Jak se Stalinovi rudoarmějci obohatili tištěním marek v Německu

Stalinův popravčí Vladimír Pravdin pod falešným jménem Roland Abbiate rozstřílel ve Švýcarsku v 9/1937 zběhlého Stalinova agenta Ignace Reisse ( 1944 Pravdin pod jinou identitou šéfoval agentuře TASS v NYC ).

Stejně jako Stalin i Putin má zabijácké komando pro likvidaci nepohodlných důstojníků ruských tajných služeb.

Macron v reakci na Putinovo oznámení ze 27.8.20, že speciální jednotka, která v 2/2014 přepadla Krym, je připravena zasáhnout i v Bělorusku, Putina 28.8.20 varoval před zásahem v Bělorusku, a  29.8. oznámil zatčení francouzského podplukovníka z velení NATO v Neapoli, jehož ruského kontrolora sledovala italská kontrarozvědka od roku 2019.

Putin měl ve Francii daleko větší skandál - než jen, že francouzská policie v souvislosti s vystřílením redakce Charlie Hebdo 7.1.2015 zadržela i dva kadyrovce, po Charlie Hebdo byl zastřelen pod Putinovým kremelským oknem 27.2.15 Boris Němcov, zatímco 7.10.2006 si Putin k narozeninám svým a Kadyrovým zastřelil Annu Politkovskou, a jedním šmahem v Londýně  radioaktivním čajem otrávil Litviněnka a ve stejnou dobu v Dublinu i Jegora Gajdara.

15 členů Putinova komanda, vraždícího nepohodlné ruské důstojníky, se v letech 2014-18 pravidelně, dle listu Le Monde, scházelo k briefingům ve Francouzských Alpách.

Byli mezi nimi i aktéři okupace Krymu, destabilizace Moldávie, pokusu o převrat v Černé Hoře + 2 agenti GRU, kteří v 3/2018 otrávili Skripalovy, přičemž jeden z nich Denis Sergejev alias Sergej Fedotov, se v 4/2015 již podílel na otravě novičokem bulharského prodejce zbraní Emiliana Gebreva, jenž o vlásek přežil. Který z nich otrávil novičokem Navalného ?

Stanou se všichni Putinovi zabijáci, kteří jsou členy Putinovy strany Jednotné Rusko, poslanci Dumy jako Andrej Lugovoj, jenž 2006 radioaktivním poloniem v čaji otrávil v Londýně Litviněnka, zatímco jeho kolega z Putinova komanda v tutéž dobu poloniovým čajem otrávil Jegora Gajdara v Dublinu. Poslancem Dumy za Putinovu stranu je i další člen Putinových likvidačních komand – Adam Delimchánov, bratranec Kadyrova ( mj. Dubrovka 2002, vražda Umara Israilova ve Vídni v 1/2009, vražda Sulima Jamadajeva v Dubaji v 3/2009).

Do Pravdinovy špionážní sítě v těchto letech patřila mj. Judith Coplon /1921-2011/, zatčena 1949, analytička US ministerstva spravedlnosti, členka Ligy mladých komunistů, vystudovala historii na Columbia University, kde byla spolu s Marion Davis Berdecio /1922-2006/, která pracovala pro US námořní rozvědku na US ambasádě v Mexico City, rekrutována svojí spolužačkou a Stalinovou agentkou Florou Wovschin v 1/1945.

Wovschinová vystudovala 3 US univerzity, byla aktivistkou US svazu studentů, pracovala pro US Úřad válečných informací a do 9/1945 pro US zamini. US občanství se po válce zřekla, a odjela do Moskvy, kde se provdala za ruského inženýra. Třebaže Vowschinová * 1923 „teoreticky“ stále žije, FBI se domnívá, že zemřela jako zdravotní sestra v Severní Koreji v době, kdy tato zkoušela bakteriologické a chemické zbraně na US válečných zajatcích i na vlastních občanech ( viz mj. můj článek

1968, generál Šejna a válečné zločiny čsl. komunistů - Andrea ... https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog

).

