Renault najal hackery, aby se vloupali do švýcarských bank

7.10. 010 vypukla ve Francii aféra s „průmyslovou špionáží“  v AEF, která zastřešuje TV kanál France 24, rádio RFI a 49% frankofonní TV5 , když prezident AEF Alain de Pouzilhac „zjistil „, že šéf bezpečnosti AEF, Thibault de Robert, přítel páru Bernard Kouchner-Christine Ockrent, která je generální ředitelkou AEF, vynáší citlivé údaje z podniku …

V rámci svého politického boje s Christine Ockert  de Pouzilhac „prostudoval“ služební PC pravé ruky Ockrentové, Candice Marchalové, a zjistil, že má na hard disku citlivé informace z počítačů celého vedení AEF ...

Tato pseudošpionážní kauza „ AEF „ ještě nedozněla, a již vypukla „špionážní“ aféra v Renaultu …

Vedení firmy Renault 3.1.011 propustilo své tři vysoké funkcionáře z vývoje, konstrukce a oddělení elektroautomobilů , a 12.1.011  na ně podalo trestní oznámení s tím, že prodali průmyslová tajemství o firemním programu vozidel na elektrický pohon  ( který Renault/Nissan přijde na 4 mld euro) do Číny, na což se přišlo v 8/010, kdy bezpečnostní oddělení firmy bylo „anonymním zdrojem“ upozorněno na  „nebezpečné kontakty“  jistých pracovníků Renaultu …

List Le Figaro 11.1.011 tvrdil, že jim na jejich účty ve CH a v Lichtenštejnsku přišly velké sumy, což zmínil i Le Canard enchainée 12.1.011.

List Le Figaro uvedl, že za špionáží podle Renaultu stojí gigantická State Grid  Corporation of China/SGCC se sídlem v Pekingu, třetí největší zaměstnavatel v Číně (zaměstnává 2 milióny lidí), která jako součást asociace čínských firem, které se na výrobě elektromobilů mají podílet, kterou Peking založil v 8/010 , na podzim 08 prohlásila, že hodlá vyrábět automobily na elektrický pohon , a že do čínských měst v roce 011 nainstaluje dobíjecí stanice …

Aféra vyvolala diplomatický incident s Čínou, která tvrzení managamentu Renaultu označila za „ nepodložené, nezodpovědné a nepřijatelné“ …

Renault již předtím podal trestní oznámení na svého zaměstnance , který poskytl informace novináři, jenž v roce 07 v časopise Auto Plus zveřejnil fotografii Mégane III, který měl být představen až na autosalónu v 10/08 .

Podání trestního oznámení umožnilo civilní kontrarozvědce DCRI/ex DST-RG, která v roce 010 3x francouzské strategické podniky varovala před intenzívní průmyslovou špionáží ze strany Číny ( v červnu,červenci a v srpnu), aby se mohla kauzou oficiálně zabývat .

Hlavou špionážní buňky byl údajně 56letý Michel Balthazard, u Renaultu pracující 30 let, spolu s MatthieuTenenbaum (33) , šéfem vývoje elektromobilů, jenž podle zprávy šéfa bezpečnostního oddělení Renaultu vlastnil účet v Lichtenštejnsku, na který mu přicházely peníze ze zástěrkových firem ze Šanghaje, Hongkongu, Kypru a z Malty, přičemž 500.000 euro mu údajně přišlo od  China Aviation Industry Corporation …

11.3.011 však DCRI vzala do vazby 53letého Dominika Gevrey, bývalého pracovníka vojenské bezpečnosti a ochrany /DPSD, autora této zprávy, na základě které management Renaultu žalobu podal .

Gevreye kontrarozvědka zadržela na letišti s letenkou do Rovníkové Guineje, odkud měl pokračovat na Pobřeží slonoviny, kde měl již vyjednanou funkci poradce prezidenta Quattara …

DCRI zjistila, že čísla zahraničních účtů, která ve své zprávě pro svého zaměstnavatele uvedl, byla falešná. Gevrey odmítl identifikovat svůj zdroj , z jehož iniciativy začal „špionáž“ interně vyšetřovat, jak svému zaměstnavateli, tak DCRI, média za informátora označila osobu, která měla přístup do informačního systému finanční instituce Swift sídlící v Belgii.

