Írán 2003, mezinárodní skandál s mrtvolou

V 6/03 přivedl teheránský gen. prokurátor, zastánce tvrdé linie, Írán do velmi „trapné“ mezinárodní situace .  Ve dnech 13.-14. 6.03 se v Teheránu konaly (opět po 12/02 ) studentské demonstrace, třebaže ajatolláh Chameneí varoval, že jestliže někdo uposlechne US televizní vysílání v perštině ( íránští monarchisté financují a provozují z US území dvě televize ), které vyzývalo k demonstracím v den výročí brutálně potlačených studentských nepokojů z 9.7.99 ( jeden mrtvý, tisíce zatčených ), bude nelítostně potrestán.

Stovky íránských policistů, včetně tajných v civilu, a pazdaránů/strážců islámské revoluce, vybavených kalašnikovy, hlídkovaly na teheránských ulicích, a zejména se snažili zabránit, aby se  demonstranté, solidarizující se studenty, nedostali ke stávkujícím studentům, které policie uzamkla v univerzitním areálu Amír Abád (celý areál má  dvoumetrové železné mříže ).

Policie se však snažila zabránit i srážce mezi studenty a příslušníky extrémní islámistické organizace Ansar Hezbolláh/Stoupenci Boha, která proti umírněným reformistům bojuje terorismem – pár km od druhé teheránské univerzity Šahíd Beheští bylo 40 studentů těžce zraněno v potyčce právě s touto organizací.

4.000 studentů bylo po policejních raziích „ pohřešováno “ , proto jejich rodiče a příbuzní demonstrovali před ústřední teheránskou věznicí Evin, sloužící jako „konečná“ pro politické vězně ( v diktátorských režimech se zatčení příbuzným neoznamuje,  hlavní mučírnou politických vězňů  byla věznice Evin i za šáha ) …

Demonstrace přijela z Kanady nafotit charismatická kanadská fotoreportérka íránského původu Zahra Kázemí (54 ), která oficiálně přijela navštívit svoji matku ( Zahra vystudovala v PAR, do Quebeku se odstěhovala se synem Stefanem Hachemi v roce 93).

Novinářská ID karta vystavená íránskou vládou, ani kanadský pas jí však nebyly nic platné, Teherán dvojí občanství neuznává.

23.6.03 byla zatčena, když fotila demonstrující rodinné příslušníky před věznicí Evin v severní části Teheránu, třebaže fotografování před věznicí je zakázané.

Když jí policista v civilu nakázal, aby mu fotoaparát předala, nejprve osvítila v něm vložený film, aby nemohl být použit jako důkaz proti demonstrujícím, a zahodila jej.

Skandál vypukl, když 13.7.03 íránská tisková agentura IRNA uvedla, že Zahra Kazemi zemřela ve vazbě na infarkt, dva dny poté po protestu Kanady, která z Teheránu odvolala svého velvyslance,  IRNA uvedla, že Zahra Kazemi zemřela na zranění hlavy poté, co ve vazbě upadla …

20.7.03 IRNA oznámila, že jí fraktura lebky byla způsobena fyzickým napadením při výslechu, což přiznal již 16.7. 03, třebaže na něj byl vyvíjen nátlak, aby to nečinil, íránský viceprezident, prodemokratický molla Mohamad Ali Abtahi *1958 ( Abtahi, první íránský ministr s vlastním blogem, přezdívaný „ blogující molla“ ,  byl zatčen v 6/09 před prezidentskými volbami, ještě dříve byl zatčen jeho otec a bratr, Abtahi byl mučen a odsouzen za pokus o svržení Ahmadinedžáda k 6 letům vězení ),  a ministr zdravotnictví, známý chirurg Masúd Pezeshkian.

Také generální prokurátor Sajíd Mortazáví mlžil, že se jí udělalo při výslechu špatně a zemřela na infarkt, ale prezident Chatámí nařídil téhož dne 13.7.03 vyšetřování na nátlak Kanady i reformátorů, kteří se chtěli černé můry gen. prokurátora, radikálního islámského fundamentalisty, zbavit ( ve zprávách o porušování lidských práv íránskými bezpečnostními složkami Amnesty International a  Komise pro lidská práva OSN z 6/03 výslovně uvádí, že je politováníhodné, že se Sajíd Mortazáví, jenž stál za represáliemi a masívním zatýkáním novinářů a redaktorů v roce 00, z nichž mnozí jsou stále za mřížemi ústřední teheránské věznice Evin, stal gen. prokurátorem ).

Vyšetřování si však islámští konzervativci představovali dost komicky – ministr spravedlnosti pověřil vyšetřováním kauzy teheránského gen. prokurátora, který byl v kauze hlavním podezřelým - přinejmenším byl podezřelý z toho, že brutální výslech  „ špiónky „  pracovníkům prokuratury sám nařídil .