Judith Coplon byla pro NKVD zdrojem cenných informací z archívu kontrarozvědky ministerstva spravedlnosti, kde byly uloženy informace od všech US tajných služeb FBI, OSS, námořní a armádní zpravodajské služby. Mj. předala  Pravdinovi záznamy o Stalinových sítích v US a o šéfech USKS.

V 3/1948 ji FBI zatkla při předávání zpráv KGB důstojníkovi ze sovětské delegace při OSN, Valentinu Gubičevovi, prozradily ji informace z Venona projektu, a byla první, která byla na základě informací z tohoto projektu souzena.

Dalším Pravdinovým agentem byl Joseph Katz /1912—2004/, spoluvlastník NKVD zástěrkové firmy na výrobu rukavic, jenž pro NKVD rekrutoval vybrané členy USKS, a dle informací z projektu Venona byl v 2/1941, spolu s US občanem Amadeem Sabatini, zapleten do vraždy přeběhlého NKVD agenta Waltera Krivického. Sabatini byl španělský interbrigadista a tamější Stalinův vrah, spolupracovník Morrise Cohena. Obviněn v US 1950 na základě informací z projektu Venona.

Sabatini prozradil Jonese Orina York, rekrutovaný 1935 Stanislavem Šumovským v Kalifornii, kterému  York předal plány na nový letecký motor firmy Northrop - 1950 York vypověděl, že jeho NKVD kontrolorem, jenž dokumenty filmoval, byl Bill Weisband ze strategické Armed Forces Security Agency (AFSA), ruský Žid z Oděsy, jenž do US emigroval ve 20.letech, a informace NKVD/KGB předával až do roku 1950.

V 9/1944 agent NKVD Katz změnil šéfa – od Pravdina  v NYC přešel pod NKVD rezidenta ve Washingtonu Anatolije Gromova, jak v NYC  tak ve Washingtonu spolupracoval s Bentleyovou, oba Kremlu předávali citlivé informace od desítek US vládních agentur.

Když Bentley začala 1945 spolupracovat s FBI, Anatolij Gorskij  v 8/1947 vybral agenta Katze, aby ji zlikvidoval. Gorský zavrhl zastřelení, fingovanou autonehodu  a sebevraždu, a zvolil vraždu pomalu účinkujícím jedem, kterým měl Katz napustit její kapesník či polštář, anebo jí ho dát do jídla. Nakonec se její vražda z příkazu moskevského ústředí nekonala. Katz se stal KGB agentem do roku 1951 ve Francii, poté se z příkazu KGB přestěhoval do Izraele.

Dalším NKVD/KGB agentem a spolupracovníkem vraha Katze byl funkcionář US KS Bernard Schuster a US novinář Josef Berger /1903-1971/, jenž za světové hospodářské krize /1929-33/ našel 1933 práci v rámci Rooseveltova programu New Deal v agentuře na podporu US federálních spisovatelů. 1942 si jej US ministerstvo spravedlnosti vybralo, aby psal projevy pro gen. prokurátora, poté psal projevy pro šéfa Národního výboru demokratů Roberta E.Hannegana. Berger se stal i US delegátem v Komisi pro válečné reparace.

Stalinem zavražděného NKVD rezidenta Markina nahradil Boris Bazarov /1893-1939/, hlavní Stalinův rezident v US v letech 1935-37.

Bazarov jako rezident OGPU řídil ze sovětské ambasády ve Vídni Stalinovy agenty v Rakousku a na Balkáně ( nejvíce agentů měly Stalinovy sítě v Bukurešti, poté v Sofii, Záhřebu, v Bělehradu a Istanbulu ). Od 1928 vykonával stejnou činnost ze sovětské ambasády v Berlíně, kde dostal pod svůj dohled i bolševické sítě ve Francii ( francouzská rezidentura měla 11 Stalinových agentů ).

Z Berlína Bazarov řídil i infiltraci Stalinových agentů v Británii, mj. v roce 1929 získal pro spolupráci šifranta britského zamini alkoholika Ernesta Holloway Oldhama /1894-1933 zavražděn agenty OGPU poté, co byl pro alkoholismus ze zamini vyhozen, oficiálně spáchal „ sebevraždu „ /, jenž za vysoké finanční obnosy prodával Stalinovu agentu Dmitriji Bystroljotovi citlivou komunikaci mezi Londýnem a jeho zahraničními ambasádami.

