Když k sobě US a EU promlouvají jazykem Napoleonova generála

V 3/05 na pařížském minisummitu Putinovi nejlepší přátelé Chirak, Schroeder, a Zapatero ujištˇovali Putina o své přízni k němu až za hrob. Chirak tento minisummit předkládal jako hors d´euvre květnového setkání s Putinem v rámci EU.

Putin byl svojí návštěvou Paříže/PAR nadšený  - nikdo mu nepoložil žádnou nepříjemnou otázku ohledně ruské okupace Čečenska, třebaže první otázka na tiskové konferenci se Čečenska týkala, ale španělská novinářka ji adresovala na španělského premiéra, který přihlouple odpověděl :“ Prezident Putin zná moje zásady ohledně respektování vnitřní politiky každé země.“

Všichni tři obdivovatelé Putina se pečlivě vyhnuli všemu, co by se mohlo podobat kritice …

Ješitnému Putinovi mazání medu kolem úst lichotilo, a prohlásil, že vstřícný postoj partnerů z EU velmi oceňuje, na rozdíl od vměšování se do vnitřních záležitostí jistých států (Gruzie) ze strany US .

Putin byl velmi polichocen, že jej Chirak  „ v projevu důvěry“  nechal prohlédnout Středisko pro letecké operace (CCOA) v Taverny, které zahrnuje i velitelství francouzských jaderných sil …

Zatímco Chirak romanticky připomněl „ společný evropský úděl EU a Ruska „ , Schroeder dal tomuto spojenectví pragmatickou vizáž, a zdůraznil, že Rusko je pro EU nenahraditelným dodavatelem energetiky, proto Schroeder navrhl na věčné časy užší spolupráci s Ruskem i ve vesmírném výzkumu a ve špičkové technologii.

„ Přátelé „  poté zkritizovali Washington, že chce vládnout světu, a to pokud možno bez pravidel .

Donald Rumsfeld již v 1/03 pochválil postkomunistické státy v Evropě, že jsou na US straně, a vyzdvihl rozdíl mezi novou postkomunistickou „atlantickou“ Evropou, a starou Evropou (EU), na což německý ministr zahraničí Joschka Fischer prohlásil, že „ Spojené státy americké jsou příliš mladé , aby měly na starou Evropu „ , zatímco Donald Rumsfeld se  nechal slyšet , že „ Kuba, Libye a Německo patří mezi státy, kterým US nikdy v žádném případě nepomohou“ (těsně před US invazí do Iráku Schroeder prohlásil, „ atˇ si Irák odzbrojí sami inspektoři OSN „)  …

Der Spiegel napsal : „ Tisíceré díky Donaldu Rumsfeldovi ! Svými verbálními útoky proti Francii a Německu udělal pro německo-francouzské spojenectví více, než 40 let Elysejské smlouvy a potřásání rukami na všech hřbitovech ! „ …

Bývalá francouzská ministryně životního prostředí Roselyne Bechelot  připomněla na adresu Američanů Napoleonova generála Cambronna, jenž u Waterloo odpověděl na anglickou výzvu ke kapitulaci proslulým „ Merde !“  ( Hov ..  ! ) – podobně vypadala  v roce 03-05 diskuse mezi spojenci  …

Nejhůře experti z Council on Foreign Relations  hodnotili Schroedera , jenž jediný ze všech německých kancléřů udělal kardinální chybu, které se ostatní kancléři vždycky ostříleně vyhnuli : nechal se vmanipulovat do situace, kdy si musel veřejně vybrat mezi EU a US …

( Stejně ošklivým jazykem jako Napoleonův generál mluvil tokijský guvernér Šintaro Išihara, který v 6/ 05 zaútočil na francouzštinu ( předtím napadl čínskou menšinu, která je podle něho v Japonsku odpovědná za veškerou kriminalitu) : „ Francouzština,nepoužitelná v matematice, by měla být jako mezinárodní jazyk vyřazena“– francouzští profesoři na tokijského guvernéra podali žalobu pro hanobení jazyka, který je jedním z oficiálních jazyků OSN ( žalobu na něj podalo i 500 japonských žen, když prohlásil, že  „ ženy po menopauze jsou naprosto neužitečné, a mělo by se vymyslet, kam s nimi  „ ) …

Útok proti francouzštině by se dal považovat za intelektuální nejapnost, kdyby městská rada Tokia nepřispěla k tomu, že  ministerstvo školství z francouzštiny druhořadý jazyk učinilo tím, že zrušilo druhý povinný cizí jazyk, kterým byla francouzština ( na nátlak obchodních kruhů, které požadovaly jenom angličtinu ).Francouzštinu v Japonsku vytlačuje i rozmach výuky čínského a korejského jazyka ( Korea byla prakolébkou kultury této oblasti, Japonsko bylo jejím nejprimitivnějším článkem ) …

Evropští státníci se rádi hlásí ke svému „ staroevropskému “ statutu . „ Jsem hrdý na to, že patřím ke staré Evropě,“ prohlašují při různých příležitostech .

EU však má jednu vadu –  drží se křečovitě svého úzkoprsého právního legalismu,  je jako ZOO, v níž je o všechny přesně podle stanovených norem postaráno, zatímco v US ve srovnání s evropskou byrokracií vládne zákon džungle …

( Le Monde přinesl hezký vtip : Jaký sociální model? Asociální anglosaský, již překonaný model francouzský, který pracující rozmazluje (30hodinová týdenní pracovní doba), anebo skandinávský s vysokou mírou zaměstnanosti žen ? Ano, ten, říkají Francouzi, ale pofrancouzsku !“ )

Tak jako vždy komickému pohledu Francouzů nasadí korunu Němci, německý úzkoprsý legalismus se nejvýrazněji projevil , když německý Ústavní soud odmítl institut evropského zatykače …

EU nemá ráda US černobílé vidění světa, a není divu – US jsou vždycky těmi good guys , ale např. pokud jde o bad guy Saddáma Husajna, právě Washington jej ( spolu s Ruskem a Francií) zarytě podporoval proti režimu íránských ajatolláhů, a udělal z něj megalomana světového formátu .

Náměstek US ministra zahraničí pro evropské otázky Daniel Fried projevil V roce 05 Evropě „ upřímný „ soucit  nad dvojím neúspěchem EU – prosadit euroústavu a schválit rozpočet pro další období, ale varoval EU, aby nezabředla jen do svých vlastních problémů a mezinárodní ožehavé problémy nehodila za hlavu : Washington totiž potřebuje podporu EU proti rozpínání Číny , zatímco EU Čínu potřebuje proti US …

US vláda má na evropské problémy jiný názor : hlavním problémem Evropy podle Washingtonu je, že EU nebere vážně vojenské výdaje, které by měly být daleko vyšší, měla by od základu přebudovat svoji ekonomiku v anglosaském stylu, a zcela změnit svoji imigrační politiku, zejména by měla otevřít dveře všem balkánským zemím, a v prvé řadě Turecku …