Reintegrace do NATO, francouzská schizofrenie

Znovuvyzbrojení Německa  : Stalin od roku 41 britskému premiéru Anthony Edenovi tvrdil, že „není Hitler, a že se dokáže včas zastavit“ , avšak hned po skončení války usiloval mj. o zabrání „nedomluvených“  strategických tureckých úžin Bospor + Dardanel … Na teheránské konferenci v roce 43 Franklin Delano Roosevelt/FDR, brousící si zuby na poválečnou okupaci Francie, si při rozdělování světa se Stalinem pokrytecky zaplakal nad kolonialismem, a hned si se Stalinem plácl, že se Francie po válce do Indočíny již nevrátí, aniž by konzultoval Indočínu či Francii …  

Rooseveltovu snahu učinit z Francie, kterou označoval za „ fašistickou“,US protektorát (viz Roosevelt a spojenecký protektorát ve Francii, Militaria) , zmařil Charles de Gaulle/CHDG, šéf jednotek Svobodné Francie a šéf provizorní vlády Francouzské republiky, jenž 10.12.44 podepsal s Moskvou smlouvu o „přátelství a vzájemné pomoci“ . Jeho ostentativní odchod z vlády do politického ústraní počátkem roku 46, Francii s její vazalskou proamerickou politikou přivedl do náruče NATO.

CHDG se na politickou scénu vrátil až v roce 58, kdy US jaderná převaha byla narušena 14.7.49 výbuchem první sovětské atomovky (v roce 53 sovětské vodíkové bomby a v roce 57 vypuštěním Sputnika), a Washington volal po znovuvyzbrojení Německa.

V 5/50 bývalý US vojenský guvernér Německa gen. Lucius Clay vyzval ke znovuvyzbrojení Německa, čemuž radostně zatleskal první poválečný prezident francouzské 4.republiky socialista Vincent Auriol …

Další podporu pro znovuvyzbrojení Německa Washington získal v 6/50, kdy severní Korea napadla jižní Koreu, a prezident Adenauer hlasitě vyjadřoval své obavy, že se NDR chystá učinit totéž – napadnout NSR …

14.9.50 bývalý francouzský premiér Robert Schuman (s Jeanem Monnetem spoluzakladatel Montánní unie, předchůdce EHS), odpůrce komunistů i gaullistů, zapomenul na své „nikdy znovuvyzbrojení Německa“ z předchozího roku, a tlačen US ministrem zahraničí JF Dullesem, spolupodepsal prohlášení, že „ by se Německo mělo podílet na evropské kolektivní obraně /EDC, poté, co Churchill v 8/50 definitivně potvrdil, že se UK jednotky na  ni podílet nebudou .

V 4/51 byla podepsána Pařížská smlouva o Montánní unii, včetně ze strany NSR.

(Bigotní katolík s jezuitskou výchovou a asketický voják CHDG se s obratným diplomatem Schumanem, jenž zemřel v roce 63, vzájemně těžce nesnášeli, třebaže oba prosazovali „třetí cestu“  Evropy mezi „supervelmocemi“ ) .

Projekt Evropského obranného společenství/EDC, zabalený do formulky „ vyzbrojit Němce bez vyzbrojení Německa“, evropská „šestka „ schválila 27.5.52.

Projekt EDC rozdělil Francii na dva nepřátelské tábory, které si navzájem spílaly do „zaprodaných zrádců“ , agentů CIA či Kremlu, v kostce komunisté, ultranacionalisté + gaullisté vůči socialistům, centristům a spol.

Washington provedl v 11/52 výbuch vodíkové bomby, MOW o rok později provedla to samé. CHDG se zpytoval, zda Washington a MOW povedou svoji jadernou válku do posledního Evropana ( v roce 63 provedla svůj první atomový výbuch na Sahaře i PAR , viz zde Niger, bitva o uran) …

V 3/53 Stalinova duše odplula k Dˇáblu, a nastalo  „ politické uvolnění „, které především umožnilo uzavřít dohodu o příměří v Koreji …

Ohledně znovuvyzbrojení Německa rozhádaná  Francie teprve za vlády Pierre France Mendes projekt EDC tlející v útrobách NS vytáhla na světlo boží, a v 8/54 jej francouzští poslanci pohřbili, když jej v NS jako jediní ze signatářů neratifikovali …

Premiér Pierre Mendes France, jehož odpůrci obvinili, že pár týdnů předtím vyhandloval v Ženevě mír v Indočíně za ratifikaci EDC, a Francois Mitterrand, jenž tehdy ještě nebyl „socialista“ ( socialistům znovuvyzbrojení Německa nevadilo), byli mezi těmi, kteří se zdrželi hlasování.

Proti vyzbrojení Německa se postavil i maršál Juin a  „ Pařížský Hrabě“ - Princ Henry, vévoda orleánský, jenž za 2.sv.v. bojoval za Francii v Cizinecké legii …

CHDG pro list New York Times z 21.1.54 ze svého venkovského sídla vzkázal :

“ To se raději spojím s komunisty a s Rusy, než abych znovuvyzbrojil Německo – Francie nezůstane v žádném bezpečnostním paktu, který vyzbrojení Německa podpoří “  …

V roce 54 nebyla do NATO přijata MOW, 9.5.55 bylo do NATO přijato NSR, když PAR zvedla pro jeho přijetí ruku ( Pierre Mendes France byl poté ve Washingtonu bratry Dullesovými oslavován jako „superman“ ) , třebaže na postupimské konferenci v 7-8/45  Stalin, Truman a UK premiér Attlee přísahali, že Německo bude „ nadosmrti demilitarizováno“ , ale již v roce 44 US novinář Walter Lippmann prohlásil, že „ by se vůbec nedivil, kdyby spojenci začali vojensky spolupracovat s Německem hned po válce „, a v den založení NATO  nezávislý novinář Hubert Beuve-Méry/1902-1989/, zakladatel listu Le Monde, napsal, že „ znovuvyzbrojení Německa je ve smlouvě o Severoatlantické alianci zakotveno jako žloutek ve vejci “, zatímco US ministr obrany prohlašoval : “ Nač se znepokojovat, Německo nebude znovuvyzbrojeno“  …

Ve skutečnosti anglosasští spojenci rozhodli o znovuvyzbrojení Německa již v den kapitulace Třetí říše v obavě, že početnější Rudá armáda překročí předem domluvené hranice .

