Největší záhada Putinových žoldáků – jak vstoupili do neprodyšně uzavřeného Jemenu

Kongo 23.5.19 Putin ceremoniálně podepsal v Kremlu dohodu o vojenské spolupráci s prezidentem Konga (Kinshasa) DenisemSassou Nguessa.Nikoliv o dodávkách vojenské techniky, kterou do Konga již poslal, ale o vyslání „ vojenských 

specialistů „, kteří ji budou obsluhovat.  Peskov odmítl upřesnit, zda jde o wagnerovce či o armádní vojáky.

Kongo hraničí se Středoafrickou republikou, kde má Rusko ze stran OSN schválenou misi. Také Kongo se stalo jedním z mála afrických států s oficiálně potvrzenou přítomností ruských vojáků ( Putin po svém vpádu do Sýrie 2015 podepsal smlouvy o vojenské spolupráci zhruba se 20 africkými státy).

Jemen

Jemen byl jednou z prvních zemí v regionu, která již 1928 navázala diplomatické vztahy s bolševickým Kremlem, třebaže byly filtrované přes Saúdskou Arábii.

V 50.letech se Kreml začal otevřeně vměšovat do jemenské vnitřní politiky, potřeboval největší jemenský strategický přístav Aden, britskou kolonii, ze které Britové kontrolovali cestu do Indie, o který dnes s jeho ropnou rafinérií tvrdě usiluje Putin. ( Na druhém břehu Rudého moře naproti Jemenu je rovněž strategická Eritrea, kde Putin námořní " logistickou " základnu již od roku 2019 buduje, podobnou té, jakou má v syrském přístavu Tartus. Zde se dostává do konfliktu s Čínou, která si 2017 otevřela námořní základnu v Džibuti, o kterou původně usiloval Putin )..

1962 byla v severní části země s podporou Kremlu svržena monarchie a vyhlášena Jemenská arabská republika  - od té chvíle do ní začal Kreml vysílat vojenské poradce a výzbroj. Když 1967 britští vojáci opustili Jižní Jemen, nahradil je Kreml, a vyhlásil zde Jemenskou lidovou republiku.

Oba jemenské státy udržovaly s Kremlem diplomatické styky, a podepsaly s ním jak smlouvy o přátelství, tak smlouvy o „hospodářské“ spolupráci. Výměnou za pomoc si Kreml vybudoval námořní základnu na jihojemenském ostrově Sokotra v Arabském moři. Ostrov je strategicky důležitý, umožňuje operace podél Adenského zálivu, na jedné z nejdůležitějších globálních komerčních námořních tras v Rudém moři a Indickém oceánu ( na podzim 2018 Putin podepsal s Eritreou dohodu o vybudování  vojenské základny i  v Eritreji ).

Oba jemenské státy byly oficiálně sjednoceny v 1990 za vlády prozápadního Aliho Abdullaha Saleha.

Také Jemen se 2011 stal obětí nepokojů, které se přehnaly přes region v rámci „ arabského jara „. Lidové protesty vyústily v občanskou válku, ve které proíránská a proruská šíitská frakce Húsíů v roce 2014 převzala kontrolu nad hlavním městem Saná, načež do konfliktu zasáhla Saúdská Arábie.

2018 premiér Mahdí al-Mašát, vůdce Húsíů, požádal o zásah ve svůj prospěch Kreml. V Jemenu, kde vládne hladomor, začali tak od září 2018 působit Putinovi žoldáci wagnerovci s cílem znovuotevřít ruskou základnu na ostrově Sokotra, což by Kremlu vzhledem k otevření námořní základny v Súdánu umožnilo podstatně rozšiřovat svoji moc. 

Aktivity ruských žoldáků v Jemenu zůstávají záhadou - jak třeba vstoupili do země, když území ovládané Húsíy je neprodyšně uzavřeno. Každý přístup je ovládaný saúdskými nebo emirátskými silami. Wagnerovci by mohli vstoupit do Jemenu pouze se souhlasem Rijádu a Abú Dhabí, které by sotva umožnili svému nepříteli poslat posily, na druhou stranu saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salman předvedl, že je schopen všeho., a v Emirátech jsou ruské firmy jako doma.

