Irák, záhadné kauzy s rukojmími

Francouzská novinářka Florence Aubenas*1961 z listu Libération ( vlastníkem je Eduard de Rothschild) , která  pro list pokrývala události ve Rwandě i na Balkáně , do Bagdádu přijela týden poté, co byli po 4 měsících osvobozeni francouzští novináři Christian Chesnot + Georges Malbrunot, tj. přiletěla do Bagdádu krátce před koncem roku, aby zde napsala o uprchlících z města Fallúdža, a o podivných událostech ve městě ( viz můj článek Fallúdža 04 - US námořní pěchota proti Republikánským gardám ?) .  

Unesena byla již  5.1.05 i se svým iráckým průvodcem Husajnem Hanún, když šla na schůzku do areálu Bagdádské univerzity.

Až 1.3. 05 únosci o sobě dali vědět, když odložili videokazetu v bagdádské kanceláři UK tiskové agentury Reuters , ze které bylo poznat, že je Aubenas na pokraji svých sil ( špinavé tepláky, špinavý svetr, špinavé šmouhy na krku a obličeji, rozcuchaná, strašlivě hubená ), videosnímek odvysílala Sky Italia.

Spekulovalo se, že si její únos objednal francouzský poslanec Didier Julia*1934, jenž se stal po svých záchranných akcích na BV předmětem soudního šetření kvůli spolupráci se zahraniční mocností či zahraniční zpravodajskou službou …

V každém případě jeho bývalí baasističtí přátelé v iráckém a syrském režimu  nebyli spokojeni se způsobem, s jakým s ním ve Francii úřady zacházely, a Florence Aubenas na videokazetě úpěnlivě prosí v angličtině Didiera o pomoc : “ Please mister Julia, help me, it´s urgent „ , a prohlašuje, že je nemocná fyzicky i psychicky.

2.3.05 se francouzský premiér Raffarin obrátil v parlamentu na Julia slovy : „Všichni, kdo vědí nějaké informace o Florence Aubenas, mají za povinnost sdělit je okamžitě a bezpodmínečně úřadům. Požádal jsem šéfa francouzských tajných služeb, aby vás v tomto smyslu  kontaktoval ,“ prohlásil premiér.

Julia si slova premiéra vysvětloval jako svoji rehabilitaci, ale úřad vlády/Matignon je považoval za ultimátum.

Raffarin to potvrdil s tím, že chce jen informace, ale jakoukoliv „ paralelní diplomacii „ ze strany Julia rozhodně odmítá …

Julia samozřejmě prohlásil, že je vládě plně k dizpozici, ale požadoval, aby ministr zahraničí Barnier stáhl svoji stížnost na něj, kvůli které bylo proti němu zahájeno soudní vyšetřování ...

Poté, co Didier Julia v rozhovoru pro italskou TV prohlásil, že „ kdyby to byla Raffarinova dcera, tak by již vyjednávání dávno začalo, a možná, že by již byla i vysvobozena  „ , předseda většinové UMP v parlamentu 8.3.05 prohlásil, že Didier Julia již nepatří do jeho parlamentní frakce, ale nebyl vyloučen formálně,  vzal si „ dovolenou“  …

Aubenas, dcera prominentní novinářky, byla propuštěna 14.6.05, kdy s ní vládní speciál přistál na vojenském letišti Villacoublay, propuštění vyjednal jistý Chálid Jasim, jenž pracoval pro, světe nediv se,  Didiera Julia  …

Florence Aubenas byla jedinou veřejnou osobností, která  během procesu s pedofilskou sítí „Outreau“ v roce 04 podpořila kontraverzní obchodnici s cukrárenským zbožím madam Roselyne Godardovou, v roce 01 obžalovanou pro členství v pedofilské síti „Outreau“, a  nakonec zproštěnou viny ( ve vazbě strávila 18 měsíců) .

Florence Aubenas podpořila při procesu i další dva obžalované, jejichž verzi uvěřila – mladé pomatené matce Sandrině Lavierové, a rebelskému knězi Dominiku Wielovi.

Od roku 06 Aubenas pracuje pro list Le Nouvel Observateur, od 7/012 pokrývala po boku povstalců události v Sýrii pro list Le Monde .

Berlusconi a jeho “objednávky” ( Berlusconi vlastní Il Giornale, ale nikoliv hlavní listy La Stampa, Corriere della Sera či La Repubblica, zato vlastní většinu soukromých rozhlasových a TV stanic)

Po krvavé popravě dalšího italského novináře v přímém přenosu Berlusconiho vláda únoscům opět zaplatila – tentokrát osm miliónů euro za Giuliano Sgrena z levicového listu Il Manifesto .

4.3.05   700 m od bagdádského letiště navíc za ni ještě položil život 52letý agent italské vojenské zpravodajské služby gen. Nicola Calipari, jenž předtím již bezpečně navrátil domů obě Simony ( pro vojenskou rozvědku pracoval jen 2 roky, předtím byl prominentním policistou, jenž se specializoval na únosy ze strany kalabrijské mafie, z Kalábrie pocházel) .