V roce 98 Daily Telegraph informoval o telegramu Churchilla Trumanovi ze dne 12.5.45 o možnosti připojit ke 47 anglosaským divizím 10 německých divizí, které by při případném překročení „červené linie“  Rudou armádou zasáhly …

US generál George S.Patton požadoval , aby k jeho jednotkám byly připojeny divize Waffen SS, se kterými „levou rukou“ vyžene sovětskou armádu ze střední Evropy (gen. Patton zemřel při záhadné autonehodě v Heidelbergu 21.12.45, viz zde KAL007,vojenská rošáda nad Sachalinem I) …

V roce 57 CHDG podepsání Římské smlouvy o založení EHS ze svého ústraní na venkově komentoval jedinou větou :“ Evropské národy nezničí nikdo, ani Brusel …“  …   CHDG ironizoval „ nadnárodní federalistické chiméry „ , a požadoval „Evropu svrchovaně autonomních států „/plán Fouchet z roku 62, který PAR nedokázala prosadit .

Hned po svém „comebacku“ na politickou scénu v roce 58 CHDG odstartoval francouzský jaderný program, který Anglosasové od samého počátku sabotovali ( o vztazích mezi FDR a CHDG viz můj článek v Militaria : Byl Darlan hrdinou nebo zrádcem ? ), zatímco CHDG na oplátku až do své smrti blokoval vstup UK do EHS, a současně  bratrům Dullesovým oznámil, že nestrpí rozmístění US jaderných zbraní na francouzském území, které ostatní členské státy NATO na svém území musely strpět.

CHDG, napojený na sítˇ US nezávislého zpravodajského esa Hilaire du Berrier, nemohl vyvstát ani šéfa CIA Allana Dullese, ani jeho bratra Johna Fostera Dullese, ani zapřisáhlého svobodného mládence a bývalého rektora na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem Waltera Hallsteina, jednoho ze signatářů Římské smlouvy, miláčka bratrů Dullesových, kterému přezdívali „německý Monnet“, protože prosazoval „nadnárodní proamerický Brusel“ .

Když se v 3/65 Hallstein vypravil do Washingtonu, kde jej US prezident Johnson a ministr obrany McNamara ostentativně přijali jako „evropského premiéra“, měl toho CHDG dost, a v 7/65 svůj protest proti Hallsteinově politice posilování pravomocí bruselského ústředí EHS, a proti odkládání přijetí společné zemědělské politiky projevil tím, že od 1.7.65 zahájil politiku „prázdné židle“  - PAR se politických zasedáních v Bruselu přestala účastnit, a spolupracovala jen v technických otázkách …

Evropská Komise byla izolována, a Hallsteinův návrh na posílení pravomocí Bruselu nepřijala, nicméně od 1/66 měla být rozhodnutí v Komisi přijímána ne jednomyslně, ale jen většinou hlasů, čímž by PAR přišla o své veto , proto PAR v 1/66 vyjednala v Lucemburku ku spokojenosti CHDG kompromis, že „ většinově se budou schvalovat jen  „nezávažná“ rozhodnutí …

CHDG a NATO

Po svém otci přesvědčený monarchista CHDG nemohl ponechat Francii v integrovaném velitelství NATO, když integrované velení NATO bylo podřízeno výlučně US strategickým zájmům (první gen. tajemník NATO britský lord Ismay svého času prohlásil, že „ důvodem existence NATO je udržovat Američany v Evropě, Rusy na demarkační čáře, a Němce v poručnictví ) …

CHDG, poté co se ujal funkce prezidenta, odeslal 17.9.58 prezidentu Eisenhowerovi a UK premiéru Macmillanovi memorandum, ve kterém odmítl anglosaskou převahu ve velení NATO, a požadoval, aby NATO velel tripartitní výbor (US,UK,F), viz Francie a NATO, Militaria.

Dále požadoval, aby zájmy NATO pokrývaly i francouzské zájmy, konkrétně požadoval pomoc NATO při potlačení protifrancouzského povstání v Alžírsku .

CHDG se později Alainu Peyrefitte, vládnímu kronikáři, přiznal, že „ dobře věděl, že jeho požadavky jsou pro Anglosasy nesplnitelné, a že jen hledal možnost, jak z vojenských struktur NATO odejít (když je nedokázal reformovat) …“

CHDG pokračoval :“ Když mi Anglosasové/Američané a Britové na memorandum ani neodpověděli, umožnili mi postupně odejít z vojenských struktur NATO …“ .

PAR tak v 3/59 odvolala z velení NATO svoji středomořskou flotu, v 5/59 CHDG zakázal skladovat na francouzské půdě cizí jaderné zbraně, konsternovaný Washington musel stáhnout z Francie svoje letouny, které zde měl od roku 50, a k roku 67 musel Francii vrátit 10 leteckých a 19 dalších základen (mj. Evreux,La Rochelle, Orléans, Verdun, Laon, Toul, Chateauroux, celkem muselo z Francie odejít na 100.000 Američanů, 28.000 vojáků + jejich rodinní příslušníci).

18.000 místních obyvatel, které US základny zaměstnávaly, přijeli 16.10.66 do PAR stávkovat, včetně místních mladých, jimž končila éra místních US jazzových a rockenrollových diskoték …

Třebaže v roce 61 CHDG stál neochvějně za NATO za berlínské krize, a v roce 62 za kubánské krize, v roce 62 francouzské jednotky stažené z Alžírska nebyly začleněny do NATO, a v roce 64 byly francouzské námořní jednotky vyňaty z integrovaného velení NATO pro Atlantik …

Také vojenské a politické velitelství NATO si muselo sbalit kufry, a přemístit se do Belgie, SHAPE sídlilo v Marly-le Roi, Yvelines od roku 51, politické sídlo NATO v Rocquencourt u Versailles. Shape se přestěhovalo do vlámské provincie Brabant do Chievres-Casteau u Monsu, 45 km od Bruselu, politické sídlo NATO na bruselské předměstí Evere.

