Moulin VII, shrnutí záhad kolem Delestrainta a Moulina

Gen. Delestraint “Vidal” /1879-4/45 Dachau/, jenž odmítl kapitulaci Pétaina, byl de Gaullem (údajně na návrh Moulina) jmenován šéfem Tajné armády v 3/43. Gen. Delestraint bez jakékoliv ochranky se v PAR ubytoval v bytě po jedné Američance, která v roce 41 před odjezdem do US svěřila klíče Flóře Sicardové, bývalé hospodyni rodiny generála Delestrainta, jeho rodině zcela oddané ( první noc zapomněl heslo, takže přespal v hotelu, což je ukázka jeho neschopnosti přizpůsobit se ilegalitě, na kterou poukazovali ti, co jej za šéfa Tajné armády nechtěli, zejména kpt. Henri Frenay ” Charvet/Gervais “ /1905-1988/).

Generálovu neopatrnost často přiznával i jeho spolupracovník pluk. Joseph Gastaldo “Galibier”  /1899-1955 na podlomené zdraví z KL/, jenž před Mnichovem působil při francouzské vojenské misi v Praze, a uměl česky - ta se tragicky projevila 9.6.43, když při svém oslovení Moogem, kterého neznal, gen. Delestraint bezelstně uvedl, že má ještě schůzku na stanici metra Pompe, kde na něho čekali Gastaldo a poručík Jean-LouisThéobald /1923-2012/, spojka Daniela Cordiera, tajemníka Moulina, jenž se zachránil tím, že v 1/44 uprchl z transportu.

Šéfové odboje nesouhlasili ani s generálovým plánem “Horalové”/ soustředění partyzánů na plošině Vercors u Grenoblu, zejména mladých, kteří před nasazením na práce do Německa utíkali k partyzánům, jehož realizace začala na jaře 43 – 5.6.44 CHDG na BBC vyzval zdejší partyzány ( 4.000) a obyvatele horských vesnic ( které vypalovaly francouzské milice ), aby povstali proti Němcům, třebaže partyzáni nebyli proti Wehrmachtu ani vyzbrojeni, ani velitelsky organizováni – Wehrmacht proti nim nasadil Ruský a Ukrajinský prapor, které je zmasakrovaly.

Gen. Charles Delestraint, jenž se spolu s Moulinem vrátil z pětitýdenního pobytu v LON 21.3.43 , musel po zatčeních z 15.3.43 reorganizovat svůj štáb – kpt. ( po válce pluk.) Gastaldo, šéf 2.byra vojenského zpravodajství, se stal jeho náčelníkem genštábu (po zatčeném Morinovi-Forrestier, dosazeným kpt. Frénay), pobočníkem Gastalda se stal prof. italštiny André Lassagne /1911-1953 na následky KL/.

Henri Aubry „Thomas“ /1914-1970/ se stal šéfem kanceláře gen. Delestrainta.

I po sjednocení hlavních odbojových frakcí v MUR, mělo MUR i duo Moulin/Delestraint jen teoretickou moc, vojenskou moc v terénu měl kpt. Frenay.

Proto byl štáb gen. Delestrainta složený z příslušníků Combat ( Gastaldo, věrný Delestraintovi, Morin-Forestier, věrný svému šéfovi Frenay, Henri Aubry věrný Frenay). Z Combat se postavil za Delestrainta jen Maurice Chevance “Bertin” .

Frenay proto požadoval, aby byl šéf MUR/Moulin podřízen vedení Combat, nikoliv CHDG, kterého v 3/42 uznal jen za symbolického vůdce odboje, aniž by mu velení Combat bylo podřízeno.

Ve své zprávě pro CHDG z 10.5.43 kpt. Frenay odmítl autoritu Moulina jako šéfa MUR, a uznal jej jen za zmocněnce.

V této zprávě Frenay znovu ostře napadl gen. Delestrainta, jeho neopatrnost a neznalost prostředí odboje, což stejný den ve své zprávě pro CHDG zmínil i kpt. Claude Bourdet/1909-1996, 1944 zatčen, Sachsenhausen, Buchenwald/, jenž přiznal “ duálnost” velení MUR.

Když se Moulin/Delestraint z LON vrátili s potvrzenou de Gaullovou instrukcí, že jsou oba podřízeni jen de Gaullovi, kpt. Frenay se tomuto rozkazu CHDG nepodřídil ( po válce nebyl povýšen, a z vlastního rozhodnutí se neúčastnil politického života) .

4.6.43 Pascal Copeau /1908-1982/, šéf Libération–Sud napsal d´Astierovi de la Vigerie : “ Gervais (Frenay) svoji bitvu s Maxem a Vidalem prohrál, nesmíme ji prohrát s ním – Max ve mně budí větší důvěru než Gervais “ …

Londýnské archívy pluk. Passy zdědil pařížský tajemník Moulina Daniel Cordier, jenž možná proto po válce mlčel jako hrob …

22.5.43 gen. Delestraint pověřil kpt. Gastalda vedením jednání s šéfy vojenského odboje v severní zóně, s nimiž se chtěl v PAR setkat osobně.

Pluk. Passy z BCRA na žádost Britů mj. Delestrainta pověřil ničením železničních sítí , studii v tomto smyslu v 3/43 pro Hardyho vypracoval ing. Max Heilbronn, 12.6.43 po propuštění Hardyho Gestapem zatčen, deportován do Buchenwaldu, poté Dachau, druhým asistentem Hardyho byl René Lacombe /1915-1994/, jenž v 7/43 Reného Hardyho ve funkci šéfa železničního odboje nahradil, v 11/43 byl zatčen, při deportaci v 8/44 do KL vyskočil z vlaku, přešel hranice do CH.

Byla vypracována na zeleném papíru, proto ji nazývali “ Zelený plán” .

Heilbronn prosazoval, aby se s jeho celonárodním plánem sabotáží na železnicích bez použití výbušnin počkalo až na vylodění spojenců, proto žádal Hardyho, aby se mohl sejít s gen. Delestraintem, ale setkání s ním mu nebylo umožněno ( sítˇCombat generála v podstatě izolovala od všeho podstatného dění, i od Zeleného plánu ) …

Heilbronnův Zelený plán železničních sabotáží se v Lyonu objevil 4.6.43, 1 kopii měl Frénay, jenž ji vzal do LON, 1 kopii měl Guillain de Bénouville pro ženevský archív sítě, originál měl pouze Hardy ( který jej po svém zatčení předal Gestapu v rámci svého úkolu od SOE Gestapo intoxikovat ohledně nesprávného data a místa vylodění), gen. Delestraint kopii podle Hardyho a Aubryho neměl ( Aubry jako jeho kancléř by mu ji musel předat), podle Bénouvilla existovala i třetí kopie, , nevzpomněl si však komu patřila ( Hardy tvrdil, že kopie byly jen dvě).

Schůzka u generála 27.5.43

Zatímco v pařížském bytě Moulina v tento den probíhala první schůzka CNR/Národní rady odboje tří hnutí sjednocených v gaullistické MUR (Combat kpt. Frenay, Libération Bénouville, Francs Tireurs Jean-Marie Lévy), týž den 27.5.43 v lyonském bytě gen. Delestrainta se sešli kpt. Gastaldo a Aubry, kterého gen. Delestraint pověřil, aby informoval Hardyho o schůzce s ním 9.6.43 v 9.00 u východu na stanici metra La Muette .

Generál se s Hardym již setkal, proto nebylo nutné, aby generál držel v ruce kolaborantské noviny Le Pilori, jak tvrdil, že bylo domluveno, agent Abwehru Kramer, zatímco sekretářka Aubryho Raisinová, které Aubry zprávu údajně nadiktoval, při procesu s Hardym uvedla, že o novinách Le Pilori nebyla ve zprávě zmínka, že zpráva zněla : ”  Vidal se s tebou setká v PAR 9.6. v 9.00 na stanici metra Muette “ ...

Poprvé byl Hardy generálu představen jako specialista na železnice Henrim Frenay v 1/43 na schůzi v Lyonu konané v bytě prof. Lassagne, poté 23.4.43 v přítomnosti Gastalda, a potřetí opět v bytě Lassagne 3.5.43, kde byl i Moulin, Frenay „Tavernier“, Aubrac a Gastaldo ( Gastaldo v 6/48 vypověděl, že poté, co byl s generálem zatčen, mu Kramer z Abwehru mával před nosem telegramem lyonské SD, který informoval o schůzce ze 3.5.43 (!!!) …) …

Oficiální verze podávající výklad zatčení gen. Delestrainta je proto velmi sporná.

Aubryho sekretářka Raisinová, jež byla s Aubrym na schůzce u generála, po odchodu z bytu nasedla do tramvaje, ve které náhodně uviděla René Hardyho ( měl být na inspekční cestě ), což se jí hodilo, protože mu potřebovala předat peníze ze schůze z téhož dne 27.5.43 ( jak vypověděla v 4/48, Raisinová poskytla rozhovor ještě v 5/90 ) .

Po válce při procesu si však nevzpomněla, “ jestli mu o schůzce v PAR řekla již v tramvaji nebo na zastávce, kde vystoupili “  - tato část její výpovědi je znepokojující, v ten den si pamatovala, zda Hardymu informaci řekla, či ne.

Také gen. Maurice Chevance “Bertin” tvrdil, že “ Raisinová vzkaz Hardymu předala 27.5. při náhodném setkání v tramvaji ústně “   …

Jestliže Hardymu sdělila informaci ústně, tak proč jí Aubry diktoval zprávu pro Hardyho, aniž by jí v den, kdy se nepřímo potvrdilo zatčení sekretářky Hardyho Marie Raynouard “Kláry” zatčením dalších kurýrů, informoval o vyzrazení schránky železniční sítě ( Henri Aubry na procesu tvrdil, že Klára byla zatčena až počátkem června, což vyvrátila Lydie Bastien/1922-1994/ , která ve své výpovědi ( pravdivě či nepravdivě, faktem je, že se Klára 26.5.43 nedostavila na schůzku) uvedla, že “ netrpělivě několik dní čekala na návrat Hardyho ze schůze železniční sítě v Nimes, aby mu sdělila, že Klára byla zatčena ” ( Hardy se oficiálně vrátil 2.6.43) …

27.5. podle převažující teze tudíž Henri Aubry nadiktoval Raisinové onu nezašifrovanou zprávu, načež zprávu Raisinová týž večer vhodila do Gestapem hlídané schránky bytu paní Dumoulin ( zatčené 24.5.), která patřila železniční síti (nahoru náhodně nešla), třebaže Aubry mohl použít jiné dvě schránky sítě Combat.

Když se jí 28.5. ráno Aubry zeptal, zda zprávu doručila, odpověděla kladně, načež Aubry zvolal : “ To jste měla štěstí, uvnitř bylo Gestapo! ” ( na této výpovědi Raisinová trvala).

Bizarní mlčení Henriho Aubryho

Aubry tudíž o prozrazení schránky věděl přinejmenším od rána 28.5.43, gen. Delestrainta (ani Hardyho) přesto nevaroval …

Při prvním procesu s Hardym Aubry k tomuto tématu odpovídal velmi vyhýbavě , až při druhém procesu přiznal, že zpráva mohla být vhozena do schránky 27.5., ale že se domnívá, že byla šifrovaná, což Raisinová vyloučila s tím, že Hardy a Aubry si zprávy nešifrovali.