Reformátoři tento postup napadli, a tak se teheránský gen. prokurátor sám zbavil pravomoci věc vyšetřovat, a poslal spisy vojenské prokuratuře, zcela  si jistý  „ řádným výkonem svých povinností, a bezchybným chováním svých podřízených „ .

Médiím naznačil, že viníka je třeba hledat u policejních vyšetřovatelů a vyšetřovatelů vojenské kontrarozvědky, kteří rovněž atraktivní fotoreportérku vyslýchaly .

Gen. prokurátor Sajíd Mortazáví nikdy pravdu nepřiznal, nicméně v 10/03 byl obviněn ze lhaní, byl však zproštěn obžaloby v 7/04.

23.7.03 byla Zahra pohřbena v rodném Šírázu, podle íránských úřadů na přání matky ( Zahra byla její jediné dítě) , třebaže Ottawa chtěla svoji občanku pohřbít v Kanadě, tak jak si to přál její jediný syn Stefan žijící v Montrealu.

Kanadský ministr zahraničí Bill Graham pro kanadský požadavek, aby Teherán ostatky novinářky vrátil do Kanady, sháněl diplomatickou podporu i v EU ( u Javiera Solany, de Villepina a Joschky Fischera zejm. ) .

Matka Ezzat Kazemi u soudu prohlásila, že jí k souhlasu pohřbít dceru v Šírázu íránské úřady donutily, aby kanadské úřady nemohly provést pitvu …

Rodinu Zahry Kazemi u íránského soudu, který začal v  10/03, zastupovala známá obhájkyně lidských práv Širin Ebadi *1947, které byla v 10/03 udělena jako první muslimské ženě Nobelova cena za literaturu ( od honu na svobodomyslné  z 6/09 žije v exilu v LON) .

Z vraždy Zahry Kazemi byli 26.7.03 obviněni dva nastrčení příslušníci vojenské kontrarozvědky, z nichž jeden byl obžaloby pro nedostatek důkazů zproštěn již v 9/03, druhý Mohamed Aghdam-Ahmadi , obžalovaný z  „ polo-úmyslné „ vraždy,  byl zproštěn obžaloby v 7/04 .

Matka Zahry i Shirin Ebadi prohlásily, že dobře vědí, že  Mohamed Aghdam-Ahmadi vrahem není, a požadovaly, aby byly souzeni praví viníci.

Právníci rodiny tvrdili, že vrahem je vysoký funkcionář věznice Evin Mohamed Bakhshi, a požadovali předvolat některé zaměstnance věznice, a všech 5 soudců, kteří byli jejím výslechům přítomni .

Soudce Farahani všechny jejich požadavky zamítl, a v závěrečném rozsudku z 7/04 prohlásil, že „ vrah nebyl nalezen“, takže si rodina může u íránské vlády zažádat o vyplacení finančního „ odškodnění“ …

Soudce Farahani navíc v rozsudku uvedl, že  „ příčinou smrti byl náhodný pád, protože Zahra Kazemi držela dobrovolnou hladovku, takže se jí udělalo špatně „ , na což právníci rodiny poznamenali, že „ pád nevysvětluje mj. potrhané genitálie a rozdrcené kosti“ .

Mluvčí íránského ministra zahraničí uvedl, že zástupce kanadského velvyslanectví a  zástupce EU se nemohli zúčastnit všech zasedání procesu, protože „ nebylo dost židlí “ …

31.3.05  u kanadského soudu svědčil dr. Shahram Azam ( kterého íránské úřady označily za duševně chorého) , jenž poté, co Zahra Kazemi byla v bezvědomí 27.6.03 převezena do teheránské vojenské nemocnice Baghiattollah al-Azam, kde jí přebíral „ do ošetření“ , prchl s rodinou přes Švédsko do Kanady, kde dostal politický azyl.

Dr.Shahram Azam dosvědčil, že měla zkrvavené a roztrhané  šaty, a její tělo neslo stopy po rozsáhlém mučení a mlácení, byla brutálně znásilněna, měla roztrhlé břicho, frakturu lebky, přelomený nos, zlomené dva prsty, vytrhané nehty, rozdrcené palce u nohou, a stopy po bičování na chodidlech .

Uvedl, že zemřela již druhý den (28.6.) na krvácení do mozku, nikoliv jak tvrdí íránská oficiální verze, že zemřela až 11.7.03 ( úřady se snažily ještě před oznámením její smrti dostat z její matky a přítelkyně svědectví, že brala léky na slabé srdce, ale neuspěly ) …