14.3.67 za přítomnosti vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě/SACEUR a US sil v Evropě amerického generála Lymana Lemnitzer byly při slavnostní ceremonii staženy vlajky NATO z francouzských budov, 22.8.67 generálové Lemnitzer a Charles Ailleret, šéf genštábu francouzské armády, podepsali protokol o francouzské jednotce v Německu pod operační kontrolou NATO v případě vnější agrese ( měsíc předtím 24.7.67 CHDG ukončil svoji návštěvu Quebeku zvoláním:

“ Atˇ žije svobodný Quebek! „, a v 11/67 poté, co Izraeli v jeho červnové válce s Araby asistovaly US, neváhal přes noc přeorientovat francouzskou diplomacii z podpory Izraele na podporu Arabů) …

Představitelé členských států nosí v sídle NATO v Evere zelené „ID karty“, představitelé „partnerských „ zemí žluté, ostatní návštěvníci mají v tomto „babylonu“ nekonečných chodeb přiděleného průvodce .

Parkoviště a společné prostory jsou v sídle NATO v Evere v kontrolované zóně, kanceláře misí partnerských států v zóně vyhrazené, kanceláře členských států, mezinárodního sekretariátu a vojenského výboru v bezpečnostní zóně …

Z elitního důstojnického klubu se tak Francie sama vyloučila, výhodou bylo, že mohla provádět nezávislou zahraniční politiku bez ohledu na americká „desiderata“, CHDG konkrétně „politiku mostu mezi Západem a Východem, protianglosaského spojenectví od Atlantiku po Ural „  ( 30.6.66 CHDG navštívil MOW , jeho projev byl přenášen sovětskou TV i rozhlasem, třebaže v MOW v 3/66 začal proces s disidentskými spisovateli Andrejem Siňavským + Juliem Danielem, který znamenal konec fáze  „ oteplení“ ve vztazích se Západem ) …

Tato nezávislá zahraniční politika, ke které CHDG položil základy ( v 1/64 PAR jako první západní stát navázala diplomatické styky s Maovou Čínou v době, kdy se Mao pustil do genocidy Číňanů vyhlášením své velké kulturní revoluce ), se stala elementárním prvkem národní identity, sáhnout na gaullismus znamenalo sáhnout na národní nezávislost .

CHDG oznámil odchod PAR z vojenských struktur NATO v 3/66 3 měsíce po svém znovuzvolení v přímém hlasování 55% hlasů (Mitterrand byl zvolen pouhými 45%), kdy začala válka ve Vietnamu (1.9.66 v PhnomPenh CHDG odsoudil „expediční“ US aktivity ve Vietnamu s tím, že konflikt nemá vojenské řešení), a ve Francii se veřejné mínění začalo zajímat o kauzu Ben Barka, což byl opoziční politik a velký kritik marockého krále, jenž se stal „nezvěstným“ poté, co jej v centru Paříže na podzim roku 65 zatkli dva francouzští policisté …

CHDG podpořila většina poslanců v NS, ostrá kritika přišla jen ze strany socialistů, tvrdě na CHDG zaútočil mladý pseudosocialista Francois Mitterrand/FM ( CHDG s ním pro jeho vichystickou minulost pohrdal, FM se po válce marně snažil uchytit v nějaké pravicové straně), a centristů, kteří PAR do NATO zavlekli.

FM odchod z vojenských struktur NATO označil za  „neodpustitelnou zradu na atlantické diplomacii, za ránu do zad Američanům, kteří bojují za svobodu Západu ve Vietnamu “, a byl jedním ze 137 poslanců, kteří podali návrh na vyslovení nedůvěry vládě …

Zatímco filogaullistický pravicový list Figaro vyslovil 11.3.67 obavu z Ruska, kde se může zrodit druhý Stalin, list Combat se 12.3.67 postavil za CHDG s tím, že spojenectví s US může Francii zatáhnout do války s kýmkoliv, i s Čínou .

Ve svém strohém dopise ze 7.3.66 US prezidentovi Lyndonu Johnsonovi,  ve kterém své rozhodnutí CHDG oznamoval, si však CHDG dával dobrý pozor, aby nezpochybnil spojenecké závazky, ke kterým se PAR svým podpisem 4.4.49 zavázala, a proto parafrází článku 5 stvrzoval „připravenost Francie přijít podle článku 5 na pomoc svým spojencům v případě jejich napadení, pokud jej sami nevyprovokovali agresí …“ .

Symboly NATO byly sice z Francie odstraněny, ale PAR s NATO udržovala úzké vztahy, které byly v roce 67 „zaktualizovány/přeformulovány“ dohodami, které za PAR vyjednal tehdejší náčelník genštábu gen. Ailleret s vrchním velitelem NATO generálem Lemnitzer .

Tyto dohody ponechávaly rozsah autonomie v případě vojenského zásahu NATO na Paříži jen teoreticky, de facto NATO s PAR v takovém případě významně počítalo. Spolupráce s NATO se postupně rok od roku znovu utužovala …

REINTEGRACE PAŘÍŽE/PAR do NATO

PAR se oficiálně vrátila do vojenských struktur NATO při oslavách 60.výročí založení aliance při setkání šéfů členských států ve dnech 3.+ 4.4.09 na francouzsko-německém pomezí ve Štrasburku/ německém Kehlu nad Rýnem.

Jednání o oficiální reintegraci se vedla mezi diplomatickým poradcem Sarkozyho Jean-David  Lévitte, a poradcem Obamy pro otázky národní bezpečnosti generálem James Jones .

PAR musela žádat, aby Washington „zakročil“  proti Ankaře, která , třebaže by návrat PAR nemohla vetovat, chtěla podmínit plnou reintegraci PAR do vojenských struktur NATO „změnou postoje Sarkozyho ke vstupu Ankary do EU“ , který Sarkozy nepodporuje.

NATO ani PAR reintegrací PAR nic podstatného nezískaly : finanční i vojenský příspěvek PAR zůstal stejný, pro její vojáky pod praporem NATO platily stejná pravidla před reintegrací i po ní, jeden či dva vyšší posty, které PAR obdržela, nestojí za větší zmínku.

Normalizace vztahů PAR s NATO neposílila ani evropskou soudržnost, ani neovlivnila vojenskou spolupráci mezi EU a NATO.