Aubry tvrdil, že se domníval, že zpráva pro generála byla do schránky vhozena ještě před jejím prozrazením, a tohoto tvrzení se držel i Hardy, protože také on přinejmenším od 2.6., kdy se vrátil do Lyonu z inspekce, musel vědět, že schránka jeho sítě je prozrazená …

Daniel Cordier, tajemník Moulina, převzal verzi , že Aubry “zapomněl” generála informovat, že zpráva o schůzce padla do rukou Gestapa ( ledaže by Aubry, jenž zemřel v roce 70 (56let), generála neinformoval z důvodu, že zpráva přes tuto schránku poslána nebyla, protože Raisinová Hardyho informovala ústně ) ...

Jean Multon  „Lunel“

Schránka železničí sítě byla Gestapu vyzrazena Jeanem Multonem „Lunel „, jenž byl do hnutí Combat rekrutován v Marseille v 10/42 jako jeden ze 4 uprchlíků, kteří se přes Marseille chtěli dostat do Španělska.

Působil tak důvěryhodně, že se stal sekretářem důstojníka Maurice Chevance „Bertina“ /1910-1996/, zástupce kpt. Frenay z Combat ( v roce 42 byl Chevance zatčen francouzskou policií se seznamem odbojářů, byl však propuštěn na žádost pluk. Henri Rollin, blízkého spolupracovníka admirála Darlana), s jehož zprávami často jezdil do Lyonu, takže získal adresy tajných bytů i schránek.

Počátkem dubna 43 se Jean Multon “ Lunel“ v Marseille účastnil schůzky, které se účastnili Chevance „Bertin“, slečna Bidaultová ( Georges Bidault politik a odbojář), paní Fraize-Mollard ( její manžel pluk. Emil Mollard byl jedním ze zakladatelů ORA/Odboje armády, která vznikla po obsazení jižní zóny v 11/42, byla progiraudovská, Mollard na rozdíl od jiných velitelů ORA deportaci do koncentráku přežil ), a Berthie Albrechtová, sekretářka kpt. Frenay/1893-1943 /.

Jak se Jean Multon “Lunel”  stal agentem Gestapa

Sipo-S.D. Marseille bylo v 1/43 posíleno o polyglota ( francouzsky, italsky, anglicky), zloděje, podvodníka a kuplíře seržanta Ernsta Dunkera “ Delage”  z pařížského Gestapa, jenž byl do Marseille pod kpt. Hasse-Heyn přeřazen za trest ( z Gestapa na měsíc “ dezertoval ” do zákoutí Montmartre, a byl za to na měsíc uvězněn).

Ernst Dunker se proto musel činit, a nejen přivedl do řad kolaborantů Gestapa přes 400 marseilleských občanů, ale činil se i při mučení vyslýchaných, jejichž bolestný křik byl slyšet až na ulici před budovou Gestapa / Dunker byl zastřelen jako válečný zločinec v 6/50, při procesu prohlásil : ” Nemohli jsme být všichni Francouzi, já jsem byl Němec ” , zatímco neiniciativní šéf Gestapa z Marseillle Rolf Mühler byl omilostněn, a mohl odjet do Německa ).

Za marseilleskou oblast sítě Combat odpovídal Henri Aubry.

28.4.43 byl v Marseille francouzskými agenty Gestapa zatčen Saltucci, ředitel školy, jenž vydával ilegální deník sítě Combat. Přišli na něj přes pozatýkanou sítˇ převaděčů přes Pyreneje, navíc u něho našli papírek se zaznamenanou schůzkou – měl se téhož dne sejít v baru se zpravodajcem Benjaminem Cremieux “Lamy” /1888-4/44 Buchenwald, židovský literární kritik/ a s Multonem “Lunelem” /1908-1946/, jehož šéf Chevance se k nim měl připojit později .

Dunker nastrčil do baru zatčeného Saltucciho, ke kterému si nejprve Cremieux a poté Multon přisedli, a byli zatčeni.

Multon, aniž by byl mučen, okamžitě souhlasil se spoluprácí pod vedením Dunkera, a okamžitě Gestapu nadiktoval adresu svého šéfa Chevance-Bertina (Chevance napsal knihu 20.000 hodin úzkosti 1990), ke kterému se Gestapo vypravilo týž den v noci v doprovodu marseilleských kolaborantů Tortora, majitele hotelu, bývalého milicionáře Daveau a jeho milenky Margarety, kteří u jeho dveří zazvonili sjednaným způsobem, který prozradil Multon ( Multon vydal Gestapu desítky odbojářů)  …

Chevance byl nejprve zmlácen, a poté byla provedena prohlídka jeho bytu, které využil k tomu, že vyskočil z okna – dopadl na beton, zlomil si nohu, ale zmizel ve tmě – zachránil jej kolemjdoucí francouzský policejní agent, jenž jej ukryl.

Multon byl mezitím eskortou dopraven k Barbiemu na Gestapo v Lyonu, protože tvrdil, že může Gestapu vydat desítky dalších odbojářů.

Multon, agent Gestapa teprve od 30.4.43, dostal vzápětí plat 20.000 franků měsíčně + prémie k tomu, které si skutečně zasloužil, do odboje se znovu začlenil 12.5.43, když “ přijel z Marseille” .

Již 13.5.43 se v kavárně setkal s Vexlerem, odpovědným za partyzány z  regionu, s Zillerem, jenž dodával osobní doklady, a s Le Cousterem, kurýrem MUR, s nímž se setkal již 7.4.43 v Marseille.

Le Couster mu v dobré víře prozradil lyonskou schránku sítě Železničního odboje na jméno paní Dumoulin, jejíž poštu Gestapo po přečtení vracelo zpět do schránky.

Tato schránka však byla vyzrazena i dalšími subjekty, jak uvedl Georges Cotton, jenž pracoval pro pluk. Schwarzfelda ze sítě Francie Především.

Cotton uvedl, že jedna z jeho spojek Georges Ranoux byl zatčen 7.5.43 francouzskou milicí v Lyonu, které vyzradil vše, co věděl, i schránky odboje, včetně té u paní Dumoulin – milicionář Lacoste poté jeho informace předal Gestapu.

Multon pracoval pod francouzským agentem Gestapa, zuřivým nacistou Robertem Moog , narozeným 1915 v PAR, třebaže předstíral, že je alsaský Němec, jehož řídil Sturmbannführer SS Hans Kieffer.

Již od vypuknutí války v 9/39 patřil Moog ve Francii mezi pátou kolonu, po kapitulaci dělal šoféra Komise pro příměří, v roce 41 byl za agenta Abwehru rekrutován svým přítelem René Saumande, milicionářem Doriota, jenž se ve svém pronacistickém cítění nechal naverbovat Abwehrem jako agent K4 „ Kramer Evžen “ Gegauf”, zatímco Moog se stal agentem K30  “Pierre” , což v německých kruzích každý věděl, protože Moog se tím netajil …

Robert Moog, jenž se svými německými pány po osvobození Francie přesunul do Německa,  údajně zemřel v 9/44 v letadle, které se zřítilo ve Fulda u Frankfurtu nad Mohanem, čemuž francouzské úřady nevěřily, ale Mooga, pověřenými sabotážemi v osvobozené Francii,  od té doby údajně nikdo nespatřil (po válce se jistý Robert Moog rozvedl se svoji manželkou, se kterou se oženil ve 30.letech ) …

Francouzská justice jej odsoudila k trestu smrti v nepřítomnosti spolu s jeho kumpány René Saumandem a A.Morinem …

Moog se vyznamenal tím, že v 3/43 infiltroval přes poručíka Hittera sítˇvojenského zpravodajství “Gilbert” pluk. Georga Groussarda /1891-1980/, jenž jí řídil spolu s IS ze Švýcarska/CH.

Moog byl představen Andrému Devigny v bytě důstojníka Nolleta ze sítě Gilbert, kterého v 7/43 nechal zatknout, aby jej mohl rekrutovat – Nollet se sloní pamětí načerpal od Gestapa tunu informací, a do 15 dnů zběhl ...

Také Nollet potvrdil, že Moulina vydal Hardy.

Sítˇ Gilbert měla mj. za úkol za pomoci sítě SOE Prunus vyhodit do povětří prachárnu/továrnu na střelný prach v Toulouse, akce, která se nezdařila, protože poručík Hitter se o plánu zmínil před Moogem, přiznal se však k tomu, takže pluk. Groussard varoval Buckmastera – Němci svoji protiakci nazvali Fall Jura, poručíka Hittera zatkli v PAR.

Členové sítě Gilbert se setkávali v čistírně , do které Moog nalákal kpt. Claude Bularda, zavraždil jej, a jeho doklady si přivlastnil …

Členkou sítě Gilbert byla i Delettrazová, původem Belgičanka, od roku 40 pracovala v Ženevě pro britského/UK vicekonzula Victora Farrella (ten pro Claude Dansey), dále pro sítˇ vojenského zpravodajství pluk. Groussarda, pro sítˇ Pat O´Leary, a pro odbojovou policejní sítˇAjax.

Protože měla významné známosti ve švýcarské/CH tajné službě, převáděla do CH německé uprchlíky, Židy, a odbojáře, kterým hrozilo zatčení, skutky, které nacisté trestali smrtí, což Baynac ve své knize z roku 98, v níž ji kritizuje, vůbec nezmiňuje ( hlavní pointou jeho knihy je , že Moulin zradil CHDG ve prospěch vichystického gen. Girauda, podporovaného Rooseveltem, založeném na tvrzení, že se Moulin krátce před Caluire setkal s agentem Dullese, tezi, kterou popřel historik Pierre Péan)  ...

Také Edmée Delettraz byla 16.4.43 zatčena Moogem v této čistírně, byla ale po 12 hodinách propuštěna pod slibem, že bude s Gestapem spolupracovat, což činila se souhlasem pluk. Groussarda, protože po svém propuštění z Gestapa jela rovnou za plukovníkem do Ženevy ( měla se na Gestapu hlásit 1x týdně) , kterého o své spolupráci s Němci informovala.

Ve CH mohla zůstat až do konce války, ale vrátila se do Francie, protože pluk. Groussard, inspirující se v agentech Danseyho, kteří pracovali pro 3-4 strany, ji do Francie k SD přímo vyslal ( ve svém výslechu z roku 48 pluk. Groussard  návštěvu Delettrazové ale nezmínil ).

Delettrazová tudíž SD infiltrovala, což potvrdil její bezprostřední nadřízený ze sítě “Gilbert”  Jean Cambus.

Jako důvod jejího propuštění ze dne 17.4.43 Gestapo uvedlo její alibi pro návštěvu Lyonu/nemocná sestra, a to, že prohlídka jejího bytu nic nepřinesla – v 12/44 však Delettraz uvedla pravdu – byla zadržena s tajnými dopisy ( jejich obsah zveřejněn nebyl ), takže Barbieho nepřesvědčila, a bylo jí nařízeno, aby se u něho hlásila 1x týdně.

V den jejího propuštění 17.4.43, poté co se s ní setkal na nádraží, byl Moogem zatčen jeden z jejích nadřízených André Devigny/1916-1999/ “Valentin” , ze sítě Gilbert, spolupracující s ženevskou SOE, protože byla Moogem sledována..

Devigny Delettrazovou po válce vehementně obhajoval, nepovažoval ji za zrádkyni, která by jej vydala Němcům, ale za statečnou odbojářku, po její smrti 1989 jí napsal nekrolog.