Sgrenová a jeho kolega z vojenské rozvědky Andrea Carpani, jenž seděl vedle řidiče, byli lehce zraněni, Sgrena dvěma kulkami, řidič vyvázl bez škrábnutí.

Řidič se vrátil se Sgrenovou do Říma, Carpani zůstal v nemocnici v Bagdádu.

Únosci Sgrenové údajně řekli :“ Dej si pozor na Američany – ti tvůj návrat nechtějí „“ , což Sgrenová opakovala po útoku – vyloučíme-li stockholmský syndrom, kdy se rukojmí v roce 73 po šesti dnech zadržování v bance bránili pokusům o záchranu, a poté odmítli proti svým únoscům svědčit, co tím Sgrenová myslela ?  …

Že by její zpravodajství s tématikou „Fallúdža“ mohlo přinést něco Washingtonu nepříjemného? Sotva, třebaže psala o napalmu. Vůbec neměla čas se porozhlédnout ani v Bagdádu, natož ve Fallúdže.

Kdyby ji Američané chtěli zastřelit, tak ji zastřelí, i kdyby měla deset osobních strážců …

Střelba US hlídky na terénní vůz italské ambasády v Bagdádu vyvolala v Itálii velké pobouření, gen. Calipari se stal národním hrdinou .

Podrobnosti o jejím propuštění italská vláda nikdy nezveřejnila, US velvyslanectví v Bagdádu italské vojenské zpravodajské službě vytýkalo, že s ním nespolupracovala .

Bushe časté teatrální vyjednávání Berlusconiho s únosci přes gen. Calipariho za vyplácení tučných výkupných, přivádělo do záchvatů zuřivosti, postoj Washingtonu byl zásadně s únosci nevyjednávat.

Berlusconi si nechal ještě v noci předvolat US velvyslance Mela Semblera na kobereček, a důrazně jej požádal o vysvětlení celé události .

Prezident Bush a Condoleezza Rice ještě v noci volali do Říma, a slíbili, že věc bude důsledně vyšetřena .

Byl to nejzávažnější US- italský diplomatický incident od

a)     únosu výletní lodě Achille Lauro z 10/85 teroristy z Palestinské osvobozenecké fronty /PLO ( zabili jednoho Američana židovského původu) , kdy bylo dojednáno, že za propuštění rukojmích egyptské komerční letadlo únosce dopraví do Tunisu, ale US stíhačka je donutila bez vědomí Říma přistát na Sicilii,

b)      kauzy Cermis z roku 98, kdy US cvičný letoun námořnictva ze základny Aviano přesekl nosné lano lanovky v Alpách ( na stejné lanovce zahynulo v roce 76 43 lidí, když praskl kabel lanovky)  – při pádu zemřelo 20 turistů, nicméně oba viníci, kpt. Richard J. Ashby a jeho navigátor Joseph Schweitzer byli v 5/98 jen propuštěni  z vojenské služby, v 3/99 byli zproštěni obžaloby, ale pro bouři nevole v Evropě byli v 5/99 uznáni vinnými, a odsouzeni k 6 měsícům vězení, po polovině trestu byli propuštěni.

Údajně si před odletem nepřečetli obálku, ve které měli instrukce, že jsou v této alpské oblasti čerstvě zakázány lety pod  615 m, letoun letěl ve výšce pod 120 m, let byl sledován nedalekým letounem AWACS, nahrávku z kokpitu Schweitzer spálil.

c) US – italské diplomatické vztahy narušily i skandály Gladio,  a únos muslimského klerika Hasana Mustafy Usámy Nasra/ imám Rapito v roce 03.

Italové přišli do Iráku v 6/03, a byli terčem mnoha atentátů : největší z nich se odehrál v 11/03, když nákladní auto plně naložené výbušninami narazilo do zdejších italských kasáren  - 17 mrtvých italských vojáků a dva mrtví italští civilisté .

Pět dalších vojáků zemřelo při dalších útocích, mj. v roce 05 italský parašutista v Nasiríji.

Devět italských civilistů bylo uneseno, tři z nich únosci popravili, vždy požadovali odchod italských vojáků z Iráku.

4.3.05

U kontrolního US stanoviště BP 541  u bagdádského letiště, ( kde 2 dny předtím přišli o život 2 US vojáci při sebevražedném útoku) posádka US hummeru na terénní vůz italské ambasády začala bez vyzvání střílet – v tehdejším iráckém prostředí nic divného.

Lozanova střelecká četa byla u tohoto zátarasu o 80 minut déle, než bylo zvykem, když projížděl nějaký US prominent, v tomto případě konvoj s US velvyslancem Johnem Negroponte, který stanovištěm projel o 20 minut dříve  …

Za střelce spojenecké prohlášení označilo US vojáka ( třebaže se na střelbě podílelo několik vojáků ) Mario Lozano z Národní gardy státu NYC, po otci sicilského původu – byl Pentagonem „určen“ jako ten, kdo střelil Calipariho do spánku ...

US vyšetřovací komise Lozana zbavila jakékoliv viny s tím, že žádné předpisy neporušil, a Pentagon jej do Itálie nevydal - proto jej italský soud začal v 12/05  stíhat v nepřítomnosti za neúmyslné zabití s politickým podtextem ( v nepřítomnosti lze v Itálii stíhat jen pachatele politických vražd ), v 1/06 zabití překvalifikoval na vraždu.