Podle časopisu Paris Match z 12.3.09 s navrácením do vojenských struktur NATO souhlasilo 58% Francouzů. Z politiků se proti plné reintegraci vyslovil např. Alain Juppé, bývalý „korunní princ“ Chiraka, jenž nazval Sarkozyho snažení kolem NATO „ diplomatickou hrou na hlupáky“ , bývalí ministři zahraničí Hubert Védrine + Dominique de Villepin, bývalí premiéři Laurent Fabius, Lionel Jospin,také Francois Hollande, Francois Bayrou, zato bývalý premiér Eduard Balladur Sarkozyho pochválil  …

Sarkozy, přezdívaný  „US neokonzervativec s francouzským pasem“ , obklopený proamerickými intelektuály, novináři a obchodníky (gaullistická bašta zůstala pouze na ministerstvu zahraničí v čele se zvláštním poradcem prezidenta  Henri Guaino), tak oficiálně skoncoval s národní vojenskou nezávislostí ( „Považuji za neslučitelné s národní nezávislostí být členem obranné organizace v podřízeném postavení “, prohlásil CHDG ) přes důrazné protesty napříč celým francouzským politickým a kulturním spektrem, aniž by během své volební kampaně  na svůj úmysl upozornil své voliče  … 

V roce 07 se Sarkozy právě naopak oháněl svým gaullismem , 26.3.08 v LON se ohrazoval proti tomu, aby „světu 21.století vládly instituce ze 20.století“ , a ještě před summitem NATO v Bukurešti v 4/08 vykřikoval, že do vojenských struktur NATO se Francie zapojí maximálně tehdy, až bude fungovat samostatná vojenská obrana, ze které Sarkozy udělal prioritu francouzského předsednictví,  protože jak prohlásil, bez ní je EU „ jen psem, který štěká, ale nekouše „   …

Byla to trefná metafora, ale třebaže Washington skromnou zmínkou přiznal Evropě  právo na samostatnou obranu, Sarkozyho přátelé ze zbrojařských kruhů, kteří si mnou ruce z větších možností vývozu francouzské vojenské techniky,  Sarkozymu asi protřeli oči, protože navzdory všem svým předchozím doporučením,  na summitu v Bukurešti Sarkozy prohlašoval naprostý opak ,“ bez francouzské reintegrace neodstartuje ani evropská obrana „ …

Francouzští zbrojaři očekávají vojenské zakázky od východoevropských států, které si doposud kupovaly jen US výzbroj, aby Washington „citově nezranily“ …

Druhým důvodem bylo, že mnohdy je US vojenská technologie skutečně lepší, takže nepřekoná-li Evropa technologickou zaostalost za US, budou evropské armády jen „podpůrným“ útvarem armády americké …

Spíše to vypadá, že PAR svoji reintegrací evropskou obranu pohřbila, když jako strojvůdce opustila evropskou lokomotivu , jen aby se mohla usadit v jednom z vagónů NATO :  vyslala na 900 důstojníků do přebujelého aparátu NATO, zatímco vojenský aparát EU zeje prázdnotou …

Evropští vysocí důstojníci prahnou po vysokých funkcích v NATO, nikoli po skromnějším postavení v embryu evropského genštábu bez jakýchkoliv pravomocí, a to zejména pro obstrukce Londýna/LON, který samostatnou evropskou obranu považuje za duplicitní ( viz zde Vojenská emancipace Evropy a její realita) . LON by místo samostatného evropského genštábu chtěl vytvořit stálou evropskou vojenskou jednotku o 3.000 mužích.

LON ani nesouhlasí s vojenskou obdobou vzdělávacího programu Erasmus, v rámci kterého by vysoké vojenské školy spolupracovaly,

Třebaže proameričtí politici Hervé Morin a Bernard Kouchner, kteří ve Francii pro Sarkozyho odminovávali terén (v roce 03 oba kritizovali Chiraka za to, že US invazi do Iráku nepodpořil), ve svých projevech v NS 17.2.09 přiznali, že  „NATO nemá budoucnost, a že po rozpadu Varšavského paktu byla ta pravá chvíle pro vytvoření nezávislého evropského vojenského paktu a zbavení se závislosti na Američanech“ , a pochválili CHDG za jeho vizionářskou předvídavost (předpověděl zánik bipolárního světa ), oba pánové po své předpovědi zániku NATO vřele doporučili úplnou reintegraci Francie do NATO  …

Stejně tragikomicky úplnou reintegraci Francie do NATO obhajoval Sarkozy : rozpitval všechny důvody, pro které CHDG z vojenských struktur NATO odešel, aby vyvodil závěr, že „  striktní dodržení těchto gaullistických principů reintegraci umožňuje“ …

Jak to Sarkozy s evropskou obrannou myslel vážně, napovídá  jeho nová vojenská doktrína zakotvená v Bílé knize obrany z roku 08, v níž  po dobu pěti let prosadil drastické snížení vojenského rozpočtu  na 1,2% HNP, kterým PAR spadla hluboko pod vojenský rozpočet LON na téměř stejnou úroveň německého vojenského rozpočtu, třebaže její vojenská angažovanost ve světě je mnohem větší ( ani  Sarkozyho reintegrace nebude zadarmo,, přes 900 důstojníků v NATO  bude Sarkozyho stát 200 mil. euro ročně navíc, k roku 012 bude mít PAR v NATO 1300 důstojníků, celkem k tomuto roku zaplatí za reintegraci zhruba 700 mil. euro) .

Třebaže v modelu armády 2015 byly armádě naslibovány hory doly, armáda se bude muset zeštíhlit v době, kdy vojenské konflikty v Afghánistánu a v Iráku jasně prokázaly, že řízené střely obyčejné pěšáky nenahradí  …

Armáda nedostane druhou letadlovou lod´, bude muset snížit počet fregat Fremm a tanků Leclerc, prodlouží se i horizont dodání bitevních letounů Rafale.

Sarkozy však na gaullismu započatou zradu jen dokončil …

Po smrti CHDG v 11/70 (80) konzervativní gaullista a de Gaullova „včelička“ George Pompidou/GP, jenž nastoupil do funkce prezidenta v 6/69 poté, co CHDG splnil svůj slib a rezignoval, když referendum nesplnilo jeho očekávání, si jako jediný vlajkonoš gaullismu udržoval od NATO ještě jistý odstup (v souvislosti s Pompidouem v roce 68 vypukla bizarní aféra Markovič ohledně  údajné nevěry jeho manželky, jejíhož syna z 1.manželství adoptoval, kterou francouzské tajné služby rozvířily vzápětí poté, co GP veřejně oznámil svoji kandidaturu na prezidentský úřad po CHDG, a ve které kromě srbského žoldáka Markoviče sehrál hlavní úlohu Alain Delon, „žoldák“ z Indočíny) .