Mučen, odsouzen k trestu smrti, několikrát se pokusil z lyonské pevnosti Mont Luc o útěk, jenž se mu zdařil 4 dny před  popravou v 8/43, kdy utekl i se spoluvězněm - zapínacím špendlíkem si otevřeli želízka, lžící vypáčili dřevěné panely pod dveřmi cely, poté se protáhli světlíkem na střeše, na nádvoří Devigny stráž povalil na zem, a bodl Němce jeho vlastním bajonetem, z nádvoří přelezli zedˇ/ hodili přes ní hák vyrobený z rámu staré lucerny, a spustili se přes zedˇpo laně vyrobeném z pokrývek ( za pomoci dalších spoluvězňů, kteří jim dali veškeré hadry, které měli, všichni byli zastřeleni ) …

Členové sítě jej převedli do CH, Gestapo mu za útěk zatklo dva bratrance, kteří zahynuli ve vyhlazovacích KL – Devigny , stejně jako Frenay , do poválečné politiky odmítl vstoupit s tím, že “ na podrazy není zvyklý” …

První společnou akcí Mooga-Multona byla lyonská schránka železničního odboje na jméno Dumoulinová, což byla švadlena.

Do její schránky si přicházeli vybírat poštu vlastními klíči Hardyho kurýři, Charles Thevenon a Roger Bossé, sekretářka Hardyho Marie Raynouard “Klára”, samotný René Hardy, a jeho zástupce René Lacombe.

Nejprve byla 24.5.43 zatčena Dumoulinová, byt poté dva dny hlídali Robert Moog, René Saumande a jedna žena, pravděpodobně Delettrazová, která chodila otevírat.

Edmée Delettraz ve své výpovědi nepřesvědčivě tvrdila, že tři muži, kteří 25.+ 26.5. 43 v bytě zazvonili, nebyli zatčeni, protože je tichým hlasem varovala, že uvnitř jsou Němci, její tvrzení nikdo po válce nepotvrdil .

Delettrazová uvedla, že si na zatčení “Kláry”  nevzpomíná ( nahrává jí tvrzení Aubryho, že Klára byla zatčena až o týden později)  …

Paul Dreyfus v “Le guet-apens de Caluire/Past v Caluire”  píše, že Delettrazová byla v bytě Dumoulinové  druhý květnový týden 1943,  Dreyfus se mohl splést.

Její přítomnost při zatčení “Kláry” zdokladována nebyla, tvrdí to jen Baynac ve své knize s tím, že se Delettraz zúčastnila pasti na odbojáře v těchto dnech v tomto bytě.

Sekretářka sítě Hardyho Marie Raynouard „Klára“  ( Klára byla zatčena již francouzskou policií v 10/42, ale byla v 12/42 propuštěna ze zdravotních důvodů ) , která se 25..5.43 vypravila k Dumoulinové se žádostí, “aby ji ušila šaty”, zatčena byla, při mučení nepromluvila, zemřela v 1/45 v Ravensbrücku roztrhána psy a dobita holemi stráží SS ( dle výpovědi svědka její smrti ) …

Druhý den 26.5.43 Klára nepřišla na schůzku s René Lacombe, třebaže mu měla předat klíče od Hardyho kanceláře, což bylo podezřelé ( Klára neřekla, od čeho klíče jsou, proto Gestapo na Hardyho kancelář nikdy nepřišlo, čímž zachránila spoustu lidí před zatčením )  …

Zatčení Kláry se potvrdilo o den později, 27.5.,  kdy byli zatčeni další kurýři.

Multon chtěl Gestapu předhodit i kpt. Frenay, jehož adresu sice neznal, ale zamýšlel se k němu dostat přes jeho sekretářku Berthie Albrechtovou/1893-5/43/, nepředpokládal, že se Berthie raději oběsí v cele, než aby Frenaye zradila při mučení .

Multon Berthie poznal na schůzce počátkem dubna 43, a vzpomněl si, že mu řekla, aby své vzkazy posílal na adresu jistého hotelu v Macon, v Macon byla zatčena 28.5.43 - 31.5.43, týž den, kdy byla z  lyonské pevnosti MontLuc převezena do pařížské pevnosti Fresnes, byla nalezena oběšena v cele (měla dceru Mireille).

Zatčení Berthie Albrechtové ( mj. se ukrývala i s kpt. Frenay u rodičů Danielly Mitterrandové ) bylo druhou společnou akcí dvojice Moog-Multon, a třebaže Edmée Delettraz sehrála při zatčení Albrechtové roli volavky, její úlohu nelze přeceňovat, jak to činili pováleční kritici Delettrazové ( syn Delettrazové, která byla po válce „ ve vší tichosti “ vyznamenaná, se stal po válce plukovníkem ).

Sama Delettrazová při 1. procesu s Hardym uvedla, že „ Barbie ji přesvědčil, že Albrechtová pracuje pro Němce, a že se s ní musí sejít a přesvědčit ji, aby pro Němce pracovala ochotněji než doposud „, takže Delettraz schůzku s Albrechtovou nepovažovala za léčku …

Multon ve své výpovědi z 2/45 uvedl, že Delettraz odnesla dopis, ve kterém Albrechtovou žádala o schůzku, do recepce hotelu Bourgogne v Macon, což byla schránka Albrechtové.

O několik dní později do hotelu dorazil telegram s tím, že schůzka bude na náměstí před hotelem 28.5.43.

Sotvaže Albrechtová dorazila, byla ( údajně k údivu Delettrazové, která ji však mohla před schůzkou varovat, stejně ji mohl varovat pluk. Groussard ) zatčena.

Údiv Delettrazové dosvědčil (v roce 43 dvacetiletý) strážník Jean Tramoni, jenž vypověděl :  “ Druhá žena z náměstí zmateně odcházela, připojil jsem se k ní, vypadala zděšeně, ptal jsem se jí, co se stalo, ale nebyla schopna mluvit, jen zakoktala  „ Bože můj, ty Němci „ . Zeptal jsem se jí, zda je odsud, řekla, že ne, a zamířila do centra“ ( Jacques Baynac, zastánce Hardyho, ve své knize uvádí, že Delettraz před strážníkem sehrála komedii ) …

René Claude k zatčení Albrechtové poznamenal : “ Shrneme-li brutálně, pluk. Groussard obětoval Albrechtovou, aby utvrdil důvěryhodnost své agentky u SD „ …

Avšak i Groussard, šéf Andrého Devigny, Roberta Nolleta a Delettrazové, měl svého šéfa – šéfa britských tajných služeb, Albrechtová byla s vědomím Londýna obětována jako tragická  „ kolaterální škoda “...

Téhož dne 28.5. Aubry spěšně odjel večerním vlakem do Marseille, protože mu sekretářka sdělila, že jeho manželka byla po nedávném porodu (syna) v horečce hospitalizována/horečka omladnic.

Sekretářka uvedla, že když mu informaci sdělila, “ rozplakal se “ .

31.5. mu jeho sekretářka do Marseille přivezla poštu ( byl mezi ní i dopis od kpt. Frenay ).

V Marseille se Aubry 2.6.43 setkal s Mauricem Chevance “Bertin”, šli spolu na schůzi s gen. Delestraintem, kde se domlouvali na programu generála v PAR, 2.6. večer se Aubry ( stejně jako Hardy ze své inspekční cesty) vrátil do Lyonu.

Je možné, že se Aubry s Chevance- Bertin viděl ještě 4.6.43, kdy se opět sešel s gen. Delestraintem, a že navštívil nemocnou ženu ještě ve dnech 3.6. a 4.6.43 (Aubry po válce mlčel jako hrob, vypovídal jen na procesu ).

Podruhé se z Lyonu vzdálil v době od 12.-18.6.43, jel údajně opět za nemocnou ženou.

Mezitím Gestapo údajně čekalo, kdo si zprávu o schůzce Didota s Vidalem vyzvedne ( Barbie z dokumenů získaných v březnovém zatýkání již věděl, že “Vidal” je šéf Tajné armády, a věděl, že “Didot” má provádět sabotáže ).

Kdo si zprávu vyzvedl, či zda vůbec si ji někdo vyzvedl, historici neřeší  …

Barbie o schůzce Vidala s Didotem informoval svého nadřízeného Kieffera z S.D. , zatímco Moog informoval svého šéfa Kramera z Abwehru, jenž tvrdil, že Vidal bude podle zadržené zprávy, kterou si Moog přečetl, držet v ruce kolaborantské noviny Pilori, což popřela sekretářka Aubryho Raisinová s tím, že tato informace ve zprávě nebyla – Raisinová tudíž “četla” jinou zprávu než SD a Abwehr ...

Moog se tak se svým přisluhovačem Multonem “Lunelem” vydali 7.6. večer na schůzku (9.6.) s “Vidalem” do PAR, přičemž první věc, kterou měli udělat, bylo zatknout Hardyho, což bylo velmi snadné, vydala jim ho Bastienová (která po válce nebyla souzena) …

Sledovali je 2 němečtí agenti v civilu, kteří jim v případě potřeby měli pomoci.

Ti však, aby nebudili pozornost, jeli v jiném vagónu, zatímco Moog s Multonem si rezervovali kupé se dvěma lůžky, a Lydie Bastien rezervovala jedno lůžko ve spacím vagónu na stejný den a na stejný vlak s odjezdem ve 22.00 také pro Hardyho ...

V 21.45 Moog a Multon náhodně na nádraží zkřížil cestu Hardymu, jenž poznal Lunela a pochopil, že je německým agentem, Mooga neznal, ale byl mu krajně podezřelým.

Vzápětí Hardy spatřil i jednoho přítele Bénouvilla jménem Lazare Racheline, místo aby jej za této nejisté situace ignoroval, vrhl se k němu, nabídl mu cigaretu, připálil mu, a zamumlal : ”  Jestli mne ve vlaku zatknou, vyřidˇte našemu příteli, že byl ve vlaku Lunel “ ( uvedl Racheline při procesu s Hardym) …

Hardy, místo aby do PAR nejel, nastoupil do vagónu svého lůžkového vozu, v chodbě opět potkal Mooga s Multonem, přičemž Multon jej nyní poznal, a překvapeně sebou trhl, Moog se zeptal Multona, co se děje – Multon odpověděl, že je to Didot.

Průvodčí Hardyho uvedl do jeho kupé s lůžkem číslo 8, na lůžku číslo 7 již byl Roger Cressol, významný vichystický úředník.

Moog a Multon měli lůžka ve vedlejším kupé číslo 9 a 10 ( bizarní náhoda, ale o náhodu nešlo, důstojník Nollet ze sítě Gilbert, “ 15 dní agent Gestapa”, potvrdil, že Hardyho zatčení bylo přes Bastienovou naplánované, a přes Bastienovou byl Hardy, jehož identitu Abwehr dlouho znal, předán Gestapu ).

Když vlak zastavil v Macon, Moog došel pro ony dva německé policisty z lyonské SD, a domluvil s nimi zatčení Hardyho, že budou hlídat oba východy ze spacího vozu, zatčení se uskutečnilo na zastávce  Chalon-sur-Saone, kde telefonem upozornil i německé komisařství, aby k lůžkovému vozu povolali četníky, zatímco Cressol i bezstarostný Hardy tvrdě spali …

Teprve na zastávce  v Chalon je v jednu hodinu ráno probudili četníci, kteří na nich požadovali doklady -  Hardy stále v kontrole neviděl nic mimořádného – za 2 minuty nato vpadli do kupé Moog a Multon, kteří Hardyho přiměli vstát, obléknout se, a odvedli ho.

Moog zároveň bez vysvětlení zatknul vehementně protestujícího Cressola.

Hardyho a Cressola poté i s jejich zavazadly odvedli 3 četníci + Moog/Multon na stanici.

Hardyho i Cresseta vsadili do vězení v Chalon ( Henri Michel píše, že si Barbie pro Hardyho přijel osobně již 8.6. odpoledne, Henri Nogueres píše, že Hardy a Cressol byli vyslechnuti až 9.6.), kdy byl propuštěn i Cressol, zatímco Moog + Multon opět nasedli do vlaku, a pokračovali na své cestě do PAR s oněmi dvěma německými policisty.

