Putin hledá náhradu za Lukašenka

EU, která by si přála „ neutrální „  Bělorusko jako val proti Putinovi, 15.2.016 zrušila většinu sankcí proti Bělorusku, nechala jen zbrojní embargo. Prozatímně byly pozastaveny již v 10/015 na dobu 4 měsíců.

EU změnila svůj postoj k Lukašenkovi po Putinově anexi Krymu, kterou Lukašenko odsoudil, stejně tak Putinovo rozvracení jihovýchodní Ukrajiny, a pasoval se za prostředníka jednání mezi Bruselem a Kremlem v 9/014 a v 2/015 ( minská jednání o Donbasu ) – současně však prohlašoval, že mu nejde o změnu spojenectví, že je nejlepší přítel RF ( osudná provázanost běloruské ekonomiky s ruskou ), což naznačuje, že si chce Lukašenko spoluprací s EU jen vytvořit větší manévrovací prostor pro řešení svých sporů s Putinem.

Zrušení sankcí nepotěší putinofila Gérarda Dépardieu, třebaže se přátelí i s Lukašenkem, se kterým, spolu s Lukašenkovou osobní lékařkou a Lukašenkovým nemanželským synem, jehož matkou je Lukašenkova předchozí osobní lékařka,  na oficiálním videu kosí trávu při senoseči.

Lukašenkův 11letý syn reprezentuje Bělorusko v OSN /Lukashenko's 11 year old son representing Belarus at the UN.  https://twitter.com/shaunwalker7/status/648801956903952384

Když nekosili, promlouvali o plánech Dépardieua podnikat v běloruském zemědělství a o spolupráci Dépardieua a Běloruska ( v „koprodukci“ s RF ) v oblasti kultury - zadarmo ani kuře nehrabe, natož Dépardieu, jenž se v roce 012 odstěhoval z Francie do RF, aby v rodné zemi nemusel platit daně, v RF však dlouho nevydržel, údajně se již na jaře 015 přestěhoval do Belgie, když předtím v RF prodal všechny své nemovitosti, ale ponechal si Putinův ruský pas.

Lukašenko zdaleka není  „ posledním Diktátorem Evropy „ , jen dalším „ voleným „ Diktátorem – je prezidentem od roku 94, naposledy byl „ zvolen „ v 10/015.

Eurasia Daily Monitor ze 27.1. 015 informoval, že se Kreml již dlouho snaží o svržení ( na Putinův vkus )  „příliš“ nezávislého Lukašenka, což Putinovi doporučuje i pobočka SVR Ruský Institut pro Strategická Studia/RISI, které šéfuje penzionovaný generálporučík  KGB (SVR) Leonid Rešetnikov, poradce Putina, jenž trval na invazi na Ukrajinu a vytvoření v proruském týlu diverzních skupin, pracujících pro zájmy VelkoRuska - RISI tvrdí, že zejména na Ukrajině a v Bělorusku jsou její prorusky smýšlející diverzní skupiny tak silné, že dokáží nejen ovlivnit veřejné mínění ve prospěch RF, ale dokážou vyvolat i státní převrat.

Další Putinova vědkyně v RISI Tamara Gusenková označila Ukrajinu za nesamostatnou Malou Rus.

Putinova RISI tvrdí, že státy v ruském blízkém pohraničí nejsou mezinárodněprávně svépravné, jsou jen odpadem katastrof, které na ruskou říši seslal Západ, vedený US, v podobě únorové buržoazní revoluce z roku 1917 a rozpadu SU z 12/91. Polosuverenita těchto odpadů je jen dočasná, dokud opět nebudou začleněny do VelkoRuska v původních imperiálních hranicích, protože jen Rusové jsou v tomto prostoru státotvorným národem, a to nejen kvůli zásobám ropy a plynu, ale i svým jaderným zbraním.

Historik Alexandr Sytin, jenž v RISI 10 let pracoval, přezdívaný „ americký Snowden „  ( Rusové mají Snowdena, Američané Sytina ), kritizuje práci RISI jako nevědeckou, propagandistickou a pravoslavně imperiální .