Třebaže Stalinovi NKVD přeběhlíci Grigory Besedovsky ( 1929) a Georges Agabekov (1930) nepřímo odhalili Oldhama, Britové jej ze zamini odstavili až 1940, když na něj při výslechu na MI5 ukázal přeběhlík Walter Krivický.

Bazarovova skupina v US zahrnovala NKVD pluk. Izaka Achmerova /1901-1976/, jenž se 1930-31 podílel na brutálním potlačení protisovětského hnutí v Bucharské sovětské republice, načež sloužil NKVD pod diplomatickým krytím v Turecku, 1934 v Číně, a 1942 byl jako NKVD pluk. povýšen na zástupce šéfa NKVD sekce ilegálů.

Achmerov v US pod krytím pracovníka sovětské obchodní delegace Amtorg řídil mj. Hede Massing a Mary Price.

Bazarov dále řídil  Normana Borodin  a Helen Lowry ( provdaná Elza Achmerova ), což byla neteř gen. tajemníka US KS Earla Browdera, se kterou se 1939 oženil NKVD pluk. Achmerov, a která pro něj pracovala jako špionka do roku 1945, kdy NKVD agentka Elizabeth Bentley ji při výslechu na FBI jmenovala jedním ze svých kontaktů.

Dmitri Aleksandrovič Bystroljotov /1901 –1975 / polyglot a spisovatel, NKVD „ James Bond „ , jenž verboval a řídil významné NKVD agenty v Británii, Francii, Itálii a v Německu.

Jeho největším úspěchem bylo, když se vloupal do archívů britského zamini dlouho předtím, než se do nich vloupal Kim Philby, a dále to, že pro NKVD obstaral diplomatické šifry a kódy desítky západních zemí, mj. americké, švýcarské, francouzské, italské, španělské .

Bystroljotov byl nemanželský syn dcery krymského duchovního, za otce ve svých Pamětech uvádí spisovatele a promiskuitního hraběte Alexeje Tolstého. Vychovala ho zchudlá aristokratická rodina z Petrohradu, po porážce bělogvardějské armády se jako polyglot  ( ovládal 18 jazyků, včetně čínštiny a japonštiny ) nechal naverbovat za „ spícího“ agenta Čekou, která ho v mase ruských uprchlíků poslala jako svého ilegála na Západ, nejprve do Prahy.

S aristokratickým vystupováním snadno pronikl do vyšších západoevropských kruhů, v nichž sváděl a rekrutoval ženy, včetně francouzské diplomatky, německé hraběnky a důstojnice Gestapa, která mu obstarávala zápisy ze setkání Hitlera se západními diplomaty.

Bystroljotov Stalinovi obstaral i Hitlerův čtyřletý plán pro znovuvyzbrojení Německa, pomohl identifikovat Hitlerovu 5. kolonu ve Francii, a 1935 propašoval Stalinovi modely nejnovější německé a italské vojenské techniky.

Bystroljotov byl odvážný dobrodruh  – aby prověřil schůdnost realizace tajného slibu francouzské vlády Stalinovi, že v případě napadení Evropy Hitlerem Francie povolá do Evropy svá africká vojska, 2x přešel Saharu a džungle  Belgického Konga.

1937 byl na příkaz Stalina NKVD zatčen a mučen tak brutálně, že se stal doživotním invalidou, teprve poté „ přiznal „  spolupráci s nepřítelem – jeho matka a manželka, které jako příbuzné nepřítele lidu nikdo nesměl zaměstnat, spáchaly sebevraždu.

Bystroljotov byl na 16 let odsouzen do gulagu, kde opět projevil odvahu a propašoval odtud přes své přátele a svoji druhou manželku, se kterou se seznámil v gulagu, kde se s ní oženil, své objemné Paměti, ve kterých obnažuje gulagy a sovětskou KS žaluje ze zločinů proti lidskosti. Jsou srovnatelné se Souostrovím Gulag Solženicyna.