Po překvapivé smrti Pompidoua v 4/74 , nastoupil „NEgaullista“ Valéry Giscard d´Estaing, rovněž poskvrněn vichystickou minulostí, jenž vojenské kontakty PAR s NATO podstatně zintenzívnil.

Politické základy k reintegraci do NATO připravil Mitterrand, jenž za krize s euroraketami pozval zasedání NATO na 6/83 do PAR, poprvé od roku 66, a schválil rozmístění Pershingů v NSR jako odpovědˇza masové rozmístění sovětských SS-20 v NDR …

Koncem 80.let Mitterrandova Paříž s NATO již udržovala čilé styky.

Ve zradě na gaullismu pokračovali Chirak (95-07), jenž se paradoxně prohlašoval za nekompromisního gaullistu, a jeho chráněnec Juppé, ministr zahraničí a posléze premiér, dnes starosta Bordeaux …

V roce 92 PAR začala s Vojenským výborem NATO spolupracovat, v roce 94 vyrazili francouzští vojáci s NATO do Bosny, v 12/95 Chirac rozhodl o tom, že se zástupce Francie vrátí jak do Rady NATO ministrů obrany, tak do Vojenského výboru …

Francouzští styční důstojníci chyběli jen v integrovaném velitelství NATO …

V roce 99 francouzské jednotky vyrazily do Kosova proti Srbsku, přičemž první bombardování Srbska provedla francouzská letka ( v Kosovu a v Afghánistánu byla infrastruktura nejprve rozbombardována, poté se Západ zavázal , že „ji pomůže obnovit“ )  …

Na Bushovo volání vyrazili francouzští vojáci do Afghánistánu, Francie se stala největším dodavatelem vojáků pro NATO, ale pravidla pro každou misi svých vojáků vyslaných pod praporem NATO vyjednávala ad hoc, ve struktuře NATO nenesla žádnou hierarchickou odpovědnost .

Projev CHDG v PhnomPenh z roku 66 proti válce ve Vietnamu a projev de Villepina v NYC v roce 03 proti US intervenci v Iráku jsou podobné v tom, že varovaly před černobílým viděním světa, kapitalismus/komunismus, dnes Západ versus islám …

Chirakova kampaň za plnou reintegraci skončila v roce 97, kdy Washington odmítl splnit francouzské podmínky, z toho pro PAR byly nejdůležitější dvě : 1) rovnoměrné rozdělení velitelských funkcí mezi Evropany a Američany, Washington mj. odmítl svěřit francouzskému velení strategický post jižního velení NATO v Neapoli, PAR odmítla převzít vojenské velení strategických sil NATO/NRF, a svoje velitelské místo zástupce velitele v SACEUR přenechávala Británii a Německu, 2) veřejné požehnání ze strany Washingtonu pro ESDP, jejíž odblokování umožnila až deklarace Chiraka a Blaira ze Saint Malo z 12/98, v roce 03 EU přijala evropskou obrannou strategii, v 7/04 vznikla Evropská obranná agentura EDA, ale cíle z Helsinek z roku 99 splněny nebyly, problémem jsou i finance, pouze UK odkládá na vojenský rozpočet 2% HNP, ostatní evropské státy v průměru 1.07 %, ESDP poté pohřbil Bush II na zasedání NATO v Bukurešti v 4/08, viz také Revisiting NATO-ESDP relations, securitydefence agenda.org) …

Skutečným rokem zrady na gaullismu byl rok 04, kdy se francouzští důstojníci plně začlenili do vojenských struktur jak v SHAPE/B, tak v ATC/US de facto (z vlastní vůle nespolupracují se dvěma výbory), od kdy na velitelství NATO zase vlaje francouzská vlajka, oficiální reintegraci na rok 4/09 ohlásil francouzský náčelník genštábu 3.4.08 (Sarkozy se poprvé zmínil o plné reintegraci na svém prvním větším projevu 27.8.07 v intimním kroužku pro diplomatický sbor, poté až 11.3.09 projevem ve Vojenské akademii )  …

Již  v roce 04 byly pro operace NATO vyčleněny tři francouzské štáby, v Toulon , v Lille, a v Lyonu . Francouzský genštáb pro mezinárodní mise se sídlem v Lille se pro mise NATO „certifikoval“ v roce 07, může velet až 60.000 mužům.

Zatímco Mitterrandovým krédem bylo „ začleníme se, až se NATO změní“, Chirakovým krédem bylo „ zapojíme se, abychom NATO sami změnili“ , zatímco Sarkozy prohlásil „ začleníme se, protože se NATO nikdy nezmění „ …

Villepin tvrdil, že se PAR bude muset pod US praporem v NATO účastnit US dobrodružných intervencí á la Irák, že její role v NATO bude ze strany Američanů  banalizována, tj. že bude hrát jen druhé housle, a přijde tak o svoje image nezávislé mocnosti, díky němuž ve světě úspěšně hrála roli mediátora , protože právě její nezávislá diplomacie je to, co se na BV, v Africe/Asii, a v Jižní Americe „počítá“ , nikoliv členství v NATO, reintegrací bude tudíž diplomaticky a obchodně poškozena ( Washington ironizuje, že „  talibancům a Afričanům je „šumafuk“, zda PAR bojkotuje ten či onen výbor NATO „ ) …

Sarkozy mu zlostně odpověděl, že oficiálním znovuzačleněním do vojenských struktur NATO se na francouzské samostatné zahraniční politice nic nezmění: “ Když se PAR nebude chtít nějaké akce zúčastnit, tak se jí nezúčastní , tak jako Ankara nepovolila US armádě tranzit přes turecké území za US intervence v Iráku, proti které Německo protestovalo ještě dříve než PAR „ …