Lukašenko se 5.8.015, kdy po 20 letech poskytl první rozhovor nestátním médiím , mj. Evropskému rádiu pro Bělorusko, vysílajícím z PL, ohradil proti výrazu „ ruský svět „, a ještě více odmítl Putinovu představu, že Bělorusko bude jeho nedílnou součástí, a nepřímo Putinovi pohrozil, aby si nemyslel, že si po Ukrajině procvičí hybridní válku v Bělorusku s tím, že Bělorusko zůstalo jediným slušným spojencem RF, a konflikt s ním by se stal katastrofou pro samo Rusko, protože Bělorusové by bojovali o každou pídˇ země ( a protože Ukrajinci o Krym nebojovali, je dle Lukašenova názoru, již „ nedobytný „ , o to více, že  jej Putin přeměňuje na vojenskou pevnost ).

Lukašenko prohlásil, že třebaže se to zatím nezdá, v definitivní fázi se Bělorusko i Ukrajina stanou  „evropskými“ zeměmi, zatímco RF tento status nikdy nezíská ( Rusjev.net z 20.1.015 ).

Poté prohlásil, že v Bělorusku nejsou ruské letouny, jen dvě  „mírové“  vojenské základny, a že se Bělorusko nikdy nestane odrazovým můstkem pro útok na Ukrajinu, ledaže by Ukrajina napadla Bělorusko, jak by si přálo Rusko.

Lukašenko, jenž se od Putina od jeho záboru Krymu, který Lukašenko odmítl jako akt agrese diplomaticky uznat, "pečlivě" distancoval, 22.8.015 propustil na žádost Bruselu z vězení posledních 6 politických vězňů, mj. Mikalaje Statkeviče, bývalého šéfa  běloruské Sociální demokracie, jenž byl v 12/010 spolu s dalšími ( mj. s Dzmitrijem Usse ), kteří proti Lukašenkovi kandidovali na prezidentský úřad, odsouzen na 6 let za organizování nepokojů proti Lukašenkovi  za probíhajícího ruského „ majdanu „ proti Putinovi ( Statkevič byl politickým vězněm již v letech 05-07 ).

Spisovatel Aleš Bjaljacki, politický vězeň  Lukašenkem propuštěný  v 6/014, varoval, že Lukašenkovi jde jen o peníze, protože se spolu s RF do marasmu propadá i běloruské hospodářství ( MMF půjčil Bělorusku peníze v roce 09, ale nové půjčky odmítá poskytnout, dokud nebudou provedeny v běloruské ekonomice zásadní strukturální změny ), skutečností je, že volby z 10/015 nebyly jako všechny předchozí provázeny zvýšením platů a důchodů …

Hlavním důvodem proč se Putin chystá Lukašenka svrhnout, a proč mu Kreml v roce 015 neposkytl obvyklé každoroční úvěry, kterými si vykupoval Lukašenkovu loajalitu, je to, že Lukašenko Putinovi opět odmítl zřídit ruskou leteckou základnu na území Běloruska, o kterou Putin znovu požádal počátkem 9/015, a kterou potřebuje, jak výše uvedeno, pro znovudobytí území ztracených rozpadem nejen SU, ale i území, o které Rusko přišlo v důsledku únorové buržoazní revoluce z roku 1917.

Lukašenko si dobře uvědomuje, že ruská vojenská základna na běloruském území by znamenala nejen zánik běloruské „ neutrality „ , ale i zánik nezávislosti Běloruska.

V 9/015 se Bělorusko se Srbskem, kandidátem na vstup do EU, zúčastnilo ( bytˇ jen symbolicky ) se svými speciálními jednotkami vojenského cvičení Putinovy armády s poněkud zvláštním vojenským tématem „ Jak potlačovat barevné revoluce „ , tj. občanské nepokoje, které jsou dle Putina vždy organizovány z Washingtonu, přičemž samotné cvičení neslo název „ Slovanské bratrství „ ...

Cvičilo se na základně Rajevskij v Novorossirsku v krasnodarském kraji nedaleko Krymu za nasazení 7. praporu ruských výsadkářů, kterým velí proslulý válečný zločinec z Čečenska gen. Vladimír Šamanov.

?????? ? ?????? ???????? ??????  «?????????? ????????-2015»

http://tvzvezda.ru/news/forces/content/201508171207-t2is.htm

Jen v 8/015 ruská armáda uskutečnila po celé RF 79 vojenských cvičení, chystala se v 9/015 do Sýrie, to svět ale ještě nevěděl.