Gevrey vylákal od managementu Renaultu 400.000 euro, aby mohl svému zdroji zaplatit …

Dalších 100.000 euro Renault vyplatil Michel Lucovi, jenž jako bývalý šéf vojenských operací v Alžírsku  v Alžírsku pracuje pro skupinu GEOS, specializující se na podnikovou bezpečnost a ekonomické zpravodajství …

Renault mu zaplatil za to, že pro Renault najal hackery, kteří se měli nabourat do švýcarských bank a prozkoumat účty ze špionáže podezřelých tří vedoucích pracovníků Renaultu …

Gevrey byl již v roce 03 DST vyšetřován ohledně prodeje citlivých dokumentů jistému africkému státu, a pro podezření z ilegálního prodeje zbraní a najímání žoldnéřů , ale žaloba proti němu nebyla vznesena. V roce 04 jej do Renaultu přivedl Alain LeGuen.

Čínští studenti, obchodníci/státní zaměstnanci, a od 2/04 , kdy byla podepsána dohoda o turistických vízech mezi Pekingem a EU, i první čínští turisté , vyrážejí houfně do světa …

Světová agentura pro turismus předpokládá, že od roku 020 zaplaví svět 100 miliónů čínských turistů ročně , z toho polovina Evropu ( z 1.3 mld obyvatel Číny jde jen o jedno procento, zbytek Číňanů na „turismus“ nebude nikdy mít )  .

Francie počítá, že Číňané budou po Američanech druhou nejpočetnější národností, která bude běhat po Francii, avšak není na to absolutně připravena ( 35hodinový pracovní týden je pro Francouze posvátný, Francie nemá dravé cestovní „all inclusive“ kanceláře, které by zaměstnance posílali na kurzy čínštiny, jak to dělají v Německu, kde Lufthansa , na rozdíl od Air France, lítá do Číny o sto šest ) …

Němci Číňanům udělují 3x více víz než zdráhající se Francouzi, kteří se panicky bojí průmyslové špionáže a ilegálního přistěhovalectví …

Francouzi nejenom že udělují Číňanům turistická víza jen velmi poskrovnu, ale také každého Číňana považují za špióna , a proto 40%  čínských turistů bez rozlišení svého postavení končí u imigračního výslechu na letišti v Roissy, a poté za mřížemi detenčního střediska …

Jelikož jsou vyzvedáváním čínských „turistů“  z francouzských vazeb čínské konzuláty zavalené, čínské úřady na svých webových stránkách svým státním příslušníkům radí, aby „ když projíždějí Francií, učinili všechno pro to, aby neskončili v policejní vazbě „ , odkud si konzul čínské úředníky a hodnostáře musí vyzvedávat „ …

V Paříži pouze Galeries Lafayette a Le Moulin-Rouge, kam každý večer zajíždějí přeplněné autokary s čínskými, s jihokorejskými a japonskými turisty, včas zavětřily dobré časy, a řádně se připravily, když  ve svých prostorách zřídily „ asijské“ butiky, ve kterých 24 hodin denně zodpovídají jakékoliv informace asijští krajané ve Francii pracující . To, že z Galeries Lafayette 24 hodin denně vycházejí spokojené hordy Číňanů a spol., ověšené taškami a balíčky, vypovídá za vše.

(„Zvláštní postavení“ zaujímají v Paříži čínské prostitutky, první z nich se v PAR objevily v roce 97, jsou velmi nenápadné, a velmi zranitelné, protože přijely z „kultury“, kde je vše na prodej „, takže  samy sebe odevzdaně považují jen za zboží . Většina z nich doma zanechala děti, kterým údajně vydělávají na vzdělání, samy jsou negramotné )  …

Průmyslové špionáže ze strany US se bojí EU, proto v roce 04 nechtěla poskytnout US ministerstvu vnitřní bezpečnosti údaje  o  cestujících/PAX ( 39 údajů či odvetná opatření proti aerolinkám států EU, hrozila Bushova vláda ) , vždytˇby US zpravodajské služby měly bezpracný přehled o všech pohybech prominentních šéfů prominentních podniků EU …