Při řízení vojenských misí , atˇse děje, co se děje, upozorňují však Francouzi, vždy převládne názor, jakkoli kontroverzní, US velení, což vede k paralyzování jednotek NATO v Afghánistánu, protože z rozhodování vyšachované evropské vlády se brání tím, že kladou více překážek pro nasazení svých jednotek …

Washington se ohrazuje s tím, že „Francie může kdykoliv své jednotky pod praporem NATO převést pod své národní velení, a francouzští velitelé, kteří se účastní NATO misí, mohou odepřít splnění rozkazu tak, jak to učinil britský generál Sir Michael Jackson v Kosovu v roce 99…“ ( mj. tak učinili i  nizozemský pluk. Karremans, velitel jednotek OSN ve Srebrenici,  gen. Philip Morillon, voj. velitel OSN v Sarajevu, UK gen. Rupert Smith, velitel UNPROFOR v Sarajevu, a jak při spojené nevoli Washingtonu a OSN dopadli …) …

Washington také prohlašuje, že „demokracii“ v NATO si Francouzi vyzkoušeli na summitu v Bukurešti v 4/08, kdy PAR a BER na poslední chvíli k radosti Putina zabránili přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO …

PAR má v Radě Severoatlantické aliance (velvyslanci) sice právo veta,  taktéž ve Vojenském výboru, ale Orwellův princip, že „všechna zvířata jsou si rovná, ale některá jsou si rovnější“ , platí i v Radě Severoatlantické aliance, kde vliv Washingtonu je drtivě převažující …

V každém případě, tvrdí francouzští důstojníci, je méně ponižující sedět u jednacího stolu, než diskrétně žádat o potřebné materiály toho či onoho německého či belgického důstojníka …

„Jaderné odstrašení francouzské jaderné „monarchie“  je svaté, a je na NATO zcela nezávislé„ , zaklínal se Sarkozy, a stejně jako LON odmítl výzvu Obamy za „svět bez jaderných zbraní“ .

Sarkozy Obamovu výzvu nazval „ iluzí odtrženou od reálného světa“ , a tím jeho společenské kontakty s Obamovými skončily . Zatímco setrvávání na doktríně jaderného odstrašení sblížilo PAR s LON, francouzsko-německé vztahy zhořkly, protože BER usiluje o Evropu bez jaderných zbraní ( viz zde Tajná spolupráce mezi LON a PAR + Washington je rozčarován francouzsko-britskou spoluprácí) .

PAR si však  svoje jaderné zbraně a doktrínu jaderného odstrašení brání jako dračice , a pečlivě si hlídá, aby na zasedáních OSN, NATO, či G8 nebyl přijat žádný mezinárodní dokument, který by doktrínu jaderného odstrašení zpochybnil …

Sarkozy prohlašuje, že tolik, co udělala PAR na poli jaderného odzbrojení, neučinila žádná jaderná mocnost, a proto ji nikdo ve sféře jaderného odzbrojení nebude ponaučovat : jako jediný stát demontovala všechna zařízení na výrobu štěpného materiálu, ratifikovala úmluvu o úplném zákazu jaderných zkoušek, zlikvidovala své jaderné střely země-země, a o třetinu snížila počet svých jaderných ponorek - nosičů jaderných zbraní.

Sarkozy tajemně naznačoval, že francouzští důstojníci dostanou prestižní velitelské funkce, sice raději neprozradil jaké, ale pravděpodobně jej oslnila iluze, že by se francouzský generál mohl stát vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě /SACEUR, od roku 02 spojené s vrchním velením US jednotek v Evropě  …

Bylo však veřejným tajemstvím, že Američané chtějí francouzským generálům svěřit nedůležité spojenecké velení pro transformaci aliance/ ACT, které je v Norfolku ( v 9/09 jej převzal francouzský gen.Stéphane Abrial, první neAmeričan v jeho čele) , a bezvýznamné regionální velení NATO v Lisabonu , mj. nad Silami rychlého nasazení, které je zcela fiktivní, protože členské státy NATO se zdráhají do této jednotky vysílat své vojáky “ , zatímco v 8/03 stačilo, aby Bush II projevil přání, a již mu Evropané překotně posílaly své jednotky do Iráku …

ACT velení je nedůležité z toho důvodu, že je velmi pošetilé se domnívat, že by francouzský generál mohl ovlivnit proces plánování obrany NATO, který je diktován US vojenskou doktrínou …

Evropští členové NATO byli připraveni vyrazit do boje vzápětí po 9/11, kdy se poprvé od roku 49 uvažovalo o akci podle článku 5 NATO , ale je „velice“ zajímavé, že Washington po 9/11 nic zvláštního po evropských členech NATO nechtěl ( pomineme-li „pouhé“ tažení do Afghánistánu, kde se NATO v rámci mise Endeavour absurdně ve jménu výše zmíněného článku 5 angažuje, jediná mise NATO neprováděná na základě zmocnění RB OSN) , jen několik letounů AWACS vzlétlo ze zdejších základen, na které se v tichosti vzápětí vrátily    …

Obama počátkem roku 09 ohlásil, že do Afghánistánu vyšle posily o síle 21.000 US vojáků, ale opomněl upřesnit, kolik z nich půjde „v dresech“ NATO, a kolik v rámci výlučné US operace „Trvalá  svoboda“ ( rodina Bushů si šíření demokracie trochu popletla, „trvalý mír“ je ovlivňován rovnováhou velmocí, nikoliv stavem demokracie tu či jinde, naopak „stabilitu“  mnohdy jistí vojenské diktatury, mj. v 70.letech v Řecku či v Jižní Americe, v Turecku, v Pákistánu, v Egyptě, Washington dále popleteně tvrdí, že „  íránští agenti destabilizují Irák, jako kdyby 150.000 US vojáků a 150.000 žoldnéřů Irák stabilizovalo … Dalším příkladem popletené terminologie jsou únosy a nelegální zadržování osob, kdy , např. v případě kolumbijské FARC jde o „braní rukojmích“, v případě CIA či ruských tajných služeb jde od protiteroristický boj, jedna zajímavá shoda : nepohodlná kandidátka na prezidentský úřad Ingrid Betancourt byla FARC unesena 23.2.02, Guantanamo jako detenční středisko pro islámisty bylo zřízeno 27.2.02 ) .