1954 po propuštění  pracoval v Moskvě jako překladatel pro ruské instituce lékařského výzkumu, a věnoval se svým koníčkům – byl nadaný malíř a spisovatel. 1963 mu vyšla kniha cestopisných zážitků Afrika a Asie dnes, 1973 napsal scénář k filmu Tajný v civilu, a 1974 mu vyšla kniha  Para bellum o jedné jeho tajné zahraniční operaci. Paměti z gulagů, pro které jeho přátelé i on riskovali život, mu však nikdo v Rusku nevydal.

Armádní důstojník Alexandr Barmin /1899-1987 US/, univerzitně vzdělaný a s vojenskou akademií,  pracoval od roku 1935 pro GRU v Athénách v „ obchodní „  sekci ambasády, poté jako chargés d´affaires.

Barmin byl chráněnec a důvěrník mnoha prominentních Stalinových generálů, diplomatů a vládních úředníků, kteří byli všichni za Stalinových čistek 1936-39 popraveni.

Barmin, v té době diplomat v Athénách, proto nezaváhal, když všichni začali mizet poté, co byli odvoláni do Moskvy, a zejména když mu jeho 14letý syn v 7/1937 napsal, že s bratrem a s babičkou ( bratři byli dvojčata, matka zemřela při porodu , starala se o ně Barminova matka ) budou přestěhováni daleko od Moskvy „ k moři „ , a že ve škole jim četli rozsudky smrti vynesené nad zrádci a trockistickými špehy Tuchačevským, Jakirem, Korkem, Uborevičem a Feldmanem, který k nim chodíval na návštěvu …

V ten samý měsíc mu jeho spolupracovník prohledal v noci kancelář a dostal tajné pozvání ( nebylo doručeno přes ambasádu ), aby se neodkladně dostavil na sovětskou lodˇ, která náhle zakotvila v Piraeus (v Athénách ), „ poobědvat „ s kapitánem, což Barmin odmítl s tím, že mohou poobědvat v místní restauraci – kapitán mu sdělil, že se s ním má okamžitě vrátit do Moskvy.

S NKVD vrahy v patách se Barminovi podařilo uprchnout do Francie, kde 1938 vydal knihu o Stalinově teroru s názvem Paměti sovětského diplomata.

Po sérii vražd Stalinových odpůrců napříč Evropou, včetně Trockého syna Lva Sedova v 2/1938, Barmin uprchl 1940 do US.

Ve svých pamětech „ Jeden, kdo přežil „ (1945) , napsal : „ Kdyby mne na základě falešného obvinění uvěznili, moje rodina by věřila oficiálnímu prohlášení, nikdo by se neodvážil vystoupit na moji podporu -  jako mrtvý bych se nikdy nemohl ospravedlnit a ztratil bych syny nadobro  … „ ( protože neexistoval způsob, jak matku a syny dostat ze Stalinovy Říše zla, již je nikdy neviděl ).

Barmin v knize uvádí, že když knihu psal, jakoby kráčel po hřbitově, všichni jeho přátelé a kolegové byli Stalinem zastřeleni ( Stalin, jenž předtím odsoudil všechny Paměti ruských utečenců, o Barminově knize mlčel ).

Barmin ve svých Pamětech také uvádí, jak on sám a jeho GRU kolegové byli překvapeni, jak velký počet intelektuálů ze západních demokracií podporuje sovětský komunismus ( Stalinovi užiteční idioti ).

Od roku 1941 Barmin působil v US armádě, 1942 dostal US občanství a zbytek války pracoval v OSS/ v US zpravodajské službě. Od roku 1948 byl po dobu 16 let šéfem ruské sekce Hlasu Ameriky a oženil se s Edith Kermit Roosevelt, s vnučkou prezidenta Theodora Roosevelta, měli jednu dceru Margot Roosevelt. 1952 se rozvedli, Barmin se oženil potřetí, a měl další dvě děti.

