ze 16.12.1955, který šéf FBI Hoover poslal Allenu Dullesovi, šéfovi CIA, ve kterém uvádí, že “ veškeré informace ohledně pohybu Krivického bezprostředně před jeho smrtí a identity lidí, kteří se v té době kolem Krivického pohybovali, byly CIA poskytnuty v memorandu , které se týkalo ………….. ( vymazána dlouhá pasáž ). Eitel Wolf Dobert byl zmíněn ve vyšetřovacích zprávách celkem 11x v kauze s názvem  ………………… ( vymazáno ).

Obsah rozhovoru Jamese Angletona s Richardem Helms ( budoucím šéfem CIA ) z 19.6.1956 ohledně smrti Krivického z roku 1941 podléhal utajení.