Jean Moulin III, zatčení gen. Delestrainta

První schůzka CNR/Národní rada odboje se konala v Paříži/PAR v bytě Moulina (Rex/Max) 27.5.43, poté, co se mu podařilo přesvědčit kpt. Henri Frenay/Combat, Emmanuel d´Astier/Libération a Jean-Pierre Lévy/Francs-tireurs, aby se v 1/43 sjednotili do MUR, a připojili se k Armée secrete (sjednocené sítě odboje + jejich vojenská křídla), kterou vedl gen. Charles Delestraint, přítel Charlese de Gaulla/CHDG.  

 Zbývajících 5 odbojových skupin sjednocení pod taktovkou CHDG v 1/43 odmítlo, zejm. komunista Pierre Villon /1901-1980, vlastním jménem Roger Salomon Ginsburger, syn rabína, architekt/ z Front national, jenž byl na jaře 44 jedním ze tří šéfů ze strany CNR vytvořeného COMAC/Vojenského akčního výboru - spolu s “nezávislým” komunistou Maurice Kriegel-Valrimont/1914-2006, odsoudil stalinismus i 21.8.68 / a Jeanem de Vogüé /1898-1972/.

Sjednocení odmítl i “ nezávislý” socialista Pierre Brossolette/1903-3/44/ z Comité d´action socialiste.

Třebaže byl novinář Brossolette proteženec Léona Bluma, zachoval si politickou nezávislost, která mu spolu s jeho sarkastickými poznámkami vynesla nepopularitu mezi odbojovými vůdci.

Brossolette odmítal předválečný parlamentní systém s jeho komunistickým podhoubím, dostal se proto do sporu jak s Moulinem, tak se Socialistickou stranou, Brossolette, emisar CHDG stejně jako Moulin, pronášel významné projevy k odbojářům na BBC, a navrhoval vytvořit poválečnou vládní Stranu odboje na politické linii Labour Party, což Moulin považoval za “ bonapartismus” . CHDG dal za pravdu Moulinovi, protože jej spojenci z “ bonapartismu” již obviňovali.

Brossolette se měl v 12/43 vrátit do LON, aby de Gaullovi představil nového šéfa CNR Emila Bollaerta, ale oba byli po zradě zatčeni na pobřeží u checkpointu Wehrmachtu v 2/44 - teprve 19.3.44 byli však ve vězení Wehrmachtu v Rennes identifikováni Ernstem Misselwitzem z SD, údajně na základě zadržené jen zpola zašifrované depeše od Claude Bouchinet-Serreules  a  Jacques Bingen z CNR pro CHDG, kterou odeslal sekretariát CNR pod vedením Daniela Cordiera kurýrem přes Pyreneje.

Tragicky se tak naplnila dlouhodobá kritika ze strany Brossoletta a pluk. Yeo Thomase/SEO ohledně neopatrnosti, s jakou pracuje sekretariát CNR  ( ale málokterý vůdce odboje spolkl při zatýkání kapsli kyanidu )  ...

Brossolette po dvou a půl dnech mučení, když přišel k vědomí, a zjistil, že je sám, vyskočil ze 6.patra, zemřel po převozu do nemocnice, jeho poslední bizarní slova, ze kterých se dodnes historici snaží něco vyvodit, údajně byla  “ V úterý bude všechno fajn” …

Forest Yeo Thomas /1902-1964 v PAR náhlé krvácení do mozku/, Gestapu známý jako “Bílý králík”, se po zatčení Brossoletta, jenž byl v LON považován za vůdce domácího odboje, nechal na vlastní přání v 2/44 opětovně vysadit ve Francii.