Kramer při výslechu po válce tvrdil, že gen. Delestraint držel v ruce kolaborantské noviny Le Pilori ( mohli si je koupit, aby byl méně nápadný), a že Moogovi netrpělivě oznámil, že má za půl hodiny ještě další schůzku na ulici La Pompe.

Předtucha

Jak Moulin, tak gen. Delestraint tušili, že je Gestapo brzy dopadne – Moulin své pocity popsal i ve své zprávě do LON ze 7.5.43, v níž vyžadoval, aby byl jmenován jeho nástupce pro případ, že bude zatčen, jinak že se MUR opět rozpadne.

Gen. Delestraint se od  5/43 choval tak, jako kdyby měl být zatčen – přestal dojíždět za rodinou, aby ji neohrozil, ale poslední víkend před svým zatčením 29-30.5.43 trval na tom, že stráví se svoji manželkou, nikoliv však v jejich rodinném domě – společnou fotografii z tohoto víkendu rodina uchovává jako poklad  ...

31.5. po návratu do Lyonu se gen. připravoval na svoji cestu do PAR, kde se měl setkat se šéfy odboje ze severní zóny.

Promoskevský novinář Yves Farge/1899-1953 při autonehodě v Tbilisi, 3 týdny po smrti Stalina/ mu sdělil, že 1.6. se s ním chce v Lyonu setkat Pierre Dalloz, jenž bude Lyonem projíždět ( Farge zachránil 800 rukojmích před popravou, byl členem Delestraintova týmu, takže kominternisti věděli o každém kroku generála, do odboje jej jako kryptokomunistu uvedl promoskevský novinář Georges Altman /1901-1960/ - Pierre Dalloz/1900-1992/, horolezec-spisovatel spolu se spisovatelem Jean Prévost/1901-8/1944/ v roce 42 založili partyzánské hnutí na plošinách Vercors, ve kterém byl ve funkci velitele zapleten i Yves Farge.

Prévost padl se zbraní v ruce při ústupu z Vercorských plošin.

Generál se rovněž před odjezdem z Lyonu do PAR setkal 1.6.43 s Jean Moulinem, jenž se právě vrátil z PAR, a požádal Delestrainta, aby se v PAR 10.6. setkal se zdejším Moulinovým zástupcem bolševikem Pierre Meunier /1908-1996/, s nímž ostatní šéfové nekomunistického odboje nevycházeli, ale Moulin se vždy postavil na jeho stranu.

3.6.43 se gen. Delestraint chtěl ještě sejít s manželkou, setkali se v restauraci a strávili spolu celý den.

Generál přespal u svého osobního kurýra studenta medicíny Guillina, v noci na byt zabušil  partyzánský velitel André Fornier “ BobVirgile” , měl u sebe sestřeleného anglického letce, ale musel s ním odejít jinam, riziko bylo příliš velké ( Fornier byl zatčen v 10/43, v 12/43 byl z pevnosti MontLuc osvobozen komandem pluk. Henri “Romans” Petit 1897-1980, svým nadřízeným velitelem – kominternista Yves Farge, další partyzánský velitel, nechal krátce po osvobození v rámci boje komunistů o moc na několik týdnů pluk. Romans-Petit uvěznit …) .

Přetrvávající podivné mlčení Henri Aubryho

4.6.43 se gen. Delestraint sešel se šéfem své kanceláře Henri Aubry z hnutí Combat – toto setkání je zásadní, protože jak po válce vypověděl zvláštní kurýr gen. Delestrainta, tehdejší student medicíny Francois-Yves Guillin *1921, a pozdější historik odboje :

“ 4.6.43 se gen. Delestraint v mé přítomnosti sešel s Henri Aubrym “Thomasem” /1914-1970/, jenž , třebaže již věděl o tom, že zprávu pro Hardyho o setkání s generálem četlo Gestapo, přesto generálovi nic neřekl, a nechal jej odjet “ ( Aubry se s generálem sešel již 2.6.43, spolu s Gastaldem a velitelem Descourem, kde bylo dohodnuto, že “ jakmile se sejde s Hardym, oba dva půjdou pěšky na stanici metra La Pompe, kde se k nim připojí Gastaldo “ , ani tehdy jej o prozrazené schránce neinformoval, navíc byly tyto schůzky ještě potvrzeny 7. + 8.6. v PAR  )   …

Guillin dále uvedl : “ Aubry nejprve popřel, že by se 4.6.43 se mnou setkal, až na procesu s Hardym 1948 to přiznal “ …

5.6.43 tento student vyprovodil generála až k vlaku, již ho nikdy neviděl – vyprovodit jej na poslední chvíli přišla i studentova matka Germaine Guillin, nejlepší přítelkyně generálovy manželky – generál sestoupil ze schůdků, a dlouze ji objal .

( Také Gastaldo odjel do PAR 5.6., ale půlnočním vlakem, nejen z důvodů bezpečnosti, ale také on se chtěl ještě  na pár hodin vidět s rodinou – měl také předtuchy ) …

6.6.43 byl gen. Delestraint na mši v pařížském kostele, večer se v jedné restauraci setkal s partyzánským velitelem Dallozem.

Jednali o nevyřešených otázkách kolem partyzánů na plošině Vercors, operaci Horalé, kam chtěl generál převést více partyzánů .

Dalloz na tuto noc zařídil generálovi pokoj u lékaře Hectora Descomps.

7.6. se generál setkal s kpt. Gastaldem “Galibierem” , mluvili o Hardym, kterého měli představit velitelům, za jejichž pomoci měl sabotáže na železnici provádět.

Toho dne se oba setkali s vojenským šéfem Občanské a vojenské organizace pluk. (hrabětem) Sauveboeuf a se šéfem sítě “Ti za osvobození”, a do puntíku naplánovali velké setkání všech hlavních velitelů severní zóny, které se mělo konat 9.6.43 v PAR, a jejímž cílem bylo, aby tito souhlasili, že vstoupí do Tajné armády, a tím veškeré konání svých sítí podřídí příkazům CHDG.

8.6.43 se sešli znovu, aby probrali poslední detaily schůzky, účastnil se jí i poručík Théobald, pobočník Delestrainta.

Toho dne Gastald informoval šéfy odboje, kde a kdy se bude konat velká schůze – v 10.00 v jedné kanceláři, do které se bude vstupovat zadním vchodem z ulice de la Pompe.

Hardyho měli na schůzi přivést gen. Delestraint a kpt. Gastald.

Odpoledne 8.6.43 se generál setkal se svým přítelem velitelem Perrettem, jenž měl všude rozhlásit, že se vichystickému režimu nepodařilo zabránit masovým deportacím mládeže v rámci STO/totálního nasazení do Německa.

Probírali i roli Tajné armády při vylodění spojenců, generál informoval, že se v LON dozvěděl, že vylodění neproběhne v roce 43, a pochlubil se, že jej CHDG povýšil na divizního generála.

Podle Perretta gen. Delestraint se vyslovil pochvalně o Raymondovi Aubrac s tím, že mu v Tajné armádě svěří vyšší funkci ( jak zamýšlel Moulin ) ...

Večer ještě přišel Gastaldo, a poté generál napsal dopis své ženě pod domluveným pseudonymem „ sestřenice Georgette“ …

Psal, že se chce u něho odpoledne 9.6. stavit zetˇ Pierre Dupont, a že doufá, že přijede i Odette.

9.6.43 ráno šel generál nejprve na mši, jak chodíval každý den, poté se nasnídal, po cestě k metru La Muette vhodil do schránky dopis pro svoji ženu, a šel vstříc svému osudu ...

Němci čekali boj, čekali, že bude mít nějakou ochranku, ale generál přišel sám, bez ochranky ( kterou mu neposkytla ani BCRA pluk. Passy, ani MUR ), beze svědků, a pěšky.

Gen. Delestraint nejenže nebyl na práci v ilegalitě připraven, ale byl Němcům předhozen zcela opuštěný již v den svého jmenování – generál žádal, aby mu byl přidělen pobočník zkušený pro práci v ilegalitě, cagoulardista a zpravodajský důstojník CHDG/pluk.Passy, velitel St-Jacques / Maurice Francois Duclos /1906-1981 Buenos Aires ve službách firmy l´Oréal /, ,jenž byl vysazen zpět do Francie již v 8/40, aby zde založil vojenskou zpravodajskou sítˇ Confrérie Notre-Dame spolu s Gilbertem Renaultem/1904-1984/, alias pluk. Rémy.

Nebyl však dán generálu k dizpozici …

Jeho osamělý boj vystihl Moulin ve své zprávě do LON ze 4.6.43 „ Generál je na všechno úplně sám, nikdo mu nepomáhá, proto na sebe bere nadměrná rizika „ …

Kpt. Kramer „Gegauf“ z Abwehru generála identifikoval jako Videla, a mávl na opodál stojící taxík, z něhož vystoupil Moog či Saumande, třebaže ten ve své poválečné výpovědi popřel, že byl zatčení přítomen, Kramer ale tvrdil, že zatčení asistovali Moog a Saumande, Henri Nogueres píše, že to byl spíše Saumande, jenž přistoupil ke generálovi, a řekl, aby jej následoval ( generál v KL přátelům uvedl, že z taxíku vystoupil “jeden chlápek” )  …

Kramer tudíž do akce nasadil jen své dva agenty, třebaže formálně požádal o pomoc i Kieffera z SD, a ještě dokázal improvizovat a zatknout Gastalda s Theobaldem.

Dochovala se zpráva ze 9/43, ve které kpt. Kramer hořce reagoval na to, že si lyonská SD přisvojila jeho zásluhy – napsal, že lyonská SD měla na zatčení Bertie Albrechtové, René Hardyho a  generála jen malou zásluhu. V této své zprávě zdokladoval, že se o ně postaral Abwehr ...

Moog/Saumande k Delestraintovi přistoupil, a řekl :“ Generále, čekáte Didota, ale nepřišel, protože se mu toto místo nezdá bezpečné. Musíme vás odvézt k němu na stanici metra Passy „   …

V tomto okamžiku se projevila generálova neschopnost pracovat v ilegalitě  (generál měl u sebe pravé doklady na svoje pravé jméno), kterou ostře pranýřoval kpt. Frenay : generál nejenže nebyl zaražen, že jej oslovil cizí člověk, ale, nervózní, že jet na stanici Passy by znamenalo narušit celý časový harmonogram schůze, Mooga/Saumanda informoval, že v Rue de la Pompe na něj ještě čeká pluk. Gastaldo a poručík Théobald …

Generál šel s Moogem/Saumandem důvěřivě k taxíku ( taxi bylo zpovzdálí sledované vozem Abwehru a vozem SD ) , a nastoupil - vedle šoféra seděl Kramer, generál seděl vedle agentů K30 a K4.

Teprve poté, když Kramer začal hovořit německy, generál situaci pochopil, a požadoval, aby jej odvezli k policejnímu prefektovi – předali jej však SD.

Mezitím pluk. Gastaldo vystoupil o stanici dřív, a šel od metra pěšky na ulici La Pompe, v polovině cesty se k němu připojil Théobald, generálův pobočník.

Když se v 9.45 blížili  k místu setkání, spatřili, jak se  k nim blíží statný pluk. Sauveboeuf, jenž se jich zeptal, zda generál přijde, a pokračoval v protisměru.

O několik metrů dále Gastaldo a Théobald spatřili 5-6 mužů, jak hlídají východ z metra. Pochopili, že musí zmizet, ale o pár minut později byli zatčeni, když přecházeli ulici La Pompe, agenty Moogem a Saumandem, protože Němci obsadili všechny ulice vedoucí z této křižovatky.

