Putin nechutně zneužil Solženicyna jako v 90. letech Sobčaka

27.5.94 (75let) se Solženicyn po 20 letech vrátil do Ruska – přiletěl z Aljašky (Anchorage) na Kolymu (Vladivostok), a odtud se minibusem s rodinou vydal na trasu dlouhou 7.000 km, aby si připomněl gulagy.

Jeho 3 synové, US občané, se poté vrátili do US, zatímco Solženicyn s manželkou žil u Moskvy na dáče mezi dáčou zemřelého stranického ideologa Michaila Suslova a zemřelého gen. tajemníka Strany Konstantina Černěnka.

Solženicyn, jenž prošel hrůzyplnou cestou gulagů, se po návratu z nich s konzumní sovětskou společností nikdy nesžil, natož aby si rozuměl se západní společností, do které byl Kremlem v roce 1974 deportován ( rok předtím se oženil, 1970 dostal Nobelovu cenu za literaturu poté, co jej 1968 Kreml vyloučil ze Svazu sovětských spisovatelů ).

Solženicynovi se stalo to, co mnohým jiným, kteří se vrátili z gulagů, z nacistických koncentráků či z komunistických vězeňských kobek – lidé, kteří si peklem neprošli, jim nerozuměli, oběti se stáhli do sebe, do svých vzpomínek, a snažili se přežít i novou dobu ( viz Dagmar Šimková, obětˇ komunistické zvůle, a její kniha Byly jsme tam taky, mj. vypráví, jak po 20letech komunistického lágru, do kterého ji zavřeli v pouhých 18 letech, protože otec byl bankéř, emigrovala za sestrou do Austrálie, kde se o svém pohnutém životě místním zmínila jen jednou – jejich nezájem ve formě „ Opravdu ? “ ji od toho navždy odradil ).

Solženicyn se po návratu z US ponořil do ruských dějin a pravoslaví, s novou ruskou společností rychlozbohatlíků nekomunikoval, a protože kritizoval Jelcinovo slabé postsovětské Rusko bez ideologické koncepce a mafiánský oligarchismus, nechal se zneužít Putinem k vylepšení Putinova obrazu.

Solženicyn vyslovil jistý obdiv k podpluk. KGB Putinovi ( jenž s ním manipuloval jako svého času s petrohradským starostou Sobčakem, manipulaci s lidmi Putin vystudoval v KGB kurzech ) pro jeho snahy obnovit prestiž Ruska na základě morálních hodnot jako je náboženství, oklamaný Putinovou „ zbožností“ ( ochranu a sponzorování ruské ortodoxní církve Solženicyn považoval za nejdůležitější povinnost ruského státu, nepřál si, aby byli do RF vpuštěni katoličtí a protestantší kněží ).

Putin mu udělil státní cenu, kterou mu osobně doručil na jeho dáču 12.6.07, kde s manželi velice chladně, ale ostentativně poobědval ( Putin je přeborník v úskočnosti, mj. se veřejně objímal se Sobčakem, když mu vrážel nůž do zad, to samé učinil Iljušinovi mladšímu , viz mj.

Gagarin versus Iljušin II - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog           +

Gagarin a ti druzí - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog

, po Gorbačovovi opět teatrálně rehabilitoval Krymské Tatary, ale současně vyhnal ty, kteří odmítli ruské občanství, což byla většina z nich ).

Z návštěvy u Solženicyna existuje fotografie Putina, jak vstupuje do skromného obývacího pokoje Solženicyna, překvapeného, že se Solženicyn ani neobtěžoval jej přivítat, a zděšeného, že zarostlý stařík s věčným zmučeným výrazem v tváři sedí v prosté vesnické haleně, a další fotografie, jak s manželi Solženicynovými upjatě konverzuje u stolu – Putin se viditelně nudil, scházel mu jeho zaměstnanec věčně vtipkující Schroeder.

Solženicyn měl za Putina velmi krátkou dobu vlastní TV show, kde vyjadřoval své názory, které se Putinovi nelíbily, proto Putin TV show nechal zrušit z důvodu „ malého procenta sledovanosti „  ... 

Rovněž po Solženicynově smrti 3.8.08 ve věku 89 let ( k jeho smrti se vyjádřil Medvěděv jako prezident, Putin jako premiér, Gorbačov, ale pouze mluvčí Moskevského patriarchátu, nikoli Patriarcha samotný, třebaže Solženicyn pravoslavím žil ), když někdo chtěl pojmenovat nějaké náměstí po Solženicynovi, bylo to Putinovými úřady zamítnuto s tím, že to „ vyvolává protesty levicových občanů „  ...

Nejvíce se však Solženicyn obrací v hrobě při četbě Putinem „ upraveného „ Souostroví Gulag pro ruské školy ...

Solženicynova představa reformovaného Ruska

Solženicyn sice požadoval silnou prezidentskou republiku,  ale také stejně silné decentralizované instituce, které jsou podle něho „ zárukou svobodného a demokratického Ruska“ ( decentralismus Putin potlačil v samém zárodku svého panování zrušením instituce volených gubernátorů) ...

Solženicyn propagoval carská „ zemstva „ z 19.stol., místní a oblastní parlamenty jako formu přímé demokracie, která je v přímém rozporu s Putinovou řízenou demokracií, jejichž pyramida by vyústila do národního voleného parlamentu, do kterého by však byly jmenovány i některé osobnosti vynikající profesionalitou a morální bezúhonností, představa, ze které Putinovy vypadaly vlasy.