Thomas plánoval Brossoletta vysvobodit v převlečení za německého vojáka a s pomocí novinářky Brigitte Friang /1924-2011/ s vojenským výcvikem od SEO, ale v době, kdy byly odbojové sítě zatýkáním již zdecimované, byli oba po zradě zatčeni v PAR na zastávce metra Passy ještě před realizací svého plánu …

Thomas na Gestapu vystupoval jako pilot RAF, byl brutálně mučen mj. elektrošoky do genitálií, a waterboardingem, kdy byl na prkně opakovaně ponořován do mrazivé vody, technika Gestapa, která pokaždé po vynoření vyžadovala umělé dýchání, z Fresnes se 2x pokusil o útěk, deportován do Buchenwaldu, odkud také  několikrát utekl, mj. jako posel Phila Lamason /1918-2012/, šéfa zdejších 168 zadržovaných spojeneckých letců, kdy spojenečtí letci počítali s tím, že Luftwaffe nebude osud spojeneckých letců v Buchenwaldu lhostejný, bude-li o něm informována -  podařil se mu až poslední útěk v 4/44 …

1947 byl klíčovým svědkem pro odsouzení německého personálu KL Buchenwald a Dachau, ale objevil se i jako překvapivý svědek obhajoby při procesu s Otto Skorzeny /1908-1975/, kdy dosvědčil, že nejen Skorzeny se oblékal do spojeneckých uniforem, ale i operativci SOE používali v nepřátelském týlu německé uniformy …

Friangová byla při zatýkání Gestapem postřelena při pokusu o útěk, mučena ve Fresnes, deportována do Ravensbrücku.

Po válce pracovala jako tisková mluvčí pro André Malraux, brzy však odjela jako válečná dopisovatelka do Indočíny.

Za vůdce domácího odboje každá politická frakce považovala svého mučedníka - komunisté za něj považovali talentovaného zahraničněpolitického novináře Gabriela Péri /1902- 12/1941, svědkem jeho popravy byl Albert Camus, jenž se po jeho popravě “ z trucu” zapojil do odboje.

Monarchisté za šéfa odboje považovali Henri Honoré d´Estienne d´Orves /1901- 8/1941 /, fregatního kapitána a zpravodajského důstojníka CHDG ( byl bratrancem Antoine de Saint- Exupéry a Luise de Vilmorin, družky André  Malraux) .

Jím vytvořená sítˇ byla zanedlouho pozatýkána, protože jeho radista, alsaský Němec Alfred Gaessler “Georges Marty”, shozený výsadkem z LON, pracoval pro Abwehr.

Manželé Klementovi, u kterých  d´Estienne d´Orves bydlel, jej po jeho návratu z PAR upozorňili na podezřelé chování “Martyho” – vymetal bary s německými důstojníky, tvrdil, že sbírá informace.

D´Estienne d´Orves jej chtěl dopravit zpět do LON, ale za 2 dny po příjezdu do Nantes byl zatčen s celou svojí sítí – mučen, převezen k vojenskému soudu do BER, kde vzal veškerou odpovědnost na sebe, přesto soud vynesl 8 rozsudků smrti.
D´Estienne d ´Orves po skončení líčení soudci řekl :

” Pane, vy jste německý důstojník, já francouzský, oba jsme konali svoji povinnost”, soudce poté osobně žádal Hitlera o milost, ale marně, noc před popravou mohl alespoň d´Estienne d´Orves strávit společně v cele se svými přáteli Maurice Barlier a Jan Doornik, rovněž odsouzenými k popravě, německý kaplan dosvědčil, že při popravě odmítl šátek přes oči - zůstalo po něm pět dětí.

Popravu d´Estienna d´Orvez nacisté výstražně medializovali plakáty na každém rohu, Francouzi jej proto brali jako svého prvního odbojového mučedníka ( ve skutečnosti byl prvním popraveným ing. Jacques Bonsergent*1912, zastřelený v PAR 12/40 za útok proti německým vojákům), a mnozí z nich po jeho popravě začali s odbojáři spolupracovat .

V Moulinově pařížském bytě se sešlo 8 představitelů odboje severu i jihu, šest velitelů politických uskupení, a dva představitelé odborů, kteří pod vedením Moulina ustavili 27.5.43 CNR, a vyjádřili jednoznačnou podporu de Gaullovi, jenž tak získal drtivou převahu nad gen. Giraudem, podporovaným FDR/Rooseveltem ...

Bylo to však Moulinovo poslední dílo. 

Zatčení generála Delestrainta

Nad Delestraintem a Moulinem se sítˇ stahovala od 3/43, kdy v Lyonu, v baště odboje, došlo k celé řadě zatčení ze strany francouzské policie, která byla pod tlakem SD, zpravodajské služby Gestapa, jejímž příslušníkem Barbie byl ( spolu s bratrem byli týráni otcem alkoholikem, učitelem ), jenž do Lyonu dorazil v 11/42.