Poslední související zatčení se v PAR konalo 11.6.43, když se pařížská sekretářka Moulina Suzanne Olivier *1922, Ravensbrück, která se 11.6. ráno dozvěděla od dalšího člena Moulinova pařížského sekretariátu Hughes Limonti /1921-1988, v 12/43 zatčen, Buchenwald, Bergen-Belsen/, že  Delestraint, Gastaldo a Théobald  byli zatčeni, vypravila do Théobaldova bytu, aby odtud odnesla jisté kompromitující dokumenty ( zbytek Moulinova pařížského týmu byl pozatýkán v 9/43 ).

SD ji zadržela ve 14.00 již u východu z metra, protože měla její fotografii.

Po prvním 50 hodinovém nonstop výslechu z generála dostali jen jeho pravé jméno, stejně tak neřekl nic pluk. Gastaldo, jen jméno a vojenskou hodnost.

Gastaldo se pokusil uprchnout již z Fresnes.

V den generálova zatčení se u něho stavil jeho zetˇ Pierre Dupont, nesl  nedostatkové máslo jeho hospodyni Floře Sicard, které pro ni sehnal.

Když do bytu vstoupil, zjistil, že je přeplněný německými agenty v civilu, hospodyně Sicardová zachovala chladnou hlavu, a hlasitě na něho křikla :

 ” To jste vy, přinesl jste mi to máslo ? Tyto pánové tvrdí, že jsem ukrývala nějakého generála, jenž byl právě zatčený, tak nashledanou, a děkuji” …

Pierre Dupont odložil máslo, a vytratil se. Takto se dozvěděl o zatčení svého tchána, bohužel, nemohl hned informovat generálovu manželku.

Generálova pařížská hospodyně byla několik dní zadržovaná v ústředí pařížského Gestapa, ale nic o generálovi neřekla, naopak, informaci, kterou zaslechla, že byl gen. Delestraint převezen do Neuilly, okamžitě sdělila svému manželovi ( Marius Sicard), jenž ji přišel navštívit do vězení na Avenue Foch, a tento tuto zprávu sdělil dceři generála Odette Dupont-Delestraint ( rozhovor s Odette z 2/90) .

Jako první se o generálově zatčení dozvěděl od  Klause Barbieho Hardy, a to 10.6.43 odpoledne, a třebaže se 11.6. + 12.6. setkal s odbojáři, mlčel, protože podle vlastních slov “ prováděl vlastní šetření, kdo generála udal”  …

Šéfové odboje, kteří v PAR čekali na Gastalda, až k nim generála zavede, ti  podle tvrzení Henri Calef upozornili Daniela Cordiera, 11.6. ráno se o generálově zatčení od Hughes Limonti /1921-1988, zatčen v 12/43, Buchenwald, Bergen-Belsen/  dozvěděla paní Olivier …

Henri Frenay se podle svého tvrzení ve své knize, o zatčení generála dozvěděl kurýrní poštou 12.6., v níž lakonicky stálo, že byl zatčen Delestraint a Gastaldo, což popírá Henri Calef v knize Jean Moulin, une vie z roku 80.

Hugh Verity ve své knize tvrdí, že Frenay odletěl do LON v noci z 15/16.6.43,, nikoliv v noci ze 17./18.6.43, jak ve své knize Frenay tvrdí, či až koncem června, jak tvrdí Pierre de Bénouville.

Daniel Cordier tvrdí, že šéfové Combat se o zatčení generála dozvěděli až 18.6.43,( kdy se setkal mj. s Aubrym) protože do 18.6. tuto informaci Jean Moulin tajil  (jenž se jí podle Guillina dozvěděl 12.6. od Guillina, datum potvrdil Moulinův sekretář de Graaf, podle Daniela Cordiera se informaci dozvěděl až 14.6. od Cordiera, jenž kvůli tomu přijel do Lyonu, ale jak Guillin uvádí, Moulin se z víkendu od rodičů pí. Vernay vrátil až 15.6., kdy napsal CHDG o zatčení generála s poznámkou :” Nikomu jsem nic neřekl” – proto podle Guillina Moulin večeřel s Cordierem v Lyonu až 16.6.

Po generálově středečním zatčení Gestapo 10.6. ve čtvrtek ráno v 9.00 provedlo prohlídku v domě jeho manželky Bibiane v Bourg-en-Bresse.

Peugot 402 zastavil před domem ve chvíli, kdy vybírala schránku na dopisy a bavila se se sousedkou.

Z auta vyskočili tři muži, spěchali k domu, a zvonili.

Bibiane D. spěchala za nimi, ale již jim otevřela její mladší dcera (později provdaná Tourtel, rozhovor s ní z 1/91 ), které se jeden z nich zeptal, zda zná “Vidala”, odpověděla, že ne, tak se sháněl po paní Delestraintové, které řekl, že generál byl zatčen v PAR na stanici metra La Muette, a perfektní francouzštinou Moog dodal : “ Upozornil nás na něho Didot” …

Mooga poté v roce 48 na fotografiích identifikovala vdova i její dcera, třebaže Barbie na svém procesu tvrdil, že prohlídku prováděl on (vdova tvrdila, že za 8 dní uskutečnili druhou prohlídku ) …

Při prohlídce domu žádné kompromitující materiály nenašli, ty byly ukryté na jiné adrese, a jistý dopis od Didota generálovi, jenž jí manžel předal, Bibiene spálila.

Němci si odnesli nedůležité vojenské materiály, ale také cenné osobní předměty, které si zkonfiskovali …

Obě ženy nesměly do rána 12.6.43 z domu, který hlídali Gestapáci v civilu, ale do léčky se nikdo nechytil, protože paní Germaine Guillin, nejlepší přítelkyně Delestraintové, jako obvykle přijela 11.6.43 k zadní části domu Delestraintových na kole, a dostala se zadem až do 1.patra -  Delestraintová jí rychle řekla o generálovi, a že dům hlídá Gestapo, načež vdova Guillinová stejně nenápadně rychle zmizela .

Guillinová potřebovala varovat svého syna, medika, jenž generálovi pomáhal, ale první vlak do Lyonu jel až ráno, musela počkat.

12.6.43 ráno se tak o zatčení generála dozvěděl generálův pomocník medik Guillin, jenž běžel informovat Moulina do jeho kanceláře ( do které mu nosil vzkazy od Vidala ) - dveře mu otevřel Antoine de Graaf, jenž řídil Moulinovu kancelář v Lyonu /1916-1999, bankéř židovského původu, jenž financoval Moulina, a dělal mu sekretáře. Gestapo na něj vypsalo odměnu 50.000 franků, po Caluire zmizel do LON, jeho otec zemřel v den zatčení, strýc se po zatčení stal nezvěstným, zatčena byla i jeho matka, teta a manželka, po válce byl mj. šéfem podniku Matra/.

Guillin uvedl : ” Max, touto zprávou zcela zlomený, se musel opřít o dveře, řekl jen, atˇ rychle zmizím, a již nikdy do jeho kanceláře nechodím  ( de Graaf potvrdil, že se zprávu s Moulinem dozvěděli 12.6. , ale nevzpomněl si na Guillana, že by mu jí řekl, tvrdil, že to byl kurýr “Leopold”, je možné, že ten jí týž den potvrdil ) …

Guillin se nabídl, že pojede do PAR pro informace, ale totéž co Moulin mu odpoledne zopakoval de Graaf, že pro Vidala nelze nic udělat.

Moulin  poté Graafa vyslal do PAR, aby získal o zatčení generála nějaké zprávy, Graaf se vrátil s tím, že generála nejspíše zradil Didot/Hardy .

Mezitím Guillin běžel za pobočníkem kpt.Gastalda  André Lassagnem /1911-1953, prof. italštiny, deportován do KL Struthof, Gross Rosen, Flossenburg, vrátil se jako invalida /, kterého sehnal až druhý den 13.6. v jeho obvyklé kavárničce.

Lassagne medikovu cestu do PAR odsouhlasil s tím, že se spolu sejdou 22.6.43, ale neznal adresu Daniela Cordiera, šéfa Moulinovy kanceláře v PAR.

Guillin proto šel za Delestraintovým pobočníkem generálem Desmazes “Richard” , a velmi opatrně za paní Delestraintovou, která jej poslala za její starší dcerou Odette, provdanou Dupont, do PAR, která jej informovala, že byl generál převezen do Neuilly.

15.6.43 vdova Guillinová, dcera důstojníka, odjela do Vichy za kolaborujícími generály, které znala přes svého otce, generálem Delmotte ( pobočník gen. Bidoux), a za plukovníkem Bonhomme, šéfem Pétainovy kanceláře.

Gen. Delmotte jí řekl : ” Ve prospěch teroristy Delestrainta nic nepodnikneme, a tebe neudám jen z důvodu, že se dlouho známe. Odejdi …” ...

Do Lyonu se medik Guillin, zvláštní kurýr gen. Delestrainta, vrátil 22.6., kdy šel podat zprávu Andrému Lassagne, se kterým se toho dne měl setkat, ale nebyl tam.

Zkusil to znovu 23.6 a 24.6. , a když se profesor neobjevil, napsal mu zprávu, kterou hodil jen do schránky, nezvonil, protože si všiml, že dům hlídá jeden Němec, vytušil, že profesora zatkli.

Šel tedy podat zprávu gen. Fernandovi Lencludovi /1884-1964/, jenž mu nařídil, aby okamžitě odjel z Lyonu, což učinil až počátkem července – o 14 dní později v bytě Guillina Gestapo provedlo razii.

Guillin jel znovu za gen. Desmazes, jenž mu sehnal kontakty, aby se dostal do Afriky.

V 3/44 byli gen. Delestraint, pluk. Schwarzfeld, prof. Lassagne a pluk. Gastaldo deportováni do KL Struthof, Gastaldo byl převezen do PL KL Brieg(Brzeg), poté do KL Gross Rosen – když jej transportovali do KL Flossenburg, vyskočil v Sudetech z vagónu, ale po celonočním pochodu byl za pomoci místních obyvatel chycen, zmlácen, a odvezen do KL Reichenau.

Pluk. Gastaldo mluvil plynně německy a česky, v roce 38 působil ve vojenské misi v Praze, kde po mnichovském diktátu žádal, aby mohl sloužit v čsl. armádě.

Po napadení Francie velel a bojoval s čsl. oddílem, a postaral se o to, aby byl tento oddíl evakuován do UK, sám evakuaci odmítl.

Díky své chladnokrevnosti a odvaze unikl o vlásek mnohým zatčením – neměl trvalé bydliště, žil “ mezi Lille a Marseille” , přemístˇoval se i ve vagónech s uhlím …

Stejně jako Lassagne i kpt. Gastaldo se z KL vrátil jako fyzická troska.

Když se po návratu poprvé setkal se svými přáteli, mj. s gen. Desmazes a s paní Delestraintovou, brečel.

Na přímý příkaz Kaltenbrunnera byl gen. Delestraint (66) 10 dní před osvobozením KL Dachau vyveden z tábora s tím, že je volný – byl však brutálně zavražděn, jeho tělo bylo spáleno (byl by to nebezpečný prominentní poválečný svědek) .

Caluire, bitva o nástupnictví po gen. Delestraintovi se nekonala

Čím více se o Moulinovi a Caluire ve Francii píše, tím méně je jasné, kdo schůzku v Caluire vyzradil ( o to spíše, že někteří přímí svědkové po válce nepromluvili ani slovo, jiní podávali informace zkreslené ) – 15 let poté, co byly vydány dvě téměř protiřečící si knihy Péana a Jacques Baynac, vydal knihu o tomtéž o 600 stránkách nehistorik histomil Jacques Gelin s názvem L´Affaire Jean Moulin, trahison ou complot/ zrada nebo spiknutí ?