V 12/1948 Barmin FBI dosvědčil, že jeho dřívější GRU šéf Jan Karlovič Berzin ho ještě před zběhnutím 1937 informoval, že US profesor a bývalý šéf Úřadu pro válečné informace Owen Lattimore je Stalinův agent.

Stalinistická skupina Ware 1933-1938 v New Yorku s hlavními agenty, pracujícími pro US vládu, Harold Ware  + Whittaker Chambers, jejichž NKVD nadřízeným byl J. Peters.

Dalšími členy této sítě byli John Abt ( přiznal se v Pamětech až 1993), Henry Collins, Alger Hiss, Donald Hiss, Victor Perlo, Lee Pressman, John Herrmann, Nathaniel Weyl, Nathan Witt, Marion Bachrach, Hope Hale Davis ( přiznal se až 1994) - kteří později tvrdili, že to byla jen marxistická studijní skupina ( právníků a ekonomů z New Deal agentury Agricultural Adjustment Administration (AAA), která odpovídala ministru zemědělství, ale fungovala nezávisle), třebaže jejich NKVD řídící Peters při jejich školení je informoval, že „ všichni musí KS poskytnout vysoké finanční dary ( financovali i NKVD rezidenta Peterse ), dodržovat nejpřísnější režim utajení, a krást všechny vládní dokumenty, které se jim dostanou pod ruku „ …

Nathaniel Weyl uvedl, že členové skupiny prošli školením, jak řídit stát pro případ, že by US KS převzala moc „ …

Harold Ware skupinu spoluzaložil s J. Petersem, NKVD agentem, v roce 1933, když komunista Ware zahynul v podivné autonehodě 1935, Peters nařídil Chambersovi, aby se ujal šéfování skupiny – Whittaker Chambers však 1938 přeběhl k FBI, takže se skupina rozpadla.

Elisabeth Bentley

7.11.1945 přeběhlá  NKVD kurýrka Elisabeth Bentley /1908-1963/ FBI uvedla, že jí v 12/1942 NKVD agenti Nathan Gregory Silvermaster a Ludwig Ullmann  prozradili, že jedním ze zdrojů, který jim předává vládní dokumenty k fotografování, a které oni poté předávají jí a rezidentovi Jakobu Golos, je Harry Dexter White z ministerstva financí, autor Morganthau Plan ze 9/1944 o podobě spojenecké okupace Německa.

Druhý den šéf FBI Hoover poslal vojenskému poradci Trumana generálu Harry Vaughan přes kurýra dopis, ve kterém mu sděloval, že vládní instituce jsou prolezlé Stalinovými agenty, a uvedl jména 10 lidí, mj. Harryho Dextera White.

Na jaře 1948 Trumanův poradce Stephen J. Spingarn /1908-1984/ vyslechl  ohledně Harryho Dexter White Chamberse : "Chambers řekl, že White nebyl komunista, ale myslel si, že je chytřejší než komunisté a že je může využít, ve skutečnosti komunisté využili jeho.“

(Chambers poté v 8/1948 svědčil o své spolupráci s Whitem, a předložil  i dokumenty, které měl od Whiteho, a které schoval, když působil jako kurýr Stalinovy US špionážní sítě – do 1938 ).

FBI poté 4.12.1945 poslala další zprávu přímo Trumanovi, gen. prokurátoru a ministerstvu zahraničí  s názvem „Sovětská špionáž v US„ – o 6 týdnů později Truman na zprávu FBI reagoval tak, že 23.1.46 jmenoval Harryho Dextera White šéfem MMF …

FBI odpověděla 28stránkovou zpávou o špionážní činnosti  Harryho White, kterou Truman obdržel 4.2.46, přesto Truman i Senát nominaci Harryho White 4.2.46 schválili ( Truman o projektu Venona nebyl vůbec informován - nevěřili mu, byl nominován na funkci Rooseveltova viceprezidenta jen z důvodu, aby si FDR zajistil hlasy konzervativního křídla demokratů ) …

1952 Truman vypověděl, že White byl odvolán ze všech vládních služeb okamžitě poté, co si zprávu FBI přečetl, ve skutečnosti byl White šéfem MMF ještě v 1/1947.

