Kaliningrad II, jak Brusel vyjednával s Putinem

Königsberg/Královec, hlavní město Východního Pruska, bylo po ruské okupaci v roce 46 přejmenováno na Kaliningrad. Königsberg byl v roce 1255 založen Řádem německých rytířů na počest českého krále Přemysla Otakara II, jenž velel křižáckým vojskům při jedné výpravě proti pohanským Prusům, původním obyvatelům, kteří odmítali přijmout křestˇanství ( 997 zabili pražského biskupa Vojtěcha, jenž je přijel pokřtít ) a byli vyhlazeni Němci …  

Z Kaliningradu, bývalého vzorového hanzovního města, se nová obchodní kometa nestala, Rusové z něj učinili zchátralé město organizovaného zločinu ( většinou v něm žijí vojáci s rodinami a důchodci trpící postsovětskou depresí).

Königsberg, pro Rusy jediný „ ruský“  nezamrzající baltský přístav ( rovněž přístav Baltijsk/ex Pilava), je dnes ruskou exklávou, vklíněnou mezi PL a Litvu,  nejzápadnější ruskou námořní leteckou základnou/ neuralgickým bodem pro pašování zbraní a drog, která ekologicky zdevastovala okolí, pašeráckým koridorem mezi Evropou a Ruskem, a odrazovým můstkem, ze kterého by Kreml rád dobyl strategické litevské přístavy Klaipejda a Liepaja.

Stejně jako nacistické Německo požadovalo postavit přes „ polský koridor“  exteritoriální dálnici vedoucí do Königsbergu, která by nepodléhala polské jurisdikci, Kreml se snaží o pozemní přístup do Königsbergu prokopáním tunelu z běloruských hranic přes „ litevský koridor „ …

Strategická poloha Königsbergu Kremlu umožňuje kontrolovat hlavní osu námořní přepravy mezi Evropou a RF.

Prezidentský dekret z roku 92 z Königsbergu, křižovatky mezi PL, baltskými státy a Běloruskem, učinil město se zvláštním statusem – poloautonomní ekonomickou zónu s přímými vztahy se sousedními státy, ze kterých Königsberg dováží energii a potraviny, se zvláštními celními a fiskálními úlevami, které mohutně podporují černý trh, který tvoří 60% zdejší ekonomiky.

Tento zvláštní status města Kreml naposledy obnovil v roce 03 na dalších 10 let.

V 10/03 Putin v Königsbergu rozpustil malou politickou straničku Baltská republikánská strana, kterou obvinil z „ nerespektování ruských zákonů „ , protože usilovala o odtržení od RF, a již se, podle Putina, viděla v pohodlném náručí Německa ...

Od vstupu PL a Litvy do EU v 5/04 musejí mít obyvatelé RF pas a vízum, ale zdejší příhraniční styk je v podstatě nekontrolovatelný – občané zdejšího regionu překračují vzájemné hranice dle svých, zejména pašeráckých, potřeb, takže jde skutečně o „ černou díru“ EU …

Litva sice dostala od EU v rámci  „ kaliningradského balíčku“ pro kontrolu svých hranic peníze navíc, ale Kreml prohlásil, že jeho občané mají „ právo“ se příhraničně přemístˇovat jak je napadne, a vyvíjel na PL a Litvu tvrdý psychologický nátlak, aby problém vyřešily jen bilaterálně s Ruskem …

Brusel na psychologické vydírání Kremlu odpověděl, že si sice přeje rozvíjet s RF přátelské vztahy, ale zároveň musí chránit zájmy svých členských států, především „ malých“ států ( deklarace Bruselu z 11.9.02 + prohlášení Rasmussena z 25.10.02 v době tragédie, která probíhala v moskevském divadle Dubrovka,  „ Nedomnívám se, že by spěšné vyřešení problému Kaliningradu mělo být předběžnou podmínkou pro rozšíření EU „ ) …

Velmi horkou bramborou byla otázka Kaliningradu na summitu EU-RF v 5/01 + v 6/02 v Seville.

Brusel k ní zaujal definitivní postoj v 10/02, kdy prohlásil, že „ potvrzuje závěry Rady ze Sevilly, tj. právo každého suverénního státu na kontrolu svých hranic, a právo rozhodovat o zavedení víz, včetně tranzitních s tím, že se Litva tímto zříká zavedení víz pro ruské občany pouze v případě jejich cestování mezi Kaliningradem a zbytkem ruského území budoucími rychlovlaky, které na území Litvy nebudou stavět, a že ruské mezinárodní pasy bude vyžadovat až od 1.1.05  „  …

S Kremlem Brusel dosáhl dohody o podmínkách tranzitu mezi Kaliningradem a  zbytkem ruského území na summitu EU-RF  11.11.02, třebaže Putin a Dmitrij Rogozin, zvláštní Putinův emisar, dohodu sabotovali do posledních minut ( Putin se marně snažil zavést povinnost ruských mezinárodních pasů až od pozdějšího data, a žádal, aby litevská víza byla vydávána zdarma) …

Třebaže se Putin v dohodě zavázal, že bude na projektu rychlovlaků pracovat společně s Bruselem ( třebaže tento se obával, aby těmito rychlovlaky nejezdili především ilegální přistěhovalci), brzy začal propagovat prokopání podzemního tunelu pod Litvou.

Litva však dohodu o Kaliningradu mezi EU a RF  12.11.02 odmítla s tím, že Kreml s ní ještě nezačal jednat o bilaterální dohodě, která měla vyřešit především rozšíření diplomatického zastoupení Litvy v RF o konzulární úřad …

S blížícím se rozšířením EU narůstaly spory Bruselu s Moskvou/MOW.

