Izrael, podivná dohoda o výměně rukojmích, aneb aféra Tannenbaum

25.1.04 izraelská vláda a libanonská teroristická islámistická šíitská organizace Hezbolláh zveřejnily podmínky své dohody uzavřené k výměně rukojmích. Tyto podmínky se mnohokrát změnily, a výměna rukojmích byla několikrát odložena. 29.1.04 , krátce  před muslimským svátkem Ajd Kebír (31.1. ) se konečně výměna rukojmích odehrála na území Německa, které sehrálo úlohu prostředníka.

Podle dohody měl Izrael dostat ostatky tří zmizelých  izraelských vojáků zabitých v 10/00 poté, co byli nalákáni do léčky šíitskou milicí ve sporném pásmu přiléhajícím k libanonským hranicím, a jednoho živého izraelského obchodníka a plukovníka v záloze Elhanana Tannebauma*1946, uneseného  ve stejnou dobu Hezbolláhem v Dubaji, kam byl údajně obchodně nalákán.

Únos zorganizoval pověstný Imad Mugniyah, únos provedl izraelský Arab, blízký přítel Tannenbauma, Qais Obeyd, vnuk bývalého poslance Knesetu, jenž se dal do služeb Hezbolláhu …

Tannenbaum byl členem strategického Northern Command pro případnou válku se Sýrií, znal všechny izraelské variace této případné války, proto jej Izrael potřeboval dostat zpět co nejdříve …

Izrael měl na oplátku propustit 435 zadržovaných Palestinců, 23 Libanonců, několik dalších teroristů arabského původu, a jednoho německého neonacistu ve službách Hezbolláhu.

Izrael měl také označit místo, kde jsou pohřbeni Libanonci, kteří přišli o život, když Izrael okupoval jižní Libanon.

V 11/03 výměna rukojmích selhala kvůli Libanonci Šamiru Kantarovi, jenž v roce 79 spáchal v Izraeli atentát, při němž zabil tři  Izraelce.

Vláda Ariela Šarona odmítla, aby byl součástí dohody, protože byl v Izraeli odsouzen na doživotí.

Problém byl vyřešen ujednáním o pátém Izraelci, Ronu Aradovi, nezvěstném od roku 86, jehož letoun byl sestřelen nad Libanonem, a o jehož osudu od té doby kolovaly zcela protiřečící si zvěsti.

Jeho osud a osud  Libanonce Šamira Kantara byl vyčleněn do zvláštního ujednání, kdy Libanonec mohl být osvobozen jen výměnou za „ významné „ informace , které budou Izraeli sděleny ohledně osudu izraelského letce Rona Arada, jenž mohl být předán i Íránu, sponzorovi libanonského Hezbolláhu, čímž by do druhé fáze výměny měli být začleněni i dva Libanonci a jeden Íránec, kteří byli odsouzeni a uvězněni v Německu za zavraždění jednoho íránského disidenta v Berlíně v roce 92 …

Tato dohoda  o výměně rukojmích byla nejdůležitější od 80.let, kdy bylo vyměněno přes jeden tisíc Arabů za tři Izraelce …

Dohodu si přála především izraelská levice, zatímco pravice ji považovala pro Izrael za „ příliš drahou „  - Izrael dostal pouze jediného Izraelce Tannenbauma …

Izraelský tisk rozebíral, jaký byl asi skutečný důvod, který izraelskou vládu přiměl k podepsání této dohody s organizací, která je považována za největšího nepřítele Izraele ( navíc v roce 011 se šéf Mossadu Meir Dagan  postavil proti dohodě o výměně 1.027 uvězněných arabských teroristů, včetně jednoho ukrajinského neonacisty, za propuštění vojáka Gilada Shalit z rukou Hezbolláhu, která byla podepsána v 10/011 za zprostředkování Německa a Egypta ) …

Hezbolláh dostal, kromě 400 Palestinců ( propuštění takového počtu Palestinců se nepodařilo ani v té době efemérnímu palestinskému premiérovi Mahmúdu Abbásovi v 6/ 03, jenž s Arielem Šaronem o jejich propuštění vyjednával ), navíc mezi 400 propuštěnými Palestinci byli i ti, kteří byli odsouzeni za činy obecné kriminality, ale i palestinská vláda byla překvapena, že byli propuštěni i tři nejznámější palestinští vězni – Husám Cháder, Maruan Barguti, a dokonce i muž číslo tři Palestinské lidové osvobozenecké fronty Abdal Rahím Lalúch), i dva hlavní Libanonce šíitského vyznání vězněné v Izraeli, šejka Abdala Karíma Obejdu  a Mustafa Diraniho – prvního Izraelci unesli v roce 89, a druhého v roce 94, očividně kvůli tomu, aby jim posloužili jako „ měna „ při výměně za pilota Rona Arada …

Palestinská vláda propuštění 400 Palestinců samozřejmě uvítala, ale od dohody jako takové se distancovala – nevyjednávala ani za Hezbolláh, o to méně s izraelskou vládou …

AFÉRA TANNENBAUM

Bývalý plukovník Elhanan Tannenbaum, jehož firma se ocitla ve finanční tísni, se údajně  podle oficiální verze nechal nalákat na vidinu velmi výnosného obchodu s drogami výše zmíněným izraelským Arabem do Dubaje, kde byl unesen a převezen do Bejrútu, kde byl předán Hezbolláhu.

Nicméně jeho opětovným návratem do vlasti jeho případ neskončil, právě naopak.

Viditelně sešlý a vyčerpaný Tannenbaum byl hned po příletu do Izraele vyslýchán izraelskou bezpečnostní službou Shin Beth, a vsazen do vězení ...

Tannenbaum zcela očividně nebyl schopen uspokojivě vysvětlit okolnosti svého únosu, na detektoru lži podle izraelského tisku Tannenbaum 100% neuspěl – zřetelně lhal jak o okolnostech svého únosu, tak o věcech, které vyzradil Hezbolláhu jako bývalý plukovník izraelské armády.

Pravdivou verzí spíše bylo, že od Hezbolláhu dostal nabídku na zaplacení velkého obnosu za předání informací, a že jeho vlastizrada byla izraelskou tajnou službou kamuflována jako únos ...

Komise Knesetu, pověřena dozorem nad bezpečnostními službami, učinila na instituci pověřenou zametáním choulostivých státních záležitostí nebývalou věc, a vydala veřejné prohlášení, v němž žádala, aby byly bezpečnostním službám poskytnuty všechny prostředky, aby se v případu Tannenbaum dopátraly pravdy, protože , jak komise uvedla, aféra Tannenbaum je jednou z nejzávažnějších a nejvíce zneklidňujících v historii Izraele.

Ve skutečnosti to byl další neúspěch na kontě izraelských tajných služeb, kterým se v tomto desetiletí značně nedaří, a to nejen ve srandovních kauzách typu metamorfózy Kaddáfího, kdy izraelské tajné služby byly v šoku, když slyšely veřejné prohlášení pluk. Muamara Kaddáfího o změně jeho postoje ke zbraním hromadného ničení – prý je již nepotřebuje, a proto o ně neusiluje.

Tato Kaddáfího proměna z 1/04, která umožnila znovuzačlenění Libye do mezinárodního společenství, byla pro Mossad, vedený Meirem Daganem, netušenou novinkou, protože jej západní tajné služby neinformovaly …