1.9.015 náčelník ruského genštábu Valerij Gerasimov  prohlásil, že RF má ambice stát se četníkem světa, Gerasimov  na Vojenské akademii doslova uvedl :“ Ve světě , zejména na BV a v Asii, se rozšiřují nestabilní zóny, ve kterých vládne chaos a extrémismus, které je třeba dostat pod kontrolu “ , zatímco webové stránky ministerstva obrany upřesnily :

“ Barevné revoluce mají dnes charakter ozbrojeného boje ( barikády, bitky s policisty ), proto je nutné je vojensky potlačit „  …

Nová ruská vojenská doktrína z 1/015 proto považuje za hrozbu především ruské občany  - „ zneužití politických a občanských hnutí, financovaných a kontrolovaných ze zahraničí „ …

2.9.015 během Putinových cvičení namířených nejen proti ruským občanům,  ukrajinský parlament 2.9.015 přijal novou vojenskou doktrínu, která za úhlavního nepřítele Ukrajiny označila RF, z jejíž strany očekává vojenskou agresi.

Lukašenko i Nazarbajev oddalovali vyhlášení Putinovy již vyhaslé Eurasijské unie, jak mohli. Eurasijství  Putinovi naservíroval  „myslitel“  Dugin, jenž je z jiného těsta než Rešetnikov.

Na rozdíl od eurasijství, ve kterém je RF jen součástí většího, etnicky méně definovaného celku, Rešetnikov VelkoRuskem nabízí Putinovi „koláč“, který Putin může nejen mít, ale může si ho i sníst.

8.10.015 získala od Švédské královské akademie Nobelovu cenu za literaturu běloruská disidentka Světlana Alexijičová, kritizující mj. Putinův imperialimus, např. po anexi Krymu Putinem napsala : „ Místo abychom si zvolili budoucnost, zvolili jsme si minulost „ .

Alexijičová píše rusky, a zahraniční literáti se vzápětí po udělení ceny věnovali teoretickým sporům na téma, zda eseje patří do literatury, protože „ kronikářka ruské společnosti „ Alexijevičová nevydala beletristický román, jen eseje, mj. Doba z druhé ruky ( „ všichni jsme obětí totalitarismu, který narušil geny našeho národa „ ), Kronika budoucnosti, Konec rudého muže/homo sovětikus, Modlitba za Černobyl (1997), kronika apokalypsy, Zinkoví chlapci 1989 (mladí ruští vojáci posíláni v zinkovích rakvích  z Afghánistánu, kde pomáhali „ bratrskému lidu „  ).

První knihu vydala v roce 85, vzpomínkové monology žen, které bojovaly ve 2.sv.v., s názvem Válka nemá ženskou tvář, kterou skončila s povinným opěvováním chrabrosti, a ukázala jinou tvář války. Kniha vyvolala pobouření pseudovlastenců, ale Gorbačov, třebaže byl pod tlakem, ji nezakázal, a kniha se stala bestsellerem …

Nejprve ji poblahopřálo běloruské ministerstvo zahraničních věcí, Lukašenko si dal načas, poblahopřál jí až pozdě večer ( Alexijevičová se ten den, 3 dny před prezidentskými volbami vyjádřila, že kdyby hlasovala, hlasovala by pro opoziční šéfku  sociální demokratku Tatjánu Korotkevičovou „)  …

Alexijičová v roce 00 po nástupu Putina odjela do zahraničí, odkud se vrátila až v roce 011, aniž by si ji někdo povšimnul, opoziční vůdci jí vyčítali, že píše rusky, ale Alexijevičová odpověděla, že „ o rudém člověku a bolševické utopii nelze psát  jinak než v ruštině „  ( její otec, třebaže byl  u režimu v nemilosti, takže se nemohla stát novinářkou, byl až do své smrti v roce 010 přesvědčeným komunistou ) .

Dále uvedla :“ Jsem Běloruska spojená s ruskou kulturou, s jejím humanitním směrem, který nepředstavoval ani Lenin, aniStalin, ani Putin,  a kosmopolita „, načež Putinův Sputnik napsal : „ Je rusofonním rusofobem „ .

???????? ??????????: “? ?? ??????, ??? ??????? ???????? ?? ????? ??????? ??????? / Nikdy bych nevěřila, že je ruská společnost až tak nemocná   https://www.youtube.com/watch?v=H9w5ycx12so

První Nobelovu za cenu za literaturu v „ ruském světě „ dostal Boris Pasternak (1958, 1960 zemřel), poté Alexandr Solženicyn (1970), jenž byl v roce 69 vyloučen ze Svazu SU spisovatelů, a jenž si cenu nevyzvedl, protože se obával, že by jej KGB již nepustila zpět do vlasti, ta jej stejně vyhnala v roce 74 do CH, odkud odjel do US.