K osvobození Osvětimi, americký a polský postoj

27.1.45  RA pronikla do obřího komplexu Auschwitz/Osvětim. Zvláštní úlohu ve vyhlazovacím táboře hrála Sonderkomanda, jejichž členy z deportovaných SSmani pečlivě vybírali - jejich „životnost“ nepřesáhla týden, přesto, aby o jeden týden přežili déle, museli správnost svého výběru prokázat, např. umlátit vlastní rodiče.     

Sonderkomanda obsluhovala 4 pece krematoria, vyprazdňovala plynové komory, a čistila k nim pokálenou cestu od vystresovaných obětí.

Osvětim-Birkenau byla konečná.

Tábor měl rozsáhlé sály pro „ lékařské“ pokusy, podrobné „ vědecké“ zprávy pročítaly uznávané nacistické lékařské kapacity, které "lékařům" v táboře zadávaly úkoly, tak jako podrobné zprávy o zvěrských pokusech v japonských táborech pročítala prominentní lékařská obec v Japonsku.

Mezi ty, co v Osvětimi nosili bílé pláště  mj. patřili Eduard Wiz, spáchal sebevraždu v 9/45, Viktor Brack popravený v roce 48, Carl Clauberg odsouzený k 25 letům, propuštěný v roce 55, zemřel v roce 57.

Prominentní vrazi s lékařským titulem většinou včas zmizeli, jako Joseph Mengele.

Některé menší rybky z vedení IG Farben, jejichž laboratoře mj. dodávaly do plynových komor Zyklon B, byly odsouzeny od 6 měsíců do 6 let vězení, vedení laboratoří souzeno nebylo.

Průmyslový koncern byl v roce 51 rozložen na firmy Bayer, Hoechst, Basf, Agfa.

US

V 6/41 měl v US premiéru psychologický thriller rakouského režiséra Fritze Langa /1890-1976/ Lovec /Huntman, nejlepší protinacistický film, který byl ve 40.letech ( z těch několika málo) v Hollywoodu natočen .

US židovští nadšenci neměli šanci podnikat v divadlech, která byla vyhrazena jen americké smetánce, tak se vrhli na lidovou zábavu – kinematografii, kam až ji dovedli, viz úspěch hollywoodských filmových studií.

Je s podivem, jak málo protinacistických filmů tato židovská filmová studia ve 30. a 40. letech natočila, bylo to mj. z toho důvodu, že US veřejnost byla politicky lhostejná, a později byl případný vstup US do války pro US veřejnost tabu – ohrožení Evropy Američany nezajímalo.

Huntman – krátce před vypuknutím války se britský kpt. Thornbike v luxusním obleku anglického gentlemana plíží se svoji loveckou puškou lesem u Berghofu kolem Hitlerovy rezidence nedaleko Berchtesgadenu.

Zacílí na Hitlera svoji nenabitou zbraní ( posedlost Washingtonu neutralitou vůči Hitlerovi/ustupování nacistické hrozbě ), stiskne kohoutek, vloží ostré náboje, a v tom je přistižen německým vojákem - je mučen, svržen ze skály, dostane se zpět do LON, vstoupí do RAF, a je vysazen v Říši, aby svoji přerušenou misi dokončil ...

Úvahy o násilí a barbarství Fritz Lang naservíroval již ve svém prvním US filmu z roku 37  Furie.

Lang natočil i příběh volně založený na atentátu na Reinharda Heydricha Hangmen Also Die (1943), třebaže z nedostatku informací v době natáčení má jeho atentátník kontakty na komunisty.

Lang se po smrti své 1. ženy 1922 oženil s německou aristokratkou, herečkou a spisovatelkou Thea von Harbou/1888-1954/, rozvedli se v 4/34, protože jednak se stala členkou NSDAP, a jednak se vzápětí provdala za svého milence z Indie.

V tomto roce si jej k sobě pozval Joseph Goebbels, a sdělil mu, že jeho film Závětˇ dr. Mabuse sice zakázal, ale nabídl mu funkci šéfa filmových ateliérů UFA – Lang se tak vyděsil, že týž den odjel do exilu do PAR ( třebaže , jak uvedl , „ banky již měly zavřeno“ ) , poté do Hollywoodu.

V roce 39 se stal naturalizovaným US občanem.

Hollywoodský židovský průmysl sice moc filmů o nacistickém barbarství za války, ani o nacismu z 30.let nevyrobil ( US izolacionismus, antisemitismus, tlak německých diplomatů ve Washingtonu, kteří moc dobře věděli, že si Washington nechce uzavřít německý trh ), zato po Pearl Harbour se s celou vervou servilně vrhl do propagandistických služeb US armády, aby zpracoval US veřejné mínění, a natočil pro ni přes 200 filmů , mj. This is the Army z roku 43 ( Warner Bros), či dokumentární snímek pro mladé rekruty od Franka Capra „ Proč bojujeme“  ...

PL 

Ještě podivnější než postoj US veřejnosti za války je přetrvávající silně antisemitský postoj polské veřejnosti dnes, jako by si Poláci chtěli zopakovat Kam s Židy z předválečného období.

Před válkou žily v Polsku přes tři milióny Židů, většinou ortodoxních, přežilo jich 300.000, zhruba 50.000 z nich, včetně významných vědců a vysokých důstojníků, se v letech 56-57 z Polska za přetrvávajícího silného antisemitismu vystěhovali ( v této době k antisemitismu přispěla destalinizace, protože mnozí bolševici měli židovský původ)   ...

O emigraci desetitisíců občanů, z nichž mnozí v Izraeli získali vysoké funkce a stali se významnými izraelskými intelektuály, polští intelektuálové později psali s pocitem uraženosti, a s výčitkami, že opustili svoji vlast.

Jak v 60., tak v 80. letech polští intelektuálové provolávali, aby polští občané židovského původu jasně řekli, zda se zříkají sionismu.

V 60.letech to bylo zejména bolševiky založené katolické sdružení PAX nacionalisty Boleslava Piaseckého /1915-1979/, před válkou ultrapravičáka z ONR-Falanga, za války v odboji/Armáda Krajová, po zatčení jej rekrutovala NKVD.

8.-9.3.68 došlo na Varšavské univerzitě k protibolševickým nepokojům, policie studenty brutálně zmlátila.

5 katolických poslanců ze skupiny ZNAK napsali premiérovi 11.3.68 interpelaci, ve které se zároveň distancovali od vládní katolické skupiny PAX s tím, že protestují i proti antisemitismu – právník a profesor na krakovské Jagellonské univerzitě Stanislav Stomma /1908-2005/, Tadeas Mazowiecki /1927-2013/, jeden z vůdců pozdější Solidarity, Konstanty Lubienski /1910-1977/, jenž z PAX přešel do skupiny ZNAK, Janusz Zablocki*1926, rovněž profesor na Jagellonské univerzitě, a spisovatel Jerzy Zawieyski /1902-1969/ se postavili proti celému Sejmu ...