Jak Putin používáním žoldnéřů pošlapává ruskou ústavu

Na základě článku 359 trestního zákoníku RF, který vstoupil v platnost 1996, je žoldnéřství nezákonné a protiústavní. Toto ustanovení odvozuje svoji legitimitu z čl. 13 odst. 5 Ústavy.

Kromě toho článek 208 TZ stanovuje, že všechny ozbrojené formace, jejichž existence není upravena federálním zákonem, jsou nezákonné.

2007 Putinův „soukromý“ zákon umožnil dvěma státním firmám, Gazpromu a Transněftu, najmout si vlastní „ ostrahu „ a použít ji proti jednotlivcům, kteří proti jejich infrastrukturám páchají trestné jednání.“

2012 Putin zamýšlel povolit žoldnéře zákonem o Vytváření soukromých vojenských společností a státní regulaci jejich aktivit, ale zákon byl nakonec stažen, protože flagrantně odporoval článku 71 ústavy, že obrana a bezpečnost jsou výlučnou pravomocí státu.

Putin to zkoušel dál, ale v březnu 2018 FSB, SVR, Národní garda a Gen. prokuratura smetla ze stolu další jeho návrh na pololegalizaci soukromých vojenských firem/PMC jako protiústavní a pro stát nebezpečné ( z obavy před oligarchy, kteří by si mohli PMC proti státu platit ).

V září 2018 Putin právní rámec zkomplikoval ještě více, když podepsal dekret, kterým veškeré informace o spolupracovnících ruských rozvědek SVR a GRU učinil státním tajemstvím, takže novináři o nich nesmí nic psát, jinak jim hrozí vězení.

Krátce poté 25.10.2018 byl FSB v Petrohradě zatčen a ve FSB vězení Lefertovo pro „ vlastizradu“ skončil ruský vojenský analytik z The Defense Post, jenž o wagnerovcích v Sýrii, v Donbasu, v Srbsku, v Afghánistánu napsal mnoho článků, Vladimír Neelov, 28 let ( vystudoval  Fakultu mezinárodních vztahů na Petrohradské univerzitě ) . Hrozí mu 20 let vězení pro vyzrazování státního tajemství. V den jeho zatčení vpadli maskovaní Putinovi lupiči ( „opričnici“ i  dle stejných lupičů ve službách cara Ivana IV Hrozného ) do bytu jeho rodičů, byt prohledali a oznámili jim, že jejich syn byl zatčen.

Neelov spolupracoval s jistým wagnerovcem, ženistou, jenž publikoval články pod pseudonymem Oleg Valecy.

Webové stránky, se kterými spolupracoval  ( mj. Center for Strategic Conjuncture ) byly zrušeny, jeho články v ostatních online publikacích byly vymazány ( mj. z deníku Vzgljad ).

Manželka mu v telefonickém rozhovoru chtěla obstarat soukromého právníka, ale odmítl s tím, že mu stačí přidělený státní – když mu státního chtěla vymluvit, byl jejich rozhovor přerušen.

Ruský analytik Andrej Soldatov uvádí, že ochrana z tohoto Putinova nařízení se vztahuje především na Wagnerovu skupinu ex podpluk. GRU Utkina, pracujícího pro GRU.

V prosinci 2018 na své každoroční závěrečné tiskové konferenci Putin zamlžil právní rámec wagnerovců ještě více, když uvedl : “ Jestli wagnerovci nějaký zákon poruší, atˇse tím zabývá prokuratura, jestli však nikoliv, atˇmají možnost v klidu pracovat kdekoliv na světě „. Putin tehdy nejen přiznal jejich existenci, ale ještě i podpořil jejich zahraniční aktivity.

V RF se však nadále jako ruská firma registrovat nemohli, a tudíž zde nemohou ani platit daně ( příjmy PMCs kontroluje bývalý Putinů trestanec a „ šéfkuchař Kremlu „ Jevgenij Prigožin ).

Ostatní velmoci, členové RB OSN, jako signatáři Úmluvy z Montreux z roku 2008, PMC uznaly a regulují jejich činnost. Čína z důvodu, že si je najímají čínské podniky v zahraničí, zejména ty, co podnikají kolem nové čínské Hedvábné stezky.

Legalizace ruských soukromých vojenských společností by znamenala, že by se musely podrobit pravidlům Světové obchodní organizace, a Kreml by obratem musel otevřít ruský trh zahraničním PMC – lze si jen těžko představit, že by Putin nechal v Rusku působit západní PMC.

PMC se přes svůj nelegální status staly nenahraditelným nástrojem pro prosazování zájmů Putinova Ruska bez účasti státu ( status nezákonnosti Putinovi umožňuje vyvíjet tlak na vlastníky těchto společností, pokud nedodrží jeho instrukce, mohou být trestně stíháni. )

V únoru 2013 Putinův náčelník genštábu „ jestřáb“ gen. Valerij Gerasimov napsal článek o činnosti západních PMC v Libyi, ve kterém načrtl koncept tzv. hybridních/ nelineárních válek ( dle Gerasimova jimi byly tzv. barevné revoluce či arabské jaro, ve kterých se stírá hranice mezí mírem a válkou, takže není zřejmé, že válka již probíhá ( v dubnu 2014 ho EU v reakci na ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině zařadila na sankční seznam, plánoval i ruskou intervenci v Sýrii ).

Mark Galeotti text označil za „Gerasimovu doktrínu“ ( později tento termín stáhl ), dle které si ruské ozbrojené síly budou muset osvojit dovednosti v oblasti asymetrických nástrojů, včetně taktik používaných povstalci a nekonvenčními silami.a jejich západní protějšky.

Hybridní válka – termín, k jehož rozšíření přispěl Američan Frank Hoffman, jenž slovem hybridní popsal taktiku milicionářů  Hezbolláhu proti izraelským IDF v roce 2006. Hybridní válka předvídá integraci vojenských, nevojenských a polovojenských metod při vedení války. Hybridní válku využívali carové i bolševici ( marxismus –leninismus je založený na hegelovském holismu - celek je důležitější než jeho části).

Také spisy antikommunisty Jevgenije Messnera, armádního důstojníka, nuceného uprchnout do Argentiny, prosazují “ podvratnou “ válku.

Válka budoucnosti by se bojovala na dálku pomocí dalekonosných a přesných zbraní, přičemž válce by předcházely, provázely je a následovaly nevojenské operace zaměřené na vyvíjení tlaku na nepřítele zničením jeho vůle bojovat.