International Herald Tribune z 19.3.09 položil otázku, zda US strategií není nejednotné  NATO, jehož členové odmítají globální mise, marginalizovat, a dát zelenou stoprocentně proamerické koalici z řad „dobrovolnických“ států …

Obama přijel 5.4.09 na summit do Prahy vzápětí po NATO summitu nikoliv, aby „napravil“ svoje jednostranné turné po západní Evropě v 7/08 v době své volební kampaně, ale proto, že v 8/08  pro Evropu vyvstal skutečný bezpečnostní problém, žádné „animované“ 9/11, ale Putinovo Rusko a jeho brutální agrese vůči Gruzii, a Putinovy nenasytné velmocenské choutky tváří v tvář nejednotné EU …

Vazalství EU na Washingtonu se projevilo i tím, že si Washington prosadil vznik nezávislého státu Kosovo závislého mj. na Albánii, který se stal pro Evropu po Putinových ambicích druhým bezpečnostním rizikem, doutnajícím již do roka a do dne od vyhlášení nezávislosti, kterou Washington tak bujaře oslavoval …

20.7.09 byl francouzský generál Philippe Stoltz jmenován velitelem regionálního velitelství NATO v Lisabonu /tříhvězdičkový post, které je jedním z 9 operačních velitelství NATO v Evropě , do jehož pracovní náplně patří velení iluzorních jednotek NATO rychlého nasazení, asistence Africké unii v Súdánu (Darfúr) a v Somálsku v boji proti námořním pirátům …

Pod velitelství v Lisabonu spadá i středisko analýzy satelitních fotografií.

CHDG vystoupil z vojenské struktury NATO  v době existence dvou antagonistických bloků , zatímco Sarkozy vyslal na 900 nejlepších důstojníků + poddůstojníků  trikolóry do vrchního velitelství NATO v Norfolku ve Virginii v době, kdy většina bývalých států Varšavské smlouvy jsou členy EU, a jenom šest členů EU nejsou členy NATO ( Rakousko,Irsko, FS, Švédsko, Kypr, Malta), ze 26 členů NATO je 21 evropských států (rozšiřování NATO na východ začalo v roce 99, proto bylo Rusko „přidruženo“ k NATO, aby se proti rozšiřování nestavělo na zadní)   …

Francie po de Gaullově radikálním řezu především nebyla ve dvou politických výborech, a to ve výboru dlouhodobého obranného plánování /DDC a ve výboru pro jaderné plánování/NPG , ale měla přehled, co se v NATO děje prostřednictvím nejrůznějších „arrangements“, se kterými si francouzští důstojníci 43 let vystačily.

Je komické, že Sarkozy vyslal francouzské důstojníky do NATO zrovna v době, kdy spolu s LON vehementně  požaduje zeštíhlení byrokratických struktur NATO …

PAR před jejich vysláním měla v NATO 110 důstojníků roztroušených v Norfolku a v Mons,  oproti 2.100 amerických, ,1.600 německých,, 1.000 italských a 950 britských …

11 stálých genštábů rozmístěných v 9 zemích je řízeno asi stovkou generálů a admirálů s jednohvězdičkovými až čtyřhvězdičkovými hodnostmi, v žargonu NATO vlajkovými důstojníky.

Tyto posty jsou přidělovány mj. podle výše příspěvku daného člena do rozpočtu NATO, podle jeho angažovanosti na vojenských misích NATO s prémií za účast v nejobtížnějších z nich (Afghánistán), podle toho, zda se účastní na jaderné kapacitě NATO, a na poměru a na početním zastoupení jeho důstojníků a poddůstojníků v 11 stálých genštábech …

US generálové zastávají 3 ze 4 nejvyšších postů čtyřhvězdičkových generálů v NATO, z nich dva posty na vrchním velitelství (SHAPE v belgickém Mons + ACT/pro transformaci NATO  v Norfolku , zatímco Británie/UK, Německo + Itálie se dělí o další 4 posty čtyřhvězdičkových generálů, a o celou řadu postů nižších generálských hodností, přičemž k 15.000 lidí na genštábech přispívají počtem 4.200 důstojníků a poddůstojníků, což je, jak zdůrazňuje Washington, 2x více než činí US personál (2.100) …

Francie od roku 04 do své oficiální reintegrace , třebaže je 4. nejvyšším přispěvovatelem do rozpočtu NATO, podílí se na NATO silách rychlé reakce, a má v Afghánistánu 2.800 mužů  a 1.800 v Kosovu, měla jen dva posty vlajkových důstojníků (jednohvězdičkových k tomu)  …

Washington v roce 08 zavrhl jak návrh, aby se LON,PAR,BER a Řím dělili o klíčové posty vlajkových důstojníků podle principu rotace s tím, že by se poté „nesnažili“ , tak pro Washington i odvážnější způsob : uvolnit nějaký jím zastávaný klíčový post čtyřhvězdičkového generála a nabídnout jej Francouzům …

Washington se vymluvil na dvě překážky : a) US-francouzská dohoda k tomuto nestačí, musela by být jednomyslně schválena výborem pro obranné plánování/ DPC, což je 1 z výborů ( + NPG) , kterého se PAR z vlastní vůle od roku 66 neúčastní, b) počet francouzských důstojníků by se musel zvýšit na úroveň britských/italských, aby si PAR mohla nárokovat stejný počet vlajkových důstojníků jako má LON/Itálie.

Třebaže oficiálně všechny členské státy reintegraci Paříže přijaly s potleskem, „nejvěrnější“ stoupenci Washingtonu, LON a Varšava, se obávají, že nejenomže za svoji loajalitu nedostanou prémie, ale že je francouzští důstojníci navíc připraví v rámci chystaného zeštíhlování štábů o místa …

Nová identita NATO

Třebaže je PAR hlavním dodavatelem „ad hoc jednotek“ , spolu s Berlínem nesouhlasí s koncepcí ideologů NATO, kteří se ztrátou identity NATO po pádu SU chtějí NATO vtisknout novou tvář jednak rozšířením geografických „souřadnic“ NATO až někam k Pákistánu, Maghribu (Středomořský dialog/či spíše Pansahelská iniciativa Bushe II), monarchiím Zálivu (Dohoda o spolupráci z Istanbulu), a dokonce, jak si pochvaluje Washington, se k ISAF připojily i Singapur + Kolumbie, takže „dveře NATO jsou otevřené pro celý svět, kromě Ruska“, postěžoval si Dmitrij Rogozin, stálý představitel Ruska u NATO, s kanceláří v Evere …

Rogozin tvrdí, že se NATO stále více vměšuje do „vnitřních“ záležitostí jiných států, a že NATO  na svém summitu v 4/08 navedlo Saakašviliho, aby v 8/08  „zaútočil na ruské zájmy v gruzínské (dnes ruské) provincii Jižní Osetie“ … Rogozin se s úsměškem v médiích táže, kdo rozhodl o tom, že Ukrajina bude kandidátem na vstup do NATO, zda Bush či manželka gen. tajemníka NATO, protože podle Putinova průzkumu veřejného mínění je pro vstup do NATO jen 25% Ukrajinců, což je ještě méně než Rusů (35%) …“ .