Zatčeni byli mj. Francois-Marie Marchal, Francois Morin-Forestier*1910, syn admirála, člen sítě Muzeum Člověka a Combat Zone Nord až do jejího rozprášení v 1/42, a jeho sekretářka Christine Denoyer.

Morin-Forestier”Marshal”  přešel do jižní zóny spolu s Henri Ingrand /1908-2003/, jenž byl zatčen v 6/42, ale Gestapo mu pomohlo uprchnout do jižní zóny, když souhlasil, že Gestapu pomůže najít kpt. Roberta Guédona /1902-1978 Québec/, přítele kpt. Henri Frenay, o kterém věděl, že je již mimo jeho dosah v jižní zóně.

V jižní zóně Ingrand přeběhl znovu k odboji, ke Combat Henriho Frenay – Ingrand byl dlouho vyslýchán mj. Claude Bourdetem /1909-1996/, zástupcem Frenay,jenž Ingrandovi nevěřil.

Morin-Forestier s Raymondem Aubracem byli v genštábu Delestraintovy Tajné armády, oba ( spolu s Kriegelem a Serge Ravanelem) byli v Lyonu zatčeni 15.3.43 .

Většina zatčených z 3/43 byla brzy propuštěna, ale francouzská policie zabavila neuvěřitelnou horu dokumentů, tak neuvěřitelnou, že byla předmětem zprávy ze 27.5.43 Ernsta Kaltenbrunnera, jenž se stal po Heydrichovi šéfem Gestapa, pro Ribbentropa, která však také uvádí :

“ Náš agent získal v rámci své kvalifikace bývalého francouzského důstojníka, významnou funkci v de Gaullově Tajné armádě “ , o jakého francouzského důstojníka šlo, nebylo dodnes objasněno …

V této zprávě si Gestapo za hlavní cíl ve Francii kladlo zatknout vojenského šéfa de Gaullovy Tajné armády gen. Delestrainta, a  “ Maxe” /Moulina, politického šéfa de Gaullovy Tajné armády …

Zpráva Sipo/SD z 19.7.43 (zpráva “Flora”)  udávala 2.410 zatčených, mj. Auguste Floiras “Deschamps” *1900 radista ze sítě Jockey/SOE, pluk. Duboin, šéf regionální Tajné armády, spáchal při zatčení sebevraždu, spisovatel Benjamin Cremieux, židovský kosmopolita, šéf francouzského Pen klubu, se svým synem člen sítě Combat /1888-4/44 Buchenwald na vyčerpání/, šéf místních partyzánů Wexler, šéf místní sítě Gallia Verviers, šéf odborů v Marseille Korsičan Pierre Ferri-Pisani /1901-1963/, jenž byl deportován do Buchenwaldu, později do solných dolů v Magdeburgu.

Někteří francouzští policejní důstojníci se podíleli na odboji, jiní pomáhali nacistům, jako policejní důstojník Michel L., jenž se po boku Gestapa podílel na výsleších příslušníků Tajné armády zatčených v 3/43.

Gestapo + Abwehr využívaly stovky francouzských agentů, placených a vyškolených, či kteří se agenty stali z donucení po svém zatčení.

Německý kpt. Evžen Kramer v 1/48 vypověděl : ” V Dijonu v sekci IH jsem v letech 40-44 pracoval pod pluk. Hildebrandtem pod pseudonymem “Gegauf”.

Měl jsem na starosti 50 francouzských agentů s označením K1-K50, zejména si vzpomínám na K30, Roberta Moog, jenž pro mne začal pracovat v 1/42.

Jeho prvním úkolem bylo infiltrovat odbojové sítě v Toulouse, v operaci Jura byli odbojáři pozatýkáni i s vysílačkami, a ze zadržených dokumentů jsme se dostali k sítím v Lyonu.

Druhou jeho misí bylo infiltrovat sítˇ Gilbert kpt. Andrého Devigny, podřízeného síti pluk. Groussarda s ústředím v Ženevě, jenž spolupracoval s Brity.