V 7/1948 Bentley před výborem HUAC vypověděla, že informace od Harryho White jí předávali jeho kolegové z ministerstva ( Frank Coe, Harold Glasser, William Ludwig Ullman, Irving Kaplan, and Victor Perlo, všichni ze stejné sekce jako White. FBI již v 12/1941 Harrymu D. White hlásila, že je Glasser komunistou, ten nereagoval, a Glasser na ministerstvu financí dál pokračoval v náboru dalších NKVD agentů, a ještě byl s podporou Harryho White povýšen ).

White předal NKVD razidla pro tištění spojeneckých vojenských marek v okupovaném Německu – Sověti začali tisknout marky ve velkém a vyvolali obrovskou inflaci, což US stálo čtvrt miliardy dolarů ( ve skutečnosti US ministerstvo financí předalo razidla Stalinovi dobrovolně, aby neohrozilo poválečnou spolupráci s ním ).

Tvrzení Elisabeth Bentley o předání razidel mnozí zpochybňovali, bylo však potvrzeno v 90.letech, kdy bylo v NKVD archívech nalezeno memorandum ze 14.4.44, ve kterém Gaik Ovakimian, šéf US sekce NKVD, potvrzuje, že dle instrukcí NKVD White přes sítˇ Silvermastera obdržel „ souhlas ministerstva financí k poskytnutí razidel Sovětům „.

White  svědčil před  sněmovním výborem HUAC 13.8.48, odmítl, že byl členem KS, načež dostal infarkt ( dle úmrtního listu byl předávkován digoxinem ), a za pár dní nato zemřel  ( 1950, 2 roky po jeho smrti, jej usvědčil projekt Venona, byl identifikován jako placený NKVD/KGB agent ).

Asistent Henryho Morgenthau Jonathan Mitchell svědčil, že se jej White snažil naverbovat a přesvědčoval jej, že sovětský systém nahradí křestˇanství a kapitalismus.

Komunistická skupina Viktora Perlo /1912-1999/ Stalinovi mj. předala přísně tajné dokumenty o zbrojní výrobě v US, o výrobě bombardérů B-29 a B-32, o taktických vlastnostech jednotlivých US bombardérů a stíhaček, a o US zásobách hliníku.

Perlo promoval z matematiky na Columbia University a působil jako zaměstnanec několika vládních agentur vytvořených v rámci New Deal, nejprve ve skupině Wareho. Za války byl šéfem letecké sekce Úřadu pro válečnou výrobu, z vládních agentur odešel až 1947.

Členem jeho sítě byl mj. Harry Magdoff /1913-2006 / „Kant“, odhalily ho nejen dešifrované sovětské zprávy z projektu Venona ( ty však byly zveřejněny až 1994, takže se s nimi v 50. letech nemohlo operovat u soudu ), ale 1945 i Elisabeth Bentley. Madoff, spoluredaktor marxistického měsíčníku Monthly Review, byl jen vyslýchán, FBI ho neobžalovala, třebaže archívy Kominterny obsahují žádost gen. KGB Pavla Fitina, aby gen.tajemník Kominterny Jiří Dimitrov Madoffa rekrutoval.

Silvermasterova skupina

Nathan Gregory Silvermaster /1898-1964/, ekonom z Úřadu pro válečnou výrobu, a jeho žena Elena Witte alias Helen P. Silvermaster (Silvermaster pocházel z židovské rodiny z Oděssy, naturalizovaný byl v US 1926), a také jeho nevlastní syn fyzik Anatol Volkov /1924-2000/, patřili k jeho skupině. Manželka roznášela komunistickou literaturu, a převážela vlakem mikrofilmy z Washingtonu sovětskému rezidentu KGB do NYC, ve vlaku pletla, a právě v klubíčkách vlny měla schované mikrofilmy, které za 15.000 dolarů ročně, pořídil William „Lud“ Ullmann.

1944 se Stalinovi agenti Silvermaster s Harry Dexterem White účastnili brettonwoodské konference, stejně jako celá řada dalších Stalinových agentů.