Po zatčení gen. Delestrainta zůstal ze “dvou mužů na zabití”  jen Moulin, nežádoucí pro nekomunistický odboj, jehož šéfové věřili, že se v den spojeneké invaze komunisté pokusí převzít moc, avšak ani Kreml s ním nemohl do budoucnosti počítat, viz můj článek  „JM, spolupracoval s bolševiky ?“

JM ve svém životopise pro SOE zamlčel své kontakty na funkcionáře komunistického odboje, nekomunistický odboj jej považoval za kryptokomunistu, v 90.letech Thierry Wolton ve své knize Velký nábor učinil z Moulina i agenta Kominterny.

Šéfům MUR se rovněž nelíbilo, že socialista JM byl striktně gaullistický/ zastánce návratu starých politických stran, které byly v odboji poskrovnu, a ultrašetřivý v rozdávání  peněz přidělených z SOE, takže šéfové MUR se museli poohlížet i po jiném zdroji – z US …

Zatímco komunisté spolupracovali s agenty Kominterny/ NKVD, nekomunistický odboj pravicové orientace spolupracoval s protikomunistickou sekcí kolaborující francouzské policie ( viz  L´Express z 19.11.98 Nebezpečné známosti Pierra Bénouvilla ) …

Vojenský šéf MUR kpt. Frenay si po gen. Delestraintovi nárokoval funkci šéfa Tajné armády, stále ještě de Gaulla/CHDG uznával jen symbolicky, zásadně nechtěl domácí odboj podřídit „ Francouzské sekci “, jak de Gaullovy jednotky někteří šéfové domácího odboje hanlivě nazývali ( Moulin, na radu Tonyho de Graaf, zamýšlel do funkce šéfa Tajné armády dosadit pluk. Schwartzfelda, malé a nezávislé sítě „Francie především“, do doby, než šéfa Tajné armády jmenuje CHDG).

11.6.43 představitelé Combat měli schůzi, které předsedal Frenay „Charvet“ , přítomni byli de Bénouville, Bourdet, Aubry, velitel d´Ivernois a Henri Malacrida – Aubry v 3/48 ve výpovědi přiznal, že na této schůzce padla i zmínka o  „ neopatrnosti“ /zatčení Hardyho, je možné, že schůzka byla sezvána v reakci na zatčení gen. Delestrainta.

V noci 15/16.6.43 však Frenay odletěl do LON, cesta byla dlouhodobě naplánovaná, z Aubryho učinil svého politického zástupce, z Bénouvilla vojenského zástupce.

15.6.43 Jean Moulin, jenž 15.6. dopisem informoval CHDG o zatčení generála,  řekl svému tajemníkovi Cordierovi : “ Za týden už můžeme být zatčeni všichni” …

18.6.43 se Moulin setkal s Aubrym, zástupcem kpt. Frenay, vynadal mu, kde celé dny vězel, a sdělil mu, že na radu Graafa navrhne do funkce prozatímního šéfa Tajné armády pluk. Schwartzfelda …

Moulin pověřil prof. italštiny Andrého Lassagne „ Lombard“ , zorganizováním schůzky šéfů odboje, Lassagne je povolal na 21.6.43 do vily v Caluire ke svému příteli zubaři Dugoujonovi ( jehož bratr byl proněmecký milicionář) .

Raymondovi Aubrac Lassagne datum konání schůzky (21.6., sraz ve 13.45 na lanovce Croix-Rousse) oznámil 19.6.43 na předběžné schůzce v bytě jistého Lonjaret, za přítomnosti Henryho Aubry.

Lassagne Aubracovi za přítomnosti Aubryho 19.6.43 rovněž řekl, že jej chce i s manželkou Lucií (!) vidět Moulin, a to 20.6.43 odpoledne v parku Tete-d´Or.

V týž samý den 19.6. Bénouville řekl sekretářce Aubryho Raisinové, aby Aubrymu vyřídila, že si má na setkání šéfů odboje vzít řečníka Hardyho (třebaže se již 11.6. projednávala jeho “ neopatrnost”, Hardy napsal po válce několik úspěšných knih ), aby nebyl proti řečníkovi Moulinovi sám.

20.6. se Aubry po dohodě s Bénouvillem setkal se socialistickým odbojářem Gastonem Deferre, a oba šli na setkání s Hardym, ale zjistili, že Hardy již na lavičce s někým sedí, jenž si zakrýval obličej otevřenými novinami ( Barbie, celý park byl obklíčen Gestapem) ....

Zatímco Deferre se s nimi rozloučil ( 21.6.43 dopoledne rovněž Deferre mluvil s Moulinem, jenž se mu o odpolední schůzce zmínil. Deferre mu schůzku rozmlouval, že není bezpečná, ale Moulin prohlásil, že na ní “stejně” půjde ), Aubry šel s Hardym na oběd.

Hardy se i Aubrymu přiznal k „ incidentu“ ve vlaku ze 7/8.6.43 ( že jej Multon poznal, tak z vlaku vyskočil, proto do PAR nedorazil, ku svému zatčení se dle svého tvrzení na procesu nepřiznal z důvodu, aby nebyl spojován se zatčením gen. Delestrainta, mnohem později Hardy tvrdil, že se Bénouvillovi/17.6. a Aubrymu/20.6. přiznal i k zatčení, což krátce po smrti Hardyho Bénouville dosvědčil v 4/87 ) ...

Přesto mu Aubry na žádost Bénouvilla řekl o chystané schůzce šéfů odboje, na které se bude volit nástupce Delestrainta, a že má jít s ním, údajně aby protlačili kandidáta z Combat, a že mu podrobnosti řekne až zítra 21.6. v 11 hodin na mostě Morand  ( jiní píší : „ Na otázku Hardyho, kde se setkání koná, Aubry odpověděl : „  Nevím, přijdˇk bistru naproti stanici lanové dráhy v Caluire „ ) ... 

Během setkání Moulina s Aubracem 20.6.43 Moulin Aubracovi údajně řekl, že jej chce na setkání šéfů odboje jmenovat inspektorem Tajné armády v severní zóně, a Lassagne v jižní zóně, k čemuž se rozhodl poté, co marně sháněl od 16.6.43 šéfa genštábu zatčeného gen. Delestrainta, Aubryho (stal se jím po Morinovi, kterého odvolali do LON ), jenž byl v Marseille.

 Oba muži se procházeli po parku s Lucií Aubracovou a jejím synem Jean-Pierre, která kráčela před nimi ( třebaže Aubracová v 5/43 vymámila z prokurátora propuštění Aubraca mj. s tím, že je emisar CHDG (!) ). Všichni 4 se zastavili před loutkářským divadélkem,  a zasmáli se sehrané scénce. Poté se od nich Moulin odpojil.

21.6.43 se Aubry v 10.00 setkal s Moulinem, přesto mu neřekl, že na odpolední schůzku, která se měla konat ve 14.00, pozval Hardyho, před kterým Moulin odbojáře varoval ...

Jak byla schůzka zorganizována, a jak se účastníci do vily dostali, není rovněž jednoznačné .

Do vily měli účastníci přicházet ve třech skupinách jako pacienti, přičemž o vile měla vědět jen polovina z nich – Lassagne měl přivézt Aubryho, kpt. Larat, jenž měl na starosti parašutisty, měl přivézt pluk. Lacaze, Moulin měl přivézt Aubraca a pluk. Schwartzfelda.

Pluk. Albert Lacaze, nový šéf 4. sekce, pro něhož to byla první tajná schůzka, byl velmi nervózní, protože jeho známý u policie jej 17.6.43 varoval, že “ německá policie v Lyonu jde po něčem velkém, aby si dal pozor “ ...

Pluk. Albert Lacaze proto údajně žádal 26letého kpt. Larata, aby schůzka byla zrušena, a aby mu v tom případě zavolal, že “ zítra nejdou na ryby” , Larat však nevolal ( kpt. Larat svoji verzi nemohl uvést, protože v KL Dora v 4/44  na vyčerpání zahynul ) ...

21.6.43 osudná schůzka v Caluire

Třebaže pluk. Lacaze neměl vědět, kde se schůzka bude konat, 21.6.43 ráno poslal svoji dceru do vily v Caluire s dopisem, že se necítí dobře, a že možná nepřijde “ , dopis dcera doručila v 9.00, přesto přišel – sám, nepřivedl jej tudíž kpt. Bruno Larat, šéf pro služby britským parašutistům/COPA.

Když se prof. Lassagne setkal ve 13.30 s Aubrym, zjistil, že je s ním Hardy – po válce Lassagne uvedl :” Neměl jsem v té době důvod nevěřit Aubrymu či Hardymu (třebaže Moulin, údajně,  již všechny před Hardym varoval), jen jsem prohodil, že se to Maxovi nebude líbit “ …

Aubry podle Lassagne řekl, že “ Hardy se zdrží jen chvíli, je s ním třeba něco probrat” , a že také Hardy řekl :” Chci si něco s Maxem v rychlosti říci, potřebuji ho vidět, sjednal jsem s ním schůzku u jeho sekretáře Graafa “ …

Přeci jen ale Lassagne nechal Aubryho s Hardym čekat na druhou kabinu, a jel napřed – dorazil do vily jako první, Dugoujon se jej zeptal : ” Bude vás hodně? “, nato Lassagne odpověděl “ Nevím”, a vrátil se pro Aubryho s Hardym …

Prof. Lassagne se zcela jistě jen neotočil na podpatcích, a nešel zpět.

Musel mít důvod, proč šel napřed, doktorovi očividně řekl, že mají nezvaného hosta Hardyho (viz výpovědˇ hospodyně zubaře Marguerite Brossier, která dostala od Dugoujona instrukci, že Lassagne dorazí “ se skupinou “ pacientů (nikoliv podle původního plánu jen s Aubrym) …

Tak či onak ani prof. Lassagne ani dr. Dugoujon po válce pravděpodobně nezveřejnili skutečný obsah svého rozhovoru …

Když Lassagne s Aubrym a s Hardym dorazil, zavedla je dle příkazu doktora do ložnice v levém křídle vily, ale když dorazil kpt. Larat (bez pluk. Lacaze, jenž do vily proti původním instrukcím dorazil sám) , hospodyně jej zavedla do čekárny, protože nevěřila, že by “ doktor čekal až tolik hostů “ …

Larat však doktorovi řekl, že přišel na “ speciální konzultaci” , a doktor jej poslal nahoru, kde již čekali Lassagne, Aubry, Hardy, Lacaze, jenž dorazil krátce před 14.00, zatímco i kpt. Larat měl 15minutové zpoždění.

Největší záhadou je, proč měla tak velké zpoždění Moulinova skupina – všichni se divili, protože Moulin byl posedlý dochvilností …

Přesto Moulin dorazil nikoliv ve 14.00, ale až kolem 14.45 – 15.00 ( a všichni v 1.patře vily na něj proti všem pravidlům konspirace  “ nikdy nečekat déle než 15 minut”  45-60 minut čekali ) - Aubrac, jenž jediný z této skupiny bizarním způsobem přežil, tvrdil, že Moulin dorazil až ve 14.15, a poté ještě 15 minut u lanovky čekali na pluk. Schwarzfelda, šéfa sítě “Francie Především”  .

Otázka zpoždění je důležitá, protože stejné 45-60minutové zpoždění mělo i Gestapo …

Sotvaže se trojčlenná Moulinova skupina objevila, byla hospodyní uvedena do čekárny v přízemí, kde čekalo 5 skutečných pacientů, zatímco doktor vyšetřoval šestého, skupina tudíž nebyla poslána za ostatními do 1.patra (  hospodyně to vysvětlila tím, že se jí počet hostů pro 1.patro  “zdál” již definitivní ) – současně s touto skupinou dorazilo i Gestapo s několika auty, 7 příslušníků Gestapa vtrhlo dovnitř  …

Aubry na procesu s Hardym vypověděl :” Slyšel jsem zaskřípění venkovní branky, podíval jsem se z okna, a viděl jsem, jak se kolem vily rojí desítky Gestapáků v kožených pláštích, zvolal jsem :”Je po nás, je tu Gestapo!”