Putin tvrdil, že rozšíření EU způsobí Rusku rozsáhlé finanční ztráty, protože 10 nových členů upraví své hospodářské vztahy k Rusku pro Rusko nevýhodným způsobem, zejména, tvrdil, jej poškodí celní tarify Polska/PL - Brusel tvrdil, že naopak Rusko na rozšíření vydělá .

Brusel si narýsoval červenou čáru, kterou neměl v úmyslu překročit : nehodlal již nic měnit na smlouvě o partnerství s Kremlem, třebaže Putin naléhal, aby se vyjednaly podmínky aplikace této smlouvy na nových 10 přistupujících členů.

EU dala Putinovi jasně najevo, že tato smlouva bude integrálně platit jen vůči EU jako celku .

V opačném případě by se muselo jednat o dlouhém seznamu ruských nároků, které by se tak připojily k tradičním bilaterálním sporům EU s Ruskem, celkem 14 bodů, mj. režim víz mezi EU a RF, přeletová práva nad Sibiří, hlukové normy ruských letadel, postavení rusofonních menšin v pobaltských zemích – rusofonní menšiny představují pro Kreml nátlakový prostředek k vydírání, např. v Lotyšsku Rusové tvoří jednu třetinu obyvatel, nařízení lotyšské vlády z 2/04, že přinejmenším 60% výuky musí být vedeno v lotyšském jazyce i na ruských školách, rozčílilo Kreml natolik, že podal protest k Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ...

Ale i EU projevila znepokojení nad vývojem v Rusku – zpráva Komise z 2/04 uvádí rostoucí znepokojení Bruselu ohledně politické situace v RF, kde v 12/03 proběhly nedemokratické zastrašující parlamentní volby, které Putinově straně Jednotné Rusko zaručily většinu.

Zpráva Komise poukazuje na stále větší autoritářství Putina, likvidaci jeho oponentů a opozičního tisku, na únosy a vraždy civilistů v Čečensku, a končí závěrem, že „ EU má pochybnosti, zda je Putinovo Rusko schopné bránit základní evropské a univerzální hodnoty „ ...

Berlín pochybnosti o Putinovi zřejmě neměl, hospodářská spolupráce mezi BER a Kremlem kvetla, němčina se začala vyučovat jako privilegovaný cizí jazyk na ruských školách, a v Königsbergu byla otevřena montážní továrna BMW ...

12.2.04 dorazil do Kaliningradu ( kde stále žije již nepočetná německá menšina, která se restitucí zatím nedožila ) Cornelius Sommer, bývalý německý velvyslanec ve Finsku, a ujal se zde funkce německého generálního konzula, prvního od roku 1940, kdy Stalin anektoval pobaltské země ( Sommerův strýc v Königsbergu studoval, a Sommerův bratr zde v roce 44 padl) .

Sommer byl do své funkce uveden německým ministrem zahraničí Joschkou Fischerem v den 200. výročí smrti humanisty Immanuela Kanta, zakladatele moderní filozofie, jenž se v Königsbergu 1724 narodil, prožil zde celý život, a zde i zemřel.

Ke Kantovu hrobu se oba pánové po inauguraci vydali.

Němci v roce 91 na své náklady postavili Kantovi pomník, a v roce 92 zrekonstruovali i zdejší katedrálu, která byla v roce 44 spojenci do základů vybombardována .

Berlín požádal o zřízení německého konzulátu v Königsbergu již v roce 92, ale Kreml zřízení konzulátu tehdy nepovolil, protože se obával, že znovusjednocené Německo si chce Kaliningrad, ležící „ nedaleko“ Berlína, ale daleko od MOW, přivlastnit.

Guvernérem Kaliningradské oblasti Putin v roce 05 jmenoval moskevského mafiána Georgije Boose*1963 z Putinovy strany jednotné Rusko ( k Putinovi přeběhl od moskevského starosty Jurije Lužkova ), jenž si rozvoj oblasti představoval vystavěním kasín, heren a okruhů pro závody Formule 1.

Jediné, co k roku 010 postavil, kdy z funkce odešel, je 40 kilometrová dálnice k Ostsee, osvětlená luxusními kandelábry.

Kaliningrad a jantar ( 90% světové těžby )

Několik stovek zdejších obchodníků z jantaru vyrábí ozdobné předměty, nejvyhledávanější je bílý jantar.

Místní státní podnik, založený v roce 47, který jantar těží v povrchovém dolu, jehož okolí připomíná měsíční krajinu ( v oficiálních statistikách vytěží zhruba 300 tun jantaru ročně, několik tun je rozkradeno navzdory ochrance) , doposud nebyl zmodernizován.

Nejenom jeho technika pochází z roku 56 - ve vrátnici betonové krychle sedí bábuška ve válenkách, která zaměstnancům prodává pirožki.

Do pobřežní vesnice Jantarny (7.000 obyvatel), 30 km severně od Königsbergu, se o nocích sjíždějí „ zlatokopové „ v potápěčských kombinézách , kteří nezákonně nalezené kousky jantaru prodávají místním obchodníkům, či je převážejí do Polska a Litvy.

Obchodní strategie továrny je přísně tajná a nepochopitelná.

Tři čtvrtě produkce jantarové bižutérie pochází z Polska, továrna prodává jantar polským obchodníkům daleko levněji než obchodníkům místním, takže ti jej zásadně kupují nikoliv od místní továrny, ale od polských překupníků ...

Dalším významným odběratelem kaliningradského jantaru je Japonsko a Tchajwan.