Elisabeth Bentley od roku 1944, kdy zjistila, že nepracuje pro gen.tajemníka USKS Earla Browdera, ale pro Stalinovu loutku v této funkci, propadla alkoholu, v 11/1945, kdy na ni její NKVD řídící Anatolij Gorský naléhal, aby odjela do Moskvy, přeběhla k FBI, protože se bála, že bude unesena a v Moskvě popravena – Gorský hlásil, že na schůzky chodí opilá a NKVD nazývá bandou vrahů, a že by měla být zlikvidována, moskevské ústředí její likvidaci však zamítlo.

Hoover informoval Brity o přeběhnutí Bentley, avšak NKVD agent Kim Philby v MI6 šéfoval ruské sekci kontrarozvědky a NKVD o jejím zběhnutí varoval, takže NKVD agenti přerušili veškeré kontakty s její sítí.

Projekt Venona  byl tak supertajný, že důkazy z něj nešly použít v procesech ( ani FDR o něm nevěděl podrobnosti, neznal ani jeho jméno) , proto většina  NKVD + GRU agentů nebyla ani obviněna -  Hoover je však neutralizoval tak, že jména, např. kontaktů Bentleyové, předal některým US kongresmanům, aby je předvolali k výslechu před sněmovními výbory, a tak zničil jejich veřejnou pověst a kariéru ve vládních službách ( podezření ze spolupráce se Stalinem se již nezbavili ).

Protože většina NKVD/GRU agentů pocházela z Demokratické strany, demokraté se snažili Bentleyovou pošpinit – prezident Truman při jednom slyšení její svědectví odbyl tvrzením, že je to republikánská dezinformace, a republikáni Trumana obvinili ze zakrývání komunistické špionáže  …

Bentleyová poskytla rozhovor novinářům Nelsonu Frank a Nortonu Mockridge, kteří publikovali následující články :

"Red Ring Bared by Blond Queen" (July 21, 1948), "Super-Secrecy Veiled Russia's Spy Cells Here" (July 22, 1948), "Citizens Tricked into Spy Ring by U.S. Reds" (July 23, 1948),  "Commie Chieftains Ordered Budenz to Aid Red Spy Queen" (July 26, 1948).

12.9.48 se poprvé objevila se svým prohlášením v TV NBC TV pořadu Meet the Press, na otázku, zda obviní prominentního republikánského ekonoma z vládních agentur Williama Remingtona /1917-1954 zavražděn ve vězení, kam byl poslán za křivou přísahu, za komunismus bojoval již od 15 let, byl členem US Mladé komunistické ligy + komunistické skupiny American Peace Mobilization, přesto dostal 1941 od Roosevelta a Trumana bezpečnostní prověrku pro práci ve vládních úřadech … / z příslušnosti k US KS, odpověděla kladně. Právník Remingtona Richard Green /1913-2001/ jí dal ultimátum, aby své tvrzení odvolala, když neodvolala, žaloval ji pro pomluvu a osobně jí doručil obsílku, jak se v médiích chlubil, a všude poukazoval, že alkoholičce, která se několikrát pokusila o sebevraždu, nelze věřit.

Většina z těch, které Bentley odhalila, odmítla vypovídat poukazem na V. ústavní dodatek.

Obvinění před HUAC popřelo jen pár US vlastizrádců, např. Harry Dexter White, pár dní nato zemřel na infarkt ( Bentleyová jej usvědčila, že NKVD předal razidla ministerstva financí pro ražbu západoevropských měn, takže Sověti způsobili Německu gigantickou inflaci, když ilegálně vytiskli milióny marek, které sovětští vojáci směňovali za zboží a tvrdou měnu/dolary …  Svědectví Bentleyové o razidlech potvrdily NKVD archívy, otevřené Jelcinem ), Lauchlin Currie /1902-1993/, bývalý ekonomický poradce Roosevelta, další ekonomický poradce Roosevelta William Henry Taylor, Duncan Lee z OSS a Abe Brothman, chemik z obranného průmyslu .