„Naštěstí,“ pokračoval Rogozin, „ NATO pochopilo, že bez Kremlu si NATO v euroatlantickém prostoru ani neškrtne „ , a protože cílem NATO je neprodyšně obklíčit Rusko, Rogozin Západu slíbil „ přezbrojení Ruska v gigantickém měřítku“ …

Na plánované rozmístění prvků US protiraketové obrany v Evropě Putinovo Rusko zareagovalo nepřiměřeně zuřivě. Za technickými a politickými argumenty Washingtonu a MOW se rýsují dvě rozdílné koncepce budoucích mezinárodních vztahů, ve kterých „Evropa“ má hrát jen podřadnou roli …

Další součástí nové identity NATO má být jeho pověření „globálními stabilizačními misemi “ někde 12.000 km od Evropy ,překračující pravomoci i možnosti NATO ( viz silně podprůměrný výkon jednotek NATO v Afghánistánu) , u kterých nebude ani jisté, zda je jejich cíl vojenský či civilní , spíše bude  namixovaný z obou,  aby vnesly chaos nejen do struktur NATO, ale i OSN a EU …

Svými globálními stabilizačními misemi (alias přejít od statického vojenského sboru k expedičnímu) chce Washington z NATO, čistě vojenské organizace, učinit OSN na druhou, a OSN dostat na druhou kolej … 23.9.08, aniž by se to mediálně roztroubilo, gen. tajemník OSN  Ban Kimoon a gen. tajemník NATO diskrétně podepsali dohodu, která z NATO (tj. z Washingtonu) oficiálně činí ozbrojenou odnož OSN, odpovídající za udržování mezinárodního míru …

Existuje jen jediný konflikt, ve kterém by NATO nezasáhlo : palestinsko-izraelský, gen. tajemník NATO nikdy žádné izraelské „počínání“ neodsoudil, NATO s Izraelem intenzívně spolupracuje, bytˇformálně jen v rámci fóra Izrael-NATO.

Náčelník francouzského genštábu však zdůrazňuje , že pro PAR je nepřijatelné, aby NATO byly rezervovány vojenské operace válečného charakteru, zatímco EU jen konflikty policejního charakteru ( protiteroristické, zásahy proti pirátům, humanitární), tj. mise stabilizační … (viz také Le Monde z 26.1.08) .

Francouzi také tvrdí, že Washington by v případě krize neměl mít v žádném případě  „k ruce“ krizový civilní aparát EU, který vůči integrovanému vojenskému velení nemá šanci prosadit svůj názor.

EU by měla mít nad misemi NATO větší politickou kontrolu, NATO nemá žádné oprávnění nadřazovat se EU v otázkách bezpečnosti a obrany (viz Défense et sécurité nationale, Livre blanc z roku 08) …

Evropskou obranu nelze budovat bez samostatného zpravodajství, takže EU by měla mít vlastní systém pro vyhodnocování krizí, dnes zcela závisí na US zpravodajství …

Otázkou pro EU je co s „obtížným“  Ruskem, zda vše ponechat na strategickém partnerství ,které mu bylo ze strany NATO nabídnuto, či s ním uzavřít bilaterální vojenskou dohodu /EU-Rusko …

Přes protesty svých východoevropských členů NATO dostalo počátkem 3/09 od Hillary Clintonové souhlas obnovit komunikaci s „kanceláří Rogozina“ poté, co Rogozina 6 měsíců po napadení Gruzie ignorovalo .

Týž den Rogozin oznámil, že Kreml umožnil první průjezd vlaku s nákladem US vojenského materiálu pro jednotky NATO v Afghánistánu …

Rozpočtu pro vojenské operace NATO pro rok 09 scházelo 60 miliónů euro ( ročně spotřebuje jednu miliardu euro, což je trojnásobek toho, co spotřeboval před angažmá v Afghánistánu, který z jeho rozpočtu pohltí 95% ), 100 miliónů euro chybělo v rozpočtu investic .

Do rozpočtu NATO US přispívají 22%, 16% Německo, UK + PAR každá 12,5%, Itálie 8%, zbytek zemí 29% .

Nezbytná reforma NATO však členské státy staví proti sobě : na rozdíl od US + UK , Německo + PAR, kteří považují své přímé příspěvky za vysoké, by chtěly omezit své nepřímé financování NATO , aby „neplatily 2x“ , také by chtěly zeštíhlit politické a vojenské struktury NATO, proti čemuž se staví PL + TR, země, které by chtěly, aby si NATO na jejich území vybudovalo dodatečné struktury …

19.2.09 nepřesvědčivá většina europoslanců (293 proti 283) odhlasovala „proatlantickou“ rezoluci, ve které  vyjádřili názor, že „  po 9/11  planeta Země sklouzla do mezinárodního terorismu bez hranic, organizované zločinnosti, kyberterorismu, ekoterorismu, chemických a biologických zbraní, a přírodních pohrom bez hranic“ , takže „ je nutné, aby EU velmi úzce spolupracovala s NATO“ , jehož US velení nejlépe dbá na evropské zájmy, zejména za vypjatých mezinárodních situací, jako byl Mnichov 1938 …

Třebaže US důstojníci jistěže nehodlají osušovat slzy civilistů , jak předvedli při intervenci v Iráku, faktem je, že politika “nezúčastněnosti“ vnucovaná Kremlem za studené války rozvojovým zemím , nikomu neprospěla.