Aubry pokračoval :” Než Gestapo vyběhlo do prvního patra a vylomilo dveře, Hardy vytáhl pistoli, ale to již mne jeden Gestapák mrštil proti zdi, želízka mne zaklapla na rukou. Přistoupil ke mne Barbie a řekl: Včera v parku si Thomasi vypadal lépe, četl jsem na lavičce noviny, věděl jsem, že se dneska uvidíme” …

Aubry byl překvapený, nejen že Barbie věděl o jeho schůzce s Hardym, ale že znal i jeho nový kryptonym, který používal teprve nedávno.

Poručík Henri Aubry, jenž po válce mlčel jako hrob, spáchal vůči Moulinovi to samé co vůči gen. Delestraintovi, kterého 2x opomenul informovat o Gestapem hlídané schránce - s Moulinem týž den mluvil již v 10.00, a přesto mu o zásadní informaci, že přivede Hardyho, neřekl, o to více zásadní, že podle svědectví Moulinova tajemníka Cordiera Moulin vyslovil jméno “ Didot” jenom jednou, a to 15.6.43 v souvislosti se zatčením gen. Delestrainta - Cordier uvedl : ” Moulin mě 3x řekl, abych v PAR každého před Hardym varoval, že se s ním nikdo nesmí sejít “  ( 17.6. 43 se s ním sešel Bénouville, jenž mu domluvil schůzku s Aubrym )  …

O Moulinovu skupinu v přízemí ( pacienty) se Gestapo nestaralo, běželo najisto pozatýkat odbojové předáky v 1.patře …

Když Gestapo vtrhlo do vily, Moulin řekl doktorovi “Jmenuji se Jacques Martel “, a spolu s Aubracem spolkli papíry, které měl Moulin v podšívce saka.

S Moulinovou skupinou byla zatčena i doktorova hospodyně, všech 5 skutečných pacientů sedících v čekárně, pekař Alfred Fischer, jenž šel v době razie náhodně kolem vily, byl propuštěn až po 6 týdnech, a majitel vily doktor Frédéric Dugoujon /1913-2004/ - jeden z těch, kdo po válce nepromluvil ani slovo, z vily se odstěhoval až v roce 96, dnes je z ní Muzeum odboje.

Hardyho bizarní útěk z Caluire

Hardyho si Gestapo všímalo nejméně.

Všichni měli ruce za zády, vsazené do želízek, až na Hardyho.

Dugoujon, jenž rozuměl německy, tvrdil, že říkali, že již nemají želízka, proto Hardymu svázali ruce jen koženým řemínkem, na kterém jej odváděl z vily jako prvního jeden německý voják …

Aubrac v LON vypověděl, že “ jakmile uviděl v Caluire Reného Hardyho, okamžitě jej podezíral ze zrady “ - ve vile Aubrac Hardyho nemohl vidět, tak jako Hardy nemohl vidět Moulina, viděl jej, když jeho skupinu vyváděli v želízkách před vilu ...

Aubrac uvedl : ” Když nás chtěli naložit do aut, Hardy se vojákovi vyškubl, kopl jej do břicha a utekl. Běžel velmi rychle, kličkoval mezi stromy, voják na něj křičel a začal po něm střílet, Hardy se svalil do příkopu a střelbu opětoval – nakonec se dostal přes náměstí a zmizel za rohem, aniž by jej vojáci pronásledovali”  ( jiná verze tvrdí, že Moulinova skupina byla z vily vyvedena, až když Hardy uprchl )  …

Okolnosti jeho útěku jsou tak okatě nepravděpodobné, že již v té době Hardymu nevěřil žádný odbojář, o to více, že existoval i přímý svědek jeho “ útěku” – opravář silnic Claude Rougis, jenž útěk označil za “dohodnutý” ...

Hardy byl při “ útěku” zraněn do levého předloktí, bylo prokázáno, že se pro větší věrohodnost útěku střelil sám.

Hardy byl francouzskou policií zatčen v bytě své milenky Bastienové 28.6.43, a odvezen do německé vojenské nemocnice.

Všichni 4 lékaři, kteří jej 28.6. , ošetřili, tvrdili, že střela byla vystřelena z blízka, nikoliv ze vzdálenosti několika metrů, jak tvrdil Hardy ( po válce Bastienová uvedla, že se střelil sám).

Rozbor rukávu jeho saka neprokázal žádné stopy po ožehu, 2.analýza jeho saka před druhým procesem uváděla opak (jeho tehdejší sako, pečlivě vyčištěné, vydala vyšetřovatelům Bastienová) .

Hned po jeho útěku mnoho odbojářských vůdců považovalo Hardyho za zrádce ( nebyl pozvaný, neměl želízka, byl vyveden z vily první, Aubrac tvrdil, že slyšel maximálně 2-3 výstřely, třebaže Němci měli kulomety, Němci Hardyho nepronásledovali), a chtěli jej popravit ( Lucie Aubrac poslala Hardymu do vojenské nemocnice zavařeninu s kyanidem, ale Hardy si nechával veškerou potravu zvenčí otestovat v laboratoři, což bylo podle Aubracové důkazem jeho zrady ) …

Ještě bizarnější než útěk z vily v Caluire byl útěk Hardyho z nemocnice v noci z 2/3.8.43.

Podle svého tvrzení s rukou v sádře vyskočil z okna z výšky několika metrů  na střechu garáže, a přelezl nemocniční vrata, avšak Robert Nollet, důstojník pluk. Groussarda a 15 dní agent Mooga, slyšel, jak Moog 31.7.43 řekl : ” Jdu toho bastarda Didota vytáhnout z postele “  ...

Didot se poté ukryl u paní Damas, která společně s Pierre Delombre a jeho manželkou potvrdili, že si blondˇatý Hardy obarvil vlasy na černo ( což uvedla při výslechu i Moogova milenka Mauricette Eychenne a agentka Delettraz, což znamená , že se po tzv. útěku z nemocnice Hardy s Moogem setkal ) .

Další záhada

Podle jedné verze Barbie netušil, koho zatýká .

Gelin na straně 232 cituje z první Kaltenbrunnerovy zprávy o razii v Caluire ze dne 29.6.43 : “ Schůzka šéfů odboje byla svolána de Gaullovým zmocněncem “Maxem”, jenž se jí však nezúčastnil, asi byl zdržen raziemi, které ten den uskutečnila francouzská policie “ … - jinými slovy zpráva uvádí, že Barbie Maxe očekával, ale nebyl mezi zatčenými …

Zpráva šéfa RSHA/Reichssicherheitshauptamt byla založena na zprávě lyonského Sipo-SD ze 23.6.43, ve které se uvádí, že “ ani Jean Moulin, ani Max, ani Martel (kryptonyma JM) nejsou mezi osobami zatčenými v Caluire “  ( Moulin však od svého zatčení v Caluire vystupoval jako Martel, na jehož jméno měl i doklady, dosvědčil dr. Dugoujon + Aubrac, že by Barbie Moulina svým nadřízeným prozatímně zapřel? ) …

Zapřít JM nadřízeným však nebylo technicky možné – Barbie měl několik nadřízených ( lyonského šéfa Sipo-SD Fritze Hollerta, Kieffera z pařížské kontrašpionáže a Boemelburga, šéfa pařížské sekce Gestapa ), navíc z BER (!) do Lyonu k rázii proti šéfům Tajné armády dokonce přijela samostatná/zvláštní jednotka  Sipo-SD, které velel poručík SS Werth, se stejnou hodností jako Barbie, která se na přepadení vily v Caluire podílela (!) …

Existuje teze, podle které se Barbie první dva dny domníval, že mu Max vyklouzl .

Moulin, Aubrac,a Schwarzfeld čekali dole, neviděla je ani skupina v 1.patře, ani doktor Dugoujon, jenž zrovna vyšetřoval pacienta.

Z vily Gestapo nejprve nechalo vyjít Hardyho, aniž by tento viděl, kdo je v přízemí.

Hardy mohl proto na ulici ještě před svým útěkem Barbiemu či jeho zástupci Stengrittovi naznačit, že Moulin ve vile není …

Teprve poté nechalo Gestapo z vily vyjít čtyřčlennou skupinu z přízemí (Dugoujon, Moulin, Aubrac, Schwarzfeld), které nahnali do vozu.

Poté vyšli z vily poslední čtyři z prvního patra, kteří již byli zmláceni (Aubry, Larat, Lassagne, Lacase), a nahnáni do druhého vozu.

Rozdělili je na dvě skupiny, šéfy odboje, s rukama za zády s nasazenými želízky z prvního patra, mezi které zařadili i doktora Dugoujona, a podezřelé, kterým nabídli židle, a sejmuli jim želízka ( Fischer, Moulin, Aubrac, Schwarzfeld, a doktorova hospodyně ) ...

Druhá verze, kterou potvrdil Lassagne a Aubry

V ústředí lyonského Gestapa, kde zatčení z Caluire stáli v řadě před Barbiem, mu další Gestapáci hodili na stůl svazek odbojové korespondence, a vykřikli : ” Max je mezi nimi! ”

Barbie se jich poté jednoho po druhém ptal, zda je Max.

Barbie se nejprve domníval, že Max je prof. Lassagne, proto mu řekl :” Vaše Tajná armáda pro nás není vůbec tajná” …

 “ Barbie se nás každého zeptal na naše pravé jméno “, uvedl Aubrac pro list Le Progres v roce 09.

Zatímco u většiny zatčených jejich falešné identity padly do několika hodin , pravých identit Aubraca, Larata a Moulina se Barbie údajně dobral až druhý den – z těchto tří nejprve padla identita Aubraca jako Ermelina, Barbie jej ztotožnil s Vallatem zatčeným v 3/43, poté padla identita Larata, a nakonec Moulina, kterého po brutálním dvoudenním mučení ( mj. měl vykloubená obě ramena) identifikoval, podle tvrzení Aubraca, Aubry, jenž mu to polomrtvý sám řekl na vězeňském dvoře - avšak kdo skutečně Moulina identifikoval v lyonské pevnosti Montluc, nebylo dodnes věrohodně prokázáno.

Daniel Cordier, tajemník Moulina, uvedl : ” Barbie pokládal za Moulina dva odbojáře, z jednoho z nich identitu Moulina vytloukl – Kdo to byl? To je věc minulosti “ …

Brutálně mučeni Barbiem byli prof. Lassagne a Aubry, kterého Barbie viděl na lavičce vedle Hardyho (  prof. Lassagne, gen. Delestraint a pluk. Gastaldo vzali všechnu vinu na sebe, a zachránili tak Dugoujona a pluk. Lacase ) …

Aubryho sekretářku Raisinovou zatkl Harry Stengritt 22.6.43, když šla Aubryho  hledat, poté co se nedostavil na schůzku, do jeho bytu k manželům Paul Cornu, kteří jí řekli, že u nich od včerejška nebyl.

Raisinová dokumenty, které měla u sebe, stačila schovat do hodin, ale měla u sebe 175.000 franků, které měla předat Aubrymu.

Když vycházela z domu, někdo jí položil ruku na rameno, a řekl jí : ” Už tě mám, jsi sekretářka Thomase ” – Stengritt ji poznal, protože ji den předtím viděl na mostě s Aubrym a s Hardym.