Nakonec se EU požadavkům Bushovy vlády v 5/04 podřídila, ale její rozhodnutí údaje vydat v 11/05  napadl Soudní dvůr EU, na který se obrátil europarlament, který zpochybnil rozhodnutí jak Rady, tak Komise EU s tím, že odůvodnění  těchto institucí proč je US ministerstvu vnitřní bezpečnosti  poskytnou (budou v „bezpečných rukou“)  je právně nepodložené , nebotˇ „  EU popřela své vlastní tvrzení o naprostém nezájmu US úřadů jednat o zabezpečení těchto údajů proti zneužití, takže k tomuto jednání nikdy nedošlo “   …

Nakonec Registru cestujících PNR/Passenger Name Record přišla sama na chutˇ: 2.2.011 EU zveřejnila návrh směrnice na vytvoření společného registru cestujících z leteckých linek, kteří létají z Evropy či do Evropy …

Veškeré údaje o svých cestujících budou muset letecké společnosti poskytovat národním zpravodajským institucím ( nejen jméno, adresu, email, telefon, ale i mj. kde a kdy si koupil letenku, kam letěl a přes co, jak platil, pokud kreditní kartou, číslo kreditky, kolik měl zavazadel) …

Zatímco anglosaské země, včetně Austrálie a Kanady, mohou tyto údaje uschovávat 15 let, EU navrhuje 5 let ….

De facto evropské státy tyto údaje již stejně shromaždˇují (podle provizorní směrnice EU z roku 04, která platí jen do roku 014) , takže evropskou směrnicí se tyto PNR jen sjednotí …

Být špiónem znamená být dobrým v zeměpise a vyznat se v mapách.

Mnohdy mapy samy jsou ¨nejdůležitějším objektem špionáže, jak pravili slavní zeměpisci Herodot a Thukydides, kteří tvrdili, že bez map nelze zformulovat žádnou vojenskou strategii, takže bez znalosti topografie není žádné vojenské vítězství.

Z toho francouzský genštáb, na rozdíl od anglosaských genštábů, vyvozuje, že bez zpravodajců na místě, kteří topografii bojiště znají jako své boty, nevzejde, bez ohledů na nejmodernější špionážní techniku, žádná vítězná strategie ( čehož Afghánistán je zářným příkladem) …

Kauza vytrvalého muže jménem  Nessim Gaon (*1922)

Tento obchodník a finančník ze Ženevy, původně Žid z Chartúmu, jenž se ve CH usadil koncem 50.let a byl mj. předsedou Světového židovského kongresu, který má nevyřízené obchodní spory s Ruskem ve výši 600 miliónů dolarů z kontraktu z roku 91 (ropa za zboží) , který Rusko nedodrželo, se stále nevzdává ( nejdříve jej švýcarská justice podezírala, že svoji firmu nechal zkrachovat záměrně, ale po 11 letech soudních tahanic , mu ženevský soud dal v 9/04 za pravdu ) .

V roce 00 vyvolal ohromení a zděšení francouzské vlády, když ve francouzském přístavu Brest soukromě zkonfiskoval zde kotvící ruskou lodˇ,  načež v roce 01 „přikoval k podlaze“  ruské stíhačky MIG na aerosalónu v Bourget ( aby již na francouzské půdě nemohl „škodit“  , francouzský soud  v 12/04 Gaona v nepřítomnosti odsoudil na 3 roky do vězení za to, že poskytl úplatek bývalému starostovi Cannes, Michel Mouillotovi )  …

16.11.05 stařík Gaon vyvolal pozdvižení a diplomatický incident ve Švýcarsku, když na základě soudního příkazu švýcarského soudu zabavil na švýcarských hranicích  z ruského kamiónu 54 pláten francouzských malířů ( Manet, Monet, Gauguin) v ceně přes jednu miliardu dolarů z majetku moskevského Puškinova muzea …

Kreml vyhrožoval Bernu represáliemi, jestliže tento skandál nevyřídí ku spokojenosti Kremlu, takže švýcarská vláda musela použít článek 184 ústavy, který vládě umožňuje anulovat rozhodnutí soudu, jsou-li v sázce zájmy státu …

Navíc švýcarský ministr zahraničí osobně Gaonovi vysvětlil, že mezinárodní právo zakazuje konfiskovat kulturní majetek státu ve prospěch soukromé osoby „ …