Proto byl Moog vyslán do Lyonu, kde první past nachystal na 17.4.43, mj. se do ní chytil kpt. Bulard, jenž se několikrát po zatčení pokusil o útěk, byl nakonec umlácen Gestapem.

Moog osobně zatkl i jednu ženu, Edmée Delétraz, která pod nátlakem přistoupila na spolupráci s námi – díky její pomoci byl brzy zatčen  kpt. André Dévigny.

Hauptsturmführer Kieffer z SD, jenž úzce spolupracoval s Kramerem z Abwehru ( a taktéž s oddělením Abwehru IIIF kpt. Schmitta, jehož šéfem byl Adolf von Feldmann, synovec Canarise, jenž pracoval pro Alexandra von Kreuz, přítele kpt. Kramera) , požádal Kramera, aby mu přenechal agenty K4/francouzský občan René Saumande, a K30, protože SD i Abwehr hlídali jednu a tu samou poštovní schránku v Lyonu, kterou navíc hlídal i agent Kommandatury SD v Marseille pro jejího šéfa Ernsta Dunkera/”Delage”.

Tato poštovní schránka byla v domě číslo 14, ulice Bouteille v Lyonu, patřila bytu paní Dumoulin, a sloužila odbojové síti Résistance Fer, která prováděla železniční sabotáže ( jejím úkolem bylo vykolejit všechny vlaky ve Francii v den spojenecké invaze) , kterou krátce vedl René Hardy/”Didot”, a byla již “ provařená”, takže členové odbojové sítě byli informováni, aby tuto schránku nepoužívali, přesto jí Henri Aubry použil.

Aubry + jeho pobočník se s gen. Delestraintem setkali 2.+ 4.6.43.

Protože gen. Delestraint potřeboval sjednotit odboj v severní i jižní zóně pod de Gaullovým vedením, pověřil Aubryho, aby vojenské velitele sezval do PAR.

Proto 8.6.43 Henri Aubry/”Thomas”, šéf generálova kabinetu, nařídil svojí sekretářce paní Raisin napsat (proto byl nezašifrovaný) a Hardymu doručit onen tragický vzkaz, mlhavě svolávající do PAR na den 9.6.43 Delestrainta a Hardyho na stanici metra Muette v PAR, kde byl gen. Delestraint zatčen ( zatčení asistovali z Abwehru kpt. Kramer + Schmitt, z SD Kieffer).

Jak u Moulina, tak u gen. Delestrainta je zatčení opředeno mnohými záhadami.

Delestraint podle svého prohlášení nečekal na Hardyho, ale na někoho jiného, a ani Hardy tento vzkaz nikdy nedostal, protože do PAR na setkání s úplně někým jiným ( měl se setkat s šéfem své sabotážní jednotky)  odjel již večer 7.6.43, ve vlaku byl sledován Multonem a zatčen Moogem ...

Když se Aubryho sekretářka vrátila, a řekla mu, co udělala, Aubry se zneklidnil, ale generála ani Hardyho nevaroval, jen jí řekl : ” Měla jste velké štěstí, právě byla v tomto domě zatčena Marie Raynouard “ Claire” “ …

Otázkou tudíž je, proč Aubry poslal zprávu přes svoji sekretářku  nezašifrovanou, a proč ji jeho sekretářka vhodila do provařené schránky, před kterou již byli odbojáři varováni …

Vzkaz vybral  Jean Multon ”Lunel”, bývalý odbojář z Combat, pobočník Maurice Chevance “Bertin”, zatčený 28.4.43, a “řízený” Moogem ( Maurice Chevance při zatčení uprchl, ale jeho identita byla prozrazena, a musel přejít do jiného regionu) …

Na nádraží Hardyho vyprovodila jeho milenka Lydie Bastien, kterou sdílel, aniž to věděl, se zástupcem Klause Barbieho ...

Když do vlaku nastoupil, ohromený Hardy zjistil, že sdílí spací vagón  s Jeanem Multonem, o kterém Hardy věděl, že se z něj stal zrádce, a jeho kontrolorem Robertem Moogem, jenž si všiml výměny pohledů mezi Multonem a Hardym .