Při prohlídce jejího domu Gestapo našlo mnoho kompromitujících dokumentů.

Aubryho sekretářka Raisinová ve své výpovědi z 11/48 uvedla, že se před Barbiem a jeho pobočníkem Stengrittem snažila zatajit, že je sekretářkou Aubryho, ale když byla Barbiem předvedena ke konfrontaci s Aubrym, Aubry jí s pláčem řekl : “ Vy také, moje Mad ?”, což Barbiemu stačilo, aby ji usvědčil ze lži (Barbie měl proti ní i pádnější důkazy ) …

Aubry byl Němci osvobozen jako první již v 12/43 poté, co pro Gestapo napsal 52stránkovou zprávu o odboji ( po válce tvrdil, že napsal jen to, co Gestapo již vědělo, zbytek si vymyslel) …

Aubry souhlasil s kolaborací, místo spolupráce s Gestapem však zmizel v odbojové síti v Marseille, zemřel 1970 v 56letech.

Doktor Dugoujon, ze své cely všechny viděl, jak je odvádějí a přivádějí, nejprve první dva dny odváděli Aubryho, jehož druhý den 22.6. ,již umláceného, přinesli.

Dugoujon vypověděl, že 22.6.potkal Moulina na vězeňském dvoře v dobré kondici, očividně jej ještě nemučili, a Dugoujonovi řekl :” Hodně odvahy!”

Teprve 23.6., když Aubry promluvil, odvedli Moulina dva Gestapáci v civilu k výslechu do pracovny Barbieho.

Moulin tvrdil, že je Jacques Martel, pacient doktora, ale nebylo mu to nic platné, večer jej umláceného s rozbitým obličejem museli přinést.

24.6. ráno jej jako zhroucenou loutku táhli k dalšími výslechu, opět jej přinesli, ale mezitím  co jej nechali na nosítkách na vězeňském dvoře s ním týž den ještě pár slov ( Moulin se na chvíli probral  z bezvědomí, a zašeptal “ Vodu” )  promluvil odbojář Christian Pineau, zatčený již v 5/43, šéf sítě Libération Nord, jenž se stal v pevnosti holičem.

Kpt. Bruno Larat “Parisot” /1916-4/44 KL Dora (28) / po svém prvním výslechu řekl dr. Dugoujonovi : ” Je s podivem, kolik toho vědí! ”

Dr. Dugoujon byl spolu s pluk. Albertem Lacazem /1884-1955/ Gestapem propuštěn v 1/44, tvrdili, že s odbojem nemají nic společného, což Lacazovi dosvědčil prof. Lassagne, ale u dr. Dugoujona, v jehož ložnici byli pochytáni, propuštění bylo více než divné, s velkou pravděpodobností na něm zapracoval jeho pronacistický bratr, člen milic, a u plukovníka Lacaze (59) jeho přátelé na nejvyšších místech u francouzské policie  ( pluk. Emile Schwarzfeld “ Blumstein” /1885 -6/44 KL Struthof ( 59)/, pravděpodobný nástupce gen. Delestrainta, šéf odbojové sítě Francie především, koncentrák nepřežil, prof. Lassagne přežil KL Buchenwald s podlomeným zdravím na vozíku, následkům týrání podlehl v roce 53)   …

Christian Pineau uvedl, že “ Max byl 24.6.43 v bezvědomí, a měl tak propadlé oči, že vypadaly jako zatlačené do hlavy. Obličej měl znetvořený, přes oteklé rty vycházel slabý sípavý dech. Na spánku měl hlubokou otevřenou ránu “ – rozbít hlavu Moulinovi před jeho výslechem na Gestapu v PAR bylo od Barbieho vysoce neprofesionální .

Barbie při svém procesu tvrdil, že se Moulin několikrát pokusil o sebevraždu, mj. tloukl hlavou o zedˇ( Aubry při procesu uvedl, že “ SSman Ernst Misselwitz v Lyonu prohlásil, že Moulin pozřel kyanidovou kapsli, ale že jej zachrání “ ), což tvrdil i Barbieho zástupce Harry Stengritt ( Moulin si již v roce 40 podřízl střepem hrdlo, aby nemusel podepsat lživé prohlášení), avšak skutečnost, že Moulina nepřevezli do vojenské nemocnice, aby mu zranění ošetřili, a již polomrtvý utrpěl další zranění ještě druhý den, tezi o sebevraždě vylučuje …

Pravděpodobnější je, že se psychopat Barbie nechal při pohledu na mlčícího Moulina, jenž mu neřekl informace, kterými by se mohl v PAR blýsknout, unést vztekem.

Potvrdil to tlumočník Gestapa, jenž viděl, jak Barbie táhl po schodech dolů do sklepa jako zdechlinu nějakého muže, který měl zavřené oči, ale ještě dýchal, od strážného se dozvěděl, že je to prefekt, který ještě čeká na výslech v PAR.

25.6 byli vězni ( Aubry, Lassagne, plukovníci Schwarzfeld + Lacaze, kpt.Bruno Larat, dr. Gugoujon + sekretářka Aubryho Raisinová ) vlakem z Lyonu ve 22.00 eskortou převezeni na Gestapo do PAR, kromě kpt. Larata, kterého čekali u Barbieho další výslechy ohledně výsadků SOE agentů v lyonské oblasti, Aubraca, kterého Barbie neuvěřitelně nechal bez povšimnutí v jeho cele , a umírajícího Moulina, jenž nebyl schopen převozu.

V PAR pevnosti Fresnes se tak vězni z Caluire ocitli vedle paní Olivier a poručíka Theobalda, zatímco gen. Delestraint + později Moulin byli “ ubytováni” ve vile “Boemelberg” v Neuilly.

26.6. Barbie na přímý rozkaz svého nadřízeného Kieffera převezl ve svém autě  stále neošetřeného Moulina do PAR, kde jej v bezvědomí konfrontovali s Delestraintem, s Lassagnem a Aubrym.

Všechny výslechy se konaly na Foch Avenue.

Aubry při procesu uvedl : ” Moulin nehybně ležel na nakloněné židli v komatu, Barbie před kouřícím Obersturmbannführerem SS Carlem Bömmelbergem/1885-?, po válce zmizel se svým šéfem Heinrichem Müllerem/ srazil podpatky, a Bömmelberg řekl :” Doufám, že se z toho dostane, a vy doufejte taky” , potom Moulina na nosítkách odnesli.

Když jej gen. Delestraint a prof. Lassagne měli později, již ošetřeného, ale žlutého v obličeji, sotva dýchajícího, identifikovat, gen. Delestraint řekl :  “ Vojenská čest mi zakazuje, abych identifikoval Maxe v této lidské trosce bez obličeje ” …

Avšak kde Moulin upadl do bezvědomí, zda v Lyonu, či až po mučení na Gestapu v PAR, opět není jisté :

Poručík Jean-Louis Théobald /1923-2012/, zatčený společně s Delestraintem, kterému Barbie vytrhával nehty, umístěný v cele nedaleko Moulina, vypověděl něco jiného – Moulin podle jeho výpovědi upadl do kómatu až po mučení na pařížském Gestapu, protože gen. Delestraint s Moulinem po jeho lyonském výslechu mluvil, a shodli se i na jménu zrádce …

Také Heinrich Meiners, jenž spolu s Ernstem Misselwitzem pro svého šéfa Hanse Josefa Kieffera /1900-1947 popraven Brity, protože mučil zatčené agenty SOE, a dařilo se mu je získávat pro spolupráci za slib, že nebudou popraveni/ dešifrovali radiodepeše odboje, v 12/46 při výslechu uvedl :” Viděl jsem v jedné cele na lyonském gestapu vězně, jenž ležel, poté s těžkostí vstal, a opíraje se o stěny jednou rukou, zatímco druhou si držel žaludek, ušel pár kroků, očividně trpěl velkou bolestí. Zeptal jsem se, kdo to je, řekli mi, že je to bývalý prefekt Jean Moulin ” …

Kde Moulin zemřel, je rovněž záhadou.

Za pár dní po pobytu na pařížském Gestapu, stále v bezvědomí, jej v PAR naložili do vlaku směrem do Berlína/BER, kde jej chtěl vyslechnout nejvyšší šéf Gestapa Heinrich Müller, proto měl být převezen do policejní nemocnice v BER.

8.7.43 byl zavezen sanitkou k vlaku na Gare de l´Est, a posazen spolu se stráží do kupé, ale zemřel ještě předtím, než vlak zastavil ve Frankfurtu, údajně již v Metách , jeho tělo bylo vyneseno ve Frankfurtu nad Mohanem, a přeneseno na policejní stanici na nádraží.

Podivnou souhrou náhod byl policejním důstojníkem ve službě otec Heinricha Meinerse, Johann Meiners, jenž ve své zprávě mj. uvedl : ” Tělo bylo pokryto řeznými ranami a pohmožděninami od kopanců a bití obuškem” …

Německý dokument, vystavený Ernstem Misselwitzem, důstojníkem, jenž měl vězně z Caluire na starosti, tvrdí, že Moulin zemřel ve Frankfurtu při převozu do BER, ale úmrtní list uvádí, že zemřel v Metách 8.7.43, třebaže několik vězňů odbojářů tvrdilo, že jej v pařížské pevnosti Fresnes viděli ještě mezi 12.-14.7.43.

Daniel Cordier, tajemník Moulina, napsal : ” Vždy jsem měl pocit, že odbojoví předáci u nich neoblíbeného Moulina hodili přes palubu, nepodnikli ani žádný pokus o jeho osvobození “ …

Odboj k osvobození Moulina vyslal z PAR svého člověka, policejního komisaře Charles-Henri Porte, zkráceně “Henri” , jenž navrhl střežit uličky  mezi vězením Montluc a sídlem Gestapa v lyonské vojenské akademii, zatímco Lucie Aubrac navrhla sledovat dění v bedně s pískem, umístěné na chodníku  nedaleko pevnosti Montluc. Komisař Henri kauzu Moulin poté osobně soukromě vyšetřoval, a napsal o svém šetření zprávu …

Další vlna zatčených přibyla v 7/43 v důsledku informací vytlučených z výslechů, např. Jacques Metivier, na jehož jméno a jméno jeho sestry MacGuiness měl od 10/42 do 4/43 schránku gen. Delestraint, poté Metivier odmítl v “ pronajímání” schránky pokračovat. On i jeho sestra (měla malé dítě) byli zatčeni, Metivier nepřežil Buchenwald.

24.7.43 byl zatčen gen. Desmazes, pobočník gen. Delestrainta, což generál ani při 24 hodinových výsleších nepřiznal – při prohlídce jeho bytu se nic nenašlo.

Při výslechu mu řekli jméno člověka, jenž jej udal, generál po válce toto jméno nikdy nevyslovil.

V pevnosti Fresnes byl 4 měsíce v samovazbě v přísném utajení, v 12/44 těžce onemocněl, byl převezen do internačního tábora Plansee v Tyrolsku, kde se dožil konce války.

25.7.43 byl zatčen prof. pediatrie René Francois, jenž byl jediný, jenž se ve Fresnes s gen. Desmazes viděl (rozhovor s ním  z 11/91).

25.7.43 přišli zatknout na adresu jeho matky, když jej nezastihli na lyonské adrese, asistenta gen. Delestrainta, medika Francois Guillin - nebyl doma, hospodyně však Němce poslala na jeho studentskou kolej.

Jeho matka, dcera důstojníka, jej okamžitě odjela na kole varovat, také varovala oblastního šéfa Tajné armády Boba  Forniera.

Francois Guillinovi nezbylo než přejít k partyzánům, jeho matka, aby nemusela k výslechům,  na 4 měsíce odjela k příbuzným.