V 4/07,  sedm dní poté , co Lozano v rozhovoru pro TV CBS prohlásil, že  „ je mu velmi líto, že zastřelil Calipariho“ , se italský soud prohlásil za nepříslušným Lozana soudit s tím, že spojenečtí vojáci byli v Iráku pod výlučnou jurisdikcí státu, který je vyslal, ale v roce 08 Nejvyšší soud potvrdil jeho příslušnost .

Italská vyšetřovací zpráva Lozana neoznačuje za jediného viníka, spíše poukazuje na nevhodnost kontrolního stanoviště v daném bodě, neexistenci varovných signálů ( vojáci varovali jen výstražnými světlomety), neexistenci ostnatého drátu, který k zátarasům používají vojáci.

Kontrolní stanoviště nebylo podle italské vyšetřovací zprávy zřetelně označeno, navíc se nepřehledně skládalo ze dvou částí.

8.5.07 italská TV/ Kanál 5 přehrála video, ukazující jak Caliparovo auto krátce po střelbě zastavilo očividně více než 50 m před zátarasem ( Lozano tvrdil, že auto bylo zhruba 40 m před zátarasem ), dveře otevřené, světla rozsvícená ( Američané tvrdili, že jelo se zhasnutými světly) …

Nikdy však nebyl zveřejněn videozáznam ze střelby samotné …

Závěrečná zpráva kriminalistů uvádí, že třebaže z jeho samopalu M-240B bylo vypáleno 58 kulek, vůz zasáhlo jen 11 kulek ráže 7.62 mm, 2 kulky prošly předním sklem, zbývající kulky Lozano údajně vypálil při testování zbraně, a při výstražné palbě na auto, aby zpomalilo, navíc měl Lozano na starosti nejen samopal, ale i výstražné světlomety, takže měl jen pár vteřin na to, aby zareagoval na případnou hrozbu …

Trajektorie kulek podle zprávy naznačují, že zbytek střel vojáci z Humvee vypálili cíleně do vnitřku vozu.

Terénní vozidlo italské ambasády Toyotta Corolla bez pancéřování a bez bezpečnostních skel ( jiní tvrdí, že šlo o sportovní SUV)  bylo posláno do Itálie na expertízu, fotografie tento vůz nikdy neukázaly celý, vždycky jen předek a levou stranu (Italové však tvrdili, že střelba přišla z pravé strany, Nicola Calipari seděl na pravém zadním sedadle, a US vojáci začali střílet zprava ) …

Předek je podle snímků zcela nepoškozený, třebaže Pentagon ve své první zprávě tvrdil, že Lozano střílel na kapotu na motor ( podle zprávy v dolní kapotě skončily jen dvě kulky ), a na pneumatiky ( jedna nese zásah po kulce ), tím by však sebevražedníka sotva zastavil.

Dokud se neobjeví snímek i pravé strany, a plný pohled zepředu na kapotu, nelze určit, zda bylo auto ostřelováno při svém přibližování k checkpointu.

Zato boční okénka jsou na levé straně zcela rozstřílená, takže to spíše vypadá, že bylo vystřeleno z blízkosti, a nikoliv při velké rychlosti, Sgrenová tvrdila, že naopak jeli pomalu, protože pršelo ( agentura Reuters 8.3.05 zveřejnila US omluvu, mj. uvádějící „  US vojáci vystřelili na italské auto poté, co se přibližovalo k checkpointu velkou rychlostí a nezpomalovalo „ )  …

Řidič auta, rovněž ze SISMI, tvrdil, že úlomky roztříštěného skla byly všude , že jediné nerozstřílené okno bylo levé zadní, roztříštěné bylo i zadní sklo, tvrdil, že šlo o sprchu kulek, a že Sgrena přežila jen zázrakem …

Avšak v rozhovoru Lozana pro TV CBS z 4/07 se Lozano  poprvé překvapivě odchýlil od oficiální verze svých nadřízených, a uvedl, že není pravdou, že by do auta a kolem auta vystřílel 300-400 kulek, jak tvrdil partner Sgrenové Pier Scolari, protože by musel jednou až dvakrát zásobník doplnit …

V každém případě existuje velká nesrovnalost mezi počtem slyšených kulek, a počtem kulek, které skutečně uvízly v autu.

11 dní po smrti gen. Calipariho Berlusconi nečekaně prohlásil, že Itálie své vojáky z Iráku postupně stáhne ( před jarními místními volbami).

Calapari mu poskytl vhodnou záminku.

Incident se tak mohl odehrát i jinak – vozidlo v dešti a tmě se blíží k checkpointu, sto metrů od něho najatý sniper vypálí na svůj cíl, US vojáci reagují na střelbu, sniper v chaosu zmizí .

US vojáci „občas“ pálili i na novináře, ale nikoliv na spojenecké, většinou na novináře z al-Džazíry, je také neuvěřitelné , že si italští agenti volný průjezd s Američany předem nedohodli …