Současně Hardy oknem viděl, jak se k vlaku blíží agent SOE Lazare Rachline, “pařížský express” se ten večer stal “ zpravodajským speciálem “ …

Hardy, vyrazil k Rachlinovi, řekl si mu o připálení cigarety, a pošeptal mu : “ Řekni Bénouvillovi, že jestliže se mi něco stane, má mne na svědomí Lunel “ …

Hardy byl ve vlaku zatčen a vysazen na stanici v Chalon-sur-Saone ( podle své verze Hardy sám z vlaku vystoupil, aby je setřásl, protože měl pocit, že “ jej Multon, bývalý člen sítě Combat, poznal “ ), kde si Hardyho vyzvedl Klaus Barbie, zatímco dvojice Moog/Multon jela dál do PAR na setkání s gen. Delestraintem.

O generálově zatčení se Aubry dozvěděl až 19.6., kdy se vrátil z Marseille z návštěvy své nemocné ženy .

Podle německé verze krátce před zatčením gen. Delestrainta 9.6.43 jistý Francouz jménem Multon od 4/43 po svém zatčení ve službách Abwehru dorazil do PAR ke kpt. Abwehru Evženu Kramerovi s velkým úlovkem :  v hlídané “ provařené” poštovní schránce sítě Résistance-Fer zadržel zprávu týkající se Delestrainta/”Vidala” a René Hardyho/” Didota” – oba muži se měli setkat v PAR na stanici metra Muette, a protože se neznali, měl Delestraint v rukou nápadně držet list Le Pilori ...

Podle výpovědi kpt. Kramera z Abwehru gen. Delestraint na stanici Muette krátce před devátou ráno čekal, ale bez novin v ruce, ani je nepotřeboval, na stanici byl sám.

Moog k němu přistoupil, a představil se jako Didot.

Gen. Delestraint byl velmi nervózní, “vyjel” na svého neznámého společníka, a důvěřivě jej následoval s tím, že má za 30 minut ještě jednu schůzku na následující stanici metra Pompe, čímž Gestapu jako prémii navíc vydal i Gastalda a Théobalda  …

O několik minut později po svém zatčení se v pevnosti Gestapa Fresnes na avenue Foch v kanceláři Kieffera z SD gen. Delestraint setkal se zatčeným  pluk. Josephem Gastaldo/1899-1956/”Galibier, Garin” , šéf vojenské rozvědky Tajné armády, a mladým studentem medicíny Jean-Louis Théobaldem/ ”Terrier” /1923-2012/, jenž pracoval v sekretariátu Jeana Moulina pod vedením Daniela Cordiera*1920, a byl jeho spojkou s gen. Delestraintem.

Théobald uprchl během deportace v 1/44, putoval přes celou Francii a Španělsko do Severní Afriky, kde se připojil k jednotkám CHDG.

Delestraint byl po 50hodinovém nepřetržitém výslechu ze strany Abwehru předán SD a Gestapu, z vězení Fresnes byl v 3/44 deportován spolu s pluk. Gastaldo a pluk. Schwarzfeldem do koncentráku Natzwiller-Struthof v Alsasku, v 9/44 byl převezen do Dachau, kde byl zastřelen v 4/45 pár hodin před příchodem spojenců …

Pluk. Gastaldo byl ze Struthofu odtransportován do vězení v PL Brieg/Brzeg, poté do KL Gross-Rosen. V 2/45  při deportaci do Flossenburgu vyskočil z vlaku v Sudetech, po celonočním pochodu byl zadržen, a nahnán do tábora Reichenau, kde se dožil konce války.

Gastaldo pracoval pro vojenskou rozvědku od roku 27, mluvil plynně německy a česky, v roce 38 pracoval při vojenské misi v Praze, v roce 40 velel jedné čsl. skupině, kterou se mu podařilo nalodit v rámci evakuace UK Expedičního sboru na britskou lodˇ, sám zůstal v jižní zóně, v 11/42 navázal kontakt s Henri Frenay, a stal se šéfem zpravodajského oddělení de Gaullovy Tajné armády.

Další obětí Multona “Lunela” byla Bertie Albrecht /1893- 5/43 / ze zámožné protestantské rodiny švýcarského původu z Marseille, zdravotní sestra provdána za NL bankéře Frederika Albrechta, dvě děti.