Západní státy si Putinovu loupežnickou praxi nemohou dovolit, protože jejich armády jsou pod silnou kontrolou veřejnosti, a třebaže v Iráku byly US obviňovány, že zde brání zájmy US soukromých firem, US chování v Iráku nelze ani zdaleka srovnávat s Putinovou taktikou bohatnout na těžebních licencích soukromých firem svých „ soukromých „ oligarchů  za přímé spolupráce zkorumpovaného armádního velení.

2018 ukrajinská rozvědka odhalila, že společnost Volk International Training Center, která poskytuje výcvikové služby pro civilisty mj. v Madˇarsku, Německu, Řecku a Itálii, jsou ve skutečnosti zaměstnanci Wagnerovy skupiny.

Situace kolem wagnerovců eskalovala 30.6.2019, kdy se na internetu objevilo video o brutální vraždě v Sýrii z roku 2017, kdy plynně rusky mluvící muži mučili zajatce, jenž dezertoval z Asádovy armády,  v Syrské poušti, a nakonec ho stˇali. Vražda se odehrála nedaleko ruské základny u Shayr, kterou zde Rusové mají od jara 2017. Žalovala je s pomocí tří nevládních organizací sestra zavražděného.

Novaja gazeta identifikovala jednoho z nich jako Stanislava D., wagnerovce od roku 2016, a fontanka.ru identitu druhého odhalila jako 39letého Rusa, veterána z Čečny.

Po vypuknutí skandálu Peskov tvrdil, že ruské úřady nemají s wagnerovci nic společného, ale fontanka.ru spojení mezi nimi prokázala :  ruští vrazi přijeli do Sýrie poté, co syrský ministr ropy a plynu Ali Ghanem jednal v Moskvě v prosinci 2016 s ministrem energetiky s Alexandrem Novakem a se šéfy Gazpromu a Rosněftu o tom, že Rusové budou střežit území se syrskou ropou a plynem, za což dostanou 25% podíl z vytěžené ropy a plynu.

Po jejich jednání Euro Polis LLC podepsala se syrskou vládou memorandum. Euro Polis byla registrována 13.7.16 v Krasnogorsku s jediným zaměstnancem, který byl i jejím šéfem – Olegem Erokhinem, napojeným na Putinova slouhu pro špinavé práce Prigožina.

Jevgenij Prigožin se narodil v Leningradu v roce 1961, byl zatčen v roce 1979 za krádež a odsouzen podmíněně na 2,5 roku vězení, načež začal pracovat pro chemičku, která měla ubytovnu pro trestance. Prigožin nerespektoval podmínky rozsudku, vrátil se do Leningradu, kde pokračoval v trestné činnosti. 1981 byl znovu zatčen za krádež a podvod, a byl odsouzen na 12 let vězení, plus si musel odsedět 1 rok z předchozího trestu. Dostal se do trestní kolonie s maximální ostrahou, ze 13 si odseděl 9 let a byl propuštěn na podmínku.

Po propuštění v 90. letech se Prigožin vrátil do Petrohradu, kde díky svým známostem z podsvětí ( mj. Roman Cepov, ředitel Baltik-Eskort, jenž zajištˇoval ochranku  Putinovi ), zahájil rychlý vzestup do světa cateringu, který vynesl jeho společnost mezi dodavatele, kteří se starají o kremelské slavnostní večeře ( odtud přezdívka „ Putinův šéfkuchař „ ).

Korotkov objevil další obvinění  proti Prigožinovi : žena, která dohlížela na subdodavatelské uklízečské firmy, se kterými kontrakt pro armádu podepsal Prigožinův Concord, tvrdila, že většina peněz za uklízečské práce pro armádu měsíčně mizela v objemu 2 milióny rublů měsíčně ( 30.000 dolarů ) neznámo kde.  „To není úklid – to je Klondike,“ prohlásila. Když na tuto defraudaci upozornila ústředí Concordu, Concord s ní okamžitě ukončil pracovní poměr.

Prigožin tak vstoupil do kruhu oligarchů blízkých Putinovi, do systému osobních vztahů, který tvoří paralelní mocenskou strukturu s oficiální byrokratickou.