K dalšímu zděšení Putina Solženicyn chtěl mít prezidenta voleného přímo lidem bez vměšování politických stran.

Putin se se Solženicynem poprvé setkal po svém "zvolení" prezidentem v roce 2000, kdy Sobčak, bývalý petrohradský starosta, zemřel „ na infarkt „, když stál mezi dvěma Putinovými bodyguardy na jednom Putinově volebním mítinku – Sobčak, jenž měl být favoritem prezidentských voleb 2000, kdyby jej Putin 1996 nezkriminalizoval, po svém náhlém návratu z francouzského sanatoria, kam jej Putin umístil, nemohl uvěřit, že jeho bývalý zástupce na radnici Putin kandiduje na prezidenta …

Solženicyn protestoval proti Putinově barbarské válce v Čečensku, ale souhlasil s Putinovými „protiteroristickými“ opatřeními proti islámistům ( netušil, že jde v drtivé většině o Putinovy FSB islámisty ), ve kterých spatřoval hrozbu pro ortodoxní církev, viz můj článek na idnes Jak dlouho bude ještě Rusko pravoslavné ? ) .

Solženicyn velebil „ střídmý a sebekritický “ nacionalismus, a kritizoval radikální nacionalismus, sponzorovaný Putinem, na druhou stranu Solženicyn, stejně jako Putin, projevil obavy o osud 25 miliónů Rusů žijících v „ blízké cizině“, a prohlásil, že severní Kazachstán je ruský.

V roce 1990 ve jménu slovanofilství Solženicyn v listu Komsomolskaja pravda v článku Přebudování Ruska navrhoval odstřihnout od RF všechny neslovanské republiky, které dle jeho názoru RF vysávají, a vybudovat nový slovanský stát ve spojení Ruska, Běloruska, Ukrajiny, a rusifikovaného severního Kazachstánu.

Proto Solženicyn odmítl oranžovou revoluci na Ukrajině, a obvinil NATO z poškozování ruských zájmů.

Solženicyn však odmítl i status supervelmoci pro Rusko s tím, že velmocenský status poškozuje národní charakter, a také odmítl tvrzení, že US a RF jsou přirozenými nepřáteli s tím, že až do bolševické revoluce byly přirozenými spojenci, Rusko podpořilo v občanské válce Lincolna a sever, kdežto Londýn a Paříž podpořily Jih, a také oba státy byly spojenci za 1.sv.v.

Solženicyn zkritizoval anglosaské spojence, že za 2.sv.v. neotevřely druhou frontu dříve, což utužilo Stalinův režim, a vyneslo mu poválečnou dominanci ve východní a střední Evropě.

Solženicyn a antisemitismus

Rusko mělo velkou židovskou komunitu ve všech sociálních vrstvách, i mezi bolševiky, tudíž i mezi čekisty, ale o etnicitu ( viz kniha Židé v gulagu ) nešlo – šlo o sociální revoluci, kterou si mnozí bolševici, zejm. stalinisté, představovali jako velkou sociální loupež s podřezáváním třídních nepřátel, což jim umožnil Lenin s propagací diktatury proletariátu – viz jak ji jako krvavou loupež s vražděním nepřátel popsal Gottwald  ve svém projevu v parlamentu 21.12.1929  – poslanci, místo aby na něj podali trestní oznámení, se mu jen smáli. Viz mé články

Solženicyn, zatčen pro kritiku válečných zločinů ... - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=409740   + 

V roce 2001 + 2002 Solženicyn vydal dvoudílnou knihu o rusko-židovských vztazích „200 let spolu“, kterou zavrhli i jeho židovští přátelé s tím, že kniha je antisemitská ( např. uvedl, že v gulazích, ve kterých byl, se Židé dokázali vězeňské správě přizpůsobit, takže v táborech nejméně strádali ) .

Solženicyn v knize vyzval ke vzájemné omluvě –  Rusové musí přiznat pogromy, a Židé by se měli zamyslet nad vysokým počtem Židů v bolševickém represívním aparátu ( Židé carství nenáviděli, samoděržaví je utiskovalo a organizovalo proti nim pogromy) .

US historik Richard Pipes *1923 z PL židovské rodiny, která před nacisty v 10/1939 uprchla do US, v listu The NYC Times z 13.11.85 napsal, že „ každá kultura má svůj druh antisemitismu, v Solženicynově případě však nejde o rasismus – jeho nekrvelačný „antisemistismus“ ( v knize Solženicyn výslovně odmítl ultrapravičáctví a jeho boj proti Židům a svobodným zednářům, a uvedl, že revoluce z let 1905 a 1917 Židé neorganizovali ) má pouze kulturní a náboženský podklad, stejně jako u Dostojevského.

Také intelektuál Elie Wiesel *1928, US Žid rumunského původu, nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1986, prohlásil, že „ Solženicyn žádným antisemitou není, protože je příliš  inteligentní a poctivý „ .

Solženicyn zemřel 3.8.08 v Moskvě na infarkt ( patriarcha Laurus z ROCOR, kterého Putin donutil podepsat „dohodu“ s moskevským patriarchou Alexejem II o sjednocení obou církví, a podřízení se ROCOR moskevskému KGB patriarchovi, zemřel 17.3.08 ) .

Smrt Solženicyna okomentoval mj. britský týdeník The Economist z 9.8.08 v článku Speaking Truth to Power.