Již od nástupu Hitlera k moci v 1/33 pomáhala německým politickým uprchlíkům, od roku 34 přítelkyně a sekretářka kpt. Henri Frenay/1905-1988 /, se kterým se jako spoluzakladatelka hnutí Combat podílela na všech jeho odbojových aktivitách jak ve Vichy, tak v Lyonu.

V 12/41 uznali spolu s kpt. Frenay CHDG za symbol odboje, ale odmítli se podřídit jeho autoritě.

1942 byla zatčena francouzskou kontrarozvědkou Surveillance du Territoire,  byla za pomoci sítě Combat z vězení vysvobozena, ale musela přejít do ilegality.

28.5.43, den po 1. schůzce CNR v pařížském bytě Moulina, byla zatčena Abwehrem v Macon, když padla do léčky agentů Mooga/Multona “Lunela”, a setkala se s jejich informátorkou Edmée Delétraz, která tvrdila, že má informace o "Charvetovi"/kpt.Frenay …

Nejprve byla převezena do vězení Fort Montluc v Lyonu, poté do věznice Fresnes, kde byla týž den nalezena oběšená, pravděpodobně spáchala sebevraždu, aby při mučení nepromluvila, anebo ji někdo zabil, aby při mučení nepromluvila či se něco od Barbieho nedozvěděla ...

V souvislosti s Albrechtovou je velmi zajímavé video ”Danielle Mitterrand á propos de Bertie Albrecht” , natočené 21.5.85 v Cluny, 3 roky před smrtí kpt. Henri Frenay (1988) v době, kdy Francois Mitterrandovi v důsledku chystaného procesu s Klausem Barbiem /1913-1991/ teklo do bot, a kdy Henriho Frenay využil k této propagační videonahrávce, ve které Danielle Mitterrandová, za svobodna Gouze, vypráví o tom, jak její rodiče odbojáři v posledních měsících před zatčením Bertie Albrechtové poskytovali Bertie a kpt. Frenay ve svém domě v Cluny útočiště, proto Frenay kvůli Danielle M. po válce několikrát podpořil FM ( o FM se povídalo, že si Danielle vzal pro odbojovou činnost jejích rodičů, aby kryli jeho vichystickou minulost) …

Jestliže Bertie Albrechtová nepromluvila, a oběsila se ještě před mučením v den svého převozu k Barbiemu do vojenské pevnosti Fresnes, KDO Barbiemu poskytl poslední adresu Henriho Frenay ( kpt. Frenay zatčení sice unikl, ale Gestapo si z jeho stolu odneslo důležité dokumenty), jenž v Cluny bydlel v domě rodičů tehdy 18náctileté Danielly Mitterrandové ?

Albrechtová je jednou ze 6 žen, které obdržely de Gaullovo vyznamenání Compagnons de Libération, a 1 ze dvou žen, které byly pohřbeny v kryptě na hoře Valérien se stejnojmennou pevností, ve které bylo za okupace popraveno přes tisíc rukojmích a odbojářů, na které jim v roce 60 nechal CHDG vystavět památník.

Jean Multon “Lunel” vedle Albrechtové “obstaral” i zatčení generála Delestrainta, pluk. Gastaldo, Hardyho, Moulina, Henriho Aubry, Raymonda Aubrac, kpt. Henriho Frenay v roce 44, Jean-Pierre Levy, a navíc je všechny identifikoval …

V 9/43 byli zatčeni zbylí členové kanceláře Moulina, kterým šéfoval Daniel Cordier ( již v 6/40 se v LON přidal k CHDG, vysazen do Francie jako člen de Gaullovy tajné služby BCRA na pomoc Moulinovi v 7/42, Cordier osobně najal všechny členy Moulinovy kanceláře, která byla v 3/43 z Lyonu přestěhována do PAR, 11 měsíců byl  Moulinovým nejbližším spolupracovníkem, četl jeho poštu, obstarával jeho rádiové spojení s LON, zatčen nikdy nebyl ) .

Po zatčení Moulina Pierre Brosssolette, politický konkurent Moulina, se kterým se často hádal, požadoval, aby byl Cordier z bezpečnostních důvodů odvolán do LON, ten však až do 3/44 sloužil ještě nástupci Moulina Claude Bouchinet- Serreules/1912-2000/, příteli barona Geoffroy Chodron de Courel/1912-1992/, jenž šéfoval londýnské kanceláři CHDG ..

Bouchinet-Serreules byl shozen výsadkem 16.6.43 na pomoc Moulinovi jako jeho zástupce, kterého si Moulin doslova „vydupal“ s tím, aby byl přímo v PAR pro případ, že by byl Moulin zatčen .

Bouchinet–Serreules se tak přes noc stal šéfem CNR i de Gaullovy delegace.

Moulina však nikdo nedokázal nahradit.

Bouchineta-Serreules vystřídalo několik prozatimních šéfů, z nichž již nikdo nedokázal udržet odboj pohromadě, po Caluire se CNR vymkla de Gaullově kontrole, ale podcenila svůj potenciál, takže se historici táží, jak by se asi vyvíjela poválečná politická situace ve Francii, kdyby Moulin přežil ...

Bouchinet-Serreules později přešel Pyreneje, a byl frankisty internován v táboře Miranda.

Cordier, třebaže také ukázal na Hardyho jako na zrádce, po válce mlčel jako hrob, ozval se až 37 let po jejím konci, když v roce 83 vydal životopis Moulina jako odpovědˇ zejména na útoky kpt. Henriho Frenay, jenž z Moulina svými výpady učinil kryptokomunistu.

V 9/43 mezi zatčenými z Moulinova/Cordierova sekretariátu byla sekretářka  Laura Mutschler “Mona”, provdaná Diebold /1915-1965/, která v roce 41,  schovaná v lokomotivě, uprchla z Alsaska, kde jí hrozilo zatčení, do Lyonu, kde se v 1/42 provdala, a v 5/42 vstoupila jako spojka do odbojové sítě Mithridate ( založená Pierrem Herbingerem na přání MI-6) , v 7/42 byla s manželem zatčena francouzskou policií, po 6 dnech byli propuštěni.

V 9/42 si ji najal Cordier, po zatčení Moulina pracovala pro křestˇanského demokrata Georgese Bidaulta/1899-1983/, jenž se po zatčení Moulina stal šéfem CNR.

Bidault byl do 7/41 válečným zajatcem, poté členem sítě Combat.

26.8.44 Bidault projížděl při přehlídce na Champs Elysées vedle CHDG, jenž se na něho obořil :

” Bidaulte, nehrbte se !” – z dodnes neznámého důvodu byl Bidault z těchto společných fotek s CHDG vymazán ( na rozdíl od CHDG podporoval 4.republiku, a jako zastánce francouzského Alžírska skončil v OAS, takže 1963 z Francie uprchl do Německa, odkud byl za protigaullistický článek vyhoštěn do Portugalska, odtud do Brazilie, v roce 67 se vrátil do Belgie, a v roce 68 do Francie )  …

V 9/43 byla Dieboldová zatčena, ale nebyla mučena, protože předstírala, že byla pouze “ černá schránka” odboje, aniž by cokoliv o odboji věděla.

Byla vláčena od jednoho koncentráku ke druhému, mj. byla ve dvou pobočkách Buchenwaldu, a protože byla těžce nemocná, měla být zastřelena u krematorní pece, ale před touto smrtí ji 2x zachránil český lékař z místní “ marodky” , jenž 2x zaměnil cedulku s jejím jménem.

Přežil i její manžel, po válce byla povýšena na poručíka Francouzských svobodných sil CHDG.

Kurýrem Moulinova sekretariátu byl Hugues Limonti/1921-1988/, dělník, zatčen v 12/43, po výsleších ve Fresnes deportován do Buchenwaldu, poté Bergen- Belsen.

Jeho přítelem kurýrem byl Georges Archimbaud *1922, zatčen v 9/44, v 1/45 deportován do tábora Dora.

Učitelka angličtiny Claire Chevrillon /1907-2011/ pracovala v sekretariátu spolu se svojí přítelkyní Jacqueline Pery d´Alincourt, za svobodna de la Rochebrochard /1919-2009/, zatčena v 9/43, deportována do Ravensbrücku.