Role srbských a muslimských žoldnéřů v Donbasu

Ruské žoldnéřské jednotky, které se staly základním nástrojem donucovací diplomacie Kremlu, nebyly etnicky homogenní. Igor Guskov, šéf SBU, uvedl, že nejméně třetina mužů ve Wagnerově skupině neuměla rusky.

Významnou roli v nich hráli Srbové, kteří byli identifikováni v počtu 300 mužů jak na Krymu ( „ Krymská milice“ ) , tak v Donbasu.

Srbští nacionalisté a pravoslavní věřící prohlašovali, že přijeli na Ukrajinu pomoci ruským „bratrům“, pro veřejnost tehdejší premiér Vučič prohlásil, že Srbové, kteří odešli bojovat na Krym a Donbas, jsou žoldáci.

Do Sevastopolu začali srbští žoldáci proudit v březnu 2014 do jednotky „Páter Lazar“ pod velením psychopata Bratislava Živkoviče ( v srpnu 2014 Putinův FSB patriarcha Kirill, když žehnal ruským zbraním, označil válku v Donbasu za „ svatou válku, vedenou proti ortodoxním věřícím bezbožnými ukrajinskými uniaty a schizmatiky „ ).

Srbové byli rozmístěni na kontrolních stanovištích podél silnic poloostrova. S vypuknutím bojů na východní Ukrajině se přesunuli do Donbasu, a účastnili se klíčových bitev, mj. o Debalčevo.

V Donbasu se Živkovičovi muži přejmenovali na jednotku „Jovan Ševič“ na počest bájného srbského pluku Srbští husaři. Průmyslový Donbas Živkovič považoval za slovansko-srbskou entitu, což tvrdil i bosenskosrbský ultranacionalista Vojislav Šešelj, jenž dostal v Haagu 10 let za válečné zločiny spáchané v době občanské války v ex Jugoslávii v 90.letech.
Jednotka Jovana Ševiče se brzy rozpadla, v říjnu 2014 se většina jejích členů vrátila do Srbska, Živkovič byl za účast v bojích na Ukrajině zatčen. Ostatní Srbové, kteří nepatřili do jeho oddílu, v Donbasu v DLR zůstali pod velením Ivana „Kuma“ Ivanoviče.

7 srbských občanů bylo 2015 usvědčeno z účasti v bojích v Donbasu, mezi nimi  Dmitrij Jojič z Nového Sadu, jenž byl 2015 za účast v bojích odsouzen, ale v roce 2017 padl v bojích po boku ruských žoldáků  v Sýrii, pohřben je v Moskvě, což dokazuje zásadní „nedůslednost „ srbského zákona o žoldnéřství.

Ze 45 mužů souzených 2019 v Bělehradě za účast v bojích na Ukrajině si pouze 4 odpykali šest měsíců domácího vězení. Všem ostatním, odsouzeným k jednomu roku vězení, byly jejich tresty přerušeny, aby mohli odjet bojovat za srbského spojence Putina do Sýrie.

Srbský husarský pluk byl rozpuštěn, většina jeho členů narukovala do 7. brigády, která byla s tanky T-64 nasazena v Doněcku. Tři srbští občané byli v Bělehradě za členství v této brigádě odsouzeni.

Většina srbských žoldáků bojovala v řadách První mezinárodní brigády. Podle Balkan Insight ( Balkan Investigative Reporting Network ) bylo pro boj v této brigádě v Bělehradě odsouzeno 9 srbských občanů, účastnili se mj. bojů o letiště Doněck.

Součástí Mezinárodní brigády byla i srbsko-francouzská jednotka ( za jugoslávských válek francouzské tajné služby spolupracovaly se Srby ) Continental Unit, vytvořená Nikolou Perovičem, a srbská První slovanská jednotka  ( rozpuštěna po vraždě Alexandra "Batmana" Bednova, válečného zločince, jehož konvoj byl za nejasných okolností přepaden 1.1.2015 v Luhansku v rámci likvidace „ nepřizpůsobivých „ separatistických velitelů Igorem Plotnickým na příkaz Kremlu. Bednov, bývalý sovětský milicionář, velel Praporu rychlého nasazení „Batman „, který byl po jeho vraždě rozpuštěn).

V rámci praporu Jugo-Vostok První Brigády Srbové působili i v jednotce Rezanjů, která vznikla jako zpravodajská skupina pro výzvědnou činnost a kontrarozvědka.

Zvláštní zpravodajskou jednotku DLR  "Severní vítr" vedl „ major“ Dejan Berič „Deki“, jenž dle svých slov pro média odjel na Ukrajinu splatit dluh ruským „dobrovolníkům“, kteří podporovali Srby během jugoslávské války  - ve skutečnosti měl obrovské dluhy z podnikání oboru tesař, jeho otec zemřel v Rusku, kde pracoval jako stavební dělník, manželka a syn žili z penze Dekiho matky.

Poprvé se objevil na Krymu, kde byl v červenci 2014 zajat ukrajinskou armádou a držen jako zajatec až do zaplacení kauce 19 000 dolarů. V Donbasu se proslavil vztyčením vlajky DLR během bojů v Adrejevce, a tím, že odstřeloval ukrajinské vojáky na kontaktní linii jako velitel sniperské čety. Za to byl několikrát v DLR vyznamenán.

O jeho působení v Donbasu byl natočen dokument Sniperova válka, ve kterém v autu Beriče vlaje vlajka netopýra „ Batmana „ , symbolu jednotky Batman, což naznačuje, že odstřelovač Berič sloužil pod Bednovem. Napsal také knihu Když mluví mrtví, a v březnu 2021 pro ruská média oznámil, že se vrací do Donbasu, kde jej potřebují. 

Zatímco v Srbsku je na seznamu osob nebezpečných pro Srbsko a oficiálně uznaným žoldnéřem, na kterého byl vydán zatykač, ruská média a mluvčí zamini Zacharová jej prezentují jako hrdinu, jenž vyzývá mládež, aby šla bojovat do Donbasu proti teroristické organizaci NATO ( Červený kříž a OSCE nazývá západními špióny ).

Srbští žoldnéři bojovali na Ukrajině i v řadách wagnerovců, 7 z nich Bělehrad odsoudil.

U wagnerovců bojovala mj. jednotka Davora Saviciče “ Elvise “ , velitele praporu „Srbský sbor“.  Savicičovi nadřízení mu přezdívali „Vlk“, byl veteránem z války v Bosně-Hercegovině, kde se narodil. V roce 2001 byl odsouzen k 20 letům vězení za válečné zločiny, ale na základě odvolání byl pro nedostatek důkazů zproštěn viny. Savicič tvrdí, že nikdy žoldnéřem nebyl, že celou dobu pracuje v Rusku jako dělník, ale server Fontanka.ru předložil fotografie, na kterých byl Savicič identifikován s wagnerovci v Molkinu a v Luhansku.

Dalšími známými žoldáky byli Michail Tolstyč “ Givi” , velitel Somálského praporu, a Arsen Pavlov “Motorola”, ruský občan, jenž v Donbasu velel praporu Sparta.

Role muslimských žoldáků byla také důležitá, jak připustil sám mufti Stavropolu -bojovali po boku proruských “separatistů” . Ve velkém množství dorazili hlavně ruští občané Kadyrovi Čečenci, třebaže mnozí z nich nikoliv z vlastní vůle, ale na příkaz Putinova slouhy boxera Kadyrova. Zejména se “ proslavila “ Kadyrova zabijácká “ Divoká divize “ ( viz rozhovor čečenského žoldáka pro list The Financial Times.).

Kadyrov Kyjevu opakovaně vyhrožoval a varoval, že pokud nepřeruší protiteroristickou operaci vůči ruským „separatistům“, je připraven k odchodu na Donbas sám, pokud mu dá Putin a Alláh svolení.

List The Guardian odhaduje, že na Ukrajinu dorazilo 1000 Kadyrovových mužů. Už v květnu 2014 bylo 35 až 45 těl v rakvích posláno zpět rodinám do Grozného, a v srpnu dorazily v rakvích další těla, celkem, tvrdí ukrajinské ministerstvo obrany, zhruba 200 mrtvol. Kadyrov své čečenské otroky  „ dobrovolníky „ nasadil do „ Praporu smrti“, který se zúčastnil všech důležitých bitev, zejména o doněcké letiště.

Další Čečenci sloužili v praporu Vostok, který byl poprvé medializován  29.5.14, když obsadil radnici v Doněcku ( oficiálně ji obsadili „ separatisté „/místní horníci ). Podle Marka Galeotti měl prapor Vostok s válečnými veterány dohlížet nad situací v Donbasu vzhledem k anarchii, která vládla mezi různými formacemi „separatistů“.

Battalion Vostok ( v Donbasu měl zhruba 1.500 mužů, mj. i Osetince a veterány z Abcházie ) byl z příkazu GRU zformován bratry Jamadajevovými v roce 1999, aby brutálními metodami bojoval proti čečenským separatistům ( čečenské separatisty Putin vraždil, donbaské stvořil ). Prapor Vostok spáchal v Čečně mnoho válečných zločinů, a v roce 2008 se pod vedením GRU účastnil Putinovy agrese vůči Gruzii.

Prapor byl používán i jako krytí pro zločinecké podnikání jeho velitelů, kteří k financování praporu využívali kriminální činnost ( únosy, vydírání, narkoobchod) .

Když Putin 2005 v rámci „ normalizace „ Čečny dosadil do vedení Čečenska Kadyrova mladšího poté, co se explozí na stadiónu v den oslav 9.5. zbavil jeho otce čečenského muftího Kadyrova staršího, přešel prapor pod velení boxera Kadyrova, vlastníka soukromých koncentračních táborů, viz několik zpráv Rady Evropy.

Prapor Vostok působil i v zahraničí, např. zasáhl, když byla ohrožena bezpečnost delegace ruských inženýrů v Libanonu v roce 2006. Byl Kadyrovem rozpuštěn 2009, rok po napadení Gruzie, když velení praporu vedlo s Kadyrovem spory.

Po svém vzkříšení a nasazení v Donbasu pod vedením GRU byla skupina veteránů z praporu  „ukrajinizována“ , když do něho vstoupili příslušníci Berkut a příslušníci praporu Svarog ( vyznavači Rodné víry/novopohanství ). Do čela praporu Vostok byl dosazen bývalý velitel ukrajinské speciální jednotky Alfa Aleksandr Chodakovskij.

V srpnu 2020 se odehrála dosud neobjasněná aféra Wagnergate, když Lukašenko nechal 29.7.2020 zatknout 33 převážně ruských žoldáků wagnerovců, zadržených nedaleko Minsku v sanatoriu ( Bellingcat: Wagnergate, details of what led to the arrest of 33 suspected Russian mercenaries in Belorusia  + Inside WagnerGate, Ukraine´s brazen sting operation to snare Russia, 17.11.21  ).

Lukašenko prohlásil, že wagnerovci měli zorganizovat občanské nepokoje během nadcházejících prezidentských voleb. Lukašenko veřejně mluvil o “ špinavých ruských úmyslech “ ( až do občanských nepokojů za zrušení výsledků zfalšovaných prezidentských voleb Lukašenkem v srpnu 2020 Lukašenko odolával dlouholetým Putinovým žádostem o spojení obou států do Unie ).

Ukrajina je požadovala vydat, protože bojovali v Donbasu proti ukrajinské armádě, ale Lukašenko je o 14 dní později vrátil do Ruska, jednoho, který měl i běloruské občanství, ponechal ve vazbě.

18.8.2020 běloruská i zahraniční média informovala, že ve skutečnosti šlo o nepodařenou operaci ukrajinské SBU, která se je chystala zatknout poté, co je přes rok sledovala ( a vlákala do léčky poté, co zařídila, že nestihli letadlo do Istanbulu na své cestě do Sýrie ), ale Zelenský nakonec operaci zastavil pro únik informací. SBU tyto informace samozřejmě popřela jako dezinformaci nepřítele.

Od ledna 2021 Wagnerova skupina nabírá nové žoldáky pro další agresi vůči Ukrajině, shromaždˇuje je v Ruskem